Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Archív kategorie ‘MAGIE’

Lehkou kouzelnickou rukou

San Červenec - 15 - 2017

Analogon 81 [I–2017]. Magická část
(Spolek Analogon, Praha 2017)

Analogon 81 [I–2017]. Magická část

144 stran, Spolek Analogon, Praha 2017, vydání první, brožované

81. číslo Analogonu jest věnováno magickému.

Karel Teige v citátu z roku 1946 na str. 1 definuje záměr umělce velmi výmluvně:

„Obrazná realizace touhy nabývá všemohoucnosti magicky ovládnout zevní realitu, uskutečňující touhu, touží se uskutečnit v pozemském životě, aby člověk, otrok skutečnosti, stal se vládcem skutečnosti.“

Arapd Mézei, o rok později, přichází se svojí hřivnou:

„Surrealisté ukazují, že svět je více rozměrným konstruktem. Jakmile je jazyk považován za soubor znaků, stává se viditelným jako soubor symbolů. Tento způsob chápání jazyka není příliš vzdálený tomu, co existovalo v magických civilizacích, protože vzájemná zaměnitelnost skutečnosti a jazyka, z důvodu vícerozměrné povahy slov, je základním, klíčovým principem veškeré hermetické aktivity.“

Po delší době se čtenářům dostává do rukou obsáhlejší sborník věnovaný magickému umění a magickému v životě.

Pokračování →

William Mortensen: A Pictorial Compendium of Witchcraft
(fotografická manipulace, 1926)

Termín „odkouzlení světa“ se používá při popisu proměny tradiční západní společnosti ve společnost moderní s nástupem osvícenství a vědecké revoluce vrcholící na konci 18. století a jako výsledek racionálního zdůvodňování přírodních i společenských jevů. Jako první jej na konci 18. století použil Friedrich Schiller, sto let před Maxem Weberem, když popisuje stav, v němž se svět nachází po odklonu od předmoderních mýtů a metafyziky. Weberův výklad přesouvá magické do osobní roviny a předjímá vizi, že v budoucnosti by přílišná byrokratizace společnosti mohla zcela ovládnout lidský život a uvěznit jej v „železné kleci racionality“. Marcel Gauchet popisuje „odkouzlení světa“ jako rozchod západního světa s tradičním náboženstvím, spolu se zevšeobecněním, že se lidstvo dostalo za hranice náboženského věku. Tak se „obec ve věcech veřejných již obejde bez nadpřirozeného, a týká se to i těch jejích členů, kteří v ně nepřestali věřit.“[1]

Básník, literát a esejista Patrik Linhart má dvě glosy k magii. Prvně v Ročence Staré milenky na rok 2017 uvádí fabulovaný citát J. K. Rowlingové:

„Kouzelnický pohled na život je škodlivý.“

Další se nachází v jeho eseji Magie všedních dní čili Člověk jako zraněný anděl,[2] v němž hned v úvodu vyřkne obvinění:

„Svět, potažmo moderní svět, jak se říká, byl odkouzlen čili máme ten élent, že jsme jej připravili o veškerou magii.“

A obraz Hugo Simberga Zraněný anděl na obálce knihy tento výrok jenom podtrhuje. Přesto magické, fantastické a iracionální přisuzujeme dětem nebo přírodním národům, případně se stává předmětem zkoumání psychiatrie.[3]

Na druhé straně se však ještě i dnes lidé bojí, aby něco nezakřikli, chodí k léčitelům, každý týden v tisku vyhledáváme horoskopy, vyhýbáme se číslu 13, i vědci mají své talismany, a kartářky nadmíru prosperují, přičemž stejně jako kdysi (za socialismu) se jejich klientela rekrutuje do značné míry z vysokých společenských vrstev. Jakpak to?

Pokračování →

Patrik Linhart: Horrory roků (Paper Jam, Hradec Králové 2016)

Patrik Linhart: Horrory roků
(Paper Jam, Hradec Králové 2016)

Patrik Linhart: Horrory roků

368 stran, Paper Jam, Hradec Králové 2016, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87688-43-4

 

Výbor 11 esejů, 17 kritik, 1 kalendářní glosy spolu s úvodem k músopedii chronologicky uspořádaných literárních a výtvarných počinů přes dvacet století včetně 16 s rozmyslem zvolených ilustrací představuje nová kniha Patrika Linharta, jehož předchozí, rozsahem stejně imperiální dílo Vyprávění nočních hubeňourů, počaté v radosti z tvorby, jsme uvedli našim čtenářům již před dvěma lety.[1]

Úvodu vévodí okulturní esej Magie všedních dní čili Člověk jako zraněný anděl předznamenávající autorův zámysl, s nímž se jal po boku Noren spřádat předivo svých myšlenek. Mrtvá krajina Leona Spillaerta jenom podtrhuje jeho v úvodu vykřičené obvinění, „že jsme svět připravili o veškerou magii.“

Neplatí to však v jeho případě, neboť o vlastní iniciaci se postaral sám s horlivostí Panurga, který na příkaz Lahvice BACBUC vypil všechny knihy v dosahu svého magického kruhu a stal se učeným až po játra znaje jako bohové vše dobré a zlé z pera „Huysmanse, Maupassanta, Machena, Meyrinka, Stokera, Blackwooda, Jakuba Böhma i Swedenborga, Papuse, Eliphase Léviho, Lasenice a Junga.“

Pokračování →

Úzkost má mění se v úžas

San Srpen - 21 - 2016
Martin Jiroušek: Černý bod. Horor v českých zemích (Protimluv, Ostrava 2015)

Martin Jiroušek: Černý bod. Horor v českých zemích
(Protimluv, Ostrava 2015)

Martin Jiroušek: Černý bod. Horor v českých zemích

272 stran, Protimluv, Ostrava 2015, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87485-27-9

 

MJ Martin Jiroušek (*1972) je absolventem oboru Teorie a dějiny dramatických umění na UP v Olomouci (1998), přičemž studium uzavřel prací Nekonvenční horor a jeho základní rysy.

Pochází z dnes už neexistující části Orlové-Lazy, odkud byl – jak se dočteme ze zadní strany přebalu – nuceně vystěhován z poddolovaného domu, takže od roku 1995 už trvale žije v Ostravě.

Od roku 1997 spolupracuje jako kulturní redaktor s ostravskou redakcí MF Dnes v oblíbeném seriálu Ostravské stopy, v němž představuje osobnosti kulturního života a jejich osobitý pohled na jedinečné místní lokality.

Především se však věnuje filmovému a literárnímu hororu, avantgardě, experimentálnímu a němému filmu, pro studenty středních a vysokých škol přednáší o vztahu filmu a literatury; ve vybraných knihovnách seznamuje s výklady o neobvyklých fenoménech ve světě literatury a filmu, podílí se kurátorsky na výstavách originálních filmových plakátů slavných českých výtvarníků (horor, zločin, komedie).

Zabývá se také filmovou cenzurou a nezařaditelnými osobnostmi filmového umění, např. Andrzej Źulawski, Marek Piestrak, Zora Ulla Keslerová, Mario Bava, Dario Argento, Lucio Fulci, Joe D´Amato, Juraj Herz a mnoho dalších.

V současnosti působí na volné noze a provozuje antikvariát.

Pokračování →

Æony, gyry, jugy a Zlatý věk

San Srpen - 8 - 2016
Rozpolcení Džamšidovo

Rozpolcení Džamšidovo

V roce 1992 přišel D. Ž. Bor s titulem Zlatý a železný věk aneb O vycházení světa z potopy, nebi, ráji a podsvětí.[1]

Zařadil do něho svůj výběr myšlenek a textů vztahujících se k podivuhodnému sídlu našich prarodičů a cyklickému střídání věků, čtyřem věkům lidstva. Na pomoc si vzal citace z děl Fulcanelliho, Liber occultationis, Clavis operis Georga von Wellinga, dále to byl Henricus Madathanus Theosophus a jeho Aureum saeculum redivivum.

O rok později na něj navázal rozsáhlejším, vytříbenějším a vlastními myšlenkami, idejemi, analýzami a syntézami naditém svazku Abeceda stvoření[2], s podtitulem Komorní soubor mýtoetymologických esejů o povstání člověka, jazyků, náboženství, kultury a civilizace, představujícího úvahy o hermetické kosmogonii.

Pokračováním je jeho již posmrtný opus Tajemný svět pravěku[3] s podobným podtitulem Mýtoetymologické eseje. Abeceda stvoření v zrcadle mýtů. Studiem starých mýtů a dávnými civilizacemi se zabýval dlouhý čas, fascinován příbuzností jazykových kořenů napříč kontinenty, a v jeho průběhu objevil nové živ(n)é pole, na němž vyrašila podivuhodná věda, mýtoetymologie.[4]

Stal se vypravěčem příběhů o Hadu a Želvě, o podivných zápasech dobrých a moudrých Hadů s oněmi zlými a nemoudrými, o Rybích, Hadích a Ptačích lidech. Dlouhá léta umanutě stopoval tyto legendy až ke kořenům nesmírně vzdálených dob, jejichž skrovné pozůstatky jsou mementem dávné katastrofy, k níž my sami uháníme mílovými kroky, ba již jsme na jejím prahu. D. Ž. Bor to cítil rovněž, neboť poznamenává:

„Doufám, že novou knihu stačím napsat a varovat nás před námi samými: my jsme ti, před nimiž nás moudří varovali!“

Pokračování →

NOVÝ ÆON

San Červenec - 23 - 2016

NOVÝ ÆON

Program duše: Přijít o rozum.
Kvůli Rozumu.

NOVÝ ÆON

San Červenec - 13 - 2016

NOVÝ ÆON

Program duše: Jít po tmě.

Spřízněné weby