MYTOLOGIE

Nevědí, že jsou mrtví. Na světě, aniž si to oni uvědomují, se dál odehrávají tytéž děje, které provázely lidský život od nepaměti: varovné příznaky, předtuchy, šestý smysl, strašidla, duchové, návraty mrtvých, uhranutí, očarování, magická zaklínání atd. Zjevení duchů, předtuchy, jasnozřivost, kontakt s mrtvými, očarování - tyto a další fenomény, které bývají označovány za paranormální, vždy přitahovaly a přitahují zájem mnoha lidí.

O výskytu duchů, strašidel a zjevů šeredných v království českém a markrabství moravském. Kromě varování před zlými místy na cestách, v lese i v horách sbírali písaříci též popis strašidel přes lid, jenž v těchto zkouškách obstál velebíce Pána našeho. Bylo zajímavo sledovati nejstarších strašidel dle činnosti jejich, ježto vždy ruku v ruce s činností lidskou šla. Už od dob pradávných čekalo přehršle nástrah na pocestné. Avšak i moderní doba má svá strašidla.

Tuhle větu hodnou napsání na cedulku a vyvěšení na veřeje dveří nenapsal nikdo jiný než H. P. Lovecraft. Jacques Bergier hodlá v knize Utajení vládcové času hájit tezi, že lidé z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly. Příhodně pak vzpomíná i několik řádek Mircea Eliadeho z kapitoly Čas lze ovládnout z knihy Aspekty mýtu: „Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. … Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“ A Bergier nás jako světlonoš vede svou knihou po tajných cestách k rozpomínání…

Příběhy Michaela Scotta o dávných bozích, elfech, skřítcích i lidech se dodnes vyprávějí především na irském venkově, kde tato tradice vyprávění lidových příběhů zůstává stále živá. Lidé věří, že existují magická místa, kudy lze vstoupit do země kouzelných bytostí a kudy občas tyto bytosti přicházejí do našeho světa. O setkáních s bytostmi Sidhe se vypráví nepřeberné množství příběhů a v knize Kočičí zaklínání vám najdete alespoň malý zlomek z obrovské pokladnice pohádek a mýtů smaragdového ostrova.

„Rabi Amoraj seděl a vysvětloval: Jaký je význam verše (1Kr 8,27): „Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout?“ Jsme vedeni k poznání, že Požehnaný Svatý má 72 jmen. „Nebesa“ a „nebesa nebes“ naznačují tři úrovně, jimi jsou: Osa (druhý obratel krční), Sféra a Srdce. Každá z nich obsahuje 24 jmen. Tito tři králové jsou zmiňováni i v Sefer Jecira 6,1-2. Osou je král universa, Sférou král roku a Srdcem král duší.

Následující pojednání se pokouší zodpovědět jisté otázky ohledně charakteru jednoho ze starých germánských kultů. Odkazům k mytologii se pokud možno vyhýbá, s výjimkou Dodatku 3. V tomto případě se odkazy k mýtu o Yggdrasilu zdály nezbytné vzhledem k Buggeho práci Studier over de nordiske Gude- og Heltesagns Oprindelse, neboť Buggem navržená teorie zasahuje celý charakter tohoto severského kultu. Mýtus má zřejmě spojitost s rituálním oběšením na stromě, jež tvořilo významný, byť možná nikoli původní rys kultu.

Kam? Dolů dírou. Všechno začne jednoho dne, kdy se obtěžkáni zastavíte na své cestě a plni nevolnosti z ní sejdete hledat spočinutí. Princezna Ofélie tak mimoděk na cestě najde artefakt oka následovaný za chvíli nalezením prastaré...

Hans Peter Duerr: Sedna aneb Láska k životu 416 stran, Horus, Brno 1997, brožovaná s kartónovým přebalem ISBN 80-901884-4-3 Hans Peter Duerr, etnolog a historik kultury, působící v současné době jako profesor v Brémách, prochází ve své...