Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Liber Stellae Rubeae

svb figvra LXVI

Publikace v třídě A.

Imprimatur:
N. Fra. A .^.. A .^..

Tajný rituál Apepův, srdce IAO-OAI, předaný V.V.V.V.V., by jej užil v jisté záležitosti Liber Legis a zaznamenal pod číslicí LXVI.

1. Apep prohlašuje Asara bohem.

2. Vznešené panny nechť ho s jásotem vzývají, synu Noci!

3. Tuto jest kniha nejtajnějšího uctívání rubínové hvězdy. Nikomu se nedostane do rukou vyjma těch, kteří jsou nestoudní slovem i skutkem.

4. Nikdo toto dílo nepochopí — je příliš delikátní pro syny lidské.

5. Jestliže bude kvůli tobě prolita krev rubínové hvězdy; jestliže jsi měl po celý lunární měsíc účast na vzývání svým Jod a Pé, pak můžeš přijímat tuto nejsvětější svátost.

6. Jeden poučí druhého bez ohledu na to, co si o tom myslí lidé.

7. Ve středu černého kamene vztyčíš pořádný oltář.

8. V hlavě oltáře bude zlato a dvě poctivé podobizny Mistra.

9. Uprostřed pak pohár čerstvě nalitého vína.

10. V patě pak hvězdný rubín.

11. Oltář bude nepokrytý.

12. Nejprve rituál Planoucí hvězdy.

13. Pak rituál pečeti.

Pokračování →

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

320 stran, Grada, Praha 2010, překlad a předmluva K. Goldmann, cena 349 Kč
ISBN 978-80-247-3231-2

*

Ve známém pražském nakladatelství Grada vznikla poměrně nedávno nová ediční řada nazvaná Iniciace, v níž vyšlo již několik významných knih, vhodně doplňujících vzácnou nabídku seriózních publikací z různých oborů esoteriky. Jednou z těchto významných knih je ta, která je předmětem této recenze. Jejím autorem je v zahraničí známý kanadský odborník., autor knih o magii, tarotu a dalších esoterických oborech. Kniha vyšla také v dalších překladech a je považována za jeden z nejlepších, ne-li vůbec za nejlepší úvod do tzv. henochiánské magie. Autor tento obor praktické evokativní magie charakterizuje jako „složitý“ a podává toto vymezení:

„Henochiánská magie je teurgický systém (nebo též angelická magie), který předala alžbětinskému alchymistovi a vidci Edwardu Kelleymu skupina duchů, jež nazýváme Henochovi andělé.“

Doplňme, že šlo o vize, které v průběhu evokací Kelley získával prostřednictvím křišťálu jako poselství andělů a které přítomný John Dee zapisoval. Komunikace s „anděly“ se odehrávala prostřednictvím specifického jazyka se zvláštním slovníkem a syntaxem a tak se vytvořil historicky specifický obor ceremoniální magie, nazvaný „henochiánský“ podle jména biblické postavy Henocha.

Po více než třech stoletích bylo objeveno knižní vydání Deeových zápisků z komunikace s anděly a tento objev se stal modifikovaným základem magické praxe proslulého řádu Zlatého úsvitu (Golden Dawn). To je stručná historie tohoto oboru magie, resp. teurgie a velká hodnota Tysonovy monografie spočívá v tom, že neskrývá diskurs, který se dodnes o henochiánské magii vede. Její tvrdí kritici ji pokládají za pseudomagii; henochiánský jazyk byl šifrou, kterou používal Dee jako špion, pracující pro anglický dvůr. Další pochybnosti se vynořily kolem „henochiánských andělů“, kteří si za prostředníka svých poselství vybrali morálně pochybného, trestaného zloděje Kelleyho, který předtím pěstoval goetii a k dovršení všeho požadovali, aby si Dee s Kelleym vyměňovali manželky. Spíše by se tedy mělo hovořit o styku s démony než o styku s anděly, máme-li jimi na mysli „světlé“ transcendentní „síly“.

Pokračování →

Švýcarský autor P. -R. König je čtenářům Revue HORUS znám z čísla II/94, kde byl uveřejněn jeho článek k historickému fenoménu O.T.O. Tentokrát uveřejňujeme jeho příspěvek, který přednesl pro CESNUR na universitě v Římě, zabývá gnostickými aspekty spásy, misogyny, O.T.O. a úvahou o tom, je-li sperma homeopatickým lékem.

*

Světelné koláčky

Jednoho dne se universum rozpadlo na kousky – ať už to způsobil ženský aspekt Stvořitele nebo nějaká přechodná jsoucnost mezi božským a profánním.

Ti, kdož jsou s tímto světem i v něm, kdož se těší dobrému zdraví a zakusili lásky i uspokojení v oborech, které upřednostňují, nemají – jak se zdá – zapotřebí gnosticismu léčícího universum, který – jak věřím – je náboženskou pomůckou, kterak nést úděl nesnesitelného života.

Mág a gnostik žijí najednou ve dvou různých světech. Jenže zatímco mág se snaží onoho světa nad sebou využít, aby měl moc nad světem vezdejším, gnostik hledá božskou skutečnost, království, které se nachází zde na tomto světě, který je pouze jakýmsi druhem stínového světa. Ale jak mág, tak i gnostik cítí, že sexualita může být klíčem nebo dveřmi do jiných světů; liší se však asketickou nebo libertinskou, smyslovou orientací. O tom se chci zmínit. Uvedu souhrn gnostických tradic, ale ne co se týče literatury, ani obecně srovnáváním jejich kosmologie a ani jejich historií; obrátím se k moderním dobám, v nichž moderní gnostikové pravděpodobně vidí oba světy reálněji než starověcí gnostikové.

→ Spása

Život ve světě, který je subjektivně pociťován a zakoušen jako „prohnilé místo“ (gnostický pojem), volá po spáse. Místem, kde tato spása začíná, je hmotné tělo. Vystupuje do vyšších úrovní (např. emocionální úroveň a intelektuální úroveň), dokud nedosáhne božského místa v plérómatu. To jest ta přetékající plnost. Toto pléróma, ať už je v člověku nebo někde ve vnějším prostoru, je gnostickým protikladem tohoto „prohnilého“ pozemského místa. K tomu, jak opustit toto prohnilé místo, lze vytyčit dvě cesty: přemoci ho nebo se ho vystříhat (asketický koncept); nebo jej rozpustit tím, že žijeme až do úplného konce (smyslová cesta). Na vyšší úrovni je tomu naopak. Smyslová cesta vede k homeopatickému asketismu: tím že oslabujeme zlo, zatímco se mu s potěšením oddáváme jakožto nutnosti. Sensualističtí gnostikové vítají hřích s otevřenou náručí, aby zakusili zkaženost tohoto světa a aby jako fénix povstali z popela. Sexuální orgie jsou výpotkem božského pneuma či Logu, který vystupuje k plérómatu. Asketická cesta reaguje alopaticky[1]: proti jedu existence podává jako lék nevědomost těla.

Pokračování →

Třebaže jsem byl do 33° a posledního stupně svobodného zednářství přijat už velice dávno, v roce 1900, nepojal jsem žádného podezření až do léta roku 1912. Mluvím o své víře, že za lehkovážností a žoviálností naší nejvyšší instituce leží ve skutečnosti tajemství nevýslovné a zázračné, schopné ovládat síly Přírody, a učinit z lidí nejen bratry, nýbrž učinit je božskými. Ale v době, o níž mluvím, za mnou přišel muž, jeden z těch mysteriózních mistrů esoterického svobodného zednářství, kteří jsou jeho očima a mozkem, a kdož existují v jeho samém středu – nepoznaní často ani jeho uznávanými vůdci. Tento muž sledoval mou okultní kariéru již několik let, a nyní mě považoval za hodného podílet se na velkých tajemstvích.

Postupně mě s nimi seznamoval, a od té doby je můj život oddaný hlavně jejich studiu a praxi.

Říkám praxi, protože jejich předmětem není pouhé intelektuální naplnění. Naopak, znalosti o hlavním tajemství bych klidně mohl sdělit třemi slovy, pokud by mi v tom nebránily stejnou měrou přísaha a vlastní zdravý rozum. Praktické užívání tohoto tajemství vyžaduje práci, inteligenci, a – něco více!

V mém vlastním případě, nestačily dva a půl roku zkoumání podle tohoto návodu k tomu učinit mě dokonalým, jen stát se ochotným vsadit asi tři ku jedné, že bych v jakékoliv dané práci uspěl.

V manifestu nejtajnějšího řádu, jehož hlavou je můj mistr, se píše: „V jeho nitru (řádu) spočívají velká tajemství; jeho mozek vyřešil všechny problémy filosofie a života.“

„Vlastní tajemství kamene mudrců, elixíru nesmrtelnosti a universálního léku.“

„Nadto vlastní tajemství schopné realizovat odvěký sen celého světa o lidském bratrství.“

Právě v tomto kritickém bodu se jeho adepti zabývají poslední výše zmíněnou prací. Zamýšlejí přiložit ruku k dílu při rekonstrukci Starého světa, a znemožnit další podobnou katastrofu jakou je současná válka. Zároveň vítají válku, neboť jim poskytla jejich příležitost.

Ale právě teď je mým úmyslem mluvit spíše o elixíru života.

Pokračování →

Analyzuje povahu kreativní magické síly v člověku a vysvětluje, jak ji probudit a používat, a naznačuje všeobecné, stejně jako zvláštní cíle, jichž se tímto nabývá. Sexuální magie zahalená do symbolismu.

*

LIBER A´ASH

vel

Capricorni Pneumatici

sub figura CCCLXX

*

Publikace v třídě B.
Imprimatur:
N. Fra. A .^.. A.^..

*

Pokračování →

Stephen Mace se narodil v Kalifornii v roce 1948 a v období dospívání se odstěhoval do Milfordu ve státě Connecticut. Magií se zabývá od roku 1970 a pravidelně přispívá do anglického časopisu Chaos International. Napsal knihy: Stealing The Fire From Heaven: A Technique For Creating Individual Systems Of Sorcery; Squeezing Being: A Modern Approach To Reality Manipulation, a Taking Power: Claiming Our Divinity Through Magick. Magie představuje pokus vyplnit zející propast mezi vědou a důvěřivostí ústředním pilířem. V magickém smyslu se makrokosmos skládá ze sil, které spočívají v universu mimo nás. Mikrokosmos se zase skládá ze sil, které jsou uvnitř nás a podstata Spareovy magie spočívá v jeho řešení hlavolamu objektivity a subjektivity, makrokosmu a mikrokosmu.

*

Celá podstata otázky »Co je skutečné?« spočívá v zásadě v tom, že nás trápí touha poznávat už od té doby, co si lidé začali být vědomi sami sebe a dokázali si uvědomit, že na ni potřebují znát odpověď. Největší obtíže způsobuje problém vymezit, co je objektivní a co je subjektivní, nebo co se opravdu nachází vně a co je jen na ni projektováno našimi vlastními dispozicemi – našimi nadějemi, potřebami, obavami a také předsudky, ať už jsou vědomé nebo nevědomé, připouštěné nebo potlačované. To všechno, co známe, je tím, co postřehujeme, takže je zhola nemožné, aby to bylo absolutně objektivní, a přesto je objektivní realita sdostatek reálná, což může potvrdit každý, kdo měl automobilovou nehodu.

Eliminace dispozic vnímajícího je jediným hlavním cílem vědecké metody i se svým důrazem na měřitelnost a opakovatelnost, které mají zajistit, aby vědecké teorie fungovaly pokaždé, když je chce někdo odpovídajícím způsobem použít. Tyto pojistky však dostoupí svých mezí, jakmile začneme studovat něco, co má vědomí, neboť mysl nemůže být změřena a na pokusy donutit ji, aby vyhověla požadavkům na opakovatelné experimenty, odpoví s perverzním a výsměšným vzdorem. A přestože tomu tak je, pořád ještě se jistí akademičtí psychologové snaží redukovat veškeré mentální funkce na něco, co lze kvantifikovat v laboratorních podmínkách a dojít ke zcela logickému závěru, že mysl není nic víc než vedlejší účinek existence nervové tkáně. Má to asi takový smysl, jako kdybychom se pokoušeli napravit zlomenou nohu modlitbou a zároveň je to i nejjasnějším důkazem toho, že striktně vědecký postup na tomto místě přestává fungovat.

Magie představuje pokus vyplnit zející propast mezi vědou a důvěřivostí ústředním pilířem, neznamená to však, že tak unikneme hlavolamu objektivity a subjektivity. Namísto toho zformulujeme tento problém znovu jakožto problém makrokosmu a mikrokosmu. V magickém smyslu se makrokosmos skládá ze sil, které spočívají v universu mimo nás. Mikrokosmos se zase skládá ze sil, které jsou uvnitř nás. V tradičním pojetí mágové předpokládají, že ten či onen starodávný planetární mytologický aspekt je popisem sil těchto »bohů«, kteří působí jaksi zvenku a že lidská entita – jakožto »kreace« či »emanace« těchto bohů – je skladbou těchto sil, které takto zakoušíme zvnitřku. Jakmile mág jednou zvolí patřičnou božskou strukturu, má – ať už jde o muže či ženu – k dispozici techniky ceremoniální magie, s jejichž pomocí může manipulovat se silami, které jsou v této struktuře obsaženy a může díky nim buď tuto moc povznést nebo ji upozadit, přivolat ji nebo ji nechat zeslábnout, podle toho, jak tomu chce jeho vůle.

Pokračování →

AOS

Austin Osman Spare, malíř a grafik velikého nadání a velmi originální, hloubal ve sféře okultna, které až dodnes zůstalo do velké míry světu neznámo. Po jeho smrti v roce 1956 však bylo odkryto velké množství písemností, jež vrhlo mnoho světla na psychomagickou filosofii, kterou vyjadřoval především médiem, jemuž vládl nejlépe, a to svým uměním. Když Spare odkazoval sám na sebe ve vztahu ke své magické filosofii, obvykle se ztotožňoval s konceptem, jemuž dal jméno Zos. Tento koncept vysvětlil v Knize rozkoše (1913) takto: „Ono tělo, chápané jako celek, jsem nazval Zos“, a to byl onen alembik, jímž proháněl alchymii svého umění právě tak, jako neméně individualistický přístup k magii. Symbol, jenž je doplňkem k tomuto konceptu Zose, nazval Kia nebo-li atmosférické „já“, jež Zos využívá jako zvláštní pole aktivity. Kult Zose a Kia jest kultem souhry dynamických sil, které jsou dále symbolizovány antropomorfními symboly ruky a oka. Ty umožňují – v naprosté koordinaci – umělci-mágovi (je to rovněž koncept Joséphina Péladana), aby dosáhl skrytých obrazů, jež jsou latentní ve skladišti kosmického podvědomí. Všecítivý Dotek a vševidoucí Vize jsou ony nástroje prvotního „id“, nebo-li touhy, kterou Zos vytrvale hledá, aby je konkretizoval v tělesném hávu. Silný tón v mnohém upomene na našeho filosofa Ladislava Klímu.

*

Kázání k pokrytcům

*

Nepřátelsky naladěn vůči sebetrapičství, vůči lichým omluvám nazývaným zbožnost, uklidnil rozpoložení své mysli tím, že začal hlasitě promlouvat ke svému já. A najednou, při návratu do běžného vědomí, začala mu být pozornost zaujatých posluchačů na obtíž – chátra všelijaká, náhodní žebraví mniši, vyvrhelové, kurevníci, cizoložníci, vzduté břichy a outěžkem lidu groteskního, nemocemi postiženého, jež počaty byly civilizací. Jeho podráždění bylo převeliké, a to ho ještě otravovali tím, že se mu vemlouvali: MISTŘE, CHTĚLI BYCHOM, ABYS NÁS O TĚCH VĚCECH POUČIL! ZJEV NÁM SVÉ NÁBOŽENSTVÍ!

A vida se zlostí onen nadějný zástup věřících, sebral se a odešel do údolí Stys, předem proti nim zaujat jako vůči STOUPENCŮM. A když byl znuděn, v posměchu otevřel ústa svá, řka:

Ó ty, jehož budoucnost se nalézá v rukách kohosi jiného! Tahle důvěrnost není dovolena tvé, nýbrž mé nemohoucnosti. Znáte mne jako Zose Pasáčka koz, spasitele sebe sama a oněch věcí, nad nimiž jsem se ještě neslitoval. Nepozváni naslouchali jste mé samomluvě. Musíte tedy snášet i tohle mé anatéma.

Vy odporní žrouti! No, neuklouzli jste na svém vlastním hovně? Paraziti! Celý svět jste zavšivili, umíte si představit, jaký význam máte pro království nebeské?

Pokračování →