Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Rembrandt van Rijn: Faust (1650)

„Znamená snad ‚dobře disputovat logiky nejhlavnější cíl‘? Což neskýtá toto umění žádného většího zázraku? Pak nečti více: tys dosáhl toho konce.“
- Christopher Marlowe: Tragická historie doktora Fausta

„Nekonečná bohatství v malé komůrce.“
- Christopher Marlowe: Žid z Malty

*

Měl jsem v úmyslu napsat pár myšlenek o konceptu řeči, ale ve svém posledním jsi mi zase ty psal o svém úmyslu dát na papír své představy o nejnovějším běhu politiky a jejím pozadí. Proto jsem se rozhodl nyní napsat cosi, co by tě vyprovokovalo k argumentaci!¹ Tak jako předtím se zase zmíním o příběhu Tlön, Uqbar a Orbis Tertius, buď tedy ke mně shovívavý.

Moderní západní civilizace postrádá jednoduchou sjednocující inteligenci, která se v předcházejících stoletích oděla do mimořádných postav té doby: Sokrata, Danta, Koperníka, Leonarda da Vinci – a někdy se vtělovala do fiktivních charakterů, zvláště v početných podáních Fausta, jak jej vykreslili např. Marlowe, Goethe a další. Dnes, kdy se každá buňka poznání dělí každou vteřinu do dvou dalších, žádná mysl není schopna pochopit všechny intelektuální obory. Bez takové jednoduché a sjednocující inteligence pak intelektuální růst, jsa bez kontroly, velmi rychle vyhnal výhonky podobně jako špatně vedená rostlina, a kořeny tkvící v půdě civilizace jsou sotva schopné ji vyživovat, takže mnohé stonky slábnou. Poznání je vedeno úzkými kanálky, a ty jsou často bez spojení jednoho s druhým; již v polovině 19. století kritizoval Alexandr Gercen úzký rozhled a obmezenost vědeckých specialistů, nazývaje je „buddhisty.“

Pokračování →

Plútós

Pluton byl v řecké mytologii vladařem podsvětní říše, jindy nazývaný také Hádés. Jeho jméno je odvozeno od řeckého výrazu plútós ( = bohatství) a znamená „ten, který drží bohatství“. Bohatstvím bylo původně míněno obilí uložené ve velkých hliněných sudech pod zemí – odtud vztah Plutonův k podsvětí. Plutokracie tedy znamená vládu bohatých, etymologicky rozloženo na ploutokratia (řeč.) ploutos, „bohatství“ + kratia, „moc.“

Podobně znějící jméno boha bohatství, Plútós, naznačuje těsnou blízkost nejen mýtickou, ale i co se týče atributů.
Podle jedné verze byl zplozen smrtelným Íasiónem (synem Diovým či Minóovým) a Deméterou, která hraje dále významnou roli, na třikrát orané nivě, měl důležitou úlohu v zajišťování bohatých úrod, ale též výnosů plynoucích z obchodu. Byl většinou vyobrazován v podobě chlapce s rohem hojnosti. Tento roh hojnosti patřil koze Amaltheie, jinak též nymfě, která svým mlékem živila malého Dia. Ulomený roh učinil Zeus později nevyčerpatelným rohem hojnosti, který byl u Římanů symbolem bohatství a zván „cornu copiae“.

Hádés patřil mezi známé postavy řecké mytologické scény, a to bylo důvodem mnoha jmen, jimiž byl titulován: Aidóneus¹, Orcus, Dis.

Z novoaeonského pohledu podotýkám, že na spodku XVI. tarotového trumfu², nazvaného Věž nebo Válka, jsou čelisti Díta³, které chrlí plameny na kořen struktury. Nejjednodušší interpretací této karty je ta, že jde o manifestaci kosmické energie⁴ v její nejhrubší formě. Na obrázku vidíme destrukci existující hmoty ohněm (atribut Hadův).

Lze to pojmout i jako úvod k Atu XX., Poslednímu Soudu, tj. Příchodu Nového Aeonu. To znamená, že naznačuje kvintesenciální kvalitu Pána Aeonu (Ducha svatého). Toto zničení dávno zavedeného Aeonu (Osiridova) se znázorňuje bleskem (opět Diův atribut, Jupiter), plameny a válečnými stroji⁵, neboť karta se vztahuje k planetě Mars (bůh války) a připisuje se jí z hebrejské abecedy písmeno Pé, které ideograficky znamená „ústa“. Je to temná narážka na Slovo Aeonu, ABRAHADABRA, vysvětlované již v posledním čísle (na str. 89) takto: „Stvořuji, když mluvím.“ Niterně spojené s logogenesí a svatodušní mocí, i s podstatou Nového Aeonu.

Hádés měl nejen slavného otce, jímž byl Kronos (podle jiné verze), ale měl za bratry samotného vládce Olympu, Dia, a vládce moří, Poseidona. Ke svému království přišel tak, že metal losy o vládu nad svitem se svými bratry. Zde vládne společně s manželkou Persefonou nad stíny zemřelých. Do jeho domu smí každý vstoupit, ale pro nikoho není odtud návratu. Nejasné jméno Aidóneus a Hádés se někdy vykládá jako „neviditelný“, a patrné proto mu byla přisuzována divotvorná čapka, jež činila neviditelným⁶ (srovnej v nordické mytologii „Tarnkappe“). Je nutno odhalit též rodinné svazky tohoto boha: matkou jeho ženy Persefony (Koré) byla Déméter; Persefoné, latinsky Proserpina, jednou trhala na louce květiny a pravé když sahala po narcisu, země se před ní náhle rozestoupila a z hlubin vyjel na svém spřežení Hádés. Unesl polekanou dívku do podsvětí a učinil ji svou manželkou a spoluvládkyní. Zeus později rozhodl, aby usmířil rozhněvanou Déméteru (země), že má Persefoné (obilí) jednu třetinu roku trávit v podsvětí a na dvě třetiny roku se vracet k matce na zem. Tolik k mytologickému pozadí.

Pluto je devátá a zatím poslední planeta slunečního systému. Je to druhá nejmenší planeta systému (průměr = 2.300 km, hmota = 1.76 x 1020 tun). Má největší odchylku a ekcentricitu v orbitu ze všech planet (hvězdný rok = 248,430 pozemských let, perioda rotace = 6,39 pozemských dní, vzdálenost od Slunce 5 900 000 000 km). Je to jakási sněhová koule, uplácána z metanu a vody a smíchaná s nerosty. Povrchová teplota činí asi -230°C. Pluto má řídkou atmosféru, tvořenou částečně metanovými plyny. Může dobře být přechodným objektem mezi planetou a kometou. Pluto a jeho měsíc, Charón⁷, se nazývají dvojitou planetou. Charón má průměr 1.200 km. Během každého oběhu prochází Pluto dráhou Neptunu po dobu dvacetileté periody, ta poslední začala v roce 1979. Jedinečnost těchto astronomických faktů planety Pluto naznačuje z hlediska astrologie např. tolik, že vlivy vycházející z ní budou velmi řídké, tj. v časové řadě od sebe velmi vzdálené. Pokusme se tedy přejít od astronomie k astromagii.

Pokračování →