Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Archív kategorie ‘UCHO’

K oproštění

Jiří Mazánek Leden - 12 - 2017

Silentwave: Asagiri
(CD, gterma051, gTerma, 2016)

Silentwave: Asagiri

CD, gterma051, gTerma, 2016
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

 

Švédské vydavatelství gTerma se zpočátku soustřeďovalo na hudebníky, kteří se nějak inspirovali Tibetem. Potom začalo přidávat ambientní hudbu, i když i ta předchozí představovala často spíše etno-ambient. Také rozptyl hudebníků, kterých na začátku byla menší skupina, se rozšířil do celého světa.

A tak si nyní můžete na albu Asagiri poslechnout japonského hudebníka Noguchi Yoshinoriho, který používá umělecký pseudonym Silentwave.

Název si odvodil od názvu japonského chrámového komplexu. Ten se nachází v horách a zarostlý lesy. Proto není tak snadno dostupný, nejezdí k němu zástupy turistů a musíte vyvinout určité pěší úsilí, abyste ho navštívili. Jste potom odměněni tichem, zurčením potůčků a zpěvem ptáků. Je to skutečné místo k rozjímání.

Pokračování →

Noční sedánky

Jiří Mazánek Leden - 7 - 2017

Mathias Grassow: The Nightquest Sessions
(CD, gterma052, gTerma, 2016)

Mathias Grassow: The Nightquest Sessions

CD, gterma052, gTerma, 2016
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

 

Vydavatelství gTerma přichází s dalším albem německého hudebníka Mathiase Grassowa. Není to však úplně novinka. Grassow tuto nahrávku vydal pod stejným názvem již v roce 1998. Tři skladby byly jen remasterovány a přejmenovány. Vznikly při meditačních posezeních, kdy se Grassow nořil do hledání různých možností, jak hudebně vyjádřit své stavy. Ze tří alb již dvě vyšla, takže se dočkáme jistě i třetího. Jinak se zdá, že Grassow dělá jakousi inventuru a předělávání starých nahrávek a nic nového zatím netvoří. Spíše chce asi prohloubit jejich účinek.

Tři skladby jsou pochopitelně ve stylu drone ambientu. První, skoro 20 minutová Mære (19:47), působí sice trochu temně, ale má ve své nehybnosti opět zajímavé vnitřní pohyby minimálních změn. Druhá Eigenlicht (42:59), čili Vnitřní světlo (srv. Arthur Machen), trvá skoro 45 minut.

Pokračování →

Devět decentních střípků

Jiří Mazánek Leden - 5 - 2017

Bruno Sanfilippo: Piano Textures 4
(CD, ad21music, ad118, 2016)

Bruno Sanfilippo: Piano Textures 4

CD, ad21music, ad118, 2016
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

 

Bruno Sanfilippo nás opět potěšil krásnou hudbou, která hladí duší. Tento klasicky vzdělaný pianista a skladatel, který absolvoval na konzervatoři v Buenos Aires, žije od roku 2000 v Barceloně a tam též tvoří.

Zkoumal hranice minimalistických konceptů pro piano a elektroakustickou hudbu dobrých 20 let a jeho tvorba jej zařadila mezi takové tradiční umělce, jakými jsou Harold Budd, Tim Story a Brian Eno, kteří kombinovali pomalé melodie pro piano s elektronickými plochami.

Většinou jde o sólové projekty, ale mohli jsme se setkat s neméně povedenou spoluprací s Mathiasem Grassowem na albu Cromo &  Piano Drones.

Aby mohl vyjadřovat a nahrávat jen to, co chce, založil si Sanfilippo vlastní label ad21music. Na něm začal od roku 2007 vydávat své sólové Piano Textures.

Pokračování →

Jak nahoře, tak i dole

Jiří Mazánek Prosinec - 30 - 2016

Ian Boddy: As Above So Below
(DiN51, CD, DiN, 2016)

Ian Boddy: As Above So Below

DiN51, CD, DiN, 2016
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

 

Na svém nejnovějším albu se britský hudebník Ian Boddy zřejmě inspiroval Smaragdovou deskou Herma Trismegista, jak tomu napovídá název As Above So Below, v překladu Jak nahoře, tak i dole. Samozřejmě se tím míní stejné uspořádání makrokosmu nahoře a mikrokosmu lidského těla dole. Jinak ale obsah nijak nepřibližuje a nevysvětluje. Ten sám není ani příliš dlouhý, jen šest skladeb a 39 minut.

Jak víme, tak Ian Boddy se zabývá elektronickou hudbou již od roku 1983, kdy byla ve Velké Británii v počátcích a on se podílel na jejím rozvoji. Velmi ho inspirovala německá kapela Tangerine Dream, ostatně jako mnohé další a hlavně analogová elektronická zařízení, jimž zůstal věrný. Ta umožňují hudebníkovi zasahovat aktivně do hry, takže není naprogramovaná a tím ji činit vřelejší a osobnější. Právě z těchto důvodů si v roce 1999 zakládá vlastní label DiN Records, na němž vedle sebe a spolupráce s jinými vydává též další takto zaměřené hudebníky.

Pokračování →

Věčnost na poušti

Jiří Mazánek Listopad - 15 - 2016
Steve Roach: Live in Tucson: Pinnacle Moments (CD, Timeroom Editions 37, 2016)

Steve Roach: Live in Tucson: Pinnacle Moments
(CD, Timeroom Editions 37, 2016)

Steve Roach: Live in Tucson: Pinnacle Moments

CD, Timeroom Editions 37, 2016
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

 

Ke konci roku nás americký hudebník Steve Roach zavalil několika novými alby. Jejich délka je většinou kolem 73 minut, jak tomu bývá již více let. Na některých jej jen jedna skladba, na dalších několik skladeb, které nám tuto délku vyplňují. Z nich ovšem vybočuje toto album Live in Tucson: Pinnacle Moments, které je po delší době záznamem z koncertu.

Prý vzniklo na žádost jeho fanoušků. Ale nevybočuje pouze tím, že je „živé“. Ten, kdo sleduje hudbu Steve Roache, tak ví, že je většinou řazena do stylu dark ambient. Neřekl bych, že je jeho hudba doslova temná, spíše hodně zamyšlená, někdy dost komplikovaná, protože si dává velkou práci s jejím složitým propracováním. Zřejmě se v ní odráží velké přemýšlení, proto je plná vrstev, které samostatně postupují a mísí se s dalšími. Výsledek potom může vyznívat trochu nejasně, ale ne doslova temně. Prostě to není hudba přímočará, jednoduchá.

Na albu máme pět různě dlouhých skladeb. Ta nejdelší z nich, Going Gone (20:33), patří mezi ty komplikovanější a temnější – ovšem ne zase tolik, snad také trochu v druhé části první skladby The Desert Eternal, která má přes 17 minut.

Zato ty další mě velmi překvapily. Snad tím, že se hrálo pro živé obecenstvo, čišel z nich obrovský, spontánní rytmus a radost a hlavně i inspirace kapelou Tangerine Dream, která v počátcích tvorby také Roache ovlivnila.

Pokračování →

Descensus ad inferos

San Září - 12 - 2016
Druhá Smrt: Mythologem (SomSon79, Sombre Soniks, 2016)

Druhá Smrt: Mythologem
(SomSon79, Sombre Soniks, 2016)

Druhá Smrt: Mythologem

SomSon79, Sombre Soniks, 23rd May 2016
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

 

Projekt Druhá Smrt se rozhodl na svém pátém albu u labelu Sombre Soniks, nazvaném Mythologem, probádat některé mytologické linie, jejichž pozadí se pokusíme vynést na světlo evokací, když tvůrci nezanechali žádné pojítko ke svému hudebnímu ztvárnění, aneb – ponechali posluchači naprostou svobodu přidělit každé skladbě ze svého nitra ten nejniternější obraz.

»Slovo „mýtus“ je pro náš účel příliš mnohoznačné, neotesané a mlhavé; pro začátek nám neposkytne tolik jako výrazy, jež kombinují slovo μῦθος (mythos) se slovem λέγειν (legein), které znamená „spojovat“, „říkat“. Μυθολογία (mythologia) je umění, které existuje vedle i uvnitř poesie; jedná se o nesmrtelné tradiční vrcholky materiálu obsaženého v pohádkách o bozích a bohům podobných bytostech, o hrdinských bitvách a výpravách do podsvětí. Nejlepší výraz pro ně je „mytologéma“ – jsou to pohádky proslulé, ale nikoli nepřístupné dalšímu přetváření. Mytologie je pohybem této látky: je to něco pevného, a přece pohyblivého, podstatného, nikoli statického, poněvadž je to schopno proměny,« vysvětluje Karl Kerényi[1] v úvodní stati – Prolegomena, tedy ve smyslu alchymického „kamene-nekamene“, líthos oý líthos, což je právě taková transcendentální bytost jako Petr Pan.

Nás ovšem zajímá, že Kerényi dále uvádí „srovnání s hudbou, (neboť) je tomuto tématu nejbližší. Mytologie jako umění a mytologie jako látka splývají v jediný fenomén, stejně jako umění skladatelovo a jeho látka, svět zvuků. Hudební dílo nebo umění nám ukazují umělce jako tvůrce a současně svět zvuků jako stvořený svět. V případě, kdy duše tvůrce není v popředí, můžeme mluvit o umění, které se samo v tvoření vyjevuje. … V mytologii je tvoření obrazné, plyne v ní proud mytologických obrazů. Ale toto plynutí je zároveň rozvíjením. Mytologémata, pevně zachycená ve formě posvátných tradic, jsou nadále svou podstatou uměleckými výtvory. Totéž základní téma lze rozvíjet buď souběžně, nebo posloupně, stejně jako variace na hudební téma. Neboť přestože to, co plyne, zůstává samo o sobě obrazné, lze to stále ještě srovnávat s hudbou, a zejména s určitými hudebními díly…“

Pokračování →

Oko čaroděje

Jiří Mazánek Červen - 23 - 2016
Deborah Martin: Eye Of The Wizard (CD, Spotted Peccary Music, SPM 0505, 2016)

Deborah Martin: Eye Of The Wizard
(CD, Spotted Peccary Music, SPM 0505, 2016)

Deborah Martin: Eye Of The Wizard

CD, Spotted Peccary Music, SPM 0505, 2016
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

 

Americká umělkyně Deborah MartinLemmon hraje již od 15 let. Stihla si vystudovat hudební a divadelní vědu, antropologii a medicínu. Zřejmě stále studovala, protože vše z toho je náročné. Zabývá se muzikoterapií a duchovními vědami. Stala se majitelkou nezávislé nahrávací společnosti Spotted Peccary Music, u níž je vydáno toto album.

Kupodivu není nijak dlouhé. Jeho osm skladeb vám přináší 43 minut hudby. Již sám název alba Eye Of The Wizard (Oko čaroděje) svědčí, o čem bude asi obsah.

I názvy skladeb to potvrzují, např. Tanec víl (Dance Of The Faeries), Strážci (Watchers), Páni z údolí (Lords Of The Vale), Alchymistovo roucho (The Alchemist‘s Robe). Avšak pouze názvy nestačí k tomu, aby hudba dostala onen tajemný, až pohádkový nádech (srv. Into Mist). Deborah Martin zvolila za nástroje elektrickou kytaru, ale spíše půjde o elektrifikovanou akustickou kytaru podle zvuku, dále syntezátory a programované smyčky (loops), dulcimer, tedy nástroj podobný cimbálu a hojné množství perkusí. Skladby nejsou nikterak komplikované, ale zajímavými a tajemnými je dělá instrumentace a aranžmá. Dulcimer a kytara se sice jemně spojují, ale kolem nich krouží táhlé melodie, které se vzájemně prolínají a v nich se v podstatě ztrácí hlavní melodie.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b