Tor Lundvall
Maluji a kreslím už tak dlouho, kam sahá moje paměť. Jako dítě jsem byl fascinován hodinami s kukačkami a dinosaury, což vedlo k několika kresbám pastelkami, jež jsem nedávno objevil pohřbené v podkrovní světnici rodičů. Teprve však až v pokročilých mládeneckých letech se začal můj zájem zúročovat.
Když jsem odešel do koleje na The American University ve Washingtonu D.C., neměl jsem žádnou pevnou představu o tom, co bych tam měl dělat nebo co bych chtěl studovat. Rozhodl jsem se zapsat do uměleckého kursu a děsil jsem se toho, co ode mne budou chtít. Své první kresby jsem dělal podle nahého modelu. Tato kresba byla tak malá, že by sotva bývala vyplnila prostor na běžné stránce. Moje imaginace byla i přesto vzrušená, neboť z ubohé hlavy té ženy koukalo pár tykadel a několik očí. Během příštích let jsem se však rychle naučil, jak využívat celý prostor čtvrtky papíru nebo plátna. Ačkoliv jsem nahlížel malování striktně podle reality jako omezené a střízlivé, naučil jsem se „dívat,“ což se později ukázalo být docela cennou lekcí. Poznal jsem rovněž důležitost kompozice, která se od té chvíle stala kostrou mého díla. Když jsem opustil kolej, zjistil jsem, že sám představuji nepružnost a myšlenkovou strnulost akademického světa. Je to teprve pár let, co jsem získal respekt k tomu, co jsem se naučil.
Bezprostředně po vystudování jsem začal malovat striktně podle sebe a objevil jsem, že má imaginace, kterou jsem po mnoho let potíral, nakonec vytryskla z temnot. Nemaloval jsem však jenom z hlavy. Až dodnes se počáteční stádia mého díla vždy pojí s nějakou událostí v přírodě. Pořád trávím spousty hodin studiem krajiny, která mi slouží jako hrací pole pro moji imaginaci.
Pollen (olej na plátně, 1995)
Mé dílo se v průběhu 15 let samozřejmě měnilo a rozvíjelo. V letech 1989 až 1995 jsem při malbě používal ostré jednoduché barvy. Postavy se pohybovaly sem a tam mlhavou krajinou, moc o sobě neprozrazovaly, což dodávalo dílu hluboký nádech tajemnosti.
V letech 1996 až 1997 nastala první pozoruhodná změna stylu mého díla. Zuřil jsem a byl jsem tou dobou frustrován, protože letní horka a vlhkost zcela znemožnily, aby olejové barvy na plátně patřičně schnuly. Namísto toho, abych bez slitování dřevěnou násadou štětce propíchal plátno, zhluboka jsem se nadechnul a vytáhnul pár menších štětců. Začal jsem nanášet barvu v tenčích vrstvách namísto beznadějného patlání hustou barvou. Najednou se povrch začal daleko víc uvolňovat a postavy i krajina začaly více vystupovat, byly prokreslenější a životnější. Pokračoval jsem v tom až do podzimu 1997, kdy se malba zvrtla zase jinam, začal jsem kombinovat křiklavější úrovně světelné a temné minulosti s plynulejší a detailnější linií současnosti.
Má malba se dnes stále vyvíjí vlivem napětí mezi těmito dvěma metodami. Shledávám, že postavy se také neustále mění. Mnohé ženské postavy teď dávají průchod bytostem mnohem exotičtějším. Má obrazivost však nadále zůstane druhotnou vůči kompozici na plátně. Postavy jenom procházejí mystériem a tichem krajiny.
- Tor Lundvall, červen 2004
*
