Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Čertovo kopyto

San Listopad - 25 - 2016
Robert Erwin Howard: Černý kámen (Laser-books, Praha 2016)

Robert Erwin Howard: Černý kámen
(Laser-books, Praha 2016)

Robert Erwin Howard: Černý kámen

246 stran, Laser-books, Praha 2016, vydání první, brožované, cena 199 Kč
ISBN 978-80-7193-403-5

 

V srpnu roku 1930 napsal Howard dopis do redakce Weird Tales a pochválil aktuální znovuotištění povídky H. P. Lovecrafta Krysy ve zdech a rozpovídal se o poměrně obskurních odkazech na galskou mytologii, která v ní byla zapojena. Vydavatel Farnsworth Wright přeposlal dopis Lovecraftovi, který Howardovi napsal vřelý dopis a brzy nato tito dva veteráni Weird Tales spolu zapředli čilou korespondenci, která trvala po zbytek krátkého Howardova života. Následkem toho se Howard rychle stal členem Lovecraftova kruhu, skupiny spisovatelů a přátel spojených napříč velmi rozsáhlou korespondencí H. P. Lovecrafta, díky němuž se stal místem setkání stejně smýšlejících přátel a povzbuzoval je, aby si vyměňovali povídky, navzájem využívali smyšlené zápletky, děje, předměty, osoby atd., a pomáhali si, aby uspěli u vydavatelů časopisů s fantastickou tématikou.

Howard dostal přezdívku „Two-Gun Bob“ kvůli svým dlouhým výkladům Lovecraftovi o historii svého oblíbeného jihozápadu, a v průběhu pozdějších let přispěl řadou významných prvků do hrůzostrašných povídek Lovecraftova mýtu Cthulhu – počínaje Černým kamenem přispěl svou trochou do mlýna příběhy jako The Cairn on the Headland, Děti noci a Aššurbanipalův plamen. Dopisoval si i s dalšími spisovateli z okruhu Weird Tale, mj. to byl i Clark Ashton Smith, August Derleth a E. Hoffmann Price.

Předmětem dopisování mezi Howardem a Lovecraftem se stala i rozsáhlá diskuse na časté téma Howardovy fikce: barbarství versus civilizace. Howard zastával názor, že civilizace je od samých základů prohnilá a křehká. Tento postoj shrnul ve své slavné větě v povídce „Beyond the Black River“ (Za Černou řekou): „Barbarství je přirozeným stavem lidstva. Civilizace je nepřirozená. Jde o vrtoch náhody. A barbarství nakonec vždy triumfuje.“ Lovecraft měl opačný názor, že civilizace je vrcholem lidského snažení a jedinou cestou vpřed.

Rokem 1930 začal opadat Howardův zájem o fiktivní postavu Solomona Kanea a příběhy o atlantském dobyvateli Kullovi čtenáře nezaujaly, proto do svých povídek zapojil horror a novou rovinu z žánru „Meč a magie“ a začal psát o své první lásce: o Piktech. V povídce „Kings of the Night“ (Králové noci) vylíčil krále Kulla, který byl přičarován do předkřesťanské Prytánie, aby pomohl Piktům v jejich boji proti nadvládě Římanů a uvedl čtenářům piktského krále Brana Mak Morna. Howard navázal touto povídkou na v té době už klasickou a přízračnou odplatu „Worms of the Earth“ (Červi Země; srv. v předložené antologii přítomné Obyvatele podhrobí) a ještě několika dalšími povídkami, a sepsal hrůzostrašná dobrodružství podbarvená komentáři a poznámkami, které je spojovaly s mýtem Cthulhu a dostalo se jim pozornosti pro jejich pamětihodné použití metafor a symbolismu. Na červa dobyvatele navazuje svojí skvělou povídkou Poslední slavnost s harlekýnem např. i nám dobře známý Thomas Ligotti.[1]

Robert Erwin Howard

Robert Erwin Howard

Povídka Černý kámen byla už jako součást mýtu Cthulhu napsána – tedy nikoliv že by šlo prostě jen o nějaký příběh, který zapadá do rámce lovecraftovského universa – a objevil se v ní šílený básník Justin Geoffrey a zejména fiktivní dílo Unaussprechlichen Kulten Friedricha von Junzta, v lovecraftovském kruhu hojně citované, o němž se (str. 92n) dovídáme cenné, jinde neuváděné informace.

Pozoruhodné je už samotné místo děje, Stregoicavar (od strigoi, tedy „Čarodějnické město“), o němž se traduje, že prý „všichni původní vesničané byli možná členy onoho kultu plodnosti, který kdysi hrozil podkopat samu evropskou civilizaci a dal vzniknout čarodějnickým legendám. … podle legend původní stavitelé (této obci) říkali Xuthltan, což bylo domorodé jméno místa, na němž vesničané před mnoha staletími započali s výstavbou svých obydlí.“

Když se vypravěč setká o svatojánské noci s Lidem monolitu, je pak přítomen monstrosní krvavé bohoslužbě, v jejímž závěru se na vrcholu monolitu zjeví obrovská a příšerná ropuchovitá stvůra, což není totiž nikdo jiný než Tsathoggua/Zhothaqquah, Spáč z N’kai, jehož stvořitelem jest Clark Ashton Smith, tiskem se však prvně objevil u H. P. Lovecrafta v povídce Šepot v temnotách, a podobná fantomová příšera se uvelebila i v příběhu Roberta Blocha „The Shambler from the Stars“ (Řezník z hvězd). Klíč ode dveří ven – spojnice s odpudivou minulostí i s odpudivými sférami současnosti. Protože „pokud takový nestvůrný tvor jako Pán monolitu nějakým záhadným způsobem tak dlouho přežíval ze své vlastní závratně vzdálené doby, jaké nepopsatelné bytosti mohou i v této chvíli číhat v temných zákoutích světa?

Černý kámen vyšel poprvé ve Weird Tales v listopadu 1931.

Krátkou povídku Děti noci („The Children of the Night“) napsal Robert E. Howard v roce 1931 a náleží k mýtu Cthulhu. Poprvé byla otištěna v časopisu Weird Tales ve dvojčísle duben/květen 1931. Howard za ni obdržel 60 dolarů.

Děti noci se vyznačovaly plochým nosem, ohavně šikmýma očima, ale hlavně spolu hovořily „jazykem stejně obludným, jako byly ony samy, jakousi syčivou plazí řečí, která mne naplňovala děsem a odporem,“ vypráví Aryara aka John O’Donnel. Figura Brana Mak Morna, Temného muže, připomene našim čtenářům Černého muže z Peabodyho dědictví, příp. Increase Browna z nedokončené povídky Strážci z hlubin času (obě August Derleth/H. P. Lovecraft), má svůj předobraz ze Snů v čarodějnickém domě jako „Ten černý“ z čarodějnického kultu a „Nyarlathotep“ z Necronomiconu; zjevuje se jako okřídlená entita i v Přízraku temnoty.

Odkazy v tomto příběhu jsou jasné: Poeův Zánik domu Usherů, Machenovo Vypravování o černém pečetítku, Lovecraftovo Volání Cthulhu, Huysmans, Walpoleův Otrantský zámek, samozřejmě znovu von Junztovy Unaussprechlichen Kulten, poukazuje se tu však i na „existenci kultů vystavěných kolem takových nevýslovných a strašlivých božstev a bytostí jako Cthulhu, Yog Sothoth, Tsathoggua, Gol-Goroth a jim podobných,“ a my tomu Howardovu pomrkávání na HPL, CAS a Lina Cartera dobře a rádi rozumíme…

Výbor jako přítomný svazek Černý kámen už tu dávno chyběl a jest jenom dobře, že se s mapováním díla předčasně tragicky zesnulého Roberta Erwina Howarda započalo. Jenom to chtělo se vyhnout školáckým chybám v sazbě. Máme na mysli druhý odstavec seshora (str. 8) v předmluvě Milana Žáčka – jehož překlad má dar vtáhnout čtenáře od první chvíle do děje –, kde nepochopitelně asi nikdo neprovedl korekturu PDF po destilaci, takže dvakrát nad sebou vidíme odskočenou dvojici znaků (“,) na začátku řádku, a naopak na konci knihy v tolik potřebném doslovu Martina Šusta nás zarazí tučně vysázené tituly knih, obvykle uváděné kursivou, zhusta navíc doplněné bezpatkovým fontem. Není to u takového titulu škoda?

© San, xiMMxvi
© okultura.cz



[1] Jim Turner (ed.): H. P. Lovecraft: Cthulhu 2000. Polaris, Praha 1995.

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b