Malování ve tmě

2
Steve Roach: Painting In The Dark
(CD, Timeroom Editions 40, 2017)

Steve Roach: Painting In The Dark

CD, Timeroom Editions 40, 2017
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

 

Zvykli jsme si již na to, že americký hudebník Steve Roach nás zahrnuje množstvím stále nových alb. A přesně to se stalo opět na konci roku 2016, když vychrlil tři alba – Spiral Revelation, Fade to Gray a Painting in the Dark.

Jak víme, je kritiky i posluchači řazen do dark-ambientu, což všemi těmito alby dokazuje. Je zvláštní, do jaké polohy se za 35 let své činnosti a vydání přes 100 alb dostal.

Od původně meditativního, přehledného a skladebně jednoduchého alba Structure from Silence, které bychom zařadili do new-age music, až k těmto komplikovaným, velmi propracovaným a temným plochám současnosti. Člověk by řekl spíše, že se dostaví prostota a světlo radosti, ale tato hudba je velmi těžká na poslech a na pochopení záměru skladatele. Zdálo by se, že nedává naději, ale při poslechu zjistíte, že to tak není. Chce to jen vžít se do duše Roache, pokud se vám to podaří.

Zde se nám snaží pomoci citátem od C. G. Junga, který si dal jako motto do bookletu:

„Člověk nedosáhne osvícení představami postav ze světla, ale učiní-li temnotu vědomou.“

Již i tento citát nemusí každý pochopit. Avšak tento vesmír, a tedy i náš svět, je tvořen světlem a stínem, není pouze světlý, je i temný. Roach se snaží pochopit ho z té druhé, temné stránky, z toho vyplývá i název alba – Malování ve tmě. Snaží se v té tmě kreslit svět, který je za tím, co vnímáme normálně.

Proto asi celé album začíná skladbou Threshold, Práh, naznačující, že nejprve musíme do tmy vstoupit. Ta nás zavalí vlnami, které se nás snaží pohltit, v nichž se ztrácíme. Jedna přes druhou se v této více než 17 minut dlouhé skladbě převalují. Následuje I See Now, Vidím nyní, kdy se začneme díky sebrání všech svých sil v této tmě orientovat.

Následuje ústřední skladba, kde se občas objevují záblesky světla a konkrétnější melodie a my začínáme i ve tmě malovat. Hudba už nás tolik neděsí a stává se harmonickou. Nicméně je s využitím drones velmi vrstevnatá, uvědomujete si, že je plná mnoha zvuků. Následují dvě nejkratší, kolem 6 minut dlouhé skladby, Orbit Of Memory a Rapt In Moonlight. V nich se objevují už náznaky světla, zjednodušení vrstev a dokonce jakási obdoba s albem Structures from Silence. To znamená, že hudba se pouze nevalí, ale zastavuje se a v pomlkách vám dává čas na vydechnutí. Stává se z ní spíše plynutí.

A máme tu poslední 12 minutovou skladbu Phosphene View, Fosfénový pohled. Je třeba říci, že Roach názvy svých skladeb nevolí náhodně, ale snaží se nějak vystihnout hudební obsah. Proto se zde hudba opět stane trochu složitější, co se týká množství vrstev, ale ty postupují v jednotě a svým přibližováním a vzdalováním do nich se promítají občas záblesky, mžiky jasnějších zvuků.

Toto album není opravdu jednoduché na poslech a pochopení, takž se na ně musíte nechat dostatek času.

Uložit

Uložit