Zapalte svíce a mecte kadidlo v kaditelnici… mystérium přichází…

8
Irfan: Seraphim (PRIK112, CD)

Irfan: Seraphim (CD)

9 skladeb, PRIK112, Prikosnovenie
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Seraphim je nejautentičtější album bulharské skupiny Irfan. 5 let po svém prvním albu sestupuje z nebeských výšin mystický zvuk, nový působivý počin z této země.

Výjimečný hlas Denisy Serafimové je obdivuhodný a připomíná Lisu Gerrard nebo Azam Ali. Uslyšíte na něm bulharský starý folklor, orientální mystický zpěv, balkánské chóry a posvátnou hudbu. Překvapí jiskrnými a melodickými kompozicemi.

Teprve po čtyřech letech jsme se dočkali druhého alba bulharské skupiny Irfan. Jak je zvykem u francouzského vydavatelství Prikosnovenie, jsou všechna její alba trochu zasněná, éterická, případně tajemná až trochu temná, více či méně připomínající skupinu Dead Can Dance. To byl i případ prvního alba skupiny Irfan v roce 2003. Bylo využito dost syntezátorů a programování a vše doplňovaly akustické nástroje členů souboru a hostů, ale důležitou složku zaujímal zpěv. U něj se objevovaly prvky pravoslavného duchovního chorálu – však byly i některé skladby tradiční – a vedle toho i lidové, milostné písně. Ač bylo první album ještě trochu roztříštěné, neučesané a místy i trochu falešné, celkový dojem byl dost silně duchovní a posluchač musel souboru jeho sdělení věřit.

S o to větší zvědavostí jsem poslouchal toto nové album z roku 2007. Prvním zjištěním bylo, že skupina je stabilní – všichni členové jsou stejní, jen přibyl Petar Todorov na různé druhy bubnů. Můžete tak slyšet bubny arabské, turecké i africké. Je to znát na zvuku lba, které je více rytmické než minulé, obzvláště, když na bubny a perkuse hrají ještě další členové souboru. Dále si musíte též všimnout, že důležitější postavení zaujala zpěvačka Denisa Seraphimova nejen v interpretaci skladeb, ale též jejich autorství. Z devíti skladeb se podílí na osmi většinou s Ivajlo Petrovem a Kalinem Jordanovem. K orientálním nástrojům přibyly další, takže vedle íránského cimbálku santúr je tu turecká dlouhokrká loutna baglama, s krátkým krkem úd i indická tánpúra. Pak jsou tu též smyčcové nástroje – cello, viola da gamba, středověké housle (asi tedy fidula), housle a zobcová i bambusová flétna a v několika skladbách krásný duduk.

Námětem alba jsou serafínové, odtud jeho název, když i zpěvačka nese jméno Denisa Seraphimova. Jde tedy o zajímavou shodu, ač jsou spíše míněni andělé kroužící kolem božího trůnu a opěvující Stvořitele, protože jediné, co se dočtete v bookletu, jsou tři citáty od různých středověkých autorů o serafínech. Co se však zpívá v textech, těžko říci – nejsou uvedena slova. Musíme tedy věřit, že se zpívá o těchto andělech. Ti jsou ostatně známi již po staletí v křesťanském světě, ale též u židů, Egypťanů i Babylóňanů. Vždy jde v překladu tohoto slova o ohnivého hada či draka, který též slouží jako posel mezi nebem a zemí.

Hudba je většinou velmi ohnivá a rytmická s plným zvukem, jen tři skladby jsou bez perkusí a bubnů a syntezátory tentokrát slouží jen jako doplněk zvuku v pozadí. Celé album je mnohem kompaktnější jak skladatelsky, tak zvukově. Možná, že skladby jsou místy trochu podobné, ale to vůbec není na škodu. Já bych uvítal ještě, kdyby byly na CD uvedeny texty.

Recenze Pavla Zelinky:

Denisa Seraphimova

Balkán v hudební sféře se může v mnoha kruzích zrcadlit pouze skrze ultrarychlé vesnické dechovky. Mnozí se ale jistě vyloví z paměti, jakou vlnu zájmu zvedl v polovině 80. let sbor Le Mystere des voix Bulgares z Bulharska, míchající unikátním způsobem vlivy západu a Blízkého východu do pozoruhodně podmanivého celku. Pětice Irfan v čele s fenomenální zpěvačkou Denisou Seraphimovou šokovala před pěti roky nic netušící hudební svět bezejmenným debutem, který dal na polozapomenutý monstr sbor částečně vzpomenout.

Hlavním magnetem souboru je uhrančivý Denisin vokál, kterému nejsou cizí lyrické ani exoticky vlnivé polohy. Vlastní cestou se ale kvinteto vydává po instrumentální stránce, jež ze zpola debutově elektronického zvuku přetéká na novince Seraphim do výrazně akustičtějších končin. Mimo a cappella kratších rozjímání získal zbytek kompozic robustně „orchestrální“ podobu. Do zbraně byla povolána celá armáda perkusivních instrumentů, kterým melodicky kontruje řada exotických nástrojů (daf, bendir, saz, santoor, arb, riq, oud, duduk a další) většinou z krajů od Blízkého východu až po Indii. Tajemně rituální tracky dohromady s variabilními vokály (mužskou protiváhou je Kalin Jordanov) a jemnou elektronikou v pozadí nechávají vzpomenout na Dead Can Dance, Vas či Love Is Colder Than Death, navíc obohacené o pikantní přesahy do world music tavícího kotlíku balkánské tradice.

Taková je suverénní novinka Irfan sklízející momentálně chválu především na gotické scéně (hráli letos na Wave Gotik Treffen, M’Era Luna, Colours Of Ostrava). Nová deska je věru magické lákadlo!

*

© okultura, MMVIII

Uložit