Liber Liberi vel Lapidis Lazuli

14

Zapaluji Ďáblův koláč,
provolávám tyto adorace Tvého jména.
Vizte tuto moji krvácející hruď
Rozseknutou posvátným znamením!
Zastavuji krev: hostie ji
Vysává a velekněz invokuje!
Tento Chléb jím. Tuto přísahu skládám
Tak se rozohňuji modlitbou:
„Není žádného odpuštění:
není žádné viny:
Tohle je Zákon: DĚLEJ, CO TY CHCEŠ!“

*

ADVMBRATIO
KABBALÆ
ÆGYPTORUM
SUB FIGURA
VII

*

TO JEST DOBROVOLNÁ
EMANCIPACE JISTÉHO
ADEPTUS EXEMPTUS
Z JEHO ADEPTSTVÍ.
TOTO JSOU SLOVA ZROZENÍ
MISTRA CHRÁMU.

*

PROLOG NEZROZENÉHO

*

  1. Do mé osamělosti vniká –
  2. Zvuk flétny v temných hájích, jenž se nese i na nejvzdálenější návrší.
  3. Dokonce i od běsnící řeky dolehne až k hranicím divočiny.
  4. A já zřím Pana.
  5. Sněhové spousty jsou věčně nahoře, tam nahoře –
  6. A jejich vůně stoupá vzhůru do chřípí hvězd.
  7. Co však si mám já s tím počít?
  8. Ke mně proniká jen vzdálená flétna, přetrvávající vize Pana.
  9. Všude Pan, pro oko i ucho;
  10. Panova vůně tu prostupuje, jeho chuť mi zcela naplňuje ústa, takže jazyk propukne v zaklínání a strašlivou řeč.
  11. Jeho prudké objetí v každém bodu bolesti a rozkoše.
  12. Šestý vnitřní smysl se rozněcuje s Jeho nejvnitřnějším já,
  13. Sám jsem vymrštěn dolů do propasti bytí.
  14. A dokonce až do abysu, zničení.
  15. Konec osamělosti, tak tomu je pro všechny.
  16. Pan! Pan! Io Pan! Io Pan!

*

I

  1. Můj Bože, jak Tě miluji!
  2. S nezkrotnou chtivostí zvířete ženu se za Tebou celým universem.
  3. Stojíš jakoby na římse na okraji nějakého opevněného města. Jsem bílý pták a usedám na Tobě.
  4. Tys můj milenec: vidím Tě jako nymfu, která rozpíná své bílé údy u pramene.
  5. Leží na mechu; krom ní tu nikdo není.
  6. Nejsi Pan?
  7. Jsem On. Nemluv, ó můj Bože! To dílo nechť dokonáno jest v mlčení.
  8. Můj bolestný výkřik nechť se promění v malou bílou srnku, jež prchá do lesa!
  9. Tys kentaur, ó můj Bože, fialkami ověnčený až ke kopytům Tvého koňského trupu.
  10. Tys tvrdší než kalená ocel; vedle tebe žádný diamant neobstojí.
  11. Cožpak jsem se nevzdal tohoto těla i duše?
  12. Dvořím se ti dýkou taženou napříč mým hrdlem.
  13. Nechť proud krve uhasí Tvoji krvežíznivost, ó můj Bože!
  14. Tys malý bílý králíček v doupěti Noci.
  15. Jsem větší než liška a nora.
  16. Dej mi své polibky, ó Pane Bože!
  17. Blesk přešel a slízl to malé stádečko oveček.
  18. Jest tu jazyk a plamen; zřím onen trojzubec putovat přes moře.
  19. Fénix jej má místo své hlavy; dole jsou dva ozubce. Probodávají toho kletého.
  20. Já Tebe probodnu, ó Ty malý šedý bože, nebudeš-li se mít na pozoru!
  21. Od šedé ke zlatu; od zlata k tomu, co jest nad zlato z Ofiru.
  22. Můj Bože! však miluji Tě!
  23. Proč jsi šeptal tak dvojsmyslné věci? Bál ses, ó Ty s kozlím kopytem, ó Rohatý, ó sloupe blesku?
  24. Z blesku padají perly; z perel černé skvrny nicoty.
  25. Založil jsem vše na jednom, jedno na ničem.
  26. Splýváme éterem, ó můj Bože, můj Bože!
  27. Ó Ty veliké zakuklené slunce slávy, uřízni tato víčka!
  28. Příroda zahyne; ona mne ukrývá zavíraje má víčka strachem, ukrývá mne před Mým zničením, ó Ty otevřené oko.
  29. Ó věčně plačící!
  30. Ni Isis, má matka, ni Osiris, mé já; nýbrž krvesmilný Horus předaný Týfónovi, tak nechť je tomu i se mnou!
  31. Tuto myšlenka; a myšlenka jest zlá.
  32. Pan! Pan! Io Pan! je toho dosti.
  33. Neupadej do smrti, ó má duše! Pomysli, že smrt jest lože, do něhož padáš!
  34. Ó, jak Tě miluji, ó můj Bože! Především jest tu nezkrotné souběžné světlo z nekonečnosti, mrzce lomené ve výparech této mysli.
  35. Miluji Tě. Miluji Tě. Miluji Tě.
  36. Tys překrásná věc, bělejší nad ženu v sloupu tohoto chvění.
  37. Stoupám zpříma vzhůru jako šíp a stávám se tím Nahoře.
  38. Však to jest smrt, a plamen hranice.
  39. Stoupej v plameni této hranice, ó má duše! Tvůj Bůh je co chladná prázdnota nejzazších nebes, jež prozařuje tvé světélko.
  40. Až mě poznáš, ó prázdný Bože, můj plamen zcela vyhasne ve tvé veliké N. O. X.
  41. Čím budeš, můj Bože, když Tě přestanu milovat?
  42. Červ, nicka, zbabělá sketa!
  43. Však ó! Já miluji Tě.
  44. Vrhl jsem k Tvým nohám miliony květů z košíku z Onoho světa, pomazal jsem Tebe i Tvoji hůl olejem i krví i polibky.
  45. Vdechl jsem život do Tvého mramoru – jářku! i smrt.
  46. Byl jsem sražen výpary Tvých úst, jež nikdy nepily víno, nýbrž život.
  47. Jak zbělely tvé rty rosou universa!
  48. Ach! řinoucí se proud hvězd matky nebeské, pryč!
  49. Já jsem Ta, která by měla přijíti, Panna všeho lidstva.
  50. Jsem chlapec před Tebou, ó ty satyrský Bože.
  51. Chceš seslat trest za rozkoš – Nuže tedy do toho! do toho! do toho!
  52. Io Pan! Io Pan! Miluji Tě. Miluji Tě.
  53. Ó můj Bože, buď mi milostiv!
  54. Teď! Dokonáno jest! Smrt.
  55. Zařval jsem to slovo – a bylo to mocné kouzlo schopné spoutat Neviditelné, kouzla a čáry k rozvázání spoutaného; arci, k rozvázání spoutaného.

*

II

  1. Ó můj Bože! vezmi si mě zas, stále. Navždy! Navždy!
  2. Co jako oheň od Tebe přišlo, přichází co voda ode mě; nechť tedy Tvůj Duch spočine na mě, tak má pravice rozváže blesk.
  3. Putuje prostorem zřel jsem přišumět dvě galaxie, srážející se a nabodávající se jako býci tady na zemi. Bál jsem se.
  4. Tedy přestali bojovat a obrátili se proti mně a já byl zle zhmožděn a potrhán.
  5. Raději bych býval rozdupán slonem, jenž nese svět.
  6. Ó můj Bože! Tys můj mazlíček, želvička!
  7. Přesto trpíš tohoto Světoslona.
  8. Zalézám pod Tvůj želví krunýř jako milenec do postele krasavice; lezu dovnitř a sedím v Tvém srdci, jak útulno a blaze tam jest.
  9. Ochraňuješ mě, takže troubení toho Světoslona neslyším.
  10. Nejsi hoden ani obolu na tržišti; přesto si Tě nelze koupit nebo směnit za celé universum.
  11. Jsi jako sličná núbijská otrokyně opírající svůj nahý purpur o sloupy ze zeleného mramoru, jež se klenou nad lázněmi.
  12. Víno stříká z jejích černých bradavek.
  13. Před nějakým časem jsem popíjel víno v domě Pertinaxe. Kališník si mě oblíbil a dával mi pravého sladkého Chianti.
  14. Dórský chlapec to byl, šikovný v siláckých kouscích, atlet. Úplněk prchl zlostně za cáry mraků. Ach! my se však smáli.
  15. Ostudně opilý jsem byl, ó můj Bože! Přesto mě Pertinax zavedl na svatbu.
  16. Měl jsem trnovou korunu jako své jediné věno.
  17. Tys jako kozlí roh z Astoru, ó Ty můj Bože, sukovitý a křivý a ďábelsky silný.
  18. Studenější nad všechen led ze všech ledovců Nahé hory bylo to víno rozlévané kvůli mně.
  19. Divá země a ubývající luna. Mraky ženoucí se oblohou. Kruh borovic a vysokých tisů za nimi. Ty uprostřed!
  20. Ó vy všechny ropuchy a kočky, radujte se! Vy hlenovité věci, přistupte!
  21. Tancujte, tančete pro Pána našeho, Boha!
  22. On je on! On je on! On je on!
  23. Proč bych měl pokračovat?
  24. Proč? Proč? Náhle přichází chichotání milionu mátoh z pekla.
  25. A výsměch pokračuje.
  26. Však universum neoslabuje; ni hvězdami neotřásá.
  27. Bože, jak tě miluji!
  28. Procházím se v blázinci; všichni muži a ženy kolem mne jsou šílení.
  29. Ó šílenství! Šílenství! Šílenství! Kterak žádostivé jsi.
  30. Ale já tě miluji, ó Bože!
  31. Ti muži a ženy běsní a kvílí; pění bláznovstvím.
  32. Začínám se bát. Neznám míry; jsem sám. Sám. Sám.
  33. Pomni, ó Bože, jak šťasten jsem tvou láskou.
  34. Ó mramorový Pane! Ó falešná licoměrná tváři! Miluji Tvé temné polibky, krvavé a páchnoucí! Ó mramorový Pane! Tvé polibky jsou jako sluneční svit na modrém Ægejském moři; jejich krev je krví západu slunce nad Athénami; jejich smrad je jako růžová zahrada v Makedonii.
  35. Snil jsem o západu slunce a růžích a révách; Tys tam byl, ó můj Bože, byl jsi oděn jako athénská kurtizána a já Tě miloval.
  36. Nejsi žádný sen, ó Ty, příliš krásný pro spánek i pro bdění!
  37. Rozptyluji onen šílený lid země; kráčím sám se svými panenkami zahradou.
  38. Jsem gargantuovsky veliký; tamhleta galaxie není ničím než obláčkem dýmu mého kadidla.
  39. Zapal podivné byliny, ó Bože!
  40. Uvařte mi magický likér, hoši, z vašich pohledů!
  41. Celá duše je zpitá.
  42. Tys opilý, ó můj Bože, mými polibky.
  43. Universum se zachvívá; Tys na něj shlédnul.
  44. Dvakrát, a vše je učiněno.
  45. Přijď, ó můj Bože, a obejmeme se!
  46. Líně, hladově, horlivě, trpělivě; tak se k tomu budu mít.
  47. A to bude konec.
  48. Ó Bože! Ó Bože!
  49. Jsem blázen, že Tě miluji; jsi krutý, Ty sám se odepíráš.
  50. Hned ke mně přijď! Miluji Tě! Miluji Tě!
  51. Ó můj miláčku, můj miláčku – Líbej mne! Líbej mne! Ach! bez ustání.
  52. Spánku, uchvať mne! Smrti, uchvať mne! Tento život jest příliš plný; bolí to, ubíjí to, naplňuje to.
  53. Vezmi mě zpět do světa; arci, zpět do světa.

*

III

  1. Byl jsem knězem Amona-Rea v chrámu Amona-Rea v Thébách.
  2. Přišel však Bakchus zpívaje se svými hordami děvčat oděných vinnou révou, děvčat v temných mantlech; a Bakchus uprostřed jako kolouch!
  3. Bože! Jak jsem vyběhl rozhněván a rozprášil ten sbor!
  4. Ale v mém chrámu stál Bakchus jako kněz Amona-Rea.
  5. Proto jsem s dívkami divě odkráčel do Habeše; a tam jsme zůstali a radovali se.
  6. Nesmírně; arci, docela pravdivě!
  7. Pozřu zralé i nezralé ovoce ku slávě Bakcha.
  8. Terasy s cesmínou, girlandy z onyxu a opálu a karneolu, které vedou vzhůru k chladné zelené sloupové síni z malachitu.
  9. Uvnitř je křišťálová mušle ve tvaru ústřice – ó slávo Priapova! Ó blaženosti Veliké bohyně!
  10. V ní jest perla.
  11. Ó Perlo! pocházíš ze vznešenosti strašlivého Amona-Rea.
  12. Poté já, kněz, uzřel jsem silný třpyt v srdci této perly.
  13. Tak jasný, že jsme naň nemohli popatřit! Však hle! Krvavě rudá růže na krucifixu ze žhoucího zlata!
  14. Tak jsem uctíval Boha. Bakchu! tys milencem mého Boha!
  15. Já, kterýž jsem byl knězem Amona-Rea, viděl plynout Nil po mnoho měsíců, po mnoho, mnoho měsíců, jsa kolouškem oné šedé země.
  16. Uvedu svůj tanec do vašich tajných shromáždění a mé tajné lásky budou vám sladké.
  17. Budeš mít milence mezi pány oné šedé země.
  18. Tohle ti přinese, bez toho vše je ve zmaru; lidský život prolitý pro tvou lásku na Mých oltářích.
  19. Amen.
  20. Dopusť, ať je to vbrzku, ó Bože, můj Bože! Toužím po Tobě mučivě, bloudím velice osaměle mezi tím šíleným lidem, v šedé zemi bezútěšnosti.
  21. Tys vztyčil onu ohavnou osamělou Věc zkaženosti. Ó radosti! Položit takový základní kámen!
  22. Bude stát vzpřímeně na vysoké hoře; jen můj Bůh bude s ním obcovat.
  23. Vystavím jej z jediného rubínu; zdaleka bude vidět.
  24. Přijď! Dovol nám rozbouřit nádoby pozemské; bude z nich destilováno zvláštní víno.
  25. Roste pod mojí rukou: zakryje celé nebe.
  26. Jsi za mnou: výskám šílenou radostí.
  27. Pak pravil mocný Ithuriel: dovol nám uctívat tento neviditelný zázrak!
  28. Tak se i stalo a archandělé letěli po obloze.
  29. Zvláštně a mysticky, jako žlutý kněz vzývající mocně tahy velkých šedých ptáků ze severu, tak já tu stojím a vzývám Tě!
  30. Nedovol jim, aby svými křídly a skřehotáním zatemnili slunce!
  31. Odejmi tvar a to, co jej následuje!
  32. Jsem tichý.
  33. Jsi jako mořský orel v rýžovém poli, já jsem veliký rudý pelikán ve vodách při západu slunce.
  34. Jsem jako černý eunuch; a Ty jsi křivá turecká šavle. Srazím hlavu tomu světlému, tomu, co láme chléb a drolí sůl.
  35. Arci! Srazím – a krev vytvoří jakoby západ slunce na lapis lazuli královského lože.
  36. Srazím. Celý svět se zvedne v mocné vichřici a hlas křičí jazykem, jímž lidé nemluví.
  37. Znám ten hrůzný zvuk pra-radosti; dovol nám letět na křídlech orkánu až do svatého domu Hathory; dovol nám obětovat pět drahokamů krávy na jejím oltáři!
  38. Zase ten nelidský hlas!
  39. Vrhám se svým titánským trupem do chřtánu orkánu, udírám a vítězím, a on mne žene nad mořem.
  40. Je tu zvláštní bledý Bůh, bůh bolesti a smrtelné zkaženosti.
  41. Má vlastní duše se do sebe zakusuje jako štír obklíčený ohněm.
  42. Onomu zsinalému Bohu s odvrácenou tváří, onomu Bohu lstivosti a výsměchu, onomu mladičkému dórskému Bohu, jemu chci sloužit.
  43. Neb konec toho znamená nevýslovná muka.
  44. Raději osamělost velikého šedého moře!
  45. Však neštěstí přepadne lid šedé země, můj Bože!
  46. Dovol mi zardousit je mými růžemi.
  47. Ó Ty rozpustilý Bože, usměj se ponuře!
  48. Trhám tě, ó můj Bože, jako purpurovou švestku na osluněném stromě. Jak se rozplýváš v mých ústech, Ty posvěcený cukr Hvězd!
  49. Svět je celý šedivý před mýma očima; je jako starý ošoupaný měch na víno.
  50. Všechno jeho víno je na těchto rtech.
  51. Tys mne zrodil na mramorové soše, ó můj Bože!
  52. To tělo je studené jako led chladem milionů lun; je tvrdší než diamant věčnosti. Jak mám vykročit do světla?
  53. Ty jsi On, ó Bože! Ó můj miláčku! Mé dítě! Má hračko! Tys co zástup panen, jako hejno labutí na jezeře.
  54. Cítím esenci jemnosti.
  55. Jsem tvrdší a silnější a mužnější; však Ty přijď! Budu měkký a slabý a ženský.
  56. Rozdrtíš mě ve vinařském lisu své lásky. Má krev skropí Tvé nohy litaniemi Lásky v Mukách.
  57. Bude nového květu v polích, nového vinobraní ve vinohradech.
  58. Včely posbírají nového medu; básníci zapějí novou píseň.
  59. Jako ceny se mi dostane Bolesti Kozla; a onen Bůh, jenž spočívá na bedrech Času, upadne v dřímotu.
  60. Pak to vše, co je psáno, dokonáno bude: arci, bude dokonáno.

*

IV

  1. Jsem jako panna koupající se v čirém jezírku chladivé vody.
  2. Ó můj Bože! Zřel jsem Tě temného a žádoucího, vystupujícího z vody jako zlatavý dým.
  3. Jsi celý zlatý, vlas i obočí a zářící obličej; dokonce i až ke špičkám prstů a nohou Jsi jediný růžový sen ze zlata.
  4. Hluboko v Tvých očích, které jsou zlaté, má duše skotačí, jako archanděl ohrožující slunce.
  5. Můj meč Tě probodává skrz naskrz; křišťálové luny se proklubávají z Tvého skvostného těla, jež jest ukryto za oválem Tvých očí.
  6. Hlouběji, stále hlouběji. Padám právě tak, jako celé universum padá do abysu Let.
  7. Neboť Věčnost volá; Nadsvět volá; svět Slova nás očekává.
  8. Buď hotov s řečí, ó Bože! Zatni pazoury ohaře Věčnosti do mého hrdla!
  9. Jsem jako zraněný pták třepetající se v kruhu.
  10. Kdo ví, kde dopadnu?
  11. Ó Požehnaný! Ó Bože! Ó můj hltoune!
  12. Nech mne padnout, padnout dolů, odpadnout, daleko, samotného!
  13. Nech mne padnout!
  14. Neboť není spočinutí, Milenko, leda v kolébce královského Bakcha, ve stehně Nejsvětějšího.
  15. Tam spočívat, pod baldachýnem noci.
  16. Úranos plísnil Eróta; Marsyás peskoval Olympa; já reptám na svého překrásného milce s jeho hřívou slunečních paprsků; neměl bych zpívat?
  17. Zda-li nemá mé zaklínání kolem mne shromáždit divuplnou družinu lesních bůžků, jejich těla lesknoucí se mastí z luny svitu a medu a myrhy?
  18. Uctívání jste hodni, ó mí milenci; vydejme se vpřed do nejtemnější díry!
  19. Tam se budeme radovat z alrúny a moly.
  20. Tam nám Miláček prostře svoji svatou večeři. V hnědých žitných koláčcích ochutnáme pokrm tohoto světa a budeme silni.
  21. V červenavém a hrůzném kalichu smrti budeme pít krev světa a budeme opilí!
  22. Ohé! píseň pro IAO, píseň pro IAO!
  23. Přijď, dovol nám zazpívat ti, Iakchu neviditelný, Iakchu triumfující, Iakchu nevyslovitelný!
  24. Iakchu, ó Iakchu, ó Iakchu, buď nám nablízku!
  25. Pak tvář všech časů potemněla a prosvitlo pravé světlo.
  26. Byl tu také jistý výkřik v neznámém jazyku, jehož pronikavost rozbouřila klidné vody mé duše, takže má mysl a tělo se vyléčilo z jejich nemoci, sebepoznání.
  27. Arci, anděl rozvířil vodstva.
  28. Tohle byl křik Jeho: IIIOOShBTh-IO-IIIIAMAMThIBI-II.
  29. Což jsem nezpíval toto tisíckrát za noc po tisíc nocí, než Jsi přišel, ó můj planoucí Bože, a proklál mne Svým kopím. Tvá šarlatová róba rozvinula celá nebesa, takže Bůh pravil: Vše hoří: to je konec.
  30. Tys také přiložil své rty na ránu a vysál miliony vajíček. A Tvá matka na nich seděla a hle! Hvězdy a hvězdy a poslední Věci, jichž hvězdy jsou atomy.
  31. Pak jsem Tě postřehl, ó můj Bože, sedíš jako bílá kočka na mřížoví loubí; a hučení vířících světů bylo pouhou Tvojí zábavou.
  32. Ó bílá kočko, jiskry srší z tvého kožichu! S tím praskáním pukají světy.
  33. Bárkou Raovou putuji, nikdy jsem se však neshledal ve viditelném vesmíru s bytostí Tobě podobnou!
  34. Tys byl jako okřídlený bílý kůň a já na Tobě cválal věčností vstříc Pánu Bohů.
  35. A tak cváláme dosud.
  36. Tys byl jako sněhová vločka padající do borovicových lesů.
  37. Ve chvilce ses ztratil v divočině stejného a nestejného.
  38. Já však patřil na překrásného Boha v zádech orkánu – a Ty jsi byl On!
  39. Rovněž jsem si četl v jedné arciKnize.
  40. Na staré kůži bylo zlatými písmeny napsáno: Verbum fit Verbum.
  41. Také Vitriol a Hierofantovo jméno V.V.V.V.V.
  42. Vše to vířilo v ohni, v ohni hvězd, tak jedinečném a vzdáleném a zcela osamělém – právě tak jako Ty a já, ó opuštěná duše mého Boha!
  43. Arci, a tento nápis Tak tomu má být. Tohle je hlas, který otřásá zemí.
  44. Osmkrát vykřikl a osmkráte i osmkráte napočítám Tvých milostí, ó Ty Jedenáctinásobný Bože 418!
  45. Arci, a ještě mnohokráte více; desítkou v dvaadvaceti směrech; právě tak jako kolmice pyramidy – takové budou Tvé milosti.
  46. Když je začnu počítat, jsou Jedno.
  47. Výtečná je Tvá láska, ó Pane! Tys zjeven temnotami a ten, kdož tápe v hrůzyplných tmách hájů, tě náhodou lapí, právě tak jako had, který chytá malého ptáčka zpěváčka.
  48. Já Tě chytil, ó můj něžný drozde; jsem jako sokol ze smaragdu; lapil jsem Tě instinktem, ačkoliv oči se mi zavíraly před Tvojí slávou.
  49. Přesto tamto jest jen bláhový lid. Viděl jsem je na žlutém písku, všechny oděné v tyrský purpur.
  50. Přitáhli svého zářivého Boha na zem do sítí; vsadili oheň do Pána Ohně a vykřikovali nestoudná slova, dokonce i strašlivou kletbu Amri maratza, maratza, atman deona lastadza maratza maritza – maran!
  51. Poté, není pochyb, vaří svého lesknoucího se Boha a celého ho chtivě zhltnou.
  52. Je to zlý lid, ó krásný chlapče! dovol nám vejít na onen svět.
  53. Učiňme sami ze sebe lahodnou návnadu svůdných tvarů!
  54. Budu co nahá kráska s prsy jako ze slonoviny a zlatými bradavkami; celé mé tělo bude co mléko hvězd. Budu se skvět a budu řeckou kurtizánou z Delosu, z onoho nestálého ostrova.
  55. Ty budeš malý červený červík na háčku.
  56. Ty pak budeš lesklou rybou se zlatým hřbetem a stříbrným břichem: budu co pohledný násilník, silnější čtyřiceti býků, muž ze Západu nesoucí velký pytel cenných šperků na holi, která je větší osy všehomíra.
  57. A ta ryba bude pro Tebe posvěcena a silák pro mne ukřižován, a Ty a já se budeme líbat a napravíme špatnost Počátku; arci, špatnost Počátku.

*

V

  1. Ó můj překrásný Bože! Plavu si v Tvém srdci jako pstruh v horské bystřině.
  2. Skáču radostí z tůně do tůně; činím si dobře bronzem a zlatem a stříbrem.
  3. Proč ne, jsem rozkošnější než rusé podzimní lesy při prvním sněžení.
  4. A křišťálová jeskyně mého myšlení je rozkošnější než já.
  5. Jen jeden rybí hák mě může vylovit; je to žena klečící u břehu veletoku. Jest to ta, která po sobě a do písku rozlévá třpytnou rosu, takže se řeka rozlévá.
  6. Na tamté myrtě je ptáček; jenom píseň toho ptáčka je to, co mne dokáže vytáhnout z tůňky Tvého srdce, ó můj Bože!
  7. Kdopak jest ten neapolský chlapec, kterýž se směje štěstím? Jeho milenec je mocný kráter Hory ohně. Viděl jsem jeho zuhelnatělé údy spouštět se dolů po svahu pokradmým jazykem tekoucího kamene.
  8. A ó! cikání cikády!
  9. Pamatuji si oněch dnů, kdy jsem byl indiánským náčelníkem v Mexiku.
  10. Ó můj Bože, byl jsi už tenkráte mým překrásným milencem?
  11. Bylo mé chlapectví už tenkráte Tvojí hračkou, Tvojí radostí?
  12. Vpravdě, pamatuji oněch železných dnů.
  13. Pamatuji si, jak jsme zalili hořká jezera svým zlatým přívalem; jak jsme ponořili obraz cenný jako poklad do kráteru Citlaltepetl.
  14. Jak nás dobrý plamen vyzvedl až v nížiny a posadil nás do neproniknutelných lesů.
  15. Arci, Tys byl zvláštní šarlatový pták se zlatým zobákem. Byl jsem Tvým druhem v lesích nížin; a povždy jsme slyšeli z dálav pronikavý zpěv zmrzačených kněží a šílený křik obětovaných panen.
  16. Byl to podivný okřídlený Bůh, jenž nás zpravil o své moudrosti.
  17. Stali jsme se hvězdnými zrníčky zlatého prachu v píscích pomalé řeky.
  18. Arci, a tou řekou byla řeka prostoru a také času.
  19. Tam jsme se rozdělili; pokaždé na menší, pokaždé na větší, až doteď, ó sladký Bože, my jsme my sami, titíž.
  20. Ó Bože můj, Tys co malé bílé kůzle s blesky na rozích!
  21. Miluji Tě, miluji Tě.
  22. Každý nádech, každé slovo, každá myšlenka, každý skutek je aktem lásky k Tobě.
  23. Úder mého srdce je kyvadlem lásky.
  24. Mé písně jsou něžné vzdechy:
  25. Mé myšlenky jsou úplným blahem:
  26. A mé skutky jsou myriádami Tvých dítek, hvězd a atomů.
  27. Budiž nic!
  28. Nechť všechno odkápne do tohoto oceánu lásky!
  29. Ať je tato odevzdanost mocným kouzlem k vymítání Pětky!
  30. Ach Bože, vše je pryč. Tys strávil svoji rozkoš. Falútli! Falútli!
  31. Tu jest slavnost ticha. Tu již žádného jiného hlasu není.
  32. Tak tomu bude až do konce. My, kteří jsme byli prachem, se nikdy v prach nenavrátíme.
  33. Budiž tomu tak.
  34. Pak, ó můj Bože, dech zahrady koření. Všechna mají odporný pach.
  35. Kužel je sečen nekonečným paprskem; křivka hyperbolického života vskakuje v bytí.
  36. Dál a dál plujeme; přesto jsme nehybni. Je to řetězec systémů, které od nás odpadávají.
  37. Prvně padá pošetilý svět; onen svět staré šedé země.
  38. Padá nemyslitelně daleko i s tou svojí strastiplnou vousatou tváří, která na to vše dohlíží; vyvane do ticha a úpění.
  39. My do ticha a rozkoše, a ta tvář je smějící se tváří Eróta.
  40. S úsměvem jej zdravíme tajným znamením.
  41. Vede nás do Zvráceného paláce.
  42. Tu jest Srdce krvavé, pyramida sahající svým vrcholem dolů mimo Špatnost Počátku.
  43. Ukryj mne ve Své slávě, ó milovaný, ó knížecí milenče této harapanny uvnitř Nejtajnější komnaty tohoto Paláce!
  44. Stalo se to rychle; arci, pečeť je vtištěna na klenbu.
  45. Je tu ten, od něhož se čeká, že ji otevře.
  46. Ni vzpomínkou, ni představivostí, ni modlitbou, ni postěním se, ni bičováním, ni drogami, ni rituálem, ni meditací; jenom vášnivou láskou se mu to podaří.
  47. Má vyčkat meče Milovaného a odhalit hrdlo ráně.
  48. Pak jeho krev vytryskne a vepíše mi runy do nebes; arci, vepíše mi runy do nebes.

*

VI

  1. Tys byl knězem, ó můj Bože, u Druidů; a my znali síly dubu.
  2. Učinili jsme sobě kamenného chrámu ve tvaru universa, zrovna tak, jak Tys jej nesl otevřeně a já jej skrýval.
  3. Tam my vykonali mnoho podivuhodných věci o půlnoci.
  4. Za ubývající luny jsme působili.
  5. Plání se neslo ohavné vytí vlků.
  6. My odpovídali; v houfu jsme lovili.
  7. Přišli jsme dokonce k nové kapli a Tys odnesl Svatý grál pod svým druidským rouchem.
  8. Potají a kradmo popíjeli jsme oživující svátosti.
  9. Příšerná nemoc pak dolehla na lid šedé země; a my se radovali.
  10. Ó můj Bože, skryj Svoji slávu!
  11. Přijď jako zloděj a dovol nám ukrást ty svátosti!
  12. V našich hájích, v našich klášterních celách, v našich medových plástvích štěstí nech nás pít, nech nás pít!
  13. Jest to víno, které barví všechno pravou tinkturou z nefalšovaného zlata.
  14. Jsou hluboká tajemství v těchto písních. Nestačí slyšet ptáka; aby zakusil radost z písně, musí být tím ptákem.
  15. Já jsem tím ptákem a Tys má píseň, ó můj skvostný cválající Bože!
  16. Tys držel hvězdy na uzdě; ženeš sedm souhvězdí vedle sebe cirkem Nicoty.
  17. Ty gladiátorský Bože!
  18. Hraji na svoji harfu; Ty bojuješ se zvěří a plameny.
  19. Ty se raduješ z hudby a já z boje.
  20. Ty i já jsme císařem milováni.
  21. Hle! On nás povolal do císařského baldachýnu. Noc padá; je to velká orgie uctívání a blaženosti.
  22. Noc padá jako blyskotkami posetý plášť z ramen prince na otroka.
  23. On povstává jako svobodný člověk.
  24. Vrz ty, ó proroku, ten plášť na tyto otroky!
  25. Velká noc, a ohýnků v ní poskrovnu; však svoboda pro toho otroka, jemuž se dostane její slávy.
  26. A tak jsem i já sešel dolů do toho velikého smutného města.
  27. Tam mrtvá Messalina směnila svoji korunu za jed od mrtvé Locusty; tam stál Caligula a bičoval moře zapomnění.
  28. Kdopak jsi byl, ó Césare, kterýž jsi poznal Boha v onom koni?
  29. Neboť viz! my viděli Sasova bělouše vyrytého do země; aj, my viděli mořské koně planoucí kolem té staré šedé země a pěna jejich nozder nás osvítila!
  30. Ach! Však já tě miluji, Bože!
  31. Tys jako luna nad ledovým světem.
  32. Tys jako úsvit na nejodlehlejším sněhu na spálených rovinách tygří země.
  33. Mlčením i mluvou uctívám Tě.
  34. Vše je však marné.
  35. Jenom Tvé mlčení a Tvá mluva, kterými mě uctíváš, pomáhají.
  36. Běduj, ó lide šedé země, neb my pili tvé víno a zůstavili ti jen hořkou spodinu.
  37. Přesto z nich vydestilujeme likér, jenž je nad nektar Bohů.
  38. Naše tinktura je ceněna co svět koření a zlata.
  39. Neb náš rudý projekční prášek je nad všechny možnosti.
  40. Je tu pár lidí; a ti stačí.
  41. Budeme mít spoustu kališníků a vínem skrblit se nebude.
  42. Ó můj drahý bože! jakou to slavnost Jsi připravil.
  43. Viz světla a květiny a dívčiny!
  44. Ochutnej vína a pamlsky a chutnou krmi!
  45. Vdechuj parfémy a oblaka bůžků podobných lesním pannám, které sídlí v nozdrách!
  46. Celým svým tělem pociťuj nádhernou hladkost mramorového chladu a vznešené teplo slunce a otroků!
  47. Ať Neviditelné pronikne stravující Světlo svou třaskavou silou!
  48. Arci! celý svět se rozštípnul, jako starý šedý strom bleskem.
  49. Přijďte, ó vy bohové, a my v hod a kvas!
  50. Ty, ó můj miláčku, ó můj neposedný Vrabčí Bože, mé blaho, má touho, můj podvodníku, přijď a cvrlikej po mé pravici!
  51. Tohle byl příběh ze vzpomínek kněze Al A’ina; arci, kněze Al A’ina.

*

VII

  1. Spálením kadidla zjeveno bylo Slovo a cizí drogou.
  2. Ó mouko a mede i oleji! Ó překrásný prapore luny, který ona vyvěšuje v středu blaženosti!
  3. Tyto uvolňují z mrtvoly obinadla z jemného plátýnka; tyto uvolňují nohy Osiridovy, takže planoucí Bůh může běsnit po obloze se svým fantastickým kopím.
  4. Leč z čistého černého mramoru je tato smutná socha a nehasnoucí bolest očí je hořčí pro slepého.
  5. Rozumíme tomu nadšení onoho třesoucího se mramoru, mučeného porodními bolestmi korunovaného dítěte, zlatého výhonku zlatého Boha.
  6. Víme, proč je vše skryto v kameni, uvnitř rakve, v nitru vznešeného hrobu, a my také odpovídáme Olalám! Imál! Tutúlu! jakž jest psáno v prastaré knize.
  7. Tři slova z této knihy jsou jako život pro nový æon; žádný bůh ji nečetl celou.
  8. Však Ty a já, ó Bože, jsme ji četli stránku za stránkou.
  9. Naše je jedenáctinásobné čtení Jedenáctinásobného slova.
  10. Těchto sedm písmen tvoří dohromady sedm rozličných slov; každé slovo je božské a sedm vět je v nich skryto.
  11. Tys to Slovo, ó můj drahý, můj pane, můj mistře!
  12. Ó, přijď ke mně, směs oheň a vodu, vše bude rozpuštěno.
  13. Očekávám Tě ve spánku, v bdění. Už tě nevzývám; neb Tys ve mně, ó Ty, jenž jsi mne učinil překrásným nástrojem naladěným na Tvoji rozkoš.
  14. Přec však Jsi povždy vzdálen; právě tak jako já.
  15. Pamatuji se na jistý svatý den za soumraku roku; za soumraku Osiridovy rovnodennosti, kdy jsem Tě poprvé viditelně spatřil; kdy poprvé byl vybojován strašlivý konec; kdy Ten s hlavou ibise odčaroval svár.
  16. Pamatuji si na Tvůj první polibek právě tak, jak by panna měla. Než na temných stezkách bylo ještě další: Tvé polibky přetrvávají.
  17. V celém universu Lásky není žádného mimo Tebe.
  18. Můj Bože, miluji Tě, ó Ty kozle s pozlacenými rohy!
  19. Ty překrásný býku Ápida! Ty překrásný hade Apepa! Ty překrásné dítě Těhotné bohyně!
  20. Ty ses rozrušil ve Svém spánku, ó starověký smutku let! Pozvedl jsi hlavu, abys udeřil a vše se rozpustilo v Abysu Slávy.
  21. Konec písmenům oněch slov! Konec sedminásobné mluvě.
  22. Vylož mi ten div toho všeho obrazem vychrtlého velblouda kráčejícího pískem.
  23. Je osamělý, a odporný; přesto si koruny vydobyl.
  24. Ó jásejte! Jásejte!
  25. Můj Bože! Ó můj Bože! Jsem pouhá skvrna v hvězdném prachu věků; já jsem Mistr tajemství věcí.
  26. Já jsem Zjevovatel i Připravovatel. Můj jest glóbus – a pták Bennu a lotos Isis, mé dcery.
  27. Já jsem Jediný nad tím vším; a nesu symboly mocných temnot.
  28. Bude tu pečeť jako nesmírný černý, v bouři se stahující oceán smrti a ve středu plápol temnot vyzařující svoji noc na všechno.
  29. Spolkne onu menší temnotu.
  30. Však z oné hlubokosti kdo se zeptá: Co je?
  31. Já ne.
  32. Ani Ty ne, ó Bože!
  33. Přijď, nenech nás už více rozumovat vespolek; dej, ať se radujeme! Dej, ať jsme sebou samými, tišší, jedineční, odloučení.
  34. Ó osamělé lesy světa! V kterých koutech chcete skrýt naši lásku?
  35. Les kopí Nejvyššího se nazývá Noc a Hádes a Den hněvu; však já jsem Jeho setník a nesu Jeho kalich.
  36. Nebojte se mých kopiníků! Pobijí démony s jejich malými vidlemi. Budete svobodni.
  37. Ach, otroci! vy nebudete – vy nevíte, jak chtít.
  38. Přesto hudba mých kopí bude písní svobody.
  39. Velký pták slétne z Abysu Radosti a odnese vás, byste byli mými kališníky.
  40. Přijď, ó můj Bože, v posledním vytržení dej, ať dosáhneme Spojení s Mnohostí!
  41. V tichu Věcí, za Noci Sil, mimo prokleté panství Tří, tam ať se radujeme naší láskou!
  42. Můj miláčku! Můj miláčku! Pryč, pryč mimo shromáždění a Zákon a osvícení k anarchii osamělosti a temnot!
  43. Neb dokonce takto musíme zahalit zář našeho Jáství.
  44. Můj miláčku! Můj miláčku!
  45. Ó můj Bože, však láska ve mně roztrhne okovy prostoru a času; má láska se vylévá mezi ty, kteří nemají lásku v lásce.
  46. Mé víno je rozléváno pro ty, kdož nikdy víno neochutnali.
  47. Výpary jeho mají je opojit a živost mé lásky zplodí mocné děti s jejich pannami.
  48. Arci! bez jediného doušku, bez objetí: – a Hlas odvětil: Arci! Tak tomu bude.
  49. Pak jsem hledal Slovo pro Sebe; ne, pro sebe.
  50. A to Slovo přišlo: Ó Ty! Dobře je. Neměj ničeho na zřeteli. Miluji Tě! Miluji Tě!
  51. Proto měl jsem víru až do konce všeho; arci, do konce všeho.

*

Translation © H.R.Z/San
© okultura, MMII

Uložit