Liber Israfel svb figvra LXIV

6

Tato kniha měla dříve název Anubis a vztahuje se k 20. klíči, jímž jest „Anděl.“

0. Chrám je v temnotách a mluvčí vstoupil na své místo, aby započal rituál Vstupujícího, jenž následuje.

1. Procul, O procul este profani.

2. Bahlasti! Ompehda!

3. Ve jménu Mocného a Strašlivého prohlašuji, že jsem zapudil slupky v sídla jejich.

4. Vzývám Tahutiho, Pána moudrosti a mluvy, Boha, který přichází zpoza závoje.

5. Ó ty! Majestáte božství! Moudrostí korunovaný Tahuti! Pane vesmírných bran! Tebe, Tebe já vzývám!
Ó ty, Ibisohlavý! Tebe, Tebe já vzývám!
Ty, který třímáš hůl dvojité moci! Tebe, Tebe já vzývám!
Ty, který neseš v levici růži a kříž světla a života: Tebe, Tebe já vzývám!
Ty, jehož hlava je co smaragd a tvoje čelenka co modř noční oblohy! Tebe, Tebe já vzývám!
Ty, jehož kůže plane oranží, jako by hořela v peci! Tebe, Tebe já vzývám!

6. Hle! Já jsem včerejšek, dnešek a bratr zítřka!
Rodím se znovu a znovu.
Má jest neviditelná síla, z níž vzešli bohové! Je jako život pro ty, co dlí v hláskách universa.
Já jsem vozataj Východu, Pán minulosti i budoucnosti.
Shlížím svým vlastním vnitřním světlem: bůh vzkříšení; Ten, který přichází ze soumraku, a rodím se z Domu smrti.

7. Ó vy dva božští sokolové na věžičkách!
Vy, kteří držíte stráž nad universem!
Vy, kteří děláte družinu márám do Domu spočinutí!
Vy, kteří řídíte bárku Raovu na cestě k nebeským výšinám!
Pane svatyně, která stojí ve středu Země!

8. Hle! On jest ve mně a já v Něm!
Má jest zář, v níž se Ptah nese nebeskou bání!
Putuji výšinami!
Stoupám nebeskou klenbou Nu!
Zažehuji zářivý plamen bleskem svého Oka!
Stále v pohybu a v záři každým dnem velebeného Ra: dávám život svůj obyvatelům Země.

9. Vyřknu-li „Vyjdi nad hory!“, nebeské vody potečou na můj pokyn.
Neboť jsem vtělený Ra!
Cheprer tělem učiněný!
Jsem eidolonem svého otce Tmua, boha Města slunce!

10. V mých ústech je bůh, který přikazuje!
Bůh moudrosti je v mém srdci!
Můj jazyk jest svatyní pravdy!
A bůh sedí mi na rtech.

11. Každého dne se završuje mé slovo!
A přání mého srdce se vyplňuje samo jako přání Ptahovo, když tvořil svá díla!
Jsem věčný; pročež všechny věci jsou jak mé záměry; proto vše je poslušno mého slova.

12. Tak tedy přijď ke mně ze svého tichého příbytku: Nevyslovitelná Moudrosti! Všesvětlo! Všesílo!
Thothe! Herme! Merkure! Odine!
Ať už tě volám jakýmkoliv jménem, jsi stále celou věčnost bezejmenný: jen přijď, pravím, a pomoz i ostříhej mě v tomto díle Umění.

Edmund Dulac: Israfel

13. Ty, hvězdo Východu, jež jsi vedla mágy!
Tys stále Týž, všudypřítomný jak v nebi, tak i v podsvětí!
Ty, který kmitáš mezi světlem a temnotou!
Vycházející, zapadající! Stále se měnící, přesto vždy týž!
Slunce jest tvým Otcem!
Matkou tvou Luna!
Vítr tě zrodil ve svém lůně a Země povždy kojila neměnnost božství tvého mládí!

14. Přijď, pravím, přijď!
A všichni duchové ať se mi klanějí:
aby každý duch nebeský,
i éteru,
na zemi,
i pod zemí,
na souši
i ve vodě,
ve vířícím vzduchu
i hučícím ohni,
a každé kouzlo i metla boží, Toho Nesmírného, mne byli poslušni!

15. Vzývám kněžku Stříbrné hvězdy rituálem ticha, Asi, tu, jejíž tělo se klene.

16. Otevírám bránu rozkoše; sestupuji z hvězdného paláce; vítám vás, objímám vás, ó dítka země, jež jste se shromáždila v síni temnot.

17. (Odmlčení.)

18. Řeč v tichu.

19. Slova proti Synu Noci.
Hlas Tahutiho v universu v přítomnosti Věčného.
Formule poznání.
Moudrost dechu.
Kořen kmitání.
Chvění neviditelného.
Rozestoupení temnot.
Zviditelnění hmoty.
Probodení šupin krokodýla.
Záblesk světla!

19. (Následuje čtení.)

20. Řeč jest u konce; mlčení temnot ať jest prolomeno; ať se promění v ticho světla.

21. Mluvčí mlčky odchází; posluchači se rozptýlí do svých domovů; arci, rozptýlí se do svých domovů.

*

Translation © San
© okultura, MMVII

Uložit