Chaos

7

V dnešní době jsme obklopeni mnoha pojmy, které na nás dorážejí, představují přímo i pokyn pro naše jednání a my – kdesi uvnitř – vlastně ani nevíme, co dané pojmy znamenají. Určitě by stálo za to pozastavit se nad významy takových pojmů, jako např. objektivní realita, virtuální realita, realita „Já jsem,“ tržní zákony, demokratické zákony apod., se kterými se setkáváme denně, nebo takových pojmů jako např. Nuit, Kosmos, Prima Materia, Choronzon, Chaos apod., na které narazíme vždy když se chceme dozvědět něco o sobě. Pojmy se staví jako neprodyšná hráz mezi nás a jakési světlo pravdy a porozumění. Tyto řádky jsou tedy skromným pokusem vnést trochu světla alespoň na jeden velmi frekventovaný pojem – Chaos.

Je-li pojem Chaosu zatahován do filosofie, magie či do výkladů Písma, je vždy obtížné nalézt jakýsi rovnovážný pohled na věc. Vše se stane mnohem jasnější, zaměříme-li se na proces vnitřní proměny osobnosti člověka (zasvěcení, stvoření, sebepřesažení).

Je pravda, že možná celý význam Chaosu tím trochu bude umenšen, ale přesto tento pohled bude nejblíže člověku, a proto jsem ho zvolil. Určitě velmi pozoruhodné by mohly být úvahy nad procesem duchovního zasvěcování, nebo nad procesem vlastního okamžiku fyzického zrození lidské bytosti či nad procesem vzniku Země a pátrat po pra-podstatách bytí.

Nastává doba, kdy stále víc a víc je zřejmé, že nějaké zboží, sport, sexualita, rodina, věda, práce atd. jaksi není úplným naplněním existence člověka. Doba se zhutňuje, zintenzivňuje. Máme pocit, že už nemůžeme dělat zbytečné věci, nová kvalita času nás nutí rychle volit a konat. A v takovéto době se velmi rychle dostává na povrch pravda, skutečný hluboký význam dějů, činů. Člověk už se nemůže skrývat. Tváře lidí jsou jak otevřené knihy. Úkryty, jako dřív bývaly např. politické strany, spolky, sdružení, sekty, církve, velké rodiny, už dnes neposkytují žádné trvalé „bezpečí“. Člověk je obnažen.

A v této době je velmi aktuální otázka: „Kdo jsem? Co tady mám dělat?“ Opravdu základním úkolem každé lidské bytosti je nalézt své opravdové karmické poslání, naplnit je a dokázat ještě za života svou bytost jaksi sebepřesáhnout, transcendovat, kvalitativně zlepšit, a to vše v souladu s celkovým duchovním vývojem lidstva na jeho cestě k Universálnímu bratrství (být nakonec tělem J. K.).1 Proces pravého sebepřesahování lidské bytosti by se dal vyjádřit takto:

stará kvalita → chaos → nová kvalita

Člověk má určité hodnoty, mravní zákony, názory a najednou, ať už skrze rychlou událost, zlom, netušené utrpení, či pozvolným procesem proměny, trvalým působením, se všechno v něm mění. A tyto proměny mohou být opravdu dalekosáhlé. Mění se např. míra uvědomění si svého já (změny nastávají zejména v duši vědomé), mění se rozsah rozumové práce, syntézy, logiky (změny zejména v duši rozumové), mění se cítění (duše cítivá), mění se vztah k sexualitě (astrální tělo), mění se charakterové vlastnosti, gesta, pohyby, chůze, pach, barva očí, vlasů (změny probíhají zejména v éterickém těle) a nakonec se zevních změn můžeme dočkat i u fyzického těla.

Při všech těchto změnách prochází lidská bytost oním zárodečným – chaotickým – mezistavem, kdy staré už není, ale nové ještě není. Chaotický zde neznamená něco méněcenného, nízkého. Naopak. Dalo by se říct – chce to odvahu a vnitřní sílu nechat se prodchnout Chaosem (nechat se Chaosem prostoupit). Jak již bylo řečeno – tímto způsobem vlastně kreativně stvořujeme sami sebe. Posouváme se kupředu.

Ucítit tuto závrať – jakoby při pohledu do bezedné propasti – ucítit to „visení v prostoru“ bez jediné opory, bez jediné berličky, to je cítit Chaos.

To je důkaz, že proměna se děje. A to není málo.

Je nutné mít na paměti, že proměna zde samozřejmě neznamená přeskakování v jedné kvalitě. Opravdová proměna je skutečným nezvratným sebepřesažením. Navíc, ve vztahu ke karmickým zákonům, je proměna postupným přibližováním se ke své karmické úloze. Je to důležité při posuzování, co se s námi vlastně děje. Dokážeme-li při proměně (při závrati z Chaosu) trpět, vzdát se všech těch nejdůležitějších opor, jistot, návyků, morálky, předsudků, vydobytých postavení, pohodlí, peněz, úspěchů atd., a přesto vnitřně pevně vnímáme jakousi kardinální nutnost pokračovat – pak je to opravdová proměna.

Dokážeme-li při proměně jen zdůrazňovat svoje ego, posilovat jej, jaksi jej ověšovat „novými pseudozměnami“ za účelem další moci, dalšího vlivu – pak to nemá s opravdovým sebepřesahováním nic společného. Takový člověk spí.

Neví o sobě.

Shrnuto, chaos je nedílným prvkem stvořování (sebepřesahování). Chaos je zárodkem pro novou kvalitu.

Co bych teď hned dokázal bez výhrad pro tuto cestu obětovat?

Vše výše uvedené se opravdu může vztahovat pouze na člověka, protože ten jediný ještě zdaleka neskončil svou duchovní cestu. Kosmické síly konečně mohou na člověka – stojícího v chaosu – plně, nově, stvořitelsky působit.

Podat veřejně a jasně návod na to, jak stvořovat či umocňovat chaos, nelze.

Je to vždy plně vnitřní duševně-duchovní práce každého jednotlivce. Nic není zadarmo.

Je to vždy a bez výjimek každý uskutečněný čin, který daný jedinec vykonal. Nic nelze ukrýt.

Jen se v tichu, klidu, sami sebe zeptejme:

„Co bych teď hned dokázal bez výhrad pro tuto cestu obětovat?“

*

Poznámky:

1 Viz též Revue HORUS, I/90, článek od H.R.Z. „Netušená spojení“. – F. A.

*

© HORUS, MMII e.v.
U původních i přejatých příspěvků je © bděle střežen Svatým andělem strážcem. Proto: vari!

Uložit