Stručný nástin historie řádu Zlatého úsvitu – III.

38

→ Příliv

Rok 1908 strávil Crowley cestováním po Maroku v doprovodu svého přítele básníka Victora Neuburga.
Roku 1909 objevil založený rukopis Knihy Zákona. V témže roce se rozvedl s Rosou, vydal tiskem Liber 777 a získal titul Adeptus Exemptus.

V období mezi 23. listopadem a 19. prosincem 1909 cestoval Crowley spolu s Neuburgem severní Afrikou. Zabýval se v této době henochovou magií, což je svébytný a komplikovaný magický systém, který v letech 1581-1607 vypracoval anglický okultista dr. John Dee. Svoje zkušenosti s tímto druhem magie zaznamenal Crowley v knize The Vision and The Voice (Vize a Hlas).

3. prosince 1909 dosáhl Crowley titulu Magister Templi za pomoci evokace démona Choronzona, kterou provedl spolu s Neuburgem v saharské poušti. Kabalisticky odpovídá Choronzon jedenácté „non-sefiře“ Daat. Dr. Dee o něm píše jako o „mocném ďáblovi“. Bývá také spojován s babylónským démonem Pazuzu.

W. B. Yeats

V roce 1910 došlo ke druhé profanaci Zlatého úsvitu a k nežádoucí publicitě. Crowley chystal k vydání třetí sborník Equinoxu, sestavený tak, že obsahoval obřad stupně Adeptus Minor, nejdůležitější jakož i nejkrásnější z řádových rituálů. Mathers se o tomto návrhu doslechl. (Israel Regardie se domnívá, že mu o tom Crowley napsal.) Kdyby Mathers záležitost ignoroval, velmi málo lidí by se o hermetickém řádu Zlatý úsvit něco dozvědělo. Namísto toho však, aby zabránil otevřenému šíření rituálů, které napsal, okamžitě ho zažaloval, čímž se dostalo Crowleymu, Zlatému úsvitu a magii nesmírného rozsahu pochybné publicity. Věc se dostala před soud, a tak se vydání třetího svazku Equinoxu zdrželo. Je jasné, že soud s postojem Matherse sympatizoval, neboť zákaz byl nakonec vydán. Nato se Crowley s ukázkou vtipu a suchého humoru odvolal, odvolací soud zákaz zrušil a distribuci ihned povolil. Výsledkem bylo, že ve většině deníků se objevily dlouhé senzační články o nedávném případě a o tzv. rosikruciánské nauce. Některé také reprodukovali jistý počet obrázků používaných v obřadech uvedeného stupně. Crowley nebyl jediný zasvěcenec, který se rozhodl otevřeně psát o nauce řádu. W. B. Yeats napsal několik provokativních a zajímavých esejů (Tělo otce Kristiána Rosenkreuze, Magie, Tajemná růže) o magickém systému řádu, odvolávaje se na něj ve své autobiografii jménem. Arthur Machen ve své knize Věci blízké i daleké mluví rovněž o řádu, i když trochu žertovně, jako o Hvězdě soumraku.

V roce 1911 zažaloval George Cecil Jones časopis The Looking Glass pro pomluvu. Při procesu došlo k diskusi o Crowleyho morálce a žalobce prohrál. Crowley se znovu vydal v doprovodu V. Neuburga na Saharu.
11. října 1911 se Crowley seznámil s Mary d’Este Sturges (soror Virakam), kterou, stejně jako předtím Rosu, začal používat jako média. 21. listopadu se jí zjevila entita jménem Abuldiz a Crowley od ní dostal pokyn, aby odjel do Neapole a sepsal knihu o magii Book 4 (Kniha 4).

Karl Kellner

V roce 1912 vyšly první dva díly Knihy 4. V téže době Crowleyho vyhledal Theodor Reuss (fráter Merlin nebo fráter Peregrinus), šéf německé okultní společnosti O.T.O. po smrti Karla Kellnera (Reuss společně s Franzem Hartmannem a Klein dostali od Johna Yarkera zakládací listinu pro zednářskou společnost Prastarý a primitivní tituál Memfisu a Mizraimu). Důvodem bylo to, že Crowley ve svém časopise Equinox zveřejnil některá řádová tajemství O.T.O. týkající se sexuální magie a Reuss se chtěl dozvědět, kdo je vyzradil. S překvapením však zjistil, že Crowley tato tajemství objevil vlastním studiem, a jmenoval jej šéfem anglické pobočky O.T.O. nesoucí název Mysteria Mystica Maxima.

Crowley sám se ovšem považoval za vůdce Extrémní levice v Síni ve Městě pyramid, a pokud se vůbec smířil se systémem O.T.O. co se týče „tajemství všech tajemství“ – IX°, tak to bylo opravdu jen proto, že to byla záležitost osobní cti. Jak se vyjádřil, byla to „záruka, kterou dal dr. Theodoru Reussovi, jenž byl v té době fráter Superior a O.H.O. (Outer Head of O.T.O. – Zevní Vůdce Řádu)“. V této souvislosti uvádí (a týká se to do značné míry i pozdějšího působení hlavy německé větve O.T.O., Michaela Eschnera, jak dále uvedeme), že „vše je bez řečí věcí všeobecné opatrnosti, ať už proto, že zneužití tohoto tajemství je, přinejmenším v obecném smyslu, velmi jednoduché a představuje zároveň veliké pokušení, anebo proto, že pokud by se stalo předmětem všeobecného vzdělání, samotný řád by se mohl ocitnout v nebezpečí pomluv a perzekuce. Je totiž daleko jednodušší tajemství desinterpretovat, než jej zprofanovat“.

Rudolf Steiner

Je méně známou skutečností, že Rudolf Steiner, zakladatel antroposofie, byl vůdcem německé větve O.T.O. po dobu devíti let před první světovou válkou (ačkoliv se prý sexuálně-magických praktik rychle vzdal).

Zatímco antroposofové mají snahu tuto záležitost utajit, fráter U ... D ... (Ubique Daemon ... Ubique Deus ...) ve své knize Handbuch der Sexualmagie (Secrets of the German Sex Magicians, 1991) sděluje, že má ze spolehlivého zdroje, že Steiner byl po své smrti položen na katafalk se svobodozednářskými symboly Rex Summus X° O.T.O. Toto tvrzení je možno dokonce doložit i fotografiemi a považuje jej za významný bod, který může něco udělat s všeobecným a častým podceňováním významu O.T.O.

Roku 1913 navštívil Crowley Moskvu a napsal svoji slavnou báseň Hymn to Pan. V témže roce vyšlo první, nekomentované vydání The Book of Lies (Kniha Lží).

Od ledna do února 1914 provedl Crowley s Neuburgem v Paříži rozsáhlou sexuálně-magickou operaci (The Paris Working) a 3. září začal psát svůj magický deník Rex de Arte Regia. 24. října odcestoval do Ameriky.

V průběhu roku 1915 napsal knihu Astrologick, která, ačkoliv se jedná o jednu z nejlepších knih o astrologii, zůstala léta v rukopisu. Živil se psaním proněmecké propagandy, která měla zabránit vstupu Spojených států do první světové války. 12. října 1915 dosáhl hodnosti Magus a přijal titul To Mega Therion (Velká bestie). Od této doby se již definitivně pokládal za proroka Nového æonu.

Mathers, ještě před svojí smrtí, utvořil v roce 1917 druh konkordátu s fráterem Sub Spe, který vedl skotský chrám známý jako řád A. O.

Mathers, jeho manželka (soror Vestigia) a fráter S.S. spolu více nebo méně spolupracovali. Po dobu Mathersovy choroby se starala o záležitosti řádu ve spolupráci se Sub Spe a zacházela s nimi ještě méně rozumně než předtím samotný Mathers. V chrámu Tot-Hermes a v dalších amerických chrámech propukaly různé spory a způsob, jakým je řešila, vyvolal na všech stranách značnou nespokojenost. Všichni pochybovali o jejích schopnostech a o oprávněnosti jejího vůdcovství. Kromě toho byla zodpovědná za publicitu pochybného druhu. Je dokázáno, že zavdala podnět k tomu, aby byl pro americkou distribuci vytištěn pamflet, který řádu připisuje rosikruciánský stav a původ. Co se týče Zlatého úsvitu, tak toto tvrzení v žádném ohledu neobstojí. Pouze druhý nebo vnitřní řád R.R. et A.C. se může považovat za rosikruciánský. Přesto se tento pamflet rozsáhle distribuoval. Hned nato nabídla fráterovi v Chicagu, aby do řádu zasvětil každého, kdo zaplatí sumu 10 dolarů. Výsledkem bylo, že země byla velmi brzo zaplavena „neofyty“, kteří aniž by kdy viděli nitro chrámu, přijali určitý druh „iniciace“ poštou. Právě to popudilo trpělivost těch, kteří měli zájem na řádném udržování řádu. Někteří z nich zrušili vztahy s chrámem, se soror Vestigia a její skupinou, a dva nebo tři z nich založili vlastní řády a chrámy, vyučujíce tarot a jiné aspekty. Nastal totální chaos. Tentýž nedostatek jednoty a skutečného okultního způsobu práce, který existoval předtím v Anglii, dostal ve Spojených státech mnohem hanebnější rozměry.

V březnu 1918 dokončil Crowley knihu Liber Aleph – The Book of Wisdom or Folly (Liber Alef: Kniha moudrosti aneb bláznovství), která byla vydána tiskem teprve roku 1961. Prostřednictvím své milenky Roddie Minorové navázal kontakt s „neinkarnovanou bytostí“ Amalantrah. Pomocí klauzury získal magický zrak, který mu umožňoval spatřit svoje dřívější inkarnace (mj. Lao-c‘, Cagliostro a Eliphas Lévi). Přeložil knihu Tao-te-ťing a seznámil se s Leah Hirsigovou (soror Alostrael). V témže roce zemřel Mathers.

Raul Loveday

2. dubna 1920 přesídlil Crowley do Cefalu na Sicílii, kde založil opatství Thelema, společnost pracující v intencích Nového æonu. Přijal titul ‚Bestie 666‘ a Alostrael obdržela hodnost ‚Šarlatová žena‘. Intenzivně se zabýval sexuální magií, což není praktikování magie za účelem dosažení sexuálních cílů, ale naopak použití sexuální energie pro magické cíle.

V říjnu 1921 dosáhl Crowley hodnosti Ipsissimus. V příštím roce vydal román o drogách The Diary of a Drug Fiend a v téže době proti němu začala v Anglii štvavá novinová kampaň, která nabyla mezinárodního charakteru, když 16. února 1923 zemřel v Cefalu Raul Loveday, jeden z Crowleyho žáků, na blíže neurčenou břišní chorobu.

Betty Mayová

Oleje do ohně přilila Lovedayova družka Betty Mayová, která Crowleyho obvinila ze všech možných špatností. Svým dílem přispěli i pověrčiví sicilští venkované, kteří Crowleyho pokládali za černého mága, zatímco fašistický předák Mussolini jej měl za zednáře. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a Crowley byl 1. května 1923 vyhoštěn z Itálie. 11. května pak přijíždí do Tunisu.

V roce 1924 napsal Crowleymu z Ameriky jeho zástupce (C. Stansfield Jones), že je ve styku s mužem, který se jmenuje Heinrich Tränker (viz dále), o němž má zato, že je pravým představitelem starodávného Rosikruciánského bratrstva a dodává k tomu, že zcela jistě je držitelem jistého tajného vědění, známého mimořádně málo lidem (tj. IX° O.T.O.).

V Londýně se 23. května 1924 narodil Kenneth Grant.

V roce 1926 vyšlo faksimile Liber Legis v počtu 11 výtisků.

V letech 1926-8 se Crowley potuloval Francií, Německem a opět severní Afrikou. Roku 1928 se stal jeho sekretářem Israel Regardie, který přijal magické jméno Had.

 

→ Příšeří v Německu

V roce 1928 založil německý okultista Gregor A. Gregorius (Eugen Grosche) okultní řád Fraternitas Saturni (FS), hlásící se ke Crowleyho zákonu Theléma (ryzí vůle).

FS měla dokumenty, které poukazovaly na to, že mezi touto společností a starodávnými mystérii germánské minulosti existovalo spojení na mystické úrovni. Je známo, že saturnská bratrstva fungovala už na konci první dekády 17. století ve Švédsku, Dánsku a Polsku. Je tu i náznak mystického pouta mezi řecko-římským saturnským principem (fatum = osud) a starým germánským bohem Wotanem (Odin), jehož jméno se v těchto dokumentech vyslovuje jako „Fuotan“. Předpokládá se, že k těmto souvislostem dospěl matematik a mystik Josef Maria Hoëne-Wronski (1776-1853), který ve Varšavě oživil Saturnské bratrstvo a ustavil prý některé další lóže v Krakově, Poznani a Toruni.

V této společnosti vynikaly tři hlavní aspekty nauky:

  1. Astrosofické učení o Saturnu jakožto nadlidském demiurgovi, který ovládá současnou etapu kosmické evoluce. Tato entita se jmenovala GOTOS a byla vedoucí silou tohoto řádu, vtělenou do 330.
  2. Silně luciferský náboj této nauky.
  3. Učení o sexkosmologii a sexuálním okultismu – jóga Temného světla, která je se všemi teoriemi provázána.
Gotos

Později se zdůrazňovalo, že toto Bratrstvo mělo své kořeny v římských saturnáliích (jež se konají kolem 27. prosince), což ozřejmilo jeho tendenci opustit křesťanský světový názor směrem k temnější stránce věcí. Hoene-Wronski byl v letech 1850 až 1853 magickým zasvětitelem Alphonse Louis Constanta, známého více pod jménem Eliphas Lévi, jenž se stal motorem všeobecného okultního oživení na sklonku devatenáctého století. Hoëne-Wronski byl opravdovým „okultním mistrem“: zabýval se kabalou, gnosticismem a učením Jakuba Boehmeho, byl však ve své době rovněž velmi respektovaným (i když trochu ekcentrickým) matematikem a filosofem. Zastával názor, že lidstvo prochází pěti evolučními stádii a že jeho teorie by mohla otevřít cestu páté a závěrečné. Možná vůbec jeho nejvýznamnější teorií byla teorie absolutna, která tvrdila, že poznání pravdy je možné jenom prostřednictvím lidského rozumu (srovnej učení mistra Eckharta) v kombinaci s tajnou matematickou formulí. Nikdy ji však nikomu otevřeně nesdělil. K ní se vztahoval i jeho „zákon stvoření“, který zněl takto: „Člověk je schopen stvořit realitu ze sumy svých smyslových počitků, a to opět ve spojitosti s matematickou formulí.“

Saturnské bratrstvo

Jedním z nejvýznamnějších předchůdců FS, a určitě i ďábelsky nejmysteriósnějším ze všech ponurých lóží byl Svobodozednářský řád Zlaté centurie, který byl v Mnichově založen pravděpodobně roku 1840 bohatými německými průmyslníky a dobře situovanými občany. Byl to otevřeně démonologický řád, který udržoval magický kontakt s tetrádou démonů: Barzabelem (planetární démon Marsu, jehož vzýval pro jednu významnou evokaci i Aleister Crowley), dále to byli Astaroth, Belial a Asmodeus. Služba těchto entit měla řádovým zasvěcencům přinést nevýslovnou osobní moc, vliv a bohatství. Řád v podstatě provozoval kult lidské oběti. Latinsky centurium znamená centurii, římskou vojenskou setninu. Počet zasvěcenců v lóži byl omezen na devětadevadesát; stým členem řádu bylo samotné démonium. Celý obřad se konal na svatojánskou noc; 23. června se členové lóže mohli sejít, a pokud v průběhu roku žádný bratr neumřel, mohla být vylosována „lóžová oběť“. Zasvěcenec vybraný pro tuto poctu pak vypil jed, aby tento posvátný akt dokončil. V případě, že odmítl, mohlo to být vykonáno i na dálku prostřednictvím strašlivého tepafonu, což byl magický „stroj“, který, když se v duchu spojil s mágovou vůlí, mohl zabít každého bez ohledu na to, kde se právě nacházel.

Franz Bardon: Frabato

O tomto stroji se rovněž zmiňují řádové dokumenty FS a tento příšerný a zlověstný řád hraje ústřední roli i v „magické autobiografii“ Franze Bardona Frabato, v němž jsou zobrazeny i dramatické scény použití tepafonu.

Bardon byl blízkým přítelem Wilhelma (Rah Omir) Quintschera, s nímž byl uvězněn nacisty. Quintscher byl členem odnože O.T.O. známé jako FS, vedené Eugenem Groschem. Dosáhl v ní devátého stupně (Gradus Mercurii), dostal se však do sporu s Groschem a vystoupil. Je zajímavé, že druhý, třetí a čtvrtý stupeň užíval v oslovení termínu „učitel“. Čtenáři obeznámení s dílem Bardona vědí, že jej používá velmi často. A jakékoliv srovnání Sexuální magie P. B. Randolpha a Bardonovy Brány k opravdovému zasvěcení ukáže mnohé podobnosti. Quintscher po svém odchodu založil méně známou magickou skupinu Adonidovo pouto praktikující pseudozednářské a rosikruciánské rituály. Mezi hlavní zdroje informací patřila díla Evoly, Hembergera a Fricka.

Franz Bardon (1951)

Ať už byl původ ideje o Tajných vůdcích jakýkoliv, nelze popřít, že založení a další rozvoj Teosofické společnosti měl silný transformační efekt na historii okultního hnutí v západní společnosti. Teosofie byla uvedena do německy mluvícího světa Friedrichem Ecksteinem na konci 70. let 19. století. V roce 1884 byla v Německu oficiálně ustavena Teosofická společnost. Zhruba v této době vysoký představený této společnosti, Franz Hartmann, odcestoval do Adyaru v Indii, kde se setkal s Karlem Kellnerem a začali spolupracovat na okultním díle, o němž se dále mluví. Je to rané a velmi určité spojení mezi předním teosofem a budoucím Zevním vůdcem O.T.O. Později byl Hartmann samozřejmě jednou z hlavních postav německé O.T.O. spolu s Kleinem a Reussem. Další teosof, pozdější zakladatel antroposofismu, Rudolf Steiner, měl rovněž styky s O.T.O. Theodor Reuss zmocnil Steinera, který byl v té době generálním sekretářem německé Teosofické společnosti, aby v Berlíně v roce 1906 založil O.T.O. lóži.

→ Ariosofismus & Goldene Dämmerung

Guido von List

Nejvýznamnější osamělou postavou ve všeobecném ariosofickém hnutí byl Guido von List (1848-1919).

Na konci devadesátých let minulého století patřil mezi členy vídeňské literární společnosti společně s Rudolfem Steinerem a Jörgem Lanzem von Liebenfelsem (Adolf Joseph).

Byl to úspěšný básník, novelista a dramatik s dobrým postavením v rakouských völkisch kruzích. Počátkem roku 1902 se však plně oddal svému mystickému založení a dal se na dráhu okultního mistra. V tomtéž roce prodělal operaci šedého zákalu, po níž musel zůstat po jedenáct měsíců se zavázanýma očima. V tomto stavu nucené slepoty a temnot byl List osvícen a začal se plně věnovat runovým mystériím. Runy jsou systémem psaných symbolů, které staří Germáni používali jako posvátné nebo magické písmo. O dva roky později List napsal svoji první okultní studii Das Geheimnis der Runen (Tajemství run). Ariosofický a runový okultismus FS se konečně odvozuje od tohoto základního textu a jeho dalších prací, jakož i magického díla těch, kdož se těmito studiemi inspirovali, jako byl např. Friedrich Bernhard Marby a Siegfried Adolf Kummer. Ve FS byl jedním z hlavních exponentů runové magie fráter Eratus (Karl Spiesberger).

Jörg Lanz von Liebenfels

Jörg Lanz von Liebenfels, bývalý cisterciácký mnich, zapadl do již zaběhaného teosofického a nacionálního prostředí po roce 1900. V roce 1907 vzkřísil Řád Templářů – v podobě Ordo Novi Templi (ONT) – Řád nových Templářů. Tato organizace sdílela s O.T.O. templářský symbolismus a oba řády se zabývaly sexuálními mystérii, ačkoli se v praxi sexuální mysticismus ONT a O.T.O. značně lišil.

Lanz hlásal nauku o rasovém očištění prostřednictvím praktikování striktní eugeniky, která by pomohla najít grál s čistou árijskou krví.

Méně mysteriózní, přesto dostatečně obskurní, zůstává dílo Theodora Reusse, který prý oživil v Bavorsku řád Iluminátů v roce 1880. Existovaly dokonce dva nové řády iluminátů, jeden vedl Reuss a druhý Leopold Engel v Drážďanech. V roce 1899 se sjednotily, ale pracovaly společně jen do roku 1902. Po roce 1902, jak se zdá, se Reussův zájem zcela přesunul směrem k budování O.T.O.

Engel pokračoval v práci se svojí větví řádu až do roku 1924, a poté v roce 1927 založil novou skupinu iluminátů, tzv. Světovou ligu iluminátů. Tato podoba řádu přetrvávala až do roku 1933, dva roky po Engelově smrti. Potom, co Theodor Reuss zanechal pokusů oživit bavorský iluminismus, věnoval se quasi-zednářské práci, která kulminovala v založení Ordo Templi Orientis. Reuss vydával od roku 1902 do 1923 časopis nazvaný Oriflamme. Zaměřil se na eklektickou syntézu zednářství, rosikruciánství, templářství, gnosticismu a určitých forem indického okultismu. Reuss, který byl napůl Němec a napůl Angličan, býval svého času zpěvákem, tiskovým agentem, učitelem jazyků a také špiónem, zakoupil od anglického zednáře Johna Yarkera zakládací listiny dvou zednářských organizací: Prastarého a primitivního rituálu Memfisu (950) a Egyptského rituálu Misraim (900). Tyto dvě skupiny Reuss v roce 1902 spojil a nově vzniklou nazval Prastarý a primitivní rituál Memfisu a Misraimu. S Reussem v té době spolupracoval dobře známý teosof Franz Hartmann a jiná okultní osobnost jménem Jošua (také Heinrich) Klein. Hartmann znal Karla Kellnera, zakladatele O.T.O., přinejmenším už od roku 1886, kdy oba spolupracovali na vývoji inhalační terapie pro léčbu tuberkulózy. Klein založil v horním Bavorsku utopickou kolonii s názvem Erdsegen (‚Požehnání na Zemi‘) po tom, co zdědil půl milionu marek. Všichni tři muži – Reuss, Hartmann a Klein – byli v jednu chvíli či později účastníky v projektu další progresivní undergroundové utopické kolonie poblíž Ascony ve Švýcarsku, která se jmenovala Monte Verita.

Theodor Reuss

V samotných počátcích rozvíjel O.T.O. vídeňský průmyslník a zednář vysokého stupně Karl Kellner. Vzniklo kolem roku 1896, avšak není o něm v žádném dokumentu ani zmínka až do roku 1904, kdy byl uveřejněn Historische Ausgabe der Oriflamme. Někdy v letech 1896 až 1904 začali Reuss, Hartmann a Klein spolupracovat s Kellnerem ve společných kvazi-zednářských snahách. Kellner již patrně vyvinul sexuální okultismus založený na indickém tantrismu a na učení amerického sexuálního mystika Paschala Beverly Randolpha, které tam byly přeneseny prostřednictvím francouzské pobočky Randolphovy organizace. Jak tvrdí tradice, Kellner prý cestoval na Východ, kde se naučil sexuálně-jógickým tajemstvím od tří adeptů, dva byli hinduisté a třetí muslim. Krátce poté, co začala tato slibná spolupráce mezi Kleinem, Reussem a Hartmannem, Kellner zemřel (1905) a Reuss se stal Zevním vůdcem O.T.O. Za jeho vedení řád rozkvétal jako nikdy předtím.

V roce 1912 Reuss otevřeně v Oriflamme napsal, co je pravou podstatou díla O.T.O.: „Náš řád má v ruce KLÍČ, kterým se otevírají všechna zednářská a hermetická tajemství, především nauka o sexuální magii, a toto učení bez výjimky vysvětluje veškerá tajemství svobodného zednářstva a všechny náboženské systémy“. V tomto roce se Reuss rovněž setkal s Aleisterem Crowleym (viz výše). Nastal jakýsi druh vzájemné výměny myšlenek, při níž Reuss přesvědčil Crowleyho o síle sexuálně-magické technologie O.T.O. a Crowley obrátil Reusse na novoaeónský zákon Thelémy. Vedle zednářství, teosofie a ariosofie se jako jedna z dalších větví esoteriky začala prosazovat astrologie. Až do roku 1914 byla astrologie jen jednou z mnoha arkánních věd, která byla v mysto-magickém kulturním prostředí pěstována. Kolem roku 1920 se však v Německu stala nejpopulárnějších ze všech odvětví okultismu. Zájem FS o astrologii se rozšířil na nejesoteričtější úrovně týkající se věku Vodnáře a saturnsko-uranského věku. V roce 1922 Reuss rezignoval na svůj post v O.T.O. vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu a jmenoval jako svého nástupce Crowleyho. V roce 1923 Reuss zemřel.

Časem byly rituály a ideologie starého O.T.O. Crowleyho vlivem „thelémizovány“ a nakonec Bafomet (Crowleyho titul v O.T.O.) pevně dosedl do křesla Zevního Vůdce řádu v celoevropském rozsahu. ‚Bestie‘ byla, nikoliv však ihned, akceptována jako nový Zevní vůdce řádu (O.H.O.).

*

Okultura e-© 2001

Část I.
Část II.
Část IV.
Část V.

Uložit