Stručný nástin historie řádu Zlatého úsvitu – IV.

22

→ Nosferatu: svatý chléb O.T.O.

Vedle O.T.O. pracovala v Německu ještě další skupina, která přitahovala Crowleyho pozornost – Pansofická lóže neboli Pansophia. Tuto skupinu vedl Heinrich Tränker (fráter Recnartus), a ze začátku to byla volně organizovaná studijní skupina, fungující v Berlíně krátce po první světové válce a vedle toho Tränker založil ještě na začátku dvacátých let Collegium Pansophicum. Tato organizace, která možná existovala jen na papíře, vtiskla Tränkerově práci mnohem více zednářského a řádového puncu a fungovala jako půda, na které se připravovala jeho okultní díla. Brzo však dostala formální název Velká německá pansofická lóže (bratří hledajících Světlo), Orient-Berlín. Zabývala se gnosticismem, starodávnými mystériemi Řecka, Egypta a Babylónu, stejně jako problémy filosofie, náboženské historie, metafysiky, hlubinnou psychologií, „kosmosofií“ a kabalou. Velmistrem této lóže byl bratr Recnartus. Mistrem stolice byl bratr Pacitus (Albin Grau), jenž byl také filmovým architektem studií UFA v Berlíně, kde navrhoval scény a stavby pro takové filmy jako Nosferatu (1922) a Stíny (1923), a jeho sekretářem byl Eugen Grosche (Gregor A. Gregorius), který byl zasvěcen Tränkerem a dostal od něj lóžové jméno. V té době také provozoval v Berlíně okultní knihkupectví. Dalším významným zasvěcencem této lóže byl Karl Germer (br. Saturnus), který platil za osobního sekretáře Heinricha Tränkera, později se stal Nejvyšším strážcem pokladu O.T.O. pod Crowleyho vedením a po jeho smrti v roce 1947 pak Zevním vůdcem řádu. Tränker byl hlavou celého eklektického, okultního, „pansofického“ hnutí, tvořeného různými lóžemi, řády a společnostmi. Část jeho autority se odvozovala od Theodora Reusse, přinejmenším podle vlastního podání Aleistera Crowleyho.

Golden Dawn

V létě roku 1925 se udála významná událost, která vedla k tomu, že FS spatřila světlo světa. Aniž by mistr Recnartus cokoli věděl o naukách Aleistera Crowleyho, pozval ho do svého domu ve Weidě v Durynsku. Důvodem tohoto setkání bylo propůjčení vůdcovství nad skupinami, jež měl pod kontrolou Tränker, Crowleymu. Nebo to tak aspoň vypadalo. Německá větev O.T.O. byla po smrti Reusse viditelně po Tränkerovým praporem. Lze to možná přičíst faktu, že Crowleyho nauky nebyly v Německu všeobecně přijaty. Nedostatek pochopení provázel jak jeho nauku o Novém æonu, která do té doby ještě v německém překladu neexistovala – tak i Crowleyho zahalené narážky v jeho dílech na tajemství IX° – na sexuální magii. Německá odnož toto tajemství velmi urputně střežila a jen částečně jej odhalila v VIII°. Takové byly okolnosti, za nichž se Crowley onoho osudného léta přestěhoval. Spolu se svojí svitou, tvořenou Leah Hirsigovou, Dorothy Olsenovou a Normanem Muddem, opustil Paříž a nastěhoval se k Heinrichu Tränkerovi do Weidy. Karl Germer za ně zaplatil cestu do Německa. Crowley poslal výtisk Knihy Zákona napřed do Weidy, kde byla urychleně přeložena do němčiny. Konala se tam pak známá ‚Weidská konference‘, které se zúčastnil Crowleyho doprovod, Heinrich Tränker se svojí ženou Helene, Albin Grau, Eugen Grosche, Karl Germer, Martha Küntzel a několik dalších okultních vůdců. Skutečným důvodem této konference bylo přijetí nebo odmítnutí Zákona Thelema a prozkoumání možnosti sjednocení několika okultních frakcí pod vedením Nového světového učitele – Velké divoké bestie 666. Zprávy o této konferenci se liší v detailech, šíři, i co do závěrů; určitě nejvíce matoucí podání napsal samotný Crowley. Nikomu nelze věřit docela, neboť si tu každý ohříval svoji vlastní polívčičku. Překlad Liber AL vel Legis (Kniha Zákona) do němčiny v roce 1925 způsobil rozruch; Jak Albin Grau (Pacitus), tak i Tränker (Recnartus) jí nebyli nakloněni pro její (údajný) protikřesťanský postoj. Recnartus prý svoji kritiku mírnil a postupně se dopracoval k poněkud novému náhledu na obsah této knihy. Pacitus však zůstal v opozici, i když mlčky. Na Gregoria, na druhé straně, udělala Bestie se svým Slovem kladný dojem. Konference skončila viditelně rozpačitým komuniké, jež bylo nazváno Závěť hledajícího. Můžeme se v něm dočíst následující:

„Světový učitel, jehož příchod byl předpovězen na tento rok, a jenž byl všemi opravdovými hledajícími očekáván – a zvláště těmi, kteří náležejí k Teosofické společnosti – se právě nyní zjevil v osobě mistra To Mega Therion (tj. Aleister Crowley). My, níže podepsaní, víme a slyšeli jsme to na vlastní uši a viděli jsme to vlastníma očima, že on, zcela jistě a bez jakéhokoliv nádechu lži, je vpravdě nositelem tohoto Slova, po kterém duše lidstva žízní.“

Pro některé odpadlíky znamenala konference předěl, v němž vyhráli, zatímco druzí byli obsahem knihy naprosto pobouřeni a z řádu odešli. Tränker a Grau se tohoto komuniké zřekli téměř oba ve stejnou chvíli při následující příležitosti, a následně dokonce i Mudd (1927) a Leah Hirsigová (v roce 1928) stáhli svoji podporu. V průběhu následujících měsíců a let Gregor A. Gregorius začal studovat a asimilovat Crowleyho učení, stejně jako pansofisty, rosikruciány a další hermetické nauky. Na Zelený čtvrtek roku 1926 byla Pansofická lóže rituálně uzavřena a rozpuštěna.

8. května 1926 pak pět bratrů založilo Fraternitas Saturni. Byl to magický řád, který přijal Zákon Theléma, byl však úplně nezávislý na všech ostatních řádech. Pokud se týče frakce Rosikruciánsko-pansofické lóže a jejích vůdců Tränkera a Graua, proslýchá se, že se pohádali a rozešli se (1926), mimo jiné i kvůli Recnartovu vztahu k Therionovi. Bylo slyšet pověsti o tom, že Tränker byl namočený do Crowleyho vypovězení z Německa. Ačkoli je pravděpodobné, že Tränker i Grau pokračovali ve svém okultním díle, není nic známo o tom, že by se znovu sešli. Celá třetina členů Pansofické lóže přešla do FS a utvořila zde silnou skupinu zasvěcenců.

Od května roku 1926 do velikonoc roku 1928 se FS dále konsolidovala a očišťovala do mnohem soudržnější struktury. Ostatně tento den současně slouží i jako datum oficiálního počátku FS. Poté následovala v nově ustavené společnosti perioda intenzivní aktivity, zejména v berlínském prostředí, kde měl Gregorius svoje knihkupectví. Gregorius začal publikovat materiály FS, z nichž některé byly veřejně dostupné, některé měly čistě lóžový charakter. Bylo vydáno 5 sborníků Saturn-Gnosis. V tomto časopise byly uveřejňovány články Gregoriovy a dalších autorů, pocházejících z lóže nebo i mimo ni, včetně Mistrů Pacita a Theriona. Žádný z nich však s FS neudržoval oficiální spojení.

V letech 1926 až 1927 nebo 1928 bylo publikováno i deset Magických dopisů (Magische Briefe). Předpokládalo se, že většina z nich byla přeložena z angličtiny a že je napsal To Mega Therion. Nyní se však jeví jako mnohem pravděpodobnější, že je napsal Gregorius nebo jiní zasvěcenci z FS, ačkoliv nesou nádech typické Crowleyho práce. Konečně právě v této době Gregorius napsal i řadu čtrnácti tiskem vydaných Lekcí lóžové školy, podobně jako další interní zasvěcovací instrukce. Mnoho z těchto prací vydalo vlastní lóžové nakladatelství INVEHA.

Vztahy mezi Aleisterem Crowleym a jeho řády (O.T.O. a A ... A ...) a Gregoriem a FS byly ambivalentní. Gregorius dal zcela jasně najevo, že – ačkoli přijal Zákon Thelema, není ochoten připustit žádné oficiální svazky s Crowleym nebo jeho organizacemi. Celkově to vypadá tak, že Gregorius si činil nárok na užší kontakt s Crowleym a jeho dílem, než jaký ve skutečnosti existoval. Materiály FS, nauky a rituály – to vše se zdá být crowleyánstvím ovlivněno jen na povrchu – v obrysech i v jádru jsou něčím jiným, než co Bestie hlásala. Byly tu jisté kontakty mezi Crowleym a Gregoriem v letech 1928 až 1933, a pár příležitostí k setkání. Crowley byl v Německu v roce 1929, když si bral Marii Theresu Ferrari de Miramar, a rovněž při různých příležitostech v roce 1930, když navštívil Berlín během některých spíše šílených událostí. Největší vliv měla na Gregoria Crowleyho díla, z nichž mnohá byla do němčiny přeložena zasvěcenci z FS. Gregorius později publikoval překlady magických prací z knihy Magick in Theory and Practice (Magie v teorii a praxi, 1929).

V roce 1930 vyšlo v Paříži a v Londýně Crowleyho mistrovské dílo Magick in Theory and Practice a v londýnském nakladatelství Mandrake Press první dva díly The Confessions, což je Crowleyho vlastní životopis nesoucí podtitul „autohagiografie“. Před vydáním třetího dílu ohlásilo nakladatelství bankrot. Crowley odjel s manželkou do Německa, kde se seznámil s Hanni Jaegerovou, se kterou 22. září 1930 odcestoval do Portugalska a inscenoval tam mystifikaci svého „zmizení“. Koncem září byl však už zase v Berlíně, kde zůstal až do konce roku 1931. Věnoval se hlavně malířství (portrétoval mj. i A. Huxleyho) a v říjnu 1930 měl výstavu obrazů v berlínské galerii Porza. Poté, co jeho manželka skončila na nervové klinice, se v roce 1931 vrátil zpět do Anglie.

Roku 1932 od něj odešel Israel Regardie, když mu vadila jeho osobní reputace, kterou si podle něj „zničil šířením absurdních legend a bláznivým prostopášným životem“. Crowley se tehdy živil prodejem „elixíru života“. Podle něj také „zbytečně kazil řádové rituály, jež tak přišly o krásu i svoji praktickou hodnotu“. O rok později zažaloval Aleister Crowley londýnského knihkupce Graye pro urážku na cti a proces vyhrál. V dalších podobných procesech byl však už méně úspěšný.

V lednu 1933 napsala Dion Fortuneová článek do Occult Review nazvaný Odhalená obřadní magie a vypráví v něm, že ji G. H. soror Vestigia Nulla Retrorsum (Mina Mathersová) málem vyloučila z řádu za napsání knihy Esoterní filosofie lásky a manželství. Ona sama k tomu poznamenává: „Upozornila jsem ji (Mathersovou), že jsem stupeň, ve kterém se nauka vyučovala, nepřijala, a proto mi bylo odpuštěno“. Znamená to však jasně, že existoval stupeň, v němž se tento předmět (sexuální magie) vyučoval.*

→ Tajní vůdci opět na scéně

Veliká bouře se přehnala nad Fraternitas Saturni a dalšími zednářskými lóžemi a dalšími podobnými společnostmi, když se 30. ledna 1933 stal Adolf Hitler německým kancléřem. Příštího měsíce vznikly bezpečnostní oddíly a mnoho skupin, kterým byl přisouzen podvratný charakter, od komunistů až po zednáře, bylo pronásledováno. Začal tak proces, ve kterém začaly být tajné společnosti a okultní řády všeho druhu systematicky potlačovány. Mnohé historické zdroje tvrdí, že lóže FS byla uzavřena a také zakázána v roce 1933. Je jisté, že Gregoriovo knihkupectví a nakladatelství bylo zavřeno v roce 1934. V roce 1935 se „dobrovolně“ rozpustily další tajné společnosti. Nakonec roku 1937 reichsführer SS Heinrich Himmler deklarací zakázal všechny okultní a kvazi-zednářské organizace, dokonce i völkisch skupiny, které původně národně-socialistické cíle veskrze podporovaly. Mezi takové skupiny patřily i ty, jež založil Guido von List a Lanz von Liebenfels. Na začátku tohoto období represí prý Gregorius emigroval nejdříve do Švýcarska a potom do Cannera v Itálii. Tam setrval až do října roku 1943, kdy byl uvězněn a vydán zpět do Německa, na což v tomto směru vyvíjela příslušný tlak nacistická vláda. Po roce byl propuštěn na svůj vlastní písemný závazek, který mu zjevně umožnil, aby se znovu věnoval okultním studiím. Je toho velmi málo známo o tom, co se opravdu kolem Gregoria v letech 1933-45 dělo a lze zde najít několik zvláštností. Fakt, že někdo vydal stíhanou osobu z jiné země nacistům k potrestání, aby ji pak jednoduše nechali jít po roce vězení – a nato jí umožnili pokračovat v podezřelých aktivitách uvnitř Německa – je téměř neuvěřitelné.

V letech 1936-8 se Aleister Crowley pohyboval v Německu. O tomto období jeho života není nic bližšího známo (s výjimkou toho, že roku 1937 vydal The Equinox of the Gods), což patrně později zavdalo Pauwelsovi a Bergierovi podnět ke spekulacím o Hitlerově inspiraci Crowleyho učením. Faktem zůstává, že ve 48. dopise, nazvaném Morálka Liber AL, v knize Magick Without Tears (str. 303-4), vypráví Crowley o tom, že když se v Německu jedna dáma (S.H. soror I.W.E.) po smrti S.H. frátera Otto Gebhardiho ujala řízení společnosti (která patřila k A ... A ..., ale s O.T.O. přímo nesouvisela), dosáhla stupně Poustevník (srovnej AL, I:40), byla stále více přesvědčena o tom, že Adolf Hitler je jejím „magickým dítětem“. Usoudila, že je její povinností zasvětit svůj život jeho „magické výchově“ (neboť jen Poustevník „dává lidem své světlo“). Věděla, že vláda nad světem by měla připadnout národu, který jako první přijme Zákon Theléma a spěchala, aby vložila Knihu Zákona do rukou svého „dítěte“. Ta na něj nepochybně učinila nejhlubší dojem, zvláště když jej co nejvážněji zapřísahala, aby „toto tajemství uchovával jako zdroj své síly…“

Kenneth Grant vzpomíná ve své knize Remembering Aleister Crowley na první kontakty s dílem Aleistera Crowleyho: „Několik měsíců před vypuknutím II. světové války, bylo mi patnáct, jsem náhodou narazil na Charing Cross na knihu s názvem Magick in Theory and Practice od Aleistera Crowleyho. Způsobila, že jsem pak přečetl všechna Crowleyho díla, která se mi dostala do rukou. Těžko se sháněla a byla velmi drahá.“ V té době Crowley právě dokončoval svoji poslední velkou knihu věnovanou tarotu, The Book of Thoth (č. Kniha Thothova. HORUS, Brno 1994). Roku 1939 vydal Crowley pod pseudonymem Mahatma Guru Sri Paramahamsa Shivaji v Equinox III, 4 knihu Eight Lectures on Yoga (Osm lekcí o józe) a po vypuknutí války se vrátil do Anglie, kde navrhl ministru zahraničních věcí symbolické znamení „V“ pro pozdvižení morálky vojska. V roce 1940 zveřejnil patriotickou báseň „Thumbs Up!“ a znovu začal proti svým astmatickým záchvatům užívat heroin, který nebral již od roku 1925.

Roku 1944 vydává obsáhlou studii o tarotu The Book of Thoth (č. Kniha Thothova. HORUS, Brno 1994). Tarotové karty namalovala podle jeho návrhů Frieda Harrisová.

Jmenovací dopis Aleistera Crowleyho pro Kennetha Granta

17. ledna 1945 se přestěhoval do hotelu Netherwood v Hastingsu. Napsal tam knihu Magick Without Tears (Magie bez slz), což je rozsáhlá série iniciačních dopisů a patří k jeho nejlepším dílům (první vydání 1973). Krátké memoáry Kennetha Granta, zmíněné výše, se týkají právě období před a po jeho pobytu u Aleistera Crowleyho v Hastings, který tam dva roky poté umírá. Grant shledává toto období jako velmi plodné. Osobní vztah s Crowleym, jemuž bylo v té době šedesát devět, bylo obohaceno světskými zkušenostmi a celoživotními experimenty na poli okultního bádání a mladému dvacetiletému muži se dostalo hlubokého zasvěcení. Podle Crowleyho pokynů se zabýval jeho četnými knihami, a měl jedinečnou příležitost, že mohl vést diskuse hned z první ruky o magických aspektech jeho díla, což oba dva silně fascinovalo.

V Hastingsu, Crowleyho posledním domově, se Grant také seznámil s unikátními rukopisy a archívy se spoustou strojopisů jednoho z největších okultistů dvacátého století. Grantovi to umožnilo dešifrovat, sestavovat a připravovat k vydání materiál, který by jinak nikdy nespatřil světlo světa. Kenneth Grant se posléze spolupodílel na vydání a anotacích hlavních magických děl Aleistera Crowleyho. Crowley zemřel 1. prosince 1947 na selhání srdeční činnosti a chronické astma. Jeho pohřeb se konal 5. prosince v krematoriu v Brightonu a při obřadu byly předčítány výňatky z Knihy Zákona a Hymna Panovi, což vyvolalo velké pobouření místních úřadů. Popel byl převezen do Spojených států. Zlatý úsvit žádného významnějšího nástupce po Aleisteru Crowleym už neměl, a tak s tímto posledním velkým mágem také fakticky zanikl, přestože byly v Anglii a ve Spojených státech, zejména po 2. světové válce, obnoveny společnosti nesoucí název tohoto řádu nebo v činnosti pokračovaly ty, které byly založeny již dříve. *

→ El Mondo Nuevo

Když v roce 1945 skončila válka, začal Gregorius v Německu znovu pracovat na obnovení Fraternitas Saturni. Lze předpokládat, že Gregorius byl schopen udržovat kontakty s mnohými frátery FS v době, kdy byl ve Švýcarsku a v Itálii. Po válce sezval bratrstvo dohromady, aby řád reorganizoval. V této době se však nacházel v Riese v sovětské okupační zóně, a tam nebylo možné zveřejnit dílo řádu. To trvalo až do roku 1950, kdy Gregorius odešel do západní okupační zóny a odtud do Západního Berlína. Jeho pětiletý pobyt na Východě je další zvláštností. V každém případě začala být FS v roce 1950 aktivní a začala vycházet první čísla Blätter für angewandte okkulte Lebenskunst a až do roku 1962 pak ročně vycházelo dvanáct čísel.

V téže době začal aktivně pracovat Kenneth Grant, který převzal vedení anglické odnože O.T.O. z rukou samotného Aleistera Crowleyho, a to především ve vlastní lóži Nu-Isis. Postupně se dostává do čela řady organizací, které slouží jako kanály pro okultní týfónskou tradici, o níž píše velmi zasvěceně v řadě níže jmenovaných trilogií. Mezi ně patří The Magical Revival, Aleister Crowley & the Hidden God, Cults of the Shadow (1972, 1973 a 1975), Nightside of Eden, Outside the Circles of Time, Hecate’s Fountain (1977, 1980 a 1994) a Outer Gateways, Beyond the Mauve Zone (1994 a 1999) a připravovaná kniha The Ninth Arch. Grant je rovněž autorem (spolu se svojí ženou Steffi) knihy Hidden Lore (1962), původně publikované pod názvem The Carfax Monographs (1989) a vzácné a drahé knihy Images & Oracles of Austin Osman Spare (1975). Spareovi věnoval se svojí ženou pozornost další knihou Zos Speaks: Encounters with Austin Osman Spare (1998). K cenným archiváliím patří autobiografická, částečně povídkově laděná kniha Against the Light (1997), která mj. uvádí reálie z činnosti lóže Nu-Isis.

18. března 1957 byla v Berlíně deklarativně oznámena činnost Velké lóže Fraternitas Saturni. V té době existovaly v mnohých německých městech další pobočky lóže a Gregorius byl samozřejmě jmenován jejich velmistrem. V době od roku 1957 až do Gregoriovy smrti v roce 1964 znamenalo pro řád období činorodé činnosti a růstu, avšak roky 1960-64 byly zjevně poznamenány četnými vnitřními problémy, které lze obecně charakterizovat jako boj o moc mezi Gregoriem a velkokancléřem Amenofisem.

Po smrti velmistra Gregora A. Gregoria v lednu 1964 se tyto vnitřní spory ještě rozmnožily. „První koncil Velké lóže“ se sešel na výročním setkání lóže o velikonocích 1964 a vybral Magistra Roxana, který byl sekretářem lóže a blízkým spolupracovníkem Gregoria, za příštího velmistra. Do roka Roxan zemřel.

V roce 1966 byl pod vedením lóžového sekretáře Magistra Giovanniho zvolen triumvirát a fráter Daniel 120 byl následně vybrán jako velmistr. Skutečnost, že fráter takového relativně nízkého stupně byl zvolen velmistrem, bylo možno považovat za špatné znamení. Daniel začal bratrstvo reorganizovat. Jednou z jeho novinek bylo ustavení „vnitřního kruhu“ zasvěcenců uvnitř samotné FS. Byl to Starý a mystický řád bratrstva Saturnu (Alter und Mystischer Orden der Saturnbruderschaft – AMOS). Pouze devět zasvěcenců smělo náležet k AMOS. Tyto akce vedly k dalšímu rozkolu.

V roce 1969 byl novým velmistrem zvolen „Bratr“, fráter Jananda 80, který patřil k ještě nižšímu řádovému stupni. Jananda vstoupil do řádu v roce 1964, takže touto volbou byla porušena návaznost na Gregoria. Tato překotná krize vyústila ve zveřejnění interních dokumentů FS. Daniel pokračoval v činnosti odpadlické skupiny FS, zatímco další odštěpenecká větev se nazvala Teosofický řád Fraternitas Saturni pod vedením velmistra Immanuela, která vznikla ve Frankfurtu. Hlavní těleso FS si zvolilo nového velmistra známého jako Andrzey. V roce 1969 fungovaly pod zástavou FS přinejmenším ještě další tři skupiny. Byl to zřejmě velmistr Daniel, který v roce 1969 daroval nebo prodal hromadu lóžových materiálů profesoru dr. Adolfu Hembergerovi, který mnohé z nich publikoval v roce 1971 ve své studii o této organizaci. Až do té doby byla FS opravdu tajnou lóží, která si tyto rituály a praktiky uchovávala a chtěla je před zraky nepovolaných udržet v tajnosti. Znamenalo to, že celá duše FS, nebo velká její část, byla zprofanována. Vedlo to k nutné reorganizaci systému. Na velikonoční sobotu téhož roku (1971) byly četné frakce FS znovu sjednoceny.

O další činnosti FS není mnoho známo, nebereme-li v úvahu přežívající skupiny, jež odvozují svůj vznik od frátera Daniela a které se čas od času prohlašují za „pravé“ nástupce FS.

*

Okultura e-© 2001

Část I.
Část II.
Část III.
Část V.

Uložit