Věčná pouť

9
Steve Roach | Erik Wøllo: The Road Eternal (CD, PRO259, Projekt, 2011)

Steve Roach | Erik Wøllo: The Road Eternal (CD)

PRO259, Projekt, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Po dvou letech přicházejí oba hudebníci s druhým albem, nazvaným The Road Eternal, svědčícím o trvalé a plodné spolupráci. Jeho šest skladeb je v souhrnu o něco kratších než minulé CD Stream Of Thought. Také bych řekl, že výsledek je ucelenější, kompaktnější. Jakoby se oba hudebníci více sžili a procítili. Máte dojem, že hraje jen jeden a není to Roach, který by převažoval. Ten je známý náročnějšími, atmosférickými plochami, jejich vrstvením a často dost temnou náladou. Nic z toho zde není. Naopak vnímáte prostotu, uvolněnost, neuspěchanost, hudebníci si dokážou na sebe počkat a vychutnat si pauzy a táhlé melodie. Myslím, že právě v tom se projevila zpěvnost Erika Wøllo.

U severských hráčů jako Terje Rypdal, který je též kytaristou a z Norska, se setkáváme spíše se studenými náladami, které nám evokují tyto kraje. Melodie Erika Wøllo jsou však velmi vřelé, opravdu pozitivní, dodávají nám radost a energii.

Využil především elektrickou kytaru a kytarový syntetizátor, pak další analogové a digitální syntetizátory. Také Roach hraje na obdobné syntetizátory, vedle toho na další elektronická zařízení, a pak na drums machine a syntetizátorovou basu, takže tvoří převážně rytmiku. Ta je kupodivu skoro ve všech skladbách až taneční, ale díky hře Erika Wøllo nevzniká žádné disco, ale něco úplně jiného, hlubokého. Je to dáno také tím, že Roach nevyužívá nějaké laciné elektronické rytmy, ale vše působí velmi přirozeně a příjemně. Vydáte se tak doslova na cestu do svého nitra nebo po hvězdách, jak chcete.

Nejdelší, přes 21 minut, je úvodní a ústřední skladba alba The Road Eternal. V ní můžete slyšet vše, o čem jsem se výše zmiňoval. Nejkratší zhruba pětiminutové First Twilight a Night Strands, jsou bez rytmu a působí především svou zasněnou náladou. Zbývající tři skladby jsou zhruba desetiminutové a strukturou obdobné ústřední, avšak vždy je zvolen nějaký jiný, zajímavý rytmus. Tak se liší, ale zároveň je jejich podstata stejná a soudržná. Asi to dalo velkou práci při míchání, ale výsledek se povedl.

Myslím, že toto CD vybočuje z Roachovy tvorby, liší se tím, že dal rovnocenný prostor Erikovi Wøllo a přitom zůstal svůj. Musím konstatovat, že mu spolupráce s druhými hudebníky svědčí.

*

© Jiří Mazánek
© okultura, 20=

Uložit