Seetyca: Světélkující hlubina

10
Seetyca: The Luminous Deep
(gterma017, 2012, CD)

Seetyca: The Luminous Deep (CD)

gterma, gterma017, 2012
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Není známo, kdo se skrývá pod pseudonymem Seetyca. Nicméně je to v tomto případě vedlejší, protože skladby elektronické hudby, jíž se zabývá již zhruba 20 let, jsou tak univerzální svým zvukem, že národnost nepoznáte, pokud autor nedokáže do svých skladeb vložit také sebe sama místo využívání těchto neomezených možností.

Seetyca nám jen v bookletu sděluje, že hudba na CD byla použita ke stejnojmennému filmu. Myslím, že by bylo mnohem zajímavější ji opravdu slyšet s obrazem, protože při poslechu si toho tentokrát tolik asi nepředstavíte. Název alba The Luminous Deep bych přeložil nejspíše jako Světélkující hlubina. Jak jste pochopili, jde o svět pod hladinou moře. Tomu odpovídají i docela zajímavé fotografie v bookletu od vydavatele Johana Rehna. A pak také názvy tří skoro stejně dlouhých skladeb, které autor nacpal na maximální délku CD, tj. téměř 80 minut.

První skladba má název Nekton Falls (26:03) a je podle mě nejzajímavější. Nekton je vše, co ve vodě samo plave, vlastním pohybem – čili třeba ryby – na rozdíl od jiných živočichů, kteří se nechávají unášet, např. plankton. Po počátečním zvukovém výlevu nastane část, která zůstává v podstatě stejná po celou dobu. Je tvořena spodními drones z neurčitého zvukového clusteru, do nějž jakoby odkapávají jednotlivé zvuky a občas se přes to převalí další táhlý, zvukový proud. Vše je to tak nějak rozechvělé, jako slabě blikající světlo.

Skladba přechází do druhé pojmenované Benthic Drift (28:45). Snad by se to dalo přeložit jako Proud u dna, protože bentická oblast je vše, co je kolem spodního povrchu moře, jezera apod. Tam se živočichové i rostliny spíše drží a nepohybují se. Také v hudbě se toho moc neděje. Zůstává spodní, chvějivý drone a nad ním táhlá melodie, v ní jakési třpytivé, jemné zvonečky. Vše má v sobě obrovskou prostorovost a velebnost. Takto nám to vydrží celou dobu a opět přejde do třetí, poslední skladby Resurrection (25:09) čili Vzkříšení. Abych pochopil tento název, asi bych opravdu musel vidět, co se děje ve filmu – co se tam křísí. Zde jde o naprosto neurčitý zvukový cluster bez jakékoli melodie a vývoje, prostě takové chrastění, do něhož se z hlubiny ozývají zvuky jako zvonění mobilu. Náznak jakési změny je kolem 15. minuty, kdy se objeví něco jako melodie, spíše táhlý zvukový proud, který se časem trochu vyjasňuje, až převáží nad šumem. S ním odplyneme až do konce skladby.

© Jiří Mazánek
© okultura, MMXII

*

Uložit