Kdož si z posvátných věcí dělají řemeslo, jsou hodni politování

14
Vojtěch Hladký: Papyrus Derveni. Text, překlad a studie (Pavel Mervart, Praha 2012)

Vojtěch Hladký: Papyrus Derveni. Text, překlad a studie

168 stran, Pavel Mervart, Praha 2012, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87378-18-2

*

Nakladatelství Pavla Mervarta nám nedávno představilo výbor z orfických textů pod názvem Orfeův sestup do podsvětí.

Papyrus Derveni našel v roce 1962 Petros Themelis u Derveni. Šlo o zbytky zuhelnatělého papyru spáleného během pohřebního rituálu a následně vysušeného, takže nepodlehl rozkladu. Přírodní podmínky v Řecku totiž nejsou pro zachování papyrů vhodné. Nad rozbalením papyru bděl Anton Fackelmann z vídeňské národní knihovny, který jej nejprve napustil čerstvou papyrovou šťávou a pak pomocí statické elektřiny ze svitku postupně odlupoval kousky. Bohužel je neuspořádal podle pořadí, v jakém je ze svitku odlupoval, nýbrž jak se zdá, často se prostě řídil jejich velikostí. Text, který se na papyru nachází, byl na svitku rozmístěný tak, jak bylo v antice obvyklé: na svitek, který se rozvíjel a zavíjel po délce, se psalo v krátkých svislých sloupcích. V případě Papyru Derveni jich bylo zrekonstruováno celkem 26.

Někteří učenci zdůrazňují náboženské a rituální aspekty papyru a to, že se jedná o komentář k orfické básni. Jejím autorem pak má být orfik, byť se jedná o orfika v určitém smyslu „reformovaného“ a poučeného filosofií. Většinu textu zabírá popis rituálu provozovaného mágy. Ti se snaží obměkčit „daimony“, kteří „brání v cestě“, tedy nejspíš se staví proti uskutečnění žádoucích činností a věcí. Součástí rituálů mágů je zaříkávání a obřad, při kterém se ulévá voda a mléko a obětují „nespočetné a mnohopupíkaté koláčky“. Vedle mágů se v tomto sloupci objevují i „mystové“, zasvěcenci, obětující „Eumenidám“, usmířeným Erínyím. Ti konají stejné obřady jako mágové, ovšem činí tak dříve než oni. Obětní koláček je ve tvaru ptáka, jehož obdobou jsou „mnohopupíkaté koláčky“, což by také odpovídalo okřídleným bytostem, Eumenidám.

Spojení mágů a mystů je v kontextu řecké literatury dané doby skutečně ojedinělé. Upozorňuje se na to, že se může jednat o paralelu s Hérakleitovým zlomkem (DK 22 B 14), který představuje jinak zcela ojedinělé místo, kde se mágové a mystové rovněž objevují pohromadě. Jedná se totiž podle všeho o nejstarší výskyt mágů v řecké literatuře, přičemž mágy se zde nemyslí čarodějové, nýbrž perští zoroastrovci (v textu bohužel jen nesprávný počeštěný anglický výraz, zoroastriáni, z. angl. zoroastrian).

*

„Není totiž možné vyslechnout a současně (hned) poznat to, co je řečeno. Ti, kteří (doufají získat poznání) od toho, kdo si z posvátných věcí dělá řemeslo, jsou hodni podivu a politování.“

Jelikož (Orfeus) viděl, jak si lid myslí, že vznik spočívá v přirození, užil tohoto slova. Bez přirození nic nevzniká, přirovnal proto Slunce k přirození. Bez Slunce totiž není možné, aby to, co je, se stalo takovým, jakým jest. Slunce je přirození. A že to, co je nyní, vzniká z toho, co trvá, říká ve verších: Přirození prvorozeného krále, k němuž se pak přimkli všichni nesmrtelní blažení bohové a bohyně a řeky a libé prameny a všechno ostatní, co tehdy vznikalo, on se tak stal jediným.  V těchto verších se naznačuje, že to, co je, trvalo vždy, avšak to, co je nyní, vzniká z toho, co trvá. A verš: on se pak jediný zrodil. Když Orfeus říká toto, ukazuje, že „Mysl má hodnotu všeho ostatního dohromady, když je jediná o sobě, jakoby ostatní věci nebyly nic, neboť není možné, aby věci byly bez Mysli.“ Dále pak ve verši následujícím po tomto pravil, že Mysl má hodnotu všeho ostatního dohromady: nyní je králem všeho a bude i později.

O vznikání a zanikání nemluví Řekové správně, neboť žádná věc nevzniká a nezaniká, nýbrž se směšuje a rozlučuje ze jsoucích věcí. Všechno se směňuje za oheň a oheň za všechno, jako zboží za zlato a zlato za zboží.

*

Úranos dostává přídomek Eufronidés, syn Eufroné, tj. Noci. Z toho je patrné, že Noc je nejstarší, primordiální bohyní, která je matkou prvního vládce. Existovala orfická theogonie, v níž byla nejstarší bohyní Noc. Noc má významnou funkci i v Homérově Íliadě, kde je jako jediná schopna zachránit Spánek před Diovým hněvem.

Autor papyru staví svou perspektivu jednoho kosmického boha, přičemž ostatní božské postavy známé z tradičních theogonií jsou pouze jeho jednotlivými aspekty.

*

Jedna kritická, nikoliv úplně zásadní poznámka se týká používání podtrhávání v textu (jako např. na str. 68), které jako vždy působí proti čitelnosti textu, nikoliv v její prospěch. V textech, jako je tento, by bylo lepší se takové úpravy textu raději vyvarovat.

*

Vnímejte knihu nakladatele Pavla Mervarta jako další střípek k orfickým textům, jejichž prostřednictvím můžeme čerpat poznání a moudrost ze vzdálených věků k obnově a udržování stavu kosmu, který je v souladu s božským záměrem.

*

© San
© okultura, MMXII

Uložit

Uložit