Aleister Crowley: Krótkie eseje o prawdzie
Aleister Crowley: Krótkie eseje o prawdzie
150 stran, nakladatelství Okultura, Warszawa 2001, vydání první, brožované
ISBN 83-88922-00-9
*
Cara soror et frater,
Je mi potěšením vyjeviti vám, že v zemi na severu, ve Velkopolském vojvodství, světlo světa spatřil první svazek nového, po krvi příbuzného nakladatelství Okultura. Péčí Dariusze Misiuny vznikla edice bibliotheca crowleyana, v níž postupně vyjdou další díla Aleistera Crowleyho, např. Kniha Thothova, Liber Alef, Svaté knihy Thelémy, Atlantida ad.
Malé eseje o pravdě nesly dříve název Víno grálu a v 17 esejích se skrývá úplný systém zasvěcení. „Ve chvíli, kdy pochopíte tyto myšlenky, k čemu slouží, že jsou to nástroje nepřítele, který je vynalezl, aby vám bránil dosáhnout Velikého díla – v tu chvíli se vzdáte všech takových úvah rozhodně a jednou provždy a řeknete si: ‚Co mám dělat?‘ a až na to přijdete, dáte se do práce, bez ustání, a naleznete onen živoucí klid, který (jak uvidíte) je dynamickou a nikoliv statickou podmínkou“, praví Aleister Crowley v knize zasvěcovacích dopisů Magie bez slz.
První esej, Člověk, předkládá úplný popis pěti principů, které umožňují stvořit člověka podle kabalistického principu. Lze z něj také pochopit, jak se postavit k ideji reinkarnace. V eseji Trans je rozebírán stav známý z jógy – ananda: intenzivní zájem (fascinace), jenž dovoluje dosáhnout transu zázraku.
Tuto předkládám ctěným soror et frater své poslední slovo, jímž zakončen jest svazek tento, k jejich potěše všaktě po českém jazyce, by ku zlámání jazyka nepřišel. Ať ho užívají s láskou & rozumem, arci, s rozumem.
*
De Verbo Petendo In Veritatem
Ó můj synu, člověk se odsuzuje k vědění, avšak duše se dostává do nebezpečí, že se její síly rozptýlí, jelikož vchází do rozmanitosti. Musí se vpravit do nevědění, do nerozpoznávání. To jest ona negace, o níž mluví v prvém eseji O člověku Aleister Crowley, když onomu trojjedinému principu, veskrze duchovnímu – jímž jest jechida, chia a nešama – připisuje všechno to, co je opravdu negací. A tak vědoucí člověk v duchu toho nemůže vědět nic o těchto třech principech, ačkoliv jsou základem jeho bytí, jak ostatně praví náš strýc mistr Eckhart. To je ono dílo zasvěcení, kterou jest cesta dovnitř k nim a je to i výsostný smysl 23. kapitoly Knihy Lží. Je to nerozpoznávající poznání redukující vše na známé, ale stále cizí & cizí, ale stále známé.
Náš Otec bdí, ó můj synu, a jeho Duch se vznáší nad vodami, v počátku zaznívá to Slovo, jež přináší poznání, a to sluje AHA!
Při Otci našem, Ra, pomni, že poznání jest veřejemi k Němu! Duch jeho jest žhavou svítící siločárou, po níž se ubírá v podobě nikdy nehasnoucího ohně, nepohnut & nevychýlen od počátku až navěky věkův. Amn.
Člověk je korunou universa, avšak jen tehdy, je-li hoden svého stvořitele a je onou „devátou branou“, tj. základem, jenž dává věčně procházet Jemu a On se v ní nezastavuje, než bere ho s sebou.
Kabala uvádí do království jednot. Toto množné číslo poukazuje na skutečnost, že v našem království jsou všechny esenciální „věci“ pouze & jenom jedenkráte, totiž liché. Toto, synu, dobře promysli, jinak svojí „devátou branou“ neprojdeš, jsa shledán jako sudý. Vyvolený jest jeden.
Tyto krátké traktáty jsou mimo jiné jakousi esenciální praxí ke Knize Zákona a v duchu našeho strýce Alcofribase Nasiera i úvodem do metafysiky samotné Thelémy. Osvícení se dosahuje interferencí se světlem, takže ačkoliv se během našeho života „stínové“ okamžiky neustále zkracují, zůstává ve svém celku nikdy nekončící hrou zasvěcení. Každý den je tak stále bohatěji vykládán jako zvláštní Boží záliba zabývat se naší duší. Tato duše má v okamžiku svého probuzení na Zemi ono obvyklé „normální“ čili dualistické vědomí, jež se opírá o ty stíny, jež „pominou & jsou pryč“ (AL, II:9), konstituující lidské vnímání. To, co spí, je část té duše, a to, co bdí, je bdění. Že vůbec můžeme spět ke Světlu a dosahovat zasvěcení, je možno jen proto, že bdění je první skutečnost, jsouce před spánkem, probouzením z kosmu (z časoprostoru do věčnosti) vstáváme (vstaň a choď!) z kosmického prachu jiskrami ohňozvěstů.
Aleister Crowley
To první vždy sestupuje až k tomu poslednímu a probouzení je akt, kdy se probouzí to, co už tu dávno je! Toto probouzené nepodléhá ani času ani pohybu. K tomu, ó synu, nedám ti žádný příklad, neb jen jeden je svět & tím jest království nebeské. Kdybys měl příklad, měl bys tak dva světy, my však jedno jsme, my nejsme nic. A tak chceš-li zdokonalit člověka každým myslitelným způsobem, musí mu být k ruce olbřímí různorodost těch nejlepších nástrojů, jež si lze jen představit. A tím je, ó synu, prospěch z jevů, které byly tvému mdlému rozumu ještě nedávno nestravitelné, že jsi kašičku namísto hrubé stravy musel přijímat, když ti před očima procházely obrazy otročících mouřenínků v zemi nigerijské, Dachau a vize Rudých Khmerů, však věz & viz, že Bůh uchystal tvému duchozpytu ještě těžších zkoušek, tudíž měj má slova na paměti, pouč se z nich, kterak nástroj Boží, falus, různých podob na se vzíti může.
V závěrku ti předávám toto Slovo ku tvému naplnění, kterak káže náš mistr Perdurabo:
»Magie je ti k užitku pro zrození transu, napíná plachty ducha, jistíc mu tak plné opanování i těch nejjemnějších přírodních úrovní, čímž se ti dostane odpovídajícího materiálu k extatickému přijímání svátosti existence. Magie jest, ó synu, především transcendentální vědou & uměním. Její hlavní pracovní metodou jest láska, samotný to klíč k transu. Slovesa transcendovat, přenášet, převádět do srozumitelnosti a jim podobná jsou veskrze základní ctností magie.
A ty, synu, se jich proto přidrž. Arci, přidrž se jich a Nuit, Hadit & Ra-Hoor-Khuit budiž s tebou a v tobě… Amn. Setrvávej v pravdě!«
Kypr, 13. duben, 2001 e.v.
*
Okultura e-© MMII
