Ohnuté myšlenky

28
Druhá Smrt: Ukhulth (CDr, SomSonCD01, Sombre Soniks)
Druhá Smrt: Ukhulth
(CDr, SomSonCD01, Sombre Soniks)

Druhá Smrt: Ukhulth (CDr)
SomSonCD01, Sombre Soniks, 27 Sep 2013
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Ku poslechu této hudby jest třeba učiniti magické přípravy: totiž vzývati autora a dílo, tedy zaopatřiti sobě Sebrané spisy H. P. Lovecrafta (srv. O fantaskní cestě barokní obraznosti aneb Branou ze slonoviny zpět do zázračného světa, O kouzelníkovi, jenž se nestal obchodníkem a neobcházel cestu spravedlivých aneb Na cestě za obyvateli soumraku, Cthulhu fhtagn: Lovecraftovo trpělivé čekání na loď z Baharny, Snivý potápěč v temnotách), jakož i různé komentáře přibližující živnou půdu (p)ohnutých myšlenek (např. O bájných, kouzelných a podivuhodných vynálezech aneb O augurství Alhazredově). Teprve poté se lze vydati korábem z Baharny na nekonečnou pouť do říše věčného ledu, vstříc těm nejhroznějším nočním můrám, jež lemují pěticípé stopy otištěné v již petrifikovaném bahnu prvohor.

Leč, nepředbíhejme.

Jako vábení šílenství, Call Of Madness (7:50), musí přijít každému snivému potápěči v temnotách skotačení zlé Kozy z lesů s tisícem Mladých, jejíž kopýtka slyšíte ťukat na obrovských černých kamenných terasách, z nichž ponuře přihlížejí postavy v kápích čekaje na příchod nevýslovného Hastura. Je vaším domovem podivný vysoký dům v mlze? Iö, ΠΑΝ!

Podzimní nostalgie krví zalitého jasanu, popel z mrtvoly, krvavý popílek… Zaslechl jsem Curwenovo mumlání nad solemi, z nichž vzešla toliko nejdivější ohavnost. Sdílíte pocit oné neslýchané ztráty a tesknění (5:00 → 6:20)? Paján za smolně černými řekami: Blood Ash (8:48).

Titulní skladba, Gator Atavist (7:40), v sekvencích jakoby světélkujícího němého filmu, přivádí na scénu ukhulthního netvora, jehož rozevřené čelisti vystupují náhle z temného močálu, kde věkovitě spaly, jež nyní sklapnou za kořistí, než se opět pohrouží v temnotu druhé smrti. Apokalypsa apokalypsy.

James Ensor: Smrt a masky (1897)
James Ensor: Smrt a masky (1897)

Zpět ke svým základům, k prvotní matérii, do nejhlubších hlubin, do nejtemnějších temnot, do nejhrůznější hrůzy, pátrání ve svých stopách: Deconstruction (9:04). Funerální marš za doprovodu masek Jamese Ensora, v čele samosvojná Persona.

Temný, stojící mimo Strom života v skrytu v záhybech se vinoucích klifotických světů, přichází ze snového Temného údolí Arthura Machena, pro nějž existují vždycky dva světy: vnější a vnitřní, přičemž se ptá sám sebe (někde tam uvnitř):

„Jsem člověk? Jsem. Ale je jím i to další, co se ve mně skrývá?“

Po tomto panu Hydeovi, ukrývajícím se v dr. Jekyllovi, stále pátral, celý svůj život, neúnavně a zarytě.

„Stál jsem tam a viděl tu nepředstavitelnou propast zející hluboko mezi světy hmoty a ducha. Viděl jsem tu velikou a prázdnou hlubinu,“

napsal Arthur Machen ve svém slavném díle Veliký bůh Pan, Dark One (10:06).

Překvapivě vyzrálá temná rituálně ambientní hudba jdoucí ve šlépějích té nejlepší tradice rané Endury.

*

Uložit

Uložit