Nech osudu jeho běh

14
Vladimír Kiseljov: Mystéria Richarda Wagnera v obrazech (162 stran, Pavel Pražák – Nakladatelství Magda, Brno 2013)
Vladimír Kiseljov: Mystéria Richarda Wagnera v obrazech
(Pavel Pražák – Nakladatelství Magda, Brno 2013)

Vladimír Kiseljov: Mystéria Richarda Wagnera v obrazech. Obrazová kniha manifestující mysteria a symbolickou řeč Gesamtkunstwerku Richarda Wagnera v malbách Vladimíra Kiseljova, doprovázená fotografiemi jeho maleb ke všem třinácti Wagnerovým hudebním dramatům, výkladovými sondami, rozborem klíčových témat a jejich poselstvím z duchovního hlediska

162 stran, Pavel Pražák – Nakladatelství Magda, Brno 2013, vydání první, brožované
ISBN 978-80-904694-3-3

*

Vladimír Kiseljov je velmi činorodá osobnost: interdisciplinární tvůrce v oborech malby, nástěnné malby, scénografie, režie, performance a arteterapie. Jeho díla vznikají v úzkém propojení hudby, barvy a pohybu Ducha v prostoru. Svým dílem se snaží zachytit proud energie, který pramení z jeho osobního pochopení a prožití hudby a různých mytologických, pohádkových a symbolických idejí a chce pozitivně působit na společnost a vnášet energické duchovní impulsy do všedního života svého okolí. Prostě: Ein Gesamtkünstler.

Z poslední doby je takovým příkladem všeuměleckého propojení lidí, technik a uměleckých projevů příprava klipu trojice Kiseljov – Pelc – Maděryč s názvem Prvocit performance s využitím body-paintingu. Často realizuje svá díla ve veřejném prostoru – zde to bylo živé tělo, jindy nástěnná malba – četné výstavy doma i v zahraničí; workshopy v Brně, Praze. Je prezidentem Sdružení Richarda Wagnera v Brně a absolvoval i stipendium na wagnerovských Bayreuther Festspiele (2004) a na Kunstuniversität Graz (2006-7).

Kiseljov – Pelc – Maděryč: Prvocit performance
Kiseljov – Pelc – Maděryč: Prvocit performance

První oddíl je věnován úvodu, v němž má být čtenář seznámen se základním tématem. Zajímavým postřehem je konstatování, že „Wagnerův hrdina – vykupitel – je často žena.“ „Co nebylo v umění ušlechtilé a posvátné, bylo pro něj (=Wagnera) téměř frivolní a zbytečné.“ Autor si všímá skutečnosti, že Wagner ve svých obrazech slučoval posvátno a humor, čímž zesiloval dojem díla a dodával mu hlubší rozměr.

Druhý oddíl nese název Zamyšlení nad vlivem buddhismu, křesťanství, zednářství, tarotu a dalších iniciačních nauk v díle Richarda Wagnera – představení všech jeho třinácti jevištních děl jako jednoho příběhu s postavami putujícími všemi díly – moc Lásky vítězící nad láskou k moci. Buddhistické „čtyři ušlechtilé pravdy“ jsou uváděny jako motivace pozdního Wagnerova díla, poselství o osobní vnitřní cestě, jeho hrdinové jsou poutníci (mezi zeměmi i světy), osamělí, hledající a kráčející cestou soucitu. V souvislosti s (nejen) buddhistickou terminologií poznámka k nejednotnosti v přepisu pojmů: ideální by bylo používat českou transkripci, bohužel nejsou zde pojmy jako dukkha, samudaya, nirodha, magga uváděny ani prvním způsobem ani tzv. vědeckou transkripcí vycházející z mezinárodních zvyklostí, srv. třeba áryasatya (buď árjasatja, nebo āryasatya), a nirvána, kde by mělo stát nirvana, atd. (srv. Lexikon východní moudrosti. Votobia & Victoria Publishing, Olomouc-Praha 1996). Zaujme Wagnerovo svědectví: „Podrobné seznámení se s buddhismem velmi pomáhá pochopení křesťanství… teprve teď lidé začínají chápat, že odříkání je nejvyšší hrdinská síla.“

Třetí oddíl přináší Téma grálu v díle Richarda Wagnera a malbách Vladimíra Kiseljova. Přes níže citované výhrady obsahuje pozoruhodné skutečnosti, jaké nacházíme třeba v díle Hargravea Jenningse. Občas však vybočí něco z řady – např. když jedním dechem s Wolframem von Eschenbachem zazní, že „praotec zednářského řádu dostal plány na stavbu Šalamounova chrámu a grál s archou z mimozemských hvězdných dálek“ (!) – takové tvrzení by si přinejmenším zasloužilo uvedení pramene.

Parsifal - Rosa (2010)

Od strany 41 začínají být viditelné nedostatky vyplývající z nedostatečné nebo uspěchané korektury. Jak prána (viz Lexikon východní moudrosti), tak i manna (srv. 2 M 16,14-35) se píší malým písmenem.

Někde jsou citované pojmy uváděny nepřesně, např. „gangandi greidi“ (str. 42) je správně „gangandi greiði“ (srv. Norris J. Lacy: Medieval Arthurian Literature: A Guide to Recent Research. Taylor & Francis 1996, str. 100), a, safra, zřejmě to nebude „přístroj na přeměnu potravy“, což vyvolává bizarní představy nějakého „replikátoru“ ve stylu série Star Trek, nýbrž v angličtině znamená slovo „device“ rovněž „odznak na erbu“ (přičemž kalich opravdu na erbech vídáme), nebo „věc dovedně n. skvostně provedenou“; takže jde spíše o předmět, v němž dochází k proměně vína v krev Páně. Někde jsou názvy nevhodně kombinovány psaním velkého písmene a ještě uvedením v uvozovkách, např. »ženské „Číše“ a mužského „Kopí“«.

Na str. 43 dole není jasně rozlišen význam slov „stvořit“ (creatio) a „tvořit“ (formatio), neboť čteme: „Obřadem odhalení grálu jsou lidé účastni božství, božského tvoření.“ Správně bychom měli číst „božského stvoření“.

Sazba má autorovi pomoci kultivovaně vyjádřit jeho myšlenky. Musíme bohužel konstatovat, že v tomto ohledu se kniha podobá spíše skriptům. Začíná to str. 27, kde se běžně v textu začnou objevovat tučně vysázené věty a slova, od str. 41 pak dokonce podtržená, a to i ta tučně. Potřeby odlišit text lze řešit různě: proložením textu, kursivou, uvozovkami.

Čtvrtý oddíl má bohužel zbytečnou chybu přímo v nadpisu – Ranná díla a nepřijetí – Víly, Zákaz lásky, Rienzi. Je to škoda, protože právě oddíly (tj. včetně následujících oddílů 5, 6 a 7) věnované popisům a výkladům obrazů Vladimíra Kiseljova patří k tomu nejsilnějšímu a nejpřesvědčivějšímu, co v knize můžeme nalézt. Zarazí také nejednotnost v psaní velkých písmen; na str. 53 se jmenuje opera Zákaz lásky, avšak o odstavec níže je již zapsána jako Zákaz Lásky. Ztrácí se tak síla pojmu, mínil-li jím autor např. Minne, tj. ideální lásku; je-li použit v nejrůznějších spojeních, zejména pak tam, kde cítíme, že se jím označuje sexuální přitažlivost.

Vykoupení a sjednocení Venuše s Elisabeth v TannhäuseroviBloudění a krystalizace – Bludný Holanďan, Tannhäuser, Lohengrin, 5. oddíl, přináší silné téma „starosti vědění,“ jež autor správně uvádí v souvislosti s Dvořákovou Rusalkou: téma „zeleného ohně“ – „lidé nejsou zatím schopni přijmout absolutní Lásku, jsou nestálí, bloudící a nejistí.“

Prsten jako Opus magnum měl býti zřejmě název 6. oddílu, nikoliv familiární „Ring“Rýnské zlato (obvykle spíše Zlato Rýna), Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů – a mohl by mít jako motto Odinovu proklamaci: „Hrdina se musí stvořit sám.“

Sedmý oddíl, Pozdní díla a Mistrovství – Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští, Parsifal, jemuž vévodí výklad obrazu č. 22, Mistrovská fuga, z roku 2010. Je to kvůli postavě, jíž jest čirý bloud Kaspar Hauser, ten se však objevil v ulicích Norimberka roku 1828, nikoliv 1928, jak se nás snaží autor přesvědčit (srv. Terry Boardman: Záhadný Kaspar Hauser. Grada, Praha 2009). Po krátký čas, který Kaspar Hauser strávil ve společnosti lidí, si nadále udržoval čistotu srdce a projevoval velkou duševní zralost až do svého zavraždění právě ve věku 21 let. Kdo byl tento mladý muž, který strávil téměř celé dětství v odloučení? Proč byl držen v zajetí? Odkud přišel? V posledním měsíci svého života označil Rudolf Steiner otázku původu Kaspara Hausera za jeden z největších problémů dějin. Život Kaspara Hausera je dojemným vítězstvím lidského ducha nad silami temnoty a nepřátelství důležitým pro dějiny i současnost. Dopis v jeho ruce je tajemstvím, a přečíst jej může jen bytost podobně čistá a oproštěná.

„Wagnerovi šlo o společné prožití určité estetické a duchovní pravdy či zkušenosti každým divákem, o umělecké dílo jako iniciační slavnost“ (str. 117), a Vladimír Kiseljov na to také upozorňuje (str. 52):

„Pouze naživo obraz ve svém měřítku a barevnosti zasahuje, co má.“

Poznáte-li ho osobně, pochopíte, že za tímto praobrazem, jejž Kaspar Hauser zosobňuje, svým dílem směřuje a pro jeho zapálenost mu mnohé odpustíme.

*

© San
© okultura MMxiv

Uložit

Uložit