To, co se objevuje a mizí…

34
Kurt Aram: Magie a mystika v minulosti a současnosti (Volvox Globator, Praha 2013)
Kurt Aram: Magie a mystika v minulosti a současnosti
(Volvox Globator, Praha 2013)

Kurt Aram: Magie a mystika v minulosti a současnosti

444 stran, nakladatelství Volvox Globator, Praha 2013, vydání první, vázané, cena 649 Kč
ISBN 978-80-7207-892-9

*

Ú vodu k této knize se ujal s pečlivostí sobě vlastní Milan Nakonečný, který v něm obsáhnul nejen život Kurta Arama, ale rovněž i jeho dílo.

„Jednou z těch perel, kterou je nyní možno na knihkupeckých pultech najít, je mistrovské dílo (tohoto) vynikajícího německého znalce esoterních nauk Magie a mystika v minulosti a současnosti. Vydání tohoto díla v českém překladu by mohlo být právem označeno jako událost roku.“

Jedno takové dílo podobného rozsahu jsme už v tomto roce zaznamenali – Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století (Academia, Praha 2014).

„Kurt Aram patřil ve své době… mezi největší německé znalce esoterních nauk, vedle Gustava Meyrinka, Hanse Fritsche a Henriho Birvena… a byl důstojným pokračovatelem v tradici historika magie a mystiky Josepha Jakoba von Görrese, autora monumentálního díla o křesťanské mystice, zahrnujícího obsáhlé pojednání o magii, a ovšem také J. Ennemosera, G. C. Horsta, Karla Kiesewettera a dalších…“

Kurt Aram, vlastním jménem Hans Fischer, se narodil 28. ledna 1860 v Lennepu a zemřel 10. června 1934 v Berlíně. Pro bližší seznámení s autorem doporučujeme čtenářům neminout Nakonečného úvod.

„Aram, který poznal magii v historii, teorii i praxi, měl její velmi široké pojetí, byla mu světovým názorem a životním stylem.“ Šlo mu především o „magii jako praktickou metafyziku“, což byla definice magie, kterou uvedl již Roger Bacon a na které Aram důsledně trval. „Čtvrtý, syntetický obraz světa je »obraz chápání« (Weltbild der Vernunft po vzoru I. Kanta rozlišoval dva druhy vyšších forem poznávání, »Verstand«, rozum, a »Vernunft«, což český překladatel Kanta F. Krejčí překládal jako »rozmysl«).“

Příroda se ve své podstatě neprojevuje jako mechanická, nýbrž jako magická, a ve své tvůrčí činnosti nikoliv jako logická, nýbrž jako démonická.

„Magie náleží přírodě i kultuře,“ píše Nakonečný, „všude tam, kde se v poměru ke světu uplatňuje ono »přirozené zření«. Co je tedy toto »přirozené zření«, které je Aramovi klíčem k magii?“

„Na stránkách knihy, kterou má nyní čtenář v ruce, se o tomto klíčovém tématu magického pojetí světa v kapitole Vzpoura duše dozví mnoho podstatného,“ uzavírá M. Nakonečný.

Kurt Aram uvozuje svoji vlastní knihu kapitolou Nové pohledy a dávné znalosti, což lze přeložit jednak jako autorovu snahu aplikovat „nové pohledy“ na „dávné znalosti“, jakož i naopak: využít „dávné znalosti“ k získání „nových pohledů“ na naše téma: „Příroda se ve své podstatě neprojevuje jako mechanická, nýbrž jako magická, a ve své tvůrčí činnosti nikoliv jako logická, nýbrž jako démonická.“

Hans Hörbiger
Hans Hörbiger

Zajímavé je dobově zabarvené přiřazení Hörbigerovy nauky o světovém ledu (od str. 20).

Aram vtipně poznamenává, že „u čtenářů, které by případně dosud nepostihla hypertrofie šedé kůry mozkové, což byl případ většiny příslušníků antických kultur“, lze předpokládat, že „zná sice pojmovost, ale odcizil se vnitřní zaujatosti (Ergriffenheit)… Pro starý svět byla intuice zcela běžným prostředkem poznání, kterému jsme se my na hony vzdálili. Intuitivní poznávání dodnes pěstujeme pouze ve vztahu k jedinému objektu, totiž k realitě naší vlastní osoby, vyvíjející se v čase.“ O tom říká Bergsson zajímavé věci, které – podle Arama – stojí za přečtení, a měli bychom pouze dodat, že Bergssonovi věnoval velkou pozornost Otokar Březina.

„Ve starém světě znamenalo vnoření se do vlastní osoby dokonce hlavní prostředek poznávání světa, kdy člověk jako malý svět (mikrokosmos) odpovídal světu velkému (makrokosmu). … Paracelsus pak tvrdí: »Filosof nenajde v nebi či v zemi nic jiného, než co se nachází též v člověku, a lékař nenajde nic v člověku, než co mají i nebesa a země.«“

Aramova studie je rozvržena do tří hlavních oddílů: na předkřesťanské období, křesťanské období a současnou Evropu. Musí být jasné, a to i zpětně z historického pohledu, že jeho „současná Evropa“ zažívala návrat novopohanství, který se zdál strašidelným už Rudolfu Steinerovi, a retrospektivně pak i Jacquesu Bergierovi a spoluautorovi románu Jitro kouzelníků, Louisi Pauwelsovi, kteří výslovně poukázali na novopohanské kultovní prvky u nacismu.

Předkřesťanské období (str. 39) se zabývá babylónskými a jinými předkřesťanskými mýty (str. 41), a začíná pochopitelně Gilgamešem, pokračuje Oanem a Reem, a upozorňuje na čelní oko, a to i v severské mytologii u Ódina, odkazuje na pohádky Tisíce a jedné noci, severské pohádky či vyprávění o Meluzíně a připomene profesora Dacquého, který se snažil o výklad pohádek způsobem, v němž jej později následoval C. G. Jung a jeho žačka Marie-Louise von Franz, např. Psychologický výklad pohádek, Animus a anima v pohádkách aj. Uvádí v souvislosti s čelním okem pohádku bratří Grimmů Jednoočka, Dvouočka a Tříočka. Dále se zabývá babylónskou démonologií (str. 63), totemismem a egyptským zvířecím kultem (str. 76), Osiridovou magií a Knihou mrtvých (str. 89), magií Pentateuchu (str. 100), předkřesťanskými mysterijními kulty (str. 118) a mechanizovanou magií (str. 137).

Křesťanské období (str. 149) pojednává o novoplatonismu a gnosi (str. 151), věnuje se podrobně dvěma německým mystikům římské církve (str. 169): sv. Hildegardou z Bingenu a mistrem Eckhartem, který si podle Waltera Lehmanna „neuvědomil dosah svých názorů a příliš podcenil převahu svého génia nad stávajícím církevním učením.“ Toho představuje kázáním o „jiskérce“, z něhož zaslouží ocitovat alespoň tuto myšlenku:

„Všechny stejné věci se navzájem milují a spojují se, všechny nestejné věci však od sebe prchají a nesnášejí se.“

Aram se neopomine pozastavit u čarodějnických procesů (str. 187) a skončí dalším hlubším zkoumáním dvou mystiků protestantské církve (str. 232). Tím prvním je Jakob Böhme, tím druhým pak Emanuel Swedenborg.

V kapitole Současná Evropa (str. 269) se nachází M. Nakonečným doporučovaná stať Vzpoura duše (str. 271), kde stojí za povšimnutí dílo a život Franze von Baadera, který se v sedmdesáti čtyřech letech znovu oženil s mladou dívkou – upozornil totiž ve svých knihách na bezprostřední vztah mezi erótem a náboženstvím, srv. O analogii pudu poznání a plození.

Pak přihlédne ke spiritismu (str. 304), animismu (str. 341), magii a experimentální přírodní vědě (str. 371), načež ji Kurt Aram ukončí zamyšlením nazvaným Na cestě k bytostné podstatě (str. 403).

*

První české vydání knihy dokumentující vývoj magických a mystických učení od dob babylonských až po rok 1929, kdy v Německu kniha vyšla, přeložil kultivovaně z němčiny Pavel Krummer.

Volvox Globator předložil ve své ediční řadě Alef zásadní příspěvek mapující „historii, teorii a praxi magie a mystiky“, který se zařadil po bok podobných souhrnných děl, aniž by však něco z nich opakoval.

Kurt Aram je totiž samorostlý hledač duchovních pokladů. Následujte jeho „přirozené zření“.

*

© San
© okultura ixMMxiv

Uložit

Uložit

Uložit