Jemně obskurní akvarely

8
Bruno Sanfilippo: ClarOscuro (CD, ad115, ad21music, 2014)
Bruno Sanfilippo: ClarOscuro
(CD, ad115, ad21music, 2014)

Bruno Sanfilippo: ClarOscuro (CD)

ad115, ad21music, 2014
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Se španělským hudebníkem z Barcelony Bruno Sanfilippem jsme se již setkali na překrásném albu Cromo s drones Mathiase Grassowa laděném á la Brian Eno. Upoutal návratem k té úžasné, nikam nespěchající zasněnosti jako za starých dob ambientu. Bruno je klasicky vyškolený pianista a skladatel.

Na tomto dosti podivně nazvaném albu, ClarOscuro, spojil své schopnosti s violoncellistou Manuelem del Fresnem a houslistou Perem Bardagíem. Devět skladeb má, až na jednu skoro desetiminutovou, většinou délku kolem pěti minut. Ta první, ústřední ClarOscuro (5:58), se asi stane velkým hitem. Je to romantická melodie s velkou zpěvností, která ve své kantiléně stoupá, a pak zase odpočinkově klesá, jako nálada v příjemném odpoledni.

Druhá skladba Absenta pracuje s mnoha pomlkami a je opravdu zasněná, velmi pomalá. Piano se blíží těm nejlepším chvílím Harolda Budda a hraje sólově s velkým dozníváním. Opravdu nádhera.

V tomto duchu pokračuje třetí skladba Aquarelle Sur Papier, jen nemá tolik pomlk a rozsypává se jako korálky vysoké tóny na pokraji vážné, klasické hudby. Opět jde o překrásný sólový kousek.

Zato čtvrtá skladba A Constant Passion je pouze pro violoncello a dvoje housle. Violoncello udržuje po celou dobu celkem intenzivně postupující ostinát v hlubokých tónech a housle se střídají v jedné nebo dvou vypjatých, táhlých melodiích ve výškách. Je v tom vášeň.

A pak přijde nejdelší skladba The Movement of the Grass. Je to opět sólové, rozjímavé piano, k němuž se občas velmi slabě zpovzdálí připojuje jakési ševelení trávy. Opět velmi krásné.

Šestá skladba Luciana má piano postupující stále stejně jako v nějaké etudě a nad ním se vznášejí, jako by dýchaly, společně housle s violoncellem.

Sedmá skladba It Happens On the Ship má opět společné housle s violoncellem a do nich křišťálové kapky vysokých tónů piana. Tak je to celou dobu jako jakési zastavení v čase, k němuž občas housle přidají krátkou melodickou frázi.

Osmá skladba navazuje na třetí obdobným názvem Aquarelle Sur Toile, jenomže tentokrát je akvarel na plátně. Oproti předchozím je to celkem rychlejší sólové piano.

Závěrečná Day By Day je skoro osmiminutová. V této opět sólové skladbě pro piano se Bruno nejprve rozjel jako v drobných skladbičkách Chopina či Schuberta, se všemi jejich pozastaveními a zase vzlety, v té nekonečné, nostalgické náladě. A na konec je dlouhé doznívání.

Bruno Sanfilippo je velmi jemný a citlivý skladatel všech skladeb, ale především čarovně působící hráč.

*

© Jiří Mazánek
© okultura, MMxiv

Uložit