Čas v přesýpacích hodinách plyne pomaleji…

4
Erik Wøllo & Bernhard Wöstheinrich: Weltenuhr (CD, DiN46, DiN, 2014)
Erik Wøllo & Bernhard Wöstheinrich: Weltenuhr
(CD, DiN46, DiN, 2014)

Erik Wøllo & Bernhard Wöstheinrich: Weltenuhr (CD)

DiN46, DiN, 2014
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

*

Norský hudebník Erik Wøllo, který kromě více sólových alb také spojil své nápady s jinými, si tentokrát již podruhé vybral německého spoluhráče Bernharda Wöstheinricha. Jejich první album Arcadia Borealis bylo velmi zajímavé.

Na albu Weltenuhr zaujali hned na začátku skladbou Gales, kde Elke Marleen Schumacherová recituje německou báseň od Judith Krafczykové. Věc v instrumentálním ambientu, kde se užívají většinou jen vokální, opakující se samply, takřka nevídaná a krásná díky oduševnělému, ženskému hlasu. Ten se objeví ještě jednou v ústřední skladbě alba Weltenuhr. Zde dokonce krátce zpívá. Vždy se podařil vynikající nápad, který nejen ozvláštnil, ale také se skvěle uplatnil.

Po tomto hojivém úvodu nastoupí velmi rytmická skladba Subgiants. V té se ke konci objevují zajímavé zvukové nápady. Pak přijde nejdelší skladba alba, skoro osmiminutový Oculus s nádhernou flazoletovou kytarou Erika Wølla. Zajímavé je, že ačkoli basu a rytmy hrají syntezátory, máte dojem živého hráče, tak jsou přirozené. Ke kytaře se přidávají táhlé tóny syntezátoru a vlastně rytmická skladba se stává zamyšlenou. Velmi povedené, po celou dobu si udržující stejnou náladu.

A přichází další rytmická skladba Denser World. V ní je opravdu bytelná basa a naléhavý, ale ne nepříjemný rytmus. Kolem toho krouží opět táhlé melodie, které nabudou vrchu nad rytmem svou hlasitostí. Předvedou svou zpěvnost, rytmus se opět vrátí a vše jde společně do fade out. Pátá skladba Echoes of Parlours je postavena na jakoby probleskujících zvukových ozvěnách obklopených táhlými melodiemi. Počáteční frázování vytváří rytmus, který se potom ztratí, když vše splyne do rozezpívané skladby, která skončí krásným spočinutím.

On Those Grounds Alone má v sobě pěkný kytarový motivek, takový jako do skoku, který ji stmeluje po celou dobu. K tomu je příjemný nevtíravý rytmus, nenápadné ambientní pozadí clusterové plochy a syntezátorová zvonkohra. Přidáme-li ještě další doplňující melodie, zní to vše tak trochu orientálně, slunečně a teple.

To nás připraví na ústřední skladbu alba Weltenuhr, čili Kosmické hodiny. Začíná opět recitací básně a rotující táhlou melodií. K té se přidá pomalá kytara a zamyšlený, křehký zpěv. V tomto statickém, velmi hutném zvuku s krásným motivem kytary vše pohádkově mizí v dálce. Od této skladby se jakoby nálada CD mění do většího klidu a spočinutí. Představuje ji například pomalu se převalující melodie ve varhanním rejstříku osmé skladby s neznatelným šepotem v pozadí. Je to jakési těžké prodíráni se kupředu, které působí trochu bolestně a smutně, když mizí v dáli.

Nahradí je minimalistické Portico s lehkou, ale statickou dynamikou. Ačkoli je v poměrně dlouhé skladbě po celou dobu tepající rytmus, máte přesto pocit, že jste se nehnuli z místa.

Předposlední, opět delší skladba, Gabreta Silva, je postavena na příjemném motivu, který se postupně rozvíjí nabalováním a zahušťováním dalších melodií a rytmů na něj. Ale ve skutečnosti však opět vše stojí a přešlapuje na místě až do konce. Tím je krátká, rozjímavá, poslední skladba v klavírním rejstříku se samplem foukací harmoniky v pozadí. Ovšem album je třeba poslouchat celé bez přerušení, protože rozbor jeho 11 skladeb může vytvořit trochu rozdrobený dojem. Ve skutečnosti je vše úžasně propojené a na svém místě. A celek je krásně vybroušený drahokam.

*

Uložit