Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Vznešenost neviditelné moci

San Březen - 2 - 2014Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vznešenost neviditelné moci
Edward Fenton (ed.): Deníky Johna Deeho (Academia, Praha 2013)

Edward Fenton (ed.): Deníky Johna Deeho
(Academia, Praha 2013)

Edward Fenton (ed.): Deníky Johna Deeho

590 stran, Academia, Praha 2013, vydání první, vázané, cena 555 Kč
ISBN 978-80-200-2304-9

*

John Dee (*13. července 1527, Londýn – †1608 nebo 1609, Mortlake) si začal své deníky vést pravděpodobně před rokem 1577, kdy oslavil padesáté narozeniny a byl jako matematik, astronom, astrolog, zeměpisec, kartograf, chemik, alchymista a cestovatel, a rádce Alžběty I. na vrcholu své pozoruhodné kariéry. A ta nebyla v žádném případě jednoduchá.

Dee navštěvoval od roku 1535 školu Chelmsfordu, poté od listopadu 1542 do roku 1546 St. John’s College v Cambridge. Zde záhy rozpoznali jeho nadání a stal se zakládajícím členem Trinity College, kde mu důmyslné jevištní efekty během produkce Aristofanovy hry Mír vynesly reputaci mága a tato pověst s ním šla už po celý jeho život. Koncem 40. a začátkem 50. let 16. století cestoval po Evropě, studoval v Louvain (1548) a Bruselu a v Paříži poslouchal přednášky o Euklidovi. Studoval společně s Gemmou Frisiem a stal se blízkým přítelem kartografa Gerarda Mercatora, který se vrátil do Anglie s významným souborem matematických a astronomických přístrojů. V roce 1552 potkal v Londýně Gerolama Cardana: během tohoto vztahu zkoumali možnost perpetua mobile stejně jako ovlivnění drahokamu takovým způsobem, aby nabyl magických vlastností. I proto už za studií v Cambridge čelil obviněním z čarodějných praktik.

Dee se obzvláště zajímal o ty obory, jež podle něj podléhaly moci čísel, a k nim patřila architektura, optika, astronomie a navigace. Právě navigaci se věnoval ve své knize General and Rare Memorials pertayning to the Perfect Arte of Navigation, v němž postuloval mj. i propagandistické cíle Britského impéria (termín poprvé použil právě Dee). Jenže brzo se však mělo všechno změnit. Na přelomu 70. a 80. let 16. století zažil řadu neúspechů, které v budoucnu poznamenaly jeho pověst. Frobisherovi se nepodařilo najít severozápadní cestu a náhle se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten financovat vydání jeho zbývajících tří svazků věnovaných navigaci. A od té doby John Dee už nikdy žádnou jinou knihu nevydal.

Pokračování →

Pouť k nadduši

Richard Gürtler Únor - 10 - 2014Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pouť k nadduši
Steve Brand: Over-soul  (Ltd. CDr, pl0015, Pioneer Light Music, 2013)

Steve Brand: Over-soul
(Ltd. CDr, pl0015, Pioneer Light Music, 2013)

Steve Brand: Over-soul (Ltd. CDr)

pl0015, Pioneer Light Music, 2013
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Album Over-soul spatřilo světlo světa na konci listopadu 2013, a to na vlastním labelu Steve Branda Pioneer Light Music. V létě nám představil svůj magnum opus, The Great Hoop, pouť do první linie prvotního šamanistického elektroakustického ambientu. Podívejme se trochu detailněji na příští vývoj jeho mistrného zvukového sochařství. Prvně musí být řečeno, že CDr Over-soul vychází s nádherně provedeným 5″ x 7″ 4-panelovým bookletem, digitálně tištěným. Obal si navrhl Steve Brand sám a první edice 50 kusů je signovaná a ručně číslovaná. Perfektně provedené a dozajista jde o dobrý tah a též cestu, kterou se lze vydat i příště, protože jak jsem se zmínil už v přecházejících recenzích, hudba Steve Branda si zaslouží lepší balení. A teď ho tu máme!!!

Pokračování →

Dým na obloze

Jiří Mazánek Únor - 8 - 2014Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dým na obloze
Alexander Saykov: Mistral  (CD, gterma028, gTerma, 2013)

Alexander Saykov: Mistral
(CD, gterma028, gTerma, 2013)

Alexander Saykov: Mistral (CD)

gterma028, gTerma, 2013
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Vydavatelství gTerma pro své posluchače objevuje zajímavé hudebníky z různých zemí, nejen těch severských. Tentokrát je to Alexandr Saykov, ruský skladatel a interpret z města Kaluga, které se nachází v centrálním Rusku, asi 200 km jihozápadně od Moskvy.

Podle slov Alexandra Saykova je to spíše průmyslové město, ale vyznačuje se prý zvláštními tvary a seskupeními oblaků. Nicméně inspirace hudebníka vyplývá především z jeho nitra, vnímání svých zážitků a schopností je potom zpracovávat do nějakých osobitých kompozic.

Saykov začal první zkušenosti sbírat od 17 let a postupně ho zaujala elektronická hudba. Kdo se jí zabývá, tak ví, že se neustále vyvíjejí její možnosti díky různým zařízením, programům atd. Aby si je člověk sehnal, musí na to mít peníze a potom sám hledat cesty, jak vytvářet něco nového. V tomto směru to asi Saykov neměl v Rusku lehké, ale sám v bookletu CD děkuje za pochopení svým rodičům, sestře a přátelům.

Pokračování →

Barevné spršky

Jiří Mazánek Únor - 7 - 2014Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Barevné spršky
Markus Reuter & Ian Boddy: Colour Division  (CD, DiN43, DiN, 2013)

Markus Reuter & Ian Boddy: Colour Division
(CD, DiN43, DiN, 2013)

Markus Reuter & Ian Boddy: Colour Division (CD)

DiN43, DiN, 2013
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

*

Po nějaké době tu máme opět album, na němž spolupracují dva velcí zvukoví experimentátoři a zároveň lidé s mnoha dalšími profesemi v hudbě. To znamená: vydavatelé, producenti, zvukoví inženýři a designéři, kteří zasahují svými skladatelskými počiny do více hudebních stylů.

Dá se tak mluvit o elektronické hudbě, o ambientu, minimalismu, ale také art rocku, alternativním popu, až moderní, klasické hudbě. Každý z nich vydává sólová alba, ale také spolupracuje s množstvím dalších hudebníků, nebo se podílí na různých odlišných projektech.

To platí především pro německého multiinstrumentalistu Markuse Reutera. Vyvinul po předchozích zkušenostech nástroj nazvaný dotyková kytara (touch guitar), jeho vlastní modely U8 a U10, na něž hraje také na tomto albu. Vedle toho na CD využívá syntetizátor, různé smyčky a zvukové plochy.

Oproti tomu anglický skladatel a hráč Ian Boddy začal od 80. let minulého století experimentovat s analogovými zařízeními, Moogovými syntetizátory, Martenovými vlnami a další elektronikou, která se jen naprogramuje, ale musí do ní i při hře člověk vkládat vlastní nápady a srdce. Proto nepůsobí jeho alba odosobněně, ale mají vždy vlastní styl. Nejprve založil společnost Something Else Records, kde nahrával a vydával jen sebe a později DiN Records, na níž vydává i další hudebníky a také toto CD.

Pokračování →

Hitlerova základna v Antarktidě

San Únor - 5 - 2014Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hitlerova základna v Antarktidě
RFZ-4 (1938)

RFZ-4 (1938)

Mýtus a konspirační teorie

*

Nové Švábsko (Neuschwabenland) je zeměpisný název vztahující se k oblasti Antarktidy v Zemi královny Maud. Německo ji začalo zkoumat již v roce 1939 a pojmenovalo ji po lodi z této expedice, Schwabenland, jíž se tohoto jména dostalo podle historické německé země Švábsko.

Třetí německou antarktickou expedici (1938–1939) vedl Alfred Ritscher (1879–1963), kapitán Kriegsmarine. Hlavním důvodem bylo nalézt v Antarktidě oblast pro německou velrybářskou stanici za účelem zvýšení produkce tuku. Dalším cílem bylo provést průzkum možných lokalit pro německou námořní, resp. ponorkovou základnu.

Thule Triebwerk Tachyonator 7

Thule Triebwerk Tachyonator 7

Nicholas Goodrick-Clarke ve své knize Černé slunce[1] uvádí, že „už na začátku 50. let začaly v německých nacionalistických kruzích kolovat pověsti, že létající talíře, objevující se už na sklonku druhé světové války, jsou ve skutečnosti německé superzbraně, které byly vyvíjeny a testovány již ve Třetí říši. V květnu 1945, když Německo kapitulovalo, byla prý tato technika přemístěna do bezpečí v Arktidě, Jižní Americe a Antarktidě.“

Hojná pozorování UFO byla tudíž spojována s tajnou přítomností nacistů v odlehlých a nedostupných oblastech světa. Kořeny mytologie o nacistických létajících talířích spočívají v úzce spřízněném mýtu o přeživším Hitlerovi.

Pokračování →

Noční vánek

Jiří Mazánek Leden - 29 - 2014Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Noční vánek
Havdis: Nightbreeze  (CD, gterma033, gTerma, 2013)

Havdis: Nightbreeze
(CD, gterma033, gTerma, 2013)

Havdis: Nightbreeze (CD)

gterma033, gTerma, 2013
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Starší album zřejmě norského obchodníka s rybami Odda Jensena, který užívá pseudonym Havdis, se nese opět v tom krásném, snivém duchu jako předchozí. Nevím, proč o sobě tají veškeré své životní údaje, jistě by se o něm rádi posluchači dozvěděli více. Jisté je, že v těchto severských krajinách žije a skladby jsou tímto prostředím inspirovány. To dokládají i fotografie v bookletu, opět od Niny Benjaminsenové. Tentokrát hýří ostrými, rudými, žlutými a fialovými barvami a byly asi snímány při západu slunce.

Deset skladeb alba vzniklo v letech 2009-2013 a z nich byla potom vytvořena kompilace. Zatímco na předchozím albu The Hidden Islands jste od počátku nepochybovali o tom, že je o těch nejsevernějších místech zeměkoule, kde je věčný led a mráz, zde jde o jakýsi výlet po moři, které by ovšem následně mohlo symbolizovat vnitřní oceán naší mysli či vědomí.

Pokračování →

Hvězdná loď

Jiří Mazánek Leden - 28 - 2014Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hvězdná loď
Mathias Grassow: Tamanoshima  (CD, gterma034, gTerma, 2014)

Mathias Grassow: Tamanoshima
(CD, gterma034, gTerma, 2014)

Mathias Grassow: Tamanoshima (CD)

gterma034, gTerma, 2014
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Mathias Grassow přichází se svým novým albem, aby nás opět přesvědčil, že jeho schopnost pracovat s drones je nevyčerpatelná. Čtyři skladby tohoto CD s maximální možnou délkou 80 minut to v každé z nich dokazují tak trochu jinak.

V úvodní Jewel Island se v podstatě dvě a půl minuty drží jeden akord, i když se v něm velmi slabě mění pár tónů. Druhá skladba již trvá kolem devíti minut, má varhanní rejstřík syntetizátoru a jejím hlavním motivem je pomalé velebné střídání akordů na tónice a kvartě. Zvuk je krásně třpytivý jak hvězdy na obloze, proto asi název The Stellar Ship.

Třetí skladba Disolving Horizon je již dvakrát delší než předchozí. Také v ní se střídají dva akordy, ale na jednom je jeho trvání delší. Je v ní velký klid a jakási naděje vzdáleného. Nakonec přichází poslední skoro hodinová skladba Eternal Drift, Věčný proud. Její podstatnou součástí je sample proudu vody. Do něj se nejprve mísí vzdálené dunění. To zůstává po celou dobu jako drone. Proud se vzdaluje a vrací, asi jako mořský příboj. Teprve ve třetí minutě se přidá další drone. Nejprve je to jen akord, z nějž vyniká vrchní tón. V tomto akordu je jakýsi houpavý rytmus, který mi trochu připomíná s duněním již starší skladbu a zároveň CD Klause Wieseho el-Hadra, v níž Grassow také hrál.

Pokračování →

Spřízněné weby