Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Liber LV

Aleister Crowley Duben - 22 - 2010Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Liber LV

(publikace A ... A ... v třídě C)

Chymické klání bratra Perardua a kterak sedmero dřevců zlámal


An morduje sira Argona le Paresseux

Tuto bratr Perardua, třebaže byl pouhým Zelatorem našeho prastarého Řádu, předsevzal si vykonati magnum opus a obstarati si tinkturu dvojí účinnosti. Venkoncem nedovtípil se mystéria našeho Umění, pročež vystaviti se ráčil bolestiplnému sedmerému ukáznění.

Neb bez zacinkání Paracelsova electrum magicum, čehož by bylo záhodno, nevyšle adept ani varování mocnostem Díla o svém vstupu do něj.

Přesto náš bratr jsa udatného srdce – neb býval vojákem v přemnohých dálavách – započal vpravdě zvesela. Svoji hlavu, jež byla protkána stříbrem jako u kmeta, korunoval pěti okvětními lístky lotosu, by znamení dal o čistotě těla svého a odkráčel v místa, kde není pole, aniž brázd vyoraných; a tam zasel svitek, jenž dvaadvacet různých semen skrýval.

An morduje sira Abjada ze Saracénů

Přes veškerou péči a námahu nesklidil ničeho víc než sedmero planet, jež zářily v temnotách; a každá rostlina vyvodila jediný květ o sedmi okvětních lístcích, jež by každý měl za hvězdy; a třebas vpravdě samy o sobě neskvěly se ni nezářily, byla to právě ta černost, v níž rostly, až se zdály jasnější než slunce. A byly jedna nad druhou v jediné linii, a dokonce v souladu se sedmerým středem jeho zájmu, jejž dával na odiv v duté trubici o třiceti dvou spojích.

An morduje sira Amorex le Desirous

A rostliny ty bratr náš vytrhal, kterak mu mystické rituály nařizují; a divoce je zahříval ve svém alembiku, nadto ještě samotným rostlinným teplem a drže je u vlhkosti, kropil je svojí lunární vodou, jeho Otcem mu darovanou, z níž mu z osmasedmdesáti kapek zbylo toliko třiasedmdesát; a vezl je na velbloudu pouští až k onomu místu, kdež znedávna byl a jež zváno jest Lví oáza, jakož i celé ukáznění, kteréžto v posledku dokonal, trvá v podobě Lva.

Tu pak jeho Lev, oslabený žízní přemáhanou, slízal všechnu rosu. Ale kdyžtě oheň byl stejné síly, sil mu to nevzalo.

An morduje sira Lionela, strážce rodu Barches

Tak tedy vskutku dovedl prvotní matérii do mimořádného stupně, jehož si nikdo představiti nedovede; aniž potíží střetl, byla jeho tinktura takto nádhery nebývalé. Prvně měla korunu i rohy velikého krále Alexandra; měla též křídla z vybraného safíru; jeho čtvrtý díl byl Lvu podobný, jímž vpravdě veliké ctnosti dosáhl a jeho zadní čtvrtě byly coby býk. Nadto přebýval v bílé sféře a rudé kostce; a možno není by nějaký elixír toto překonal, ledaže by to bylo naší cestou a dílem.

An morduje čaroděje sira Merlina

Není tomu konce, náš bratr Perardua – a od nynějška měl vpravdě mnoho dovednosti v záležitostech athanoru! – rozhodl se dosáhnouti vyšší projekce našeho umění. Pročež jemně Rudého draka připravoval, neb jak někteří alchymisté tomu říkali, ohnivého létajícího hada, kterým by pozřel svoji sfingu, kterou s takovým důvtipem a péčí živil.
Odtud měl jeho Rudý drak sedm ohnivých smyček, jak se patří pro sedm stříbrných hvězd.

Taky měl tlamu žravou a jedovatou a osm plamenů z ní vycházelo; proto měla sfinga dvě křídla a čtvero noh a rohů dvou; jen ten had jediný byl, jakož i Král je jeden.

An morduje velikého draka, co zván jest Shrbený aneb Zkřivený

A nejčko je to dílo doslova spáleno a zmařeno v onom nesmírném horku, jež z tlamy a břicha draka vychází; a tak ten, kdož odtud vychází, nižádným způsobem není takovým, jako když tam vkročil. A ještě je tu oněch dvanáct dítek z dvaadvaceti. Takže když rozbil skleněnou kolbu, nenalezl ni stopy po sedmi, však knoflík slitého zlata – což, jak my říkáme, zlato není…

Takto dvanáctero tvářností ten knoflík má a úhlů vybíhajících a vnikajících čtyřiadvacet, a naši egyptští bratři tomu říkají Nebeská dlažba Nu.

An morduje sira krále Astura erbu stříbrného

A kov tento není žádným způsobem podobný kovům pozemským; bratři nechť se mají vskutku na pozoru, neb mnoho falešných arcišibalů tápe ve tmách. Tré věcí jest zlatých: minerální zlato obchodníkovo, toť smetí; vegetativní zlato, jež roste ze semene ze svitku mocí Lva; a animální zlato, jež pochází z ukáznění Draka a tohle poslední je to jediné směnitelné zlato filosofovo. Neboť hle, arkánum! Nabádám vás, držte v skrytu tuto věc, protože bratři podlí, kdyby to vytušili, zmrhali by jej.

Toto minerální zlato nelze nižádným způsobem proměnit v jinou substanci.

Ono vegetativní zlato jest fluidní; musí být rozmnoženo a vpraveno v dokonalost sfingy.

Ale to naše animální zlato je pro tento výsostný stupeň nestálé, takže jej nelze ani rozmnožit ani umenšit a ani nemůže zůstat tím, čím jest, nebo čím se zdá být.

Proto jako skleněná kapka nestejnoměrně ochlazovaná se rozletí do myriády jemných částic, tak také při doteku tohoto filosofického zlata pozbude svého bytí, častokráte s převelikým a strašlivým třeskem, jindy zase tak arcijemně a šalebně, že to nikdo nepostřehne, ať už by byl jakkoliv ostrovtipný, neřkuli té povahy, jako je ostrost pro jehlu nebo ostrost obrazů vůči dalekohledu černokněžníků.

Přesto tu jest jádro celé záležitosti, když v průběhu výše řečeného třesku nezbude ničeho, ať už to sedmero nebo dvanáctero nebo cokoliv ze tří Matek semen, které v nich spočívají. Ale jistým mystickým způsobem je nastíněno další desatero, třebaže jen mlhavě, jako když se had měděný proměnil v blyštivý meč. Však toto je jen podobenství, neboť vpravdě mezi nimi není žádného spojení nebo pouta.

Proto tohle animální zlato doslova mizí; žádný knoflík z něj není ani obrysu křídel sfingy nemá, ani známky po Rozsévači nebo semeni. A nato po záblesku vše zmizí a kolba skleněná i alembik i athanor se rozletí… a povstane tu To, co se vydal hledat; arci, a ještě více! zrníčko pudru a tři kapky elixíru a šest drachem tinktury dvojí účinnosti.

…Přesto se mu bratři pošklebovali, neb se vystavil krušnostem, takže v hodině této jest jméno Perardua zapomenuto a ti, kdož mají potřebu o něm mluvit, vpravdě s veselím praví Non sine fulmine.

Othinův kult v severských zemích – I.

H. M. Chadwick Duben - 22 - 2010Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Othinův kult v severských zemích – I.

Marginálie: Uctívání Othina oběťmi

Často narážíme na zmínky o obětech, nabízených Othinovi na bitevním poli. O těchto obětech je však třeba uvažovat v souvislosti s ostatními obřady spojenými s Othinovým kultem ve válečných časech. Zmínky o obětech za jiných okolností také nejsou řídké, avšak bůh, jemuž je oběť nabízena, zpravidla není specifikován. V těch případech, kdy je jasně řečeno, že oběť je určena Othinovi, jedná se vždy – pokud je mi známo – o oběť lidskou. To však může být jen náhoda, neboť počet příkladů je malý.

Nejvýraznějším příkladem je obětování krále Vikara, zaznamenané v Gautreks s. konnungs kap. 7 (F.A.S. III. od str. 31) a u Saxa VI. str. 276-7. Podle podání v Gautreks saga zdržel Vikarovo loďstvo protivítr. Uchýlivše se k věštbě zjistili, že Othin si žádá muže z jejich středu. Oběť je třeba vybrat losem a oběsit. Při losování mezi všemi přítomnými padl los na krále. Sága pak pokračuje vylíčením Starkađrova vidění v lese. V závěru rozpravy žádá Hrosshársgrani (Othin) Starkađa, aby se mu odvděčil za prokázané služby, s čímž tento souhlasí. Hrosshársgrani pak praví, že žádá, aby mu poslali Vikara, a sdělí Starkađovi, jak se to má zařídit. Dá Starkađovi oštěp, o němž mu řekne, že bude vyhlížet jako stéblo rákosu. Nato se vrátí k ostatním; příštího jitra král svolá poradu, aby se rozhodlo, co je třeba udělat. Všichni se shodnou, že by obětování mělo být pouze formální, pročež Starkađr navrhne jistý plán. Nedaleko se nacházela jedle a blízko ní vysoký pařez, nad nímž visela dlouhá tenká větev, vyrůstající z hoření části stromu. Tou dobou připravovali sluhové jídlo, přičemž zabili a rozbourali tele. Starkađr si vzal jeho střeva, vylezl na pařez, přitáhl větev a přivázal k ní střívko jako oprátku. Pak pravil králi: „Zde je pro tebe šibenice, ó králi, a nemyslím, že vyhlíží nebezpečně.“ Král vystoupil na pařez, Starkađr umístil oprátku kolem jeho hrdla a seskočil. Pak se obrátil proti králi se svým rákosovým stéblem, řka: „Nyní tě odevzdávám Othinovi,“ a vrhl stéblo proti králi. To se proměnilo v oštěp a krále probodlo. Nato pařez upadl zpod králových nohou, střívko oprátky se změnilo v pevné vrbové proutí, jedlová větev odlétla zpět a vynesla krále do koruny stromu, kde zahynul.

Dle Ynglinga saga (Sága o Ynglinzích) Aun, král švédský, obětoval Othinovi pro prodloužení svého života; dostalo se mu odpovědi, že bude žít tak dlouho, dokud bude každý desátý rok obětovat jednoho ze svých synů. Takto bylo obětováno devět z jeho desíti synů. Dále, podle Ynglinga s. 47, byl v zemi Ólafa Trételgiho hladomor, jejž lid připisoval skutečnosti, že Ólafr neobětoval s dostatečnou horlivostí. Proto jej „upálili v jeho domě a odevzdali jej Othinovi, obětujíce jej, aby sami měli dostatek (brendu hann inni ok gáfu hann Óđni ok blétu honum til árs sér.)“.

S touto pasáží lze srovnat Hervarar s. ok Heiđreks konungs, kap. 11, 12 (F.A.S. I., str. 451 a dále), kde se popisuje, jak nastal hlad v Reiđgotalandu za panování krále Haralda. Věštba zjevila, že hladomor lze ukončit jen obětováním nejušlechtilejšího mladíka v zemi. Nebylo pochyb, že Angantýr, syn Heiđrekův, je oním člověkem. Heiđrekr však ve snaze tomu zabránit svolal poradu, po níž se rozhodl nabídnout namísto svého syna jako oběť Othinovi krále s jeho synem Halfdanem a celou družinou. Proto je napadl a pobil a „zbarvil svatyně krví Haralda a Halfdana, a obětoval Othinovi celou družinu, jež padla, namísto svého syna jako oběť pro hojnost.“

Je pravděpodobné, že mimo tyto příležitostné oběti se Othinovi obětovalo též na jistých pravidelných slavnostech. Pohanští Skandinávci měli tři velká výroční obětování, popsaná v Ynglinga s. 8: (1) í móti vetri tíl árs, „při příchodu zimy; (tato oběť se konala) kvůli dostatku“; (2) at miđium vetri til gróđgar, „vprostřed zimy pro vzrůst (úrody)“; (3) at sumri, ‡at var sigrblót, „počátkem léta; to byla oběť pro vítězství.“ Prvá z těchto obětí byla jistě spojena s uctíváním Freye; druhá asi s uctíváním Thora. (Srov. Adam Brémský IV. 26. Thor…uentos ymbersque serena et fruges gubernat.) Je také pravděpodobné, že třetí z těchto obětí (oběť pro vítězství) byla spojena s Othinem. Poukazují na to četné zmínky o Othinovi jako dárci vítězství; dále též oběti a přísahy Othinovi, činěné pro vítězství v čase války, jejichž příklady uvedeme na následujících stranách; a vposledku obyčeje týkající se přípitků, jak jsou popsány v Hákomar s. góđa, kap. 16: „Bylo zvykem připít na Othina pro vítězství a pro slávu jejich krále, poté na Niorđa a Freye pro dostatek a mír.“ Kromě těchto výročních slavností se též co devět let konaly velké oběti v Upsale a Leire (Srov. Adam Brémský IV. 27; Thietmar, Chron. I.9.), kde byly nabízeny lidské i zvířecí oběti. Podle Schol. 137 k Adamu Brémskému se upsalské oběti konaly o jarní rovnodennosti; kryly se tedy s výročními oběťmi pro vítězství. Není tudíž nepravděpodobné, že tato oběť byla též spojena s uctíváním Othina. V Leire pak se odpovídající oběť konala v lednu. Je však možné, že rozvrh výročních slavností v Dánsku nebyl týž jako v Norsku a Švédsku.

* * *

H. M. Chadwick: Othinův kult. Pojednání o starém severském náboženství.
Připravuje k vydání nakladatelství HORUS.

Stopy Wodenova kultu na kontinentu a v Británii

Uvařte mi magický likér, hoši, z vašich pohledů!

San Únor - 13 - 2010Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Uvařte mi magický likér, hoši, z vašich pohledů!

Unto Ashes: Saturn Return
(CD, PRO00117, Projekt, 2001)

Unto Ashes: Saturn Return (CD)

PRO00117, Projekt, 2001
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

The New York Times napsal v kritice tohoto alba následující slova: “Dokonalý soundtrack pro chmurně laděný životní styl se zádušními mšemi, středověkými melodiemi a temnou lyrikou.”

Jako alchymisté ze vzdálené minulosti mísí Unto Ashes bez úsilí předzvěstný apokalyptický folk, hřejivost oněch dávných nástrojů, chlad elektronického věku a moc okultního. Citlivý a okouzlující mužský [Michael Laird] a ženské hlasy [soprán Ericy Hagleové a hojivý hlas Natalie Lincolnové] září oproti hypnotické, neklidné atmosféře starých a arkánních nástrojů.

Saturn Return pohání středověká témata a textury obohacené smyslem pro mystérium a čarování; perfektní pokračování melancholického, elegantního doomu, který poprvé zaujal posluchače při jejich debutu v roce 2000 na albu Moon Oppose Moon. Uslyšíte zde zvuky, kterou bylo lze slyšet na sólových nahrávkách Syda Barretta, kterou podmalovává středověká kurtoasní milostná hudba, babylonské lidové tance a jiskření a kouzelná opojnost onoho rockového jmelí, jež jim propůjčuje neopakovatelnou dynamiku.

Pokračování →

Pokolení jde a pokolení přichází a země navěky stojí

San Prosinec - 26 - 2009Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pokolení jde a pokolení přichází a země navěky stojí

Gershom Scholem: Počátky kabaly (Malvern, Praha 2009)

Gershom Scholem: Počátky kabaly

394 stran, Malvern, Praha 2009, vydání první, vázané
ISBN 978-80-86702-52-0

*

Stěžejní dílo Počátky kabaly podrobně analyzuje původ a raná stadia vývoje kabaly. Nakladatelství Malvern mapuje dílo Gershoma Scholema (1897–1982), jednoho z nejvýznamnějších židovských myslitelů 20. století a znalců židovské mystiky, systematicky, nyní základní kritickou a hutnou studií Počátky kabaly, která popisuje rozličné proudy, které dokážeme rozlišit u nejstarších kabalistů, počínaje prvním nástupem kabaly v knize Bahir zhruba v polovině 13. století. Objasňuje četné náboženské a obecně historické faktory působící v době, kdy se kabala teprve formovala.

V Počátcích kabaly Scholem sleduje především gnostické a novoplatónské vlivy na raně kabalistické myslitele a dokládá, že se kabala v tomto období svého vývoje šíří ze tří hlavních center: z Provence, Kastilie a Gerony.

Počátky kabaly začínají analýzou knihy Bahir, která podle Scholema pochází z mystického okruhu vedeného Izákem Slepým (str. 165-203) v Provence, třebaže se též domnívá, že některé vrstvy tohoto díla mohou mít svůj původ v některých neznámých židovských gnostických skupinách. Scholem také zastává názor, že geronská škola nejspíše nebyla nezávislou entitou, ale spíše pokračováním dřívějšího kruhu v Provence, z nějž nakonec vzešel Bahir.

Pokračování →

O umění do nebe volati

Josef Veselý Prosinec - 22 - 2009Komentáře nejsou povolené u textu s názvem O umění do nebe volati

František Kabelák: Kniha tajemství velikého šému. Magické charaktery zvířetníku (HORUS, Brno 1998)

František Kabelák: Kniha tajemství velikého šému. Magické charaktery zvířetníku

288 stran, HORUS, Brno 1998, vázané
ISBN 80-901884-5-1

*

Výše jmenovanou knihu vydal v roce 1944 František Kabelák v počtu deseti ručně číslovaných exemplářů, určených příznivcům a badatelům hermetismu v Knihovně tajných lóžových iniciací v edici Eulis. Reprint tohoto legendárního díla, o němž se mezi hermetiky dosud více mluvilo než vědělo, vyšel na sklonku roku 1998 péčí brněnského nakladatelství HORUS jako 4. svazek Sebraných spisů Františka Kabeláka. Vydání, které se opírá o jediný zachovaný (resp. dnes známý) výtisk této knihy, je doplněno o faksimile dosud netištěných Magických charakterů zvířetníku a o rovněž nikde nepublikované úryvky z Kabelákova deníku. Tyto tři magické lahůdky rámuje zasvěcený doslov od předního českého hermetika skrývajícího se pod pseudonymem San.

Tuto knihu přivítají jistě nejenom Kabelákovi ctitelé, ale nepochybně i zájemci o dílo Františka Bardona, neboť Kabelákova práce zvláštním způsobem souvisí s Bardonovou knihou Praxe magické evokace: částečně se s ní překrývá, částečně ji doplňuje a částečně s mí i koliduje. Rozsáhlý soubor magických signatur, které včetně pokynů pro práci s nimi vydal rok před svou smrtí František Bardon (Freiburg 1957), nese pečeť tajemství. Bardon nikde nepíše, odkud signatury získal, a hlavně neuvádí všechny signatury, které by v tomto magickém systému měly figurovat (zejména signatury tzv. protigéniů). Mohli bychom věřit, že Bardon tyto signatury sám vytvořil, kdyby právě Kabelák nepublikoval již v roce 1940, tedy o 17 let dříve, dvě knihy těchto obrazců (Charaktery a pantákly Luny a Knihu tajemství velikého šému), z nichž druhá obsahuje i charaktery merkurských protigéniů Bardonem nezveřejněné. Odkud signatury pocházejí, není známo. Jisté je pouze to, že dodnes nebyly zveřejněny všechny. Natruc tajnůstkářům teď vyšla alespoň část toho, co uznal za vhodné zveřejnit (nebo spíše co stihnul vydat) sám Kabelák. Potěšení přezkoumat, do jaké míry se Kabelákovy signatury shodují či rozcházejí s obrazci Bardonovými, budiž přenecháno čtenáři.

Pokud by snad někdo nevěděl, co si má s touto povýtce obrázkovou knížkou počít, říká to San v doslovu jasně: do nebes volati. Jak? To sdělil Kabelák pouze svým žákům (a Bardon veřejnosti).

Dodejme ještě, že kniha je vytištěna barevně na křídovém papíře se solidní celoplátěnou vazbou, dnes již – žel – tak vzácně se vyskytující. Vážení příznivci věd hermetických, sáhněte do měšce a nenechte si ujít tuto literární senzaci!

Ambientní morytáty Micka Harrise a Martyna Batese

San Prosinec - 10 - 2009Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ambientní morytáty Micka Harrise a Martyna Batese

M.J. Harris & Martyn Bates: Murder Ballads (Drift) (CD, eee 26, Musica Maxima Magnetica, 1994)

M.J. Harris & Martyn Bates: Murder Ballads (Drift)

CD, eee 26, Musica Maxima Magnetica, 1994
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Fantastická spolupráce mezi M.J. Harrisem (Napalm Death) a Martynem Batesem (Eyeless in Gaza) představuje nevídanou fúzi: zpívaný ambient označovaný jako post-izolacionismus.

Hudba a slova se mísí v kontextu digitální abstrakce, prokládány samplovací technologií. Morytáty představují geniální myšlenku, jak namixovat archaické lidové písně s ambientními triky.

Od doby Briana Ena se v ambientní hudbě už odehrálo leccos. Obě další alba, Murder Ballads (Drift) a Murder Ballads (Passages), jsou výsledkem neuvěřitelné spolupráce mezi Mickem Harrisem (dřívější člen Napalm Death, Scorn, Lull, Painkiller) a Martynem Batesem (především vlastní projekty s Eyeless in Gaza, kde lze doporučit vynikající album All Under the Leaves, the Leaves of Life [A-Scale, 1996] a zatím poslední dvojalbum Imagination, a pak This Mortal Coil).

Pokračování →

Havraní lék

Jiří Mazánek Prosinec - 6 - 2009Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Havraní lék

Byron Metcalf: The Shaman‘s Heart
(CD, DBM003, DBM, 2005)

Byron Metcalf: The Shaman‘s Heart (CD)

DBM003, DBM, 2005
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

V posledních letech se kupodivu hodně hudebníků začalo najednou považovat za šamany. Jsou to obzvláště ti, kteří hrají trochu hypnoticky na perkuse, na didgeridoo nebo alikvotně zpívají. Je to samozřejmě nesmysl, neboť stát se šamanem je velmi náročná životní cesta, která je provázena mnoha zkouškami a často utrpením a ještě častěji donuceným vyvolením. Šamani také většinou hudebníky nebývají. Používají však obvykle šamanský buben – určitým způsobem, chřestidla, případně i hlas nebo nějakou formu zpěvu. To nejzásadnější však je jejich působení, přivolání pomocných duchů, řešení nějakého problému či léčení. Moderní, hlavně američtí šamani se rekrutují z hnutí New Age a hodně věcí zjednodušují. Oproti tomu další přicházejí z hudebních kruhů a využívají právě oněch výše zmíněných nástrojů.

Mezi ně se tedy svou nahrávkou zařadil i Byron Metcalf, což se dalo dříve či později očekávat při jeho dlouhodobější spolupráci se Stevem Roachem, kde v nahrávkách právě zastával tuto polohu a řekl bych, že i ovlivnil další Roachovo směřování. Moderní hudební šamani spojují tyto perkusivní polohy ještě s programovanými rytmy, přírodními zvuky, ale také složitými zvukovými plochami syntezátorů. Tak je tomu právě na tomto albu, kde tyto polohy vytváří Steve Roach. Z mého pohledu by bylo vše lepší, kdyby tam nebyl a Metcalf využil pouze akustické nástroje, případně přírodní zvuky. Ale vycházejme z toho, co je nám předloženo.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b