Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Diáře Aleistera Crowleyho

(1914-1920)

Další úryvek z Crowleyho deníků přibližuje okolnosti výkladu jedné z nejdůležitějších pasáží Knihy Thothovy věnované povaze důkazu k přesunutí pís­mene Cade z karty Hvězda na kartu s názvem Císař. Podrobněji je tu rozložen i výklad magického Slova Nového Aeonu AbraHadAbra, které ještě pozdě­ji mění z ABRA-LA-ŠT-AL-ABRA jen na LA-ŠT-AL. Další komentáře k tomuto lze najít v knize Magie v teorii a praxi. V neposlední řadě se tu Crowley dále zabývá mýtoetymologií a hledá kabalistické souvislosti me­zi písmeny a božskými principy, které vysvětlují na­konec i thelémskou trojici Knihy Zákona: totiž Nuit, Hadita a Ra-Hoor-Khuita.

*

An XVI ☉ v 27° Π, ☽ v 1° ♌

Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.

*

Crowley v Tunisu

18. června 1920, ♀.

22:36. Začal jsem psát nový manuskript knihy. Můj magický diář byl teď v posledních týdnech veleplodný; zdá se mi, že to, co jsem našel, je výlučný modus mého zasvěceneckého výrazu. Nepíši normální eseje o určité věci, nebo nějaké texty pravidelně plánovaných in­strukcí. Nejspíše to odpovídá mému napětí a exaltova­nému stavu, urputnému pohybu, za který je odpověď na mé rozluštění všech symbolů. Připadá mi to, jako by tohle vehementní dosahování, tahle rozkoš zakoušená z rychlosti pohybu po Cestě – ‚Vzhůru do aethyru, ó můj Bože! Můj Bože!’¹ – byla sprintem po cílové ro­vince na konci tohoto prazvláštního závodu. Nevím, jestli si mám říkat Ipsissimus, a ani na tom nezáleží. Je­diné, co cítím, je že jsem měl dosti ‚osobního nasazení’ po celou věčnost životů, a že tenhle slunovrat bude znamenat iniciaci nového proudu, pravděpodobně úzce praktického významu.

Nazítří bude vycházet nový měsíc na západě, nad Cherbourgem, a tahle Diana má ke mně promluvit hla­sem, o němž je řeč v [Liber] VII, 111:36, jak mi to zjevilo orákulum. První řeč vypadá jako Radost a Láska; druhá jako zatroubení k útoku. Nesnažím se o tom dozvědět více. (P.S. Vyšlo to perfektně; jenže se to týkalo jiné fy­zické osoby.)

Co se týče mých osobních vztahů, slunce a luna (kte­ré vypadají jako symboly se zvláštním vztahem ke kaž­dému z nás, a jež podle mého úsudku a podle svědectví jistého poselství jí byly zprostředkovány ještě předtím, než mně poznala), pak zde odkazuji na CCXX, 1:16 – vždyť je to An XVI!² – ve světle hrozivého očeká­vání našeho tělesného setkání jsem se zeptal orákula na radu. Nechci ani Lásku, ani přelud Lásky, která by si žádala oběť; netoužím ani po fantomu falešného puri­tánství, který by mě měl chodit strašit. Vzal jsem si na pomoc CCXX, 1:54 – „Ať se nezmění ani tvar jediného písmene; protože hle! ani ty, ó proroku, nepronikneš všechna mystéria v něm ukrytá.“ (Ale slyšel jsem rovněž, že bych se měl zabývat třemi slovy.) To zname­ná: ona má poklady, jež pro tebe nejsou viditelné; nechť se stane tvou absolutní milenkou. Druhé slovo: [Liber] LXV, V:56, „A hle! než luna třikráte dorostla, byl z něho had Uraeus, a jedový zub mu na­rostl a jeho sémě navěky věkův.“ Což znamená: (do ‘tří měsíců’, nebo třemi magickými polibky, které zlomí kouzla?) dostanu od ní celou sílu.

Pokračování →

Plútós

Pluton byl v řecké mytologii vladařem podsvětní říše, jindy nazývaný také Hádés. Jeho jméno je odvozeno od řeckého výrazu plútós ( = bohatství) a znamená „ten, který drží bohatství“. Bohatstvím bylo původně míněno obilí uložené ve velkých hliněných sudech pod zemí – odtud vztah Plutonův k podsvětí. Plutokracie tedy znamená vládu bohatých, etymologicky rozloženo na ploutokratia (řeč.) ploutos, „bohatství“ + kratia, „moc.“

Podobně znějící jméno boha bohatství, Plútós, naznačuje těsnou blízkost nejen mýtickou, ale i co se týče atributů.
Podle jedné verze byl zplozen smrtelným Íasiónem (synem Diovým či Minóovým) a Deméterou, která hraje dále významnou roli, na třikrát orané nivě, měl důležitou úlohu v zajišťování bohatých úrod, ale též výnosů plynoucích z obchodu. Byl většinou vyobrazován v podobě chlapce s rohem hojnosti. Tento roh hojnosti patřil koze Amaltheie, jinak též nymfě, která svým mlékem živila malého Dia. Ulomený roh učinil Zeus později nevyčerpatelným rohem hojnosti, který byl u Římanů symbolem bohatství a zván „cornu copiae“.

Hádés patřil mezi známé postavy řecké mytologické scény, a to bylo důvodem mnoha jmen, jimiž byl titulován: Aidóneus¹, Orcus, Dis.

Z novoaeonského pohledu podotýkám, že na spodku XVI. tarotového trumfu², nazvaného Věž nebo Válka, jsou čelisti Díta³, které chrlí plameny na kořen struktury. Nejjednodušší interpretací této karty je ta, že jde o manifestaci kosmické energie⁴ v její nejhrubší formě. Na obrázku vidíme destrukci existující hmoty ohněm (atribut Hadův).

Lze to pojmout i jako úvod k Atu XX., Poslednímu Soudu, tj. Příchodu Nového Aeonu. To znamená, že naznačuje kvintesenciální kvalitu Pána Aeonu (Ducha svatého). Toto zničení dávno zavedeného Aeonu (Osiridova) se znázorňuje bleskem (opět Diův atribut, Jupiter), plameny a válečnými stroji⁵, neboť karta se vztahuje k planetě Mars (bůh války) a připisuje se jí z hebrejské abecedy písmeno Pé, které ideograficky znamená „ústa“. Je to temná narážka na Slovo Aeonu, ABRAHADABRA, vysvětlované již v posledním čísle (na str. 89) takto: „Stvořuji, když mluvím.“ Niterně spojené s logogenesí a svatodušní mocí, i s podstatou Nového Aeonu.

Hádés měl nejen slavného otce, jímž byl Kronos (podle jiné verze), ale měl za bratry samotného vládce Olympu, Dia, a vládce moří, Poseidona. Ke svému království přišel tak, že metal losy o vládu nad svitem se svými bratry. Zde vládne společně s manželkou Persefonou nad stíny zemřelých. Do jeho domu smí každý vstoupit, ale pro nikoho není odtud návratu. Nejasné jméno Aidóneus a Hádés se někdy vykládá jako „neviditelný“, a patrné proto mu byla přisuzována divotvorná čapka, jež činila neviditelným⁶ (srovnej v nordické mytologii „Tarnkappe“). Je nutno odhalit též rodinné svazky tohoto boha: matkou jeho ženy Persefony (Koré) byla Déméter; Persefoné, latinsky Proserpina, jednou trhala na louce květiny a pravé když sahala po narcisu, země se před ní náhle rozestoupila a z hlubin vyjel na svém spřežení Hádés. Unesl polekanou dívku do podsvětí a učinil ji svou manželkou a spoluvládkyní. Zeus později rozhodl, aby usmířil rozhněvanou Déméteru (země), že má Persefoné (obilí) jednu třetinu roku trávit v podsvětí a na dvě třetiny roku se vracet k matce na zem. Tolik k mytologickému pozadí.

Pluto je devátá a zatím poslední planeta slunečního systému. Je to druhá nejmenší planeta systému (průměr = 2.300 km, hmota = 1.76 x 1020 tun). Má největší odchylku a ekcentricitu v orbitu ze všech planet (hvězdný rok = 248,430 pozemských let, perioda rotace = 6,39 pozemských dní, vzdálenost od Slunce 5 900 000 000 km). Je to jakási sněhová koule, uplácána z metanu a vody a smíchaná s nerosty. Povrchová teplota činí asi -230°C. Pluto má řídkou atmosféru, tvořenou částečně metanovými plyny. Může dobře být přechodným objektem mezi planetou a kometou. Pluto a jeho měsíc, Charón⁷, se nazývají dvojitou planetou. Charón má průměr 1.200 km. Během každého oběhu prochází Pluto dráhou Neptunu po dobu dvacetileté periody, ta poslední začala v roce 1979. Jedinečnost těchto astronomických faktů planety Pluto naznačuje z hlediska astrologie např. tolik, že vlivy vycházející z ní budou velmi řídké, tj. v časové řadě od sebe velmi vzdálené. Pokusme se tedy přejít od astronomie k astromagii.

Pokračování →

V jednom (zřejmě fiktivním) interview¹ »podává současný velmistr Fraternitas Saturni podrobnou zprávu o Řádu. Poprvé během padesáti let se dostává tímto veřejnosti autentického vhledu do snad nejdůležitějšího bratrstva německé kulturní oblasti… Rozhovor mezi dvěma angažovanými praktiky a zpráva ke stavu moderní magie. Historický dokument prvořadého významu« ².

Stephen Edred Flowers: Fire & Ice: Magical Teachings of Germany's Greatest Secret Occult Order

Kdo přichází s vysokými nároky, musí být připraven na to, že bude též později podroben kritické zkoušce, ačkoli je to velmi obtížné pro nezasvěcené s nedostatkem použitelných pramenů³.

Na několika příkladech má být doloženo, že toto interview je vskutku »historický dokument prvořadého významu«, zajisté kvůli tomu, že lze jen stěží zamezit úpadku kdysi věhlasné lóže.

→ Fráter V .^.. D .^.. = Mistr Scorpio

Již jméno dotazujícího se uvádí nežádoucího čtenáře v omyl. Je vzbuzován dojem, jako by se s velmistrem Fraternitas Saturni bavil nějaký nestranný spisovatel, jenž je znám v kruzích magie a také v celé německy mluvící oblasti. Ve skutečnosti je to rozmluva mezi dvěma lóžovými bratry, neboť »fráter V .^.. D .^..« vstoupil do FS jako bratr »Scorpio« roku 1984⁴.

→ »Magický« rok 1984

Od poloviny až do konce 80. let se projevovala ve Fraternitas Saturni tendence k silným změnám (str. 45). »Od roku 1984 následoval především návrat k saturnskému« (str. 47).⁵

Nápadné je, že tento chvályhodný návrat k pravé podstatě saturnské lóže se dává do souvislosti s datem přijetí fráterů V .^.. D .^.. »Scorpia« a »Thota« a tento rok je považován za důležitý⁶.

Mluví se sice v jiné souvislosti o »nadutém jáství« (str. 44), avšak na konkrétní osobu to vztahováno není.

Pokračování →

Autoři: Aleister Crowley & Kenneth Grant, kterak doprovodil San

*

Opravdovým symbolem božství, které chápeme jako kreativní energii, proto není ani matka nebo muž, nýbrž dítě.
Toto dítě není jen pouhým symbolem růstu, ale úplné morální nezávislosti a nevinnosti. Lze pak očekávat, že Nový aeon vymaní lidstvo z jeho předstírání altruismu, posedlosti strachem a vědomí hříšnosti. Bude si plně vědomo účelu své vlastní existence. Nebude již možné se přesvědčovat o tom, že se musí podrobovat nesrozumitelným normám; bude trpět záchvaty dočasného utrpení; bude absurdně vnímavé na bolest a trpět nesmyslným terorem; bude vysloveně bez svědomí, kruté, bezmocné, afektované a ambiciosní, aniž bude vědět, proč tomu tak je; nebude schopno používat rozumu, přesto bude v tu dobu intuitivně tušit pravdu. Mohl bych donekonečna pokračovat ve vyjmenovávání těchto stigmat dětské psychologie, jenže čtenář tak může učinit právě tak sám, a každá myšlenka, která mu přijde na mysl jako charakteristická pro děti, ho udeří do očí, protože ji bude možné vztáhnout na historické události počínaje rokem 1904, od první světové války až po prohibici. A pokud má aspoň trošku dar chápat symbolickou řeč, ohromí ho adekvátnost a přiléhavost novoaeonského duchovního resumé, jak jej nalezne v Knize Zákona.

Mohu ještě poukázat na to, že kralování Korunovaného a vítězícího Dítěte je časově omezenou samotnou Knihou Zákona. Verš 111:34 nám dává na vědomí, že Horus bude naopak vystřídán Thmaistou, tou s dvojitou holí, tou, která kandidáta cele zasvětí, a třebaže víme jen málo o jejích zvláštních vlastnostech, víme aspoň tolik, že její jméno je Spravedlnost.

*

A .˙. A .˙.
Publikace v třídě A.

*

AL, III:55

AL, III:56
Chceme-li dosíci krásy a lásky, ať už při plození dětí nebo uměleckých dílech, nebo ne, musíme mít naprostou svobodu jednání, bez strachu nebo hanby nebo jiné falše. Spontánnost je nejdůležitější faktor ve stvoření, protože jde o důkaz magnetické intenzity a správnosti vůle stvořovat, a závisí zcela na absolutní svobodě činitele. Gulliver nesmí mít žádná pouta či být omotán motouzy. Tyto podmínky byly v minulosti něčím tak vzácným, zvláště s ohledem na lásku, že se jejich výskyt označoval obvykle za něco jako epochu. Prakticky všichni lidé pracují se strachem, jaký bude výsledek nebo z chtivosti výsledku, a tak je „dítětem“ trpaslík nebo je nedonošené.
V minulosti muž nutil ženu k uspokojování chtíče jejího nechutného tyrana a zašlapal květ její lásky do bláta, bral si ji násilím ještě divočeji, když tomu, co byla antipatie, říkal cudnost, a dokazoval jí špinavost při zjištění utrženého a poskvrněného květu panenství.
Neměla příležitosti milovat, ledaže by se první vzdala společenských ohledů a našla způsob, jak zahnat od svých dveří svět hladu.
Její příležitost přišla! V kterémkoliv opatství Thelémy je každá žena vítána; tam může svobodně konat podle své vůle a dostane se jí za to cti. Dítě lásky je hvězdou právě tak, jako jsou hvězdami všichni ostatní; ale každé takové chováme v obzvláštní lásce a vážnosti; je to trofej z vybojované a vítězné bitvy! – A.C.

AL, III:57

Muzejní soubor obsahující Stélu zjevení

Kniha Zákona neoplývá žádným teologickým hřímáním; jsme však plni hněvu. Musíme bojovat proti utlačovatelům: náboženským, sociálním nebo průmyslovým; a naprosto odmítáme kompromisy. Každý boj má být bojem až do úplného konce; každý z nás sám za sebe ať koná svoji vůli; a všichni pro všechny ať ustavují zákon svobody.
Nechceme „žoldáky“, najaté lotry, kteří přísahali, že nemají žádné duše. Oni „nemají odvahu bojovat“, neboť jak by se člověk mohl odvážit bojovat, ledaže by toho příčinou byla láska mocnější jeho lásky k životu? Pročež to „hrají“; prodali sami sebe; jejich vůle už jim vůbec nepatří. Život už pro ně není ničím závažným; bloudí proto po trávníku v klubech, v budoárech a ve sklenících; bridž, biliár, pólo a zdvihání sukní čeří jejich prázdnotu; před velikým závodem o život se dali na útěk a namísto toho koukají na derby.
Takového druhu je jejich hrdinství; (v určitém smyslu) je lze docela dobře srovnat s potkanem; jenže jsou bez myšlenky a holdují zahálce a za hrobem nevidí žádného cíle, přinejlepším se tam nějakou náhodou rozlezou rychle vadnoucí kvítí falše a křiklavé slávy. Slouží obraně věcí životně důležitých pro jejich vlast a jsou lebkou, která chrání mozek před poškozením? Ó blouznivý mozečku! Zdá se ti být moudřejší spíše se bránit, než se svěřit křehké kůstce, která ti brání v růstu?
Každý muž ať nosí zbraň, aby mohl rychle žádat odvetu za útlak, vznešeně a ohnivě táhnout meč při každé příležitosti, kdy spravedlnost nebo svoboda zavolá!
„Všemi blázny pohrdejte!“ V této poslední větě zřejmě nemá slovo „blázni“ nějaký hlubší mystický význam, z kontextu jasně vyplývá, že se vztahuje k běžnému životu. – A.C. Pokračování →

Autoři: Aleister Crowley & Kenneth Grant, kterak doprovodil SAN

*

Kniha Zákona předpokládá vědomý a „božskou prozřetelností“ nasměrovaný běh duchovní evoluce. Předpokládá existenci tělesa zasvěcených, kteří se zaslíbili hlídce pro blaho lidstva a svoji moudrost sdělují kousek po kousku člověku v míře odpovídající jeho schopnostem ji přijmout. Zasvěcenec si je dobře vědom toho, že jeho instrukce může být zlovolně desinterpretována nepoctivci a hlupci; a není všemohoucí, musí si nechat líbit překroucení svých výzev a pouček. To vše je součástí hry. Liber I vel Magi říká mágovi (tamtéž definovanému jako zasvěcenec pověřený úkolem sdělit lidstvu novou pravdu), co může očekávat…

*

A .˙. A .˙.
Publikace v třídě A.

*

AL, III:1
Slovní hříčka se znělou a neznělou souhláskou s-t a z-d má hluboký kabalistický smysl podobně jako hadí s-s-s a včelí b-z-z. První značí nestvořené (nebeské) a druhé stvořené (pozemské). Stojí za to si všimnout samotné funkce a pohybu jazyka při artikulaci těchto protikladných souhlásek. Samotné slovo „reward“ nedává představu o tom, zda-li je míněno jako odměna za projev moci a vůle nebo jako odplata za nemoc a zvůli. Jde o Pána s dvojitou holí, která může být jednomu zlověstnou symbolikou hrozící baštonády a druhému královským žezlem. „Re“ znamená „znovu“ nebo „opět“ (lat.) a „ward“ jako sloveso „hlídat“, „chránit“, „hájit“, „krýt se“. Vzhledem k tomu, že Horus je bůh v podobě sokola, stojí za to vzít v úvahu i samotné sloveso „reward“, jež v lovecké hantýrce znamená „dát psům nebo sokolům vnitřnosti nebo droby skolené zvěře“. – San.

Abrahadabra znamená doslova „slovo Velikého zřece“. Jeho číslo je 418 a je připisováno Ra-Hoor-Khuitovi. V prvním verši písmeno Jod (tj. „i“) v „Khuit“ chybí, neboť čistá vize přichází jenom tehdy, když kněz leží a spí, což znamená, že kněžka má navrch (v magickém spánku), protože Khu-t samotný je sběrnicí obrazů invokovaných Velikým zřecem. Set nebo „Had“ je srdce, nebo esence, slova Abrahadabra. Jde o 146. verš Knihy jakožto celku. 146 je číslem BBA QMA, „První brány“ a podle řecké kabaly také slova Panagia, což je epiteton panny. Je to rovněž číslo SVP (Srovnej „sup“ s odkazem na Maat! – San.), „zničit“, „přivodit konec“, z egyptského seft, „přiložit meč (k)“. Nezapomeňme, že tyto poznámky se nesou v duchu III. kapitoly Ra-Hoor-Khuita, v níž vystupuje jako „bůh války a pomsty“. (K. Grant, ibid.)
Všimni, že Ra-Hoor = Reš-Alef-He-Vau-Vau-Reš = 418. Crowley dodává, že „reward“ znamená „znovu střežit“; slovo Abrahadabra se pak považuje za hradbu před pevností Boží. Proč je zde jeho jméno vyslovováno Khut? Viděli jsme, že „st“ je běžným, chvályzasluhujícím označením Boha. Ra je Slunce, Hoor válečníkem Martem; kdo je Khu? Ten je magickým egem hvězdy. Bez Jodu nebo ioty, v podobě Khu-t, se dostáváme k lidskému pojetí; vložení tohoto písmene vede k transmutaci v Božství. Proto když je Ra Hoor Khut odměněn nebo opětovně chráněn magickým slovem Aeonu, stává se Bohem. Tak je tomu i v následujícím verši.

Úplný výklad slova Abrahadabra a čísla 418 viz dodatek „Gematrie“ umístěný za komentáři. – San.

AL, III:2
„Division hither homeward“; co do výkladu vůbec nejobtížnější věta! Takové zvláštní sečlánkování má dozajista nějaký hluboký význam. „Homeward“ musí znamenat „směrem k domu“ mluvčího. „Spelling“ je zaklínání, ale i hláskování a je pro Ra-Hoor-Khuita charakteristické, že vyžaduje nikoliv slova, ale činy (viz The Paris Working). „All is not aught“ jest zrušením všech předešlých zákonů při korunovaci krále. Vytrhne minulost jako býlí. Tato věta je mimořádně blízko tomu, aby byla chápána jako šifra nebo hieroglyf velkého klíče k této Knize. „All“ (Al) vše není nic (La). Al je La: chce se tím totiž říci, že fáze universa X a O jsou totožné. – A.C.

Stéla zjevení

AL, III:10
Stéla zjevení viz ilustrace vpravo. – San.
Chrám: byl založen jako osmiúhelník; jeho délka je dvojnásobkem jeho šířky; vchody jsou na všech čtyřech stranách chrámu; obrovská zrcadla pokrývají šest z osmi zdí (zrcadla nejsou na východě a na západě nebo ve východní polovině jižní a severní strany). Je tam oltář; a dva obelisky; nad oltářem lampa; a další vybavení. Qibla je směr, k němuž se muslim při modlitbě obrací (původně jím byl Jeruzalém), a (od r. 2 hidžry) jím je Mekka (přesněji řečeno Ka’ba). – A.C.

Polosloup (cippus) nebo stéla je jedním z významů slova CIVN (156), a to je číslo Šarlatové ženy. Je to ovšem i Sion, jehož základ se odvozuje od egyptského slova senn, „nalézt“, „postavit“ „založit“, „vztyčit“, jako když se mluví o pamětním kamenu nebo stéle. Sen-hru je název čtrnáctého epiphi, vyvrcholení čtrnáctého dne ze čtrnáctidenního jasného období, který se rovná letnímu slunovratu, kdy se „oko“ otevře dokořán a završí se rok. Stéla je tedy stručným zápisem hvězdných kal. Jde o Kámen CTHLH, nebo Cthulhu, jenž se nazývá IXAXAAR (333), z něhož září Hvězda Šestky (nebo sexu), Šedesátikámen. Ve starověku byla mystéria sexu zahalena do pozemsky erotického symbolismu, který utajoval pohlavní styk s kosmickými bytostmi, pohlavní styk zásadně mimozemský a nepozemský. (K. Grant, ibid.)

AL, III:12-15
Ve starém komentáři Aleistera Crowleyho stojí: „To, co jsem dříve chápal úplně špatně, je nyní strašlivě jasné. Patnáctý verš, závěr naprosto nemožný, došel svého ospravedlnění.“ Nový komentář: „To se naplnilo 1. května 1906, čteme-li tyto verše v souvislosti s 43. veršem. Tragédie byla rovněž součástí mého zasvěcení, jak se o tom píše v Temple of Solomon the King. Je to ještě tak plné hořkosti, že se nemohu přimět k tomu, abych o tom psal.“ – A.C.

Popis této události viz Revue HORUS, Solstitium Aestatis 1992, str. 42. – San.

„Dobytek, malý i velký“ se vztahuje k dvojité lunaci lidské samice, kterou Egypťané symbolizovali jako červenou krávu zasvěcenou Hathor. Je-li „kráva“ obětována po tomto „dítěti“, pak se magická vůle vtělí do masa a krve a zkonkretizuje se. Následuje další příkaz: „Ale ne teď“. Tato tři slova tvoří verš 13, 13 jest číslem ženského lunárního cyklu. Tato implikace je zřejmá. Patřičná doba, správný nebo „rituální“ čas bude Bestii a Šarlatové ženě, Rudé krávě, oznámen. Dostane se jim však varování, že „z toho budete smutní“, protože rituál přinese nejenom naplnění slibů, ale budou muset podstoupit i prokletí, což je třeba očekávat v souvislosti s rituálem Zóny lila. (K. Grant, ibid.) Pokračování →