Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Chizr

Směr vyprávění ukáže nám šipka Pfeillova:

„Půjdu na poušť… a obléknu se v divoký mech.“ Tak se „stanu závěrečnou tečkou a nezůstanu věčně pouhou čárkou.“ A starý žid mu odpovídá: „Ani netušíte, že v knihách života stojí něco jiného, než co je tam tištěno? Vy byste se měl nazývati »Grün« a ne já.“ „Otec říkával často, že brzy nastane doba, kdy budou lidstvu odňaty poslední podpory, a duchovní smršť smete vše, co ruce kdy vytvořily. Pouze ti jsou obrněni proti zániku, kteří dovedou v sobě spatřiti kovově zelenou tvář předka, pračlověka, jenž neochutná smrti.“ „Ten však, na něhož čekáte, nepřijde jako král, dokud se čas nenaplní; dříve musí jeho předchůdce býti ve vás, jako nový člověk, aby připravil království. A přece bude jich mnoho s novýma očima a ušima, aby se neřeklo opětně o lidech: mají uši, a neslyší, mají oči a nevidí…“[1]

„Vynořil se mi v paměti obraz… pocházel prý od neznámého mistra a představoval Ahasvera: měl obličej olivově bronzové barvy, neuvěřitelně strašný, černou pásku kolem čela, oči bez bělma a bez zorniček. … Věčný Žid nazývá se: Chidher, to jest: »zelený«.“ „Obličej zjevu byl zahalen, pouze čelo bylo obnaženo, a na něm hořel zeleně zářící kříž.“

Jan Křtitel jako nový člověk v úsobí předchůdce připravuje cestu zelené moci, vzkříšení do království Božího. Podobně v roce 1889 připravoval cestu symbolismu Paul Gaugain svým Zeleným Kristem (Le Christ vert), jehož uviděl novýma očima, které spolu s plátnem předal lidstvu. Na posledních řádcích Zelené tváře čteme:

„Hauberrisser mohl, jako hlava Janova, hleděti současně do onoho i do pozemského světa a rozeznávati jasně jejich podrobnosti a věci. Byl zde i tam živým člověkem.“

Oním dvojnásobně živoucím rozhlížejícím se do dvou směrů & světů může být právě tak dobře Jan Křtitel, jakož i Janus Dvoutvářný, bůh vrat, dveří, vchodů, prahů, začátků i konců, doby sázení a doby sklizně, ohlašovatel nového věku.

Pokračování →

Descensus ad inferos

San Září - 12 - 2016
Druhá Smrt: Mythologem (SomSon79, Sombre Soniks, 2016)

Druhá Smrt: Mythologem
(SomSon79, Sombre Soniks, 2016)

Druhá Smrt: Mythologem

SomSon79, Sombre Soniks, 23rd May 2016
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

 

Projekt Druhá Smrt se rozhodl na svém pátém albu u labelu Sombre Soniks, nazvaném Mythologem, probádat některé mytologické linie, jejichž pozadí se pokusíme vynést na světlo evokací, když tvůrci nezanechali žádné pojítko ke svému hudebnímu ztvárnění, aneb – ponechali posluchači naprostou svobodu přidělit každé skladbě ze svého nitra ten nejniternější obraz.

»Slovo „mýtus“ je pro náš účel příliš mnohoznačné, neotesané a mlhavé; pro začátek nám neposkytne tolik jako výrazy, jež kombinují slovo μῦθος (mythos) se slovem λέγειν (legein), které znamená „spojovat“, „říkat“. Μυθολογία (mythologia) je umění, které existuje vedle i uvnitř poesie; jedná se o nesmrtelné tradiční vrcholky materiálu obsaženého v pohádkách o bozích a bohům podobných bytostech, o hrdinských bitvách a výpravách do podsvětí. Nejlepší výraz pro ně je „mytologéma“ – jsou to pohádky proslulé, ale nikoli nepřístupné dalšímu přetváření. Mytologie je pohybem této látky: je to něco pevného, a přece pohyblivého, podstatného, nikoli statického, poněvadž je to schopno proměny,« vysvětluje Karl Kerényi[1] v úvodní stati – Prolegomena, tedy ve smyslu alchymického „kamene-nekamene“, líthos oý líthos, což je právě taková transcendentální bytost jako Petr Pan.

Nás ovšem zajímá, že Kerényi dále uvádí „srovnání s hudbou, (neboť) je tomuto tématu nejbližší. Mytologie jako umění a mytologie jako látka splývají v jediný fenomén, stejně jako umění skladatelovo a jeho látka, svět zvuků. Hudební dílo nebo umění nám ukazují umělce jako tvůrce a současně svět zvuků jako stvořený svět. V případě, kdy duše tvůrce není v popředí, můžeme mluvit o umění, které se samo v tvoření vyjevuje. … V mytologii je tvoření obrazné, plyne v ní proud mytologických obrazů. Ale toto plynutí je zároveň rozvíjením. Mytologémata, pevně zachycená ve formě posvátných tradic, jsou nadále svou podstatou uměleckými výtvory. Totéž základní téma lze rozvíjet buď souběžně, nebo posloupně, stejně jako variace na hudební téma. Neboť přestože to, co plyne, zůstává samo o sobě obrazné, lze to stále ještě srovnávat s hudbou, a zejména s určitými hudebními díly…“

Pokračování →

Æony, gyry, jugy a Zlatý věk

San Srpen - 8 - 2016
Rozpolcení Džamšidovo

Rozpolcení Džamšidovo

V roce 1992 přišel D. Ž. Bor s titulem Zlatý a železný věk aneb O vycházení světa z potopy, nebi, ráji a podsvětí.[1]

Zařadil do něho svůj výběr myšlenek a textů vztahujících se k podivuhodnému sídlu našich prarodičů a cyklickému střídání věků, čtyřem věkům lidstva. Na pomoc si vzal citace z děl Fulcanelliho, Liber occultationis, Clavis operis Georga von Wellinga, dále to byl Henricus Madathanus Theosophus a jeho Aureum saeculum redivivum.

O rok později na něj navázal rozsáhlejším, vytříbenějším a vlastními myšlenkami, idejemi, analýzami a syntézami naditém svazku Abeceda stvoření[2], s podtitulem Komorní soubor mýtoetymologických esejů o povstání člověka, jazyků, náboženství, kultury a civilizace, představujícího úvahy o hermetické kosmogonii.

Pokračováním je jeho již posmrtný opus Tajemný svět pravěku[3] s podobným podtitulem Mýtoetymologické eseje. Abeceda stvoření v zrcadle mýtů. Studiem starých mýtů a dávnými civilizacemi se zabýval dlouhý čas, fascinován příbuzností jazykových kořenů napříč kontinenty, a v jeho průběhu objevil nové živ(n)é pole, na němž vyrašila podivuhodná věda, mýtoetymologie.[4]

Stal se vypravěčem příběhů o Hadu a Želvě, o podivných zápasech dobrých a moudrých Hadů s oněmi zlými a nemoudrými, o Rybích, Hadích a Ptačích lidech. Dlouhá léta umanutě stopoval tyto legendy až ke kořenům nesmírně vzdálených dob, jejichž skrovné pozůstatky jsou mementem dávné katastrofy, k níž my sami uháníme mílovými kroky, ba již jsme na jejím prahu. D. Ž. Bor to cítil rovněž, neboť poznamenává:

„Doufám, že novou knihu stačím napsat a varovat nás před námi samými: my jsme ti, před nimiž nás moudří varovali!“

Pokračování →

Kde jest, básníku, vykoupení?

San Červenec - 12 - 2016
Adam Borzič: Orfické linie (Malvern, Praha 2015)

Adam Borzič: Orfické linie
(Malvern, Praha 2015)

Adam Borzič: Orfické linie

LVI stran, Malvern, Praha 2015, vydání první, brožované
ISBN 978-80-7530-015-7

 

Orfeus svým následovníkům zanechal nástroj na urovnání disharmonie, a musíme mít také na paměti, co nám sděluje Hargrave Jennings ve svém díle Rosikruciáni. Rituály a mystéria:

»Rosikruciáni tvrdí, že hudba nebo melodie – která je očarováním – prochází celou přírodou v jejím zdárném nebo zamýšleném pokroku, ačkoli je jen nářkem či bědováním instinktivní duše nad její „poraněnou“, „obětovanou“ nebo „zničenou schopností“. Běduje nad svým „původním ztraceným rájem“. Hudba sfér není nic nereálného, nýbrž je tak reálná jako atmosféra duchů, neboť „harmonie je sférou duchů“ a disharmonie (třebaže je nutností, podporou a vyrovnáním stvoření) je médiem pro prosté a nižší duchy, kteří zároveň zaplavují svět výměty a sedlinami. V disharmoniích nebo v neharmonickém boji mezi tóny je lůza mezi duchy pobádána k závistivosti, úskočnosti, zlovolnosti, vrtošivosti a trulantskému žití. Přitom krása není nutně krásou; může být svodem. Neboť vyšší stupně odbojných a rebelujících duchů, kteří nacházejí svoji moc ve svém původním vymezení (fenomény mají existovat), jsou svým způsobem – nebo z domýšlivosti – krásní, líbezné tvary duchovního života a přírody; a mnohdy odolávají nejlepším pohnutkám andělů světla. Kabalisté si šeptají, že Bůh „stvořil svět pomocí hudby“; že hudba, tak jak ji známe, je v podstatě mocí; že je slabou, silně proměněnou a pokleslou tradicí, zbytkem ztraceného ráje člověka a vzpomínkou na něj; že (původně skrze ni) bylo všechno možné jakožto dar Boží, což vysvětluje klasické báje o Orfeovi, Amfiónovi a o dalších mytických hudebních divotvůrcích; že hudba je modulována podle pohybů planet v novém řádu postdiluviálního světa a v souladu s novým uspořádáním sluneční soustavy podle mysteriózní aberace (kataklysmatu); že lidstvo tuto hudbu už nemůže slyšet a že lidská duše je tak pokleslá, že jen částečně postihuje slabou a přerušovanou ozvěnu univerzální hudby, která v jiném – nyní materiálním – smyslu vytváří život a podporuje růst a zář každé jednotlivé věci.

Pokračování →

O oné Věci

San Červen - 30 - 2016
Logos 2015. Sborník pro esoterní chápání života a kultury (Trigon, Praha 2015)

Logos 2015. Sborník pro esoterní chápání života a kultury
(Trigon, Praha 2015)

Logos 2015. Sborník pro esoterní chápání života a kultury

128 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2015, brožované, cena 199 Kč
ISBN 978-80-87908-13-6

 

Sborník Logos 2015 se představuje tematickými studiemi dějin francouzského hermetismu a jeho vlivem na vznik českých zednářských, theosofických a okultně-magických lóží.

Úvod patří životopisnému medailonku Dane Rudhyara od Pavla Turnovského, na nějž navazuje rozsáhlá studie nestora českého hermetického faktografa Milana Nakonečného o Francouzském hermetismu na přelomu 19. a 20. století, v níž byly pojednány i osoby nikoliv galského původu, jako A. E. Waite, Karl Kellner, Theodor Reuss, Aleister Crowley (špatně skloňovaný) a další, všimli jsme si však, že byl vynechán přímý předchůdce francouzského magického obrození – Fabre d’Olivet, okcitánský učenec, literát, básník, skladatel a mystifikátor, jehož biblická a filosofická hermeneutika ovlivnila mnohé okultisty, jako např. Eliphase Léviho, Gerarda Encausse a Édouarda Schurého.

Tomáš Jan Hoyer se v článku Vyvolení kněží vesmíru a theurgický martinismus zabýval organizační činností Martinéze de Pasqually, který ovlivnil Františka Kabeláka, zejména jeho práci Magia divina.

Od téhož autora pochází Pojednání o reintegraci bytostí Martinéze de Pasqually, jehož studie upomenou na učení Jacoba Böhmeho; poprvé si můžeme přečíst jeho apokryfní pojetí Kainovy vraždy Ábela.

Pokračování →

To, co spojuje: iungit

San Říjen - 24 - 2015
James Hillman, Sonu Shamdasani: Nářek mrtvých. Psychologie po Jungově Červené knize (Portál, Praha 2015)

James Hillman, Sonu Shamdasani: Nářek mrtvých. Psychologie po Jungově Červené knize
(Portál, Praha 2015)

James Hillman, Sonu Shamdasani: Nářek mrtvých. Psychologie po Jungově Červené knize

264 stran, Portál, Praha 2015, vydání první, brožované, cena 499 Kč
ISBN 978-80-262-0619-4

 

James Hillman (1926–2011) byl jedním z nejvýznamnějších psychologů moderní doby. Je považován za zakladatele archetypální školy jungovské psychologie. Portál vydal jeho knihy Sny a podsvětí. Nový pohled na sny rozšiřující klasické teorie S. Freuda a C. G. Junga (1999) a Klíč k duši (2000), v Malvernu to bylo Myšlení srdce a duše světa (2013) a začátkem 90. let v překladu Rudolfa Starého Duše a sebevražda (1997).

Sonu Shamdasani (1962) byl editorem Jungovy Červené knihy (Portál, 2010), jakož i její čtenářské edice – spolu s Johnem Peckem a Markem Kyburzem (2013), autorem biografické práce C. G. Jung – Život v knihách (Portál, 2013) a řady dalších studií. Působí v Londýně, kde na několika univerzitách přednáší dějiny psychologie.

V dialogu předního světového psychologa Jamese Hillmana, zakladatele hnutí archetypální psychologie, a uznávaného historika psychologie, znalce díla C. G. Junga a editora jeho Červené knihy, Sonu Shamdasaniho, který se odehrává na pozadí vydání Červené knihy, procházejí témata z jejich pohledu důležitá pro moderní psychologii: vztah živých a mrtvých v našich snech a fantaziích, otázka kreativity a výtvarného vyjádření, psychologie umění, narativní psychologie, hlubinná psychologie, význam křesťanství pro moderního člověka, vztah člověka k minulosti.

Pokračování →

O bdění

San Říjen - 18 - 2015
Vladislav Kužel: Hovory s Lasenicem. Otázky kladl a odpovědi Pierra de Lasenic zapsal Vladislav Kužel (Trigon, Praha 2015)

Vladislav Kužel: Hovory s Lasenicem. Otázky kladl a odpovědi Pierra de Lasenic zapsal Vladislav Kužel
(Trigon, Praha 2015)

Vladislav Kužel: Hovory s Lasenicem. Otázky kladl a odpovědi Pierra de Lasenic zapsal Vladislav Kužel

224 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2015, 2. doplněné vydání, brožované
ISBN 978-80-87908-07-5

 

Pierre de Lasenic (1900-1944), vlastním jménem Petr Kohout, je považován za nejvýraznější postavu českého meziválečného hermetismu. Věnoval se alchymii i tarotu (Tarot, klíč k iniciaci), pronikl do esoterismu starého Egypta (Hermetická iniciace Universalismu), jeho doménou však byla magie, včetně magie experimentální a sexuální (Orientální láska, Sexuální magie).

První vydání připravil ještě Vladislav Zadrobílek v roce 1993 včetně obálky, mělo jen 142 stran, obsah rozšířeného vydání je tedy téměř dvojnásobný.

Předložené nové, opravené a doplněné vydání redakčně zpracoval a k vydání připravil Bc. Lukáš Loužecký stojící za Dokumentačním centrem českého hermetismu, a aktivní i v přednáškové činnosti. Naposledy to byla přednáška Hermetismus dnes – reflexe hermetismu hermetiky na konferenci Hermetické nauky v české společnosti (Západní esoterní tradice – magie, alchymie, astrologie, kabala, psychotronika) konané 22. března 2014 na Husitské teologické fakultě UK, kde se zařadil po bok doyena faktografa českého hermetismu Prof. PhDr. Milan Nakonečného, jehož žezlo svým způsobem pomalu přebírá.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b