Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Emma Jungová a Marie-Louise von Franz: Legenda o grálu (Portál, Praha 2001)

Emma Jungová a Marie-Louise von Franz: Legenda o grálu. Hlubinně psychologický výklad středověké legendy

296 stran, Portál, Praha 2001, vydání první, brožované, cena 449 Kč
ISBN 80-7178-439-7

*

Marie-Louise von Franz vystudovala klasickou filologii a dvacet osm let spolupracovala jako žačka s C. G. Jungem. Působila v soukromé praxi v Curychu a vyučovala na Jungově institutu.  Publikovala řadu knih. V nakladatelství Portál již od ní vyšla díla Psychologický výklad pohádek (1998),  Mýtus a psychologie (1999) a Sen a smrt (2000).

Emma Jungová, manželka a žačka C. G. Junga, je autorkou několika drobných studií. Spolupráce na Legendě o grálu je jejím nejvýznamnějším autorským počinem. Jejím cílem nebylo zkoumání pověsti o grálu z literárně-historického hlediska.

Látka poskytnutá vyprávěními o grálu má být zde zkoumána spíše z hlediska hlubinné psychologie C. G. Junga. Podobně jako ve středověké alchymii a její zvláštní produkci symbolů se totiž i v těchto poetických fantazijních výtvorech a jejich symbolice odrážejí hluboko uložené, nevědomé duševní procesy, které mají dodnes mimořádný význam, neboť připravují a předjímají náboženský problém moderního člověka. Souvislosti mezi příběhy o grálu a alchymií jsou tak bohaté a hluboké, že se musíme ptát, proč je C. G. Jung nezahrnul do svého výzkumu alchymistické psychologie. Důvodem bylo, že se příběhem o grálu po třicet let zabývala paní Emma Jungová a připravovala na toto téma podrobnou publikaci. Její dílo ukončila roku 1955 smrt. Na přání prof. C. G. Junga se von Franz ujala pokračování a dovedla práci do konce.

Pověsti o grálu podněcují k psychologickému zkoumání zejména již proto, že obsahují mnoho prvků, se kterými se setkáváme v mýtech a pohádkách.

Pokračování →

Talisman

V cestě talismanu¹ lze sledovat dvojí pohyb: krátkodobý a dlouhodobý.

Talismany dlouhodobé jsou obecného významu a mohou být dokonce nesmrtelné. Hodí se je využívat pro ty nejsvětější účely. Naproti tomu krátkodobé se tvoří pro jednostranný účel a po jeho dosažení se mají zničit, nejlépe ohněm, aby nedošlo jejich zneužitím ke zvrácení dosaženého výsledku.

Protože tento svatý předmět po dobu operace představuje samotného nositele, je třeba jej ochránit před profanací, oslabením vlivu a dalšími nehodami s tím vědomím, že nevhodný zásah do této magické struktury může přivodit jeho nositeli dokonce i šílenství a smrt. Proto se doporučuje zacházet s ním nanejvýš opatrně. Jeho nejtěsnější kontakt s magikem napovídá více o energii, která jej má živit. Je jí každý výron astrálního světla ve všech podobách. Světit předmět může i více osob, avšak znalých věci a účelu.

Je dobré vědět, že předměty, co jsou všem na očích, právě proto přestávají být viditelné, takže např. spisovatel si zvolí za talisman svůj nejobyčejnější atribut – bez obav, že by tento byl kdy spatřen ve své svaté podobě; přesto mu můžeme vymezit jistá jiná tabu – řekněme na dotyk.

A kterak navodit kontakt mezi nositelem a exteriorizovaným prvkem magikovy struktury?

Víme již, že poháněči silou je astrální světlo, nyní však musíme předmět, budoucí talisman, nabít tímto světlem – zasvětit, tzn. učinit svatým.² Mohou-li totiž matematické rovnice v sobě podržet imaginaci zkoušeného modelu, existují také „jiné rovnice“ na úrovni vyšší. Například geomantické obrazce nejsou ničím jiným než psychickou elektronikou; slovo, krev, vlasy, nehet, pot, semeno, výměšky atd., vlastně tedy vše, co proudí z otvorů člověka, je prolnuto jeho vnitřními – fyzickými a psychickými – pochody. Posíleny neustálým oživováním obrazivosti, jsou i tyto emanace zasaženy magikovou jednokolejnou orientací na nabíjecí obřad, jenž zde může nabýt strašlivé síly. O představě rozměru vložené energie nemůže být ani řeči. Ze starověku i z dochované literatury jsou známy případy, že styk profánních s těmito předměty pro ně skončil tragický, kdežto povolaný byl často králem nejen podle své koruny.

Pokračování →

A pro nesmírnost schodiště neviděli stupňů jeho…

Vidí hory, vidí les, vidí mraky u nebes, ale nikdy nepochopí, co se mu pod nosem tropí. – A. B. Strugačtí

*

Přicházející události vrhají před sebou stíny, pravil Campbell a měl pravdu, neboť mluvíme-li o Velkém Předělu, musíme nejprve pochopit, jak vůbec toto označení spatřilo světlo světa.

Pravíme, že než světlo světla spatří nějaká myšlenka či věc, proběhne obrazivostí člověka a vstoupí do prostoru zvaného Anima Mundi.¹ Každá zvláštní idea má svého zvláštního nositele, Porodníka, který ji zjeví lidstvu. Mein Kampf měl svého Hitlera, Faust svého Goetha a Kniha Zákona Aleistera Crowleyho, který skrze ni vyhlásil Nový aeon (přesněji: stal se právě oním Porodníkem pro bytost zvanou Aiwass²) a v těchto pohnutých dobách se objevuje stále více faktů, připusťme i slovo „zjevení,“ které podtrhují tuto zvěst. Jednou z nich může být i poselství jugoslávské divotvůrkyně z Medžugorje o „velkém předělu,“ který mluví o principiální proměně lidstva, lépe řečeno její části, v kardinálně jiné bytosti. Nelze se vyhnout námitce o další elitářské vizi se sektářským podtextem – kdo bude takto „proměněn“? A kdo bude „zatracen“? O tom nyní mohou existovat pouze dohady, jak bude vypadat tento člověk, ale my se jej pokusíme v tomto příspěvku aspoň trochu přiblížit. Tvrdíme, že ve spodních duchovních proudech lidstva se odehrávají všechny podstatné procesy dříve než ve zjevném světle dějinných událostí. „Nahoře“ v „nebi“, tzn. v nevědomí, se odehrává taková scéna v předstihu oproti „zemi,“ tj. ve vědomí.³ Musíme také naznačit, že inspirovaní mohou taková poselství obdržet jako ideu a inspiraci pro literární téma, nebo vnuknutí, které je pak dále vykládáno jen jako „zdařile vykreslená scéna“ nebo „obraz příštích dnů“. My se dnes odvážíme říci více.

Knihu Vlny ztišují vítr⁴ autorů A. B. Strugackých není třeba představovat čtenářům sci-fi příběhů, a tuším, že ti naši se asi ptají, proč se právě v našem časopise mají setkávat s tímto literárním proudem. Patrně proto, že v naší společnosti právě pro svou inspirovanost plní funkci dříve přisuzovanou pohádkám.⁵ Ty nesly náboj magických pravd až do doby, než lidé přestali využívat tohoto média pro rozvoj komunikačních prostředků na „modernější“ bázi, a odklonili se od ústního podání tradičních moudrostí. Nový aeon přináší zlom do života lidstva: osvobozuje ho od letitých předsudků, moderních idolů-polobohů, novodobých mýtů, a zavádí jediné řešení pro všechny: Dělej, co ty chceš. Sjednocení na vyšší úrovni (Kristova těla), nalezení údělu pro každého, vyžaduje evoluci vědomí. Evoluci evoluce. „Jakékoliv vědomí, ať už středověké, rousseauovské, technologické, a v poslední fázi víceméně kryptokratické, absolvuje cestu od stavu maximální rozlišnosti, divošství, vzájemné zatrpklosti, ubohosti citů, nedůvěry (viz nynější stav vztahů republikových) až k stavu maximální jednoty, jaká je možná při zachování individualit (zvláštní funkce buňky těla), přátelskosti, vysoké kultury vztahů, altruismu, pohrdání dosažitelnými hmotnými statky“ (cesta, po níž se ubírají budoucí Spojené státy evropské). „Tento proces se řídí biologickými a sociálními zákony, jichž nutně nemusíme být tvůrci, spíše však subjekty. Před lidský rozum se staví jen dvě volby: (otrok-pán) bud stagnace, sebeuspokojení, egocentrismus, kultura zbožnosti (od slova zboží, viz 0. ročník Revue HORUS, č. 3, str. 5, poznámka dole, a str. 13), venezianismus (tamtéž), ztráta zájmu o okolní svět; nebo vykročení na cestu evoluce druhého stupně, na cestu evoluce plánované a řízené, na cestu Ducha, na cestu do monokosmu. Syntéza rozumu je nevyhnutelná, přinese nesčetné množství nových mezí světa, a to povede k neuvěřitelnému zvýšení množství, ale především kvality informací, které se dají absorbovat.“ Nový člověk, Syn člověka, bude kojen informacemi; nastupuje Věk Ducha, Hermův věk, Nový aeon, aeon Hóra, Věk intelektu a integrity, jak se mu říká v síti manažerských škol založených R. Buckminsterem Fullerem.⁶ Při rozšíření vědomí se rozroste i pojetí domova, dosud omezeného jen na kousek půdy, na němž lpíme, v lepším případě na město či zem, z které pocházíme. Jen pár šťastlivců, kteří navštívili kosmický prostor, zažilo nový rozměr slova „domov“ ve spojení s planetou Země, a ještě méně z nich jej spojilo s celým vesmírem. Čím však je „universalismus,“ nezahrnuje-li právě universum?

Pokračování →

Rembrandt van Rijn: Faust (1650)

„Znamená snad ‚dobře disputovat logiky nejhlavnější cíl‘? Což neskýtá toto umění žádného většího zázraku? Pak nečti více: tys dosáhl toho konce.“
- Christopher Marlowe: Tragická historie doktora Fausta

„Nekonečná bohatství v malé komůrce.“
- Christopher Marlowe: Žid z Malty

*

Měl jsem v úmyslu napsat pár myšlenek o konceptu řeči, ale ve svém posledním jsi mi zase ty psal o svém úmyslu dát na papír své představy o nejnovějším běhu politiky a jejím pozadí. Proto jsem se rozhodl nyní napsat cosi, co by tě vyprovokovalo k argumentaci!¹ Tak jako předtím se zase zmíním o příběhu Tlön, Uqbar a Orbis Tertius, buď tedy ke mně shovívavý.

Moderní západní civilizace postrádá jednoduchou sjednocující inteligenci, která se v předcházejících stoletích oděla do mimořádných postav té doby: Sokrata, Danta, Koperníka, Leonarda da Vinci – a někdy se vtělovala do fiktivních charakterů, zvláště v početných podáních Fausta, jak jej vykreslili např. Marlowe, Goethe a další. Dnes, kdy se každá buňka poznání dělí každou vteřinu do dvou dalších, žádná mysl není schopna pochopit všechny intelektuální obory. Bez takové jednoduché a sjednocující inteligence pak intelektuální růst, jsa bez kontroly, velmi rychle vyhnal výhonky podobně jako špatně vedená rostlina, a kořeny tkvící v půdě civilizace jsou sotva schopné ji vyživovat, takže mnohé stonky slábnou. Poznání je vedeno úzkými kanálky, a ty jsou často bez spojení jednoho s druhým; již v polovině 19. století kritizoval Alexandr Gercen úzký rozhled a obmezenost vědeckých specialistů, nazývaje je „buddhisty.“

Pokračování →

Jozef Karika: Zóny stínu (Vodnář, Praha 2005)

Jozef Karika: Zóny stínu

404 stran, nakladatelství Vodnář, Praha 2005, vydání první, vázané, cena neuvedena
ISBN 80-86226-57-3

*

Kniha Zóny stínu sumarizuje výsledky několikaleté magické praxe Josefa Kariky s odvrácenou stranou Stromu, zbavené staroaeonských dogmat, iluzí a morálních imperativů.

Fráter Eirixion dodává, že „názory zde prezentované jsou místy značně kontroverzní.“ Právě v tom ale spatřuji další velký přínos této knihy, neboť záměrné boří i ty nejobecněji přijímané konstrukty magického myšlení a ukazuje tak, že v Novém Aeonu musí myslet každý jen a jen sám za sebe.

A jak říká sám autor: Zóny stínu jsou černým diamantem s naprostým prázdnem uvnitř a zůstává na čtenáři, jak s jejich propastí naloží.

V kabalistické teurgii se promlouvá o jedné „ztracené“ rabínské představě: neznámý kabalista, který patřil k extatické škole, napsal toto: „Učenci vyložili tajemství jména Ehje ašer Ehje tak, že Svatý, budiž požehnán, Mojžíšovi řekl: ‚Mojžíši, buď se mnou a já budu s tebou.‘

K tomu uvedli důkaz z Písma ‚Hospodin je ti stínem po pravici.‘ Jedná se o duchovní mechanismus – který je demonstrován na verši ze Žalmů – a jehož rozborem se zaobíral také sv. Tomáš Akvinský, když se ptá, jakým způsobem bude možné ve stavu blaženosti Boha nahlížet. Tomáš ukazuje, že Boha nelze nahlížet jako jiné věci skrze jeho obraz. Při nahlížení jakékoliv věci totiž platí, že obraz (species), skrze nějž je věc nahlížena (quo), je podobou nahlížené věci samé (quod). Vidět Boha jako jiné věci skrze jeho bytnost by pak znamenalo mít jeho obraz, skrze který je Bůh nahlížen. Avšak Boží bytnost je jeho bytí. Mít jeho obraz by znamenalo mít ho i s existencí. Jestliže má intelekt nahlížet Boží bytnost, pak musí mít obojí, tedy quo a quod najednou. Musí tedy v poznání participovat na Boží bytnosti. Takové poznání je možné mít právě a pouze u Boha, u něhož je jeho pravda jeho bytím.

Toto je třeba mít po celou dobu čtení knihy Zóny stínu na paměti. Reakce Boha nezahrnuje nic osobního, poněvadž božský intelekt se s lidským intelektem sjednocuje v téže chvíli, kdy se člověk – po mentální stránce – spojuje s Bohem. Motiv stínu dává vyniknout opětovnému výskytu jména Ehje: ruka a stín odpovídají dvěma výskytům slova ehje, a zároveň lidské i božské dimenzi. Na logice tohoto textu je překvapující, že lidskou dimenzi symbolizuje ruka, na jejíž pohyb automaticky reaguje stín – božské.

Tento překvapivý závěr nám nabízí sjednocení zdánlivě mimo Strom života stojících temných klifotických světů, ačkoliv není nyní předmětem našeho zkoumání, nakolik jsou samy o sobě vyživovány Božím bytím nebo jsou toliko pouhým analogickým přehmatem, jenž u konce věku zkruší tyto světy a ony nebudou již více, arci, více nebudou.

Pokračování →

Thomas Moore: Temný eros. O moci a bezmoci v mezilidských vztazích (Portál, Praha 2001)

Thomas Moore: Temný eros. O moci a bezmoci v mezilidských vztazích

168 stran, Portál, Praha 2001, vydání první, brožované, cena 235 Kč
ISBN 80-7178-530-X

*

Když Psyché sestoupila do nejnižší hlubiny pekla, přičemž si pro sebe uzmula trochu Persefoniny krásy, byla znovu spojena s Erotem. Z Apuleiova vyprávění vyplývá, že mučení a bolest mají důležitou roli ve vyzrávání psyché a v přípravě duše na lásku. Psyché ve stavu původní nevinnosti není schopna udržet nějaký vztah tak, aby z něho byla skutečná láska. Povzbuzena svými sestrami, tzn. různými fantaziemi, které jsou sestrami nevinnosti, přináší k temnému a zranitelnému loži Erotově svíci a nůž.

Thomas Moore je psychoterapeut, pedagog, překladatel a spisovatel a žije v Nové Anglii. Má doktorát z psychologie náboženství na universitě v Syrakusách, doktorát teologie na universitě ve Windsoru, doktorát z muzikologie na universitě v Michiganu, a doktorát z hudby a filosofie na universitě v DePaul.

Ačkoliv byl dvanáct let mnichem v katolickém řádu, je ženatý a se svojí ženou má dvě děti. Napsal celou řadu článků z oblasti psychologie archetypů C. G. Junga, mytologie a umění, a také o těchto tématech přednáší.

Mezi jeho knihy patří rovněž The Planets Within, Rituals of the Imagination, Care of Soul (č. Kniha o duši, Portál 1997, 2001), Soul Mates (č. Kniha o lásce a přátelství, Portál 1998) a Meditations. Redigoval  také pro nakladatelství HarperCollins antologii děl Jamese Hillmana pod názvem A Blue Fire.

James Kirk a jeho temný eros

Máme sklon přehlížet temný eros, přestože představuje část motivace k naší práci. Milovníci sci-fi seriálu Star Trek si připomenou starý díl s názvem Nepřítel v nás (The Enemy Within), v němž došlo chybou transportéru k rozdvojení osobnosti kapitána Jamese Kirka na světlou a temnou, první láskyplná, intelektuální, ale také slabá, nerozhodná; druhá agresivní, atavistická a divoká, ale zbabělá a egoistická. Avšak psychoterapie má velice sadistickou stránku: pacient musí být chladně a objektivně analyzován, aby mu bylo možno pomoci. Kdyby se k němu přistupovalo pouze se sentimentálním soucitem, jenom bychom podlehli všem klamům jeho neurózy a nikdy by mu nebylo možno účinně pomoci.

Thomas Moore umožňuje ocenit markýze de Sade jako učitele našeho temného erótu, naší temně hrozivé, démonické stránky.

Říkáš, že můj způsob myšlení nelze tolerovat? Co konkrétně? Člověk, který mění způsob svého myšlení, aby se zavděčil druhým, je blázen. Můj způsob myšlení je výsledkem mého uvažování. Je součástí mé vnitřní bytosti, toho, jak jsem stvořen. Proti tomu nepůjdu a nešel bych, ani kdybych si to přál. Protože můj systém, se kterým nesouhlasíš, je také mou největší útěchou v životě, je zdrojem všeho mého štěstí – znamená pro mne víc než můj vlastní život.

Dopis ženě markýze de Sade, listopad 1783. W. Lennig: Potrait of De Sade. Herder and Herder, New York 1971.

Podíváme-li se z větší blízkosti na temná a ukrytá dějiště příběhů markýze de Sade, která jsou pozemské Psyché čili světské kráse cizí. Avšak poté, co se podřídí tvrdým zkouškám a objeví a obleče si na sebe krásu pekla, začne být pro Eróta přitažlivá. Sadovská představivost v sobě zahrnuje ocenění estetiky zvrácenosti, přičemž si užívá rozkošných hrůz, který nachází v Persefonině budoáru.

Pokračování →

Kniha popisuje průběh Stvoření pomocí obrazu tří proměňujících se principů. Má vztah ke knize Dzyan.

Kniha trigramů aneb proměn aneb Tao s jin a jang

* Pokračování →