Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Na východ od Ráje

San Leden - 17 - 2015
Pavel Hošek: Cesta do Středu skutečnosti. Směřování k nebeskému cíli duchovní pouti v myšlení a díle C. S. Lewise (Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2013)

Pavel Hošek: Cesta do Středu skutečnosti. Směřování k nebeskému cíli duchovní pouti v myšlení a díle C. S. Lewise
(Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2013)

Pavel Hošek: Cesta do Středu skutečnosti. Směřování k nebeskému cíli duchovní pouti v myšlení a díle C. S. Lewise

152 stran, Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2013, vydání první, brožovaná vazba, cena 179 Kč
ISBN 978-80-7325-347-9

*

Doc. Pavel Hošek, Th. D. (nar. 1973) působí jako vedoucí katedry religionistiky na ETF UK v Praze. Zabývá se vztahem teologie a vědy o náboženství a problematikou mezináboženského dialogu. Je autorem knih C. S. Lewis: Mýtus, imaginace a pravda (2004), Na cestě k dialogu: křesťanská víra v pluralitě náboženství (2005), Cesta ke kořenům. Odkaz šlechtického rodu Milnerů z Milhausenu a jeho nositelé (2010), Židovská teologie křesťanství (2011), A bohové se vracejí. Proměny náboženství v postmoderní době (2012), Kouzlo vyprávění. Proměňující moc příběhu a „křest fantazie“ v pojetí C. S. Lewise (2013) a V dobrých rukou (2013).

Duše na cestě do Středu skutečnosti, ke znovu-sjednocení s místem svého Prapůvodu (srv. mistr Eckhart, Urgrund), je jedním nejdůležitějších motivů v díle C. S. Lewise, jehož pojetí zla jakožto privatio dobra je základním prvkem křesťansko-novoplatonské syntézy a najdeme jej napříč středověkou teologií odvozovanou od předchůdců již vzpomínaného Eckharta nebo jeho žáků a následovníků. Uloupení nebo přivlastnění vždy vede k odtržení ideje od Stromu života a odpadnutí naproti cestě k oproštění a myšlence nemít s ničím nic společného.

Pavel Hošek sleduje C. S. Lewise jakožto „popularizátora předčasně opuštěné moudrosti předků“ při jeho naplňování odkazu patristiky a středověku, ale zároveň „je věrným a vděčným žákem Pseudo-Dionýsia, sv. Augustina a »posledního Římana« Boëthia“ (srv. např. Pseudo-Dionysios Areopagita: Listy. O mystické theologii. Oikúmené, Praha 2005; sv. Augustin: O milosti a svobodném rozhodování. Krystal OP, Praha 2000; Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius: Teologické traktáty. Krystal OP, Praha 2004 apod.).

Pokračování →

Osvícení

San Červen - 22 - 2014
Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století (Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století
(Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století

680 stran, Academia, Praha 2014, vydání první, brožované, cena 750 Kč
ISBN 978-80-200-2257-8

*

Karl Richard Hermann Frick se narodil 12. června 1922 v Chotěbuzi, ve spolkové zemi Braniborsko, která leží na řece Sprévě a zemřel přede dvěma roky, 17. prosince 2012, v malém půvabném městečku Velden am Wörther See (slovinsky Vrba na Koroškem). Kromě své spisovatelské dráhy byl rovněž praktickým lékařem.

Frick se na konci 50. let XX. století začal intenzivně zabývat studiem alchymie, později také svobodným zednářstvím a satanismem. V roce 1959 vyšel jeho článek pod názvem Die alchemistischen Studien des Bochumer Arztes und Jobsiade-Dichters Dr. Carl Arnold Kortum (1745–1824). V roce 1960 jej následoval další s titulem Der Tübinger Alchemist und Professor der Mathematik Johann Conrad Creiling (1673–1752).

Od roku 1970 se Frick věnoval svobodnému zednářství a v roce 1973 publikoval svoji první knihu Die Erleuchteten (č. Osvícení). Roku 1975 a 1978 následovaly knihy Licht und Finsternis I und II. V 80. letech se konečně věnoval hloubání na téma satanismu, z nějž vzešly knihy Satanismus und Freimaurerei: Eine Dokumentation bis zur Gegenwart (Satan und die Satanisten) a Das Reich Satans: Luzifer, Satan, Teufel und die Mond- und Liebesgottinnen in ihren lichten und dunkeln Aspekten. O jeho díle na tomto poli se zmiňuje Joachim Schmidt v knize Satanismus: Mythos und Wirklichkeit (Diagonal-Verlag 1992, str. 197) a také Helmut Zander v knize Anthroposophie in Deutschland: Theosophische Weltanschauung und gesellschaftliche Praxis 1884–1945 (Band 1, Vandenhoeck & Ruprecht 2007, str. 22).

Pokračování →

O věčném pokoji

San Leden - 26 - 2014
Martin Žemla: Valentin Weigel. Mystik, paracelsián, theosof 16. století (Vyšehrad, Praha 2013)

Martin Žemla: Valentin Weigel. Mystik, paracelsián, theosof 16. století
(Vyšehrad, Praha 2013)

Martin Žemla: Valentin Weigel. Mystik, paracelsián, theosof 16. století

496 stran, Vyšehrad, Praha 2013, vydání první, vázané
ISBN 978-80-7429-188-3

*

Martin Žemla po svém exposé ke kořenům německé mystiky zkoumajícím dílo Jindřicha Susa, Knížka pravdy. Filosofie, mystika a imaginace po Eckhartovi (2011), zamířil k další, u nás však dosud nepříliš známé postavě německého myšlení ve století reformace, kterou je luteránský pastor Valentin Weigel, někdy také psaný Weichel. Jeho dílo v sobě spojuje dědictví středověké německé mystiky (mistr Eckhart), novoplatónské tradice v podání Boëthia, Augustina, Hugona od Sv. Viktora, Mikuláše Kusánského, a zřejmě i Pico della Mirandola, Lutherovy reformace a následných velkých polemik, a konečně též Paracelsovy přírodní filosofie, alchymických traktátů a jeho teologických úvah.

Narodil se 7. srpna 1533 v Haynu poblíž Drážďan, zemřel 10. června 1588 v Zschopau u Chemnitzu (Saská Kamenice). Prožil svůj život v tichu, ponořen do svých děl, jež čítají na 6000 stránek, ať už tištěných či rukou psaných.

Komentovanému výboru, zahrnujícímu nejdůležitější Weigelovy texty, předchází fundovaná a obsáhlá úvodní studie (str. 21-163) Martina Žemly. Jak sám v předmluvě přiznává, k zájmu o Valentina Weigela jej přivedla práce na knize o díle Jakuba Böhma (Cesta ke Kristu. Mystické traktáty konce věků, Vyšehrad, Praha 2003), který si Weigela nad jiné cenil a jehož vlivné i pronásledované myšlenky našly ohlas u celé řady autorů, jako byli Johann Valentin Andreae, Jan Amos Komenský, Angelus Silesius, Johannes Kepler a další.

Pokračování →

Chtít vzít nebe útokem…

San Červenec - 1 - 2010

Jozef Karika: Zóny stínu (Vodnář, Praha 2005)

Jozef Karika: Zóny stínu

404 stran, nakladatelství Vodnář, Praha 2005, vydání první, vázané, cena neuvedena
ISBN 80-86226-57-3

*

Kniha Zóny stínu sumarizuje výsledky několikaleté magické praxe Josefa Kariky s odvrácenou stranou Stromu, zbavené staroaeonských dogmat, iluzí a morálních imperativů.

Fráter Eirixion dodává, že „názory zde prezentované jsou místy značně kontroverzní.“ Právě v tom ale spatřuji další velký přínos této knihy, neboť záměrné boří i ty nejobecněji přijímané konstrukty magického myšlení a ukazuje tak, že v Novém Aeonu musí myslet každý jen a jen sám za sebe.

A jak říká sám autor: Zóny stínu jsou černým diamantem s naprostým prázdnem uvnitř a zůstává na čtenáři, jak s jejich propastí naloží.

V kabalistické teurgii se promlouvá o jedné „ztracené“ rabínské představě: neznámý kabalista, který patřil k extatické škole, napsal toto: „Učenci vyložili tajemství jména Ehje ašer Ehje tak, že Svatý, budiž požehnán, Mojžíšovi řekl: ‚Mojžíši, buď se mnou a já budu s tebou.‘

K tomu uvedli důkaz z Písma ‚Hospodin je ti stínem po pravici.‘ Jedná se o duchovní mechanismus – který je demonstrován na verši ze Žalmů – a jehož rozborem se zaobíral také sv. Tomáš Akvinský, když se ptá, jakým způsobem bude možné ve stavu blaženosti Boha nahlížet. Tomáš ukazuje, že Boha nelze nahlížet jako jiné věci skrze jeho obraz. Při nahlížení jakékoliv věci totiž platí, že obraz (species), skrze nějž je věc nahlížena (quo), je podobou nahlížené věci samé (quod). Vidět Boha jako jiné věci skrze jeho bytnost by pak znamenalo mít jeho obraz, skrze který je Bůh nahlížen. Avšak Boží bytnost je jeho bytí. Mít jeho obraz by znamenalo mít ho i s existencí. Jestliže má intelekt nahlížet Boží bytnost, pak musí mít obojí, tedy quo a quod najednou. Musí tedy v poznání participovat na Boží bytnosti. Takové poznání je možné mít právě a pouze u Boha, u něhož je jeho pravda jeho bytím.

Toto je třeba mít po celou dobu čtení knihy Zóny stínu na paměti. Reakce Boha nezahrnuje nic osobního, poněvadž božský intelekt se s lidským intelektem sjednocuje v téže chvíli, kdy se člověk – po mentální stránce – spojuje s Bohem. Motiv stínu dává vyniknout opětovnému výskytu jména Ehje: ruka a stín odpovídají dvěma výskytům slova ehje, a zároveň lidské i božské dimenzi. Na logice tohoto textu je překvapující, že lidskou dimenzi symbolizuje ruka, na jejíž pohyb automaticky reaguje stín – božské.

Tento překvapivý závěr nám nabízí sjednocení zdánlivě mimo Strom života stojících temných klifotických světů, ačkoliv není nyní předmětem našeho zkoumání, nakolik jsou samy o sobě vyživovány Božím bytím nebo jsou toliko pouhým analogickým přehmatem, jenž u konce věku zkruší tyto světy a ony nebudou již více, arci, více nebudou.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b