Domů Tagy C. G. Jung

Štítek: C. G. Jung

Jsem křesťan, ó králi, a nestydím se být zároveň hermetikem

Jak Jung sám dodává v předmluvě, čtenář má chápat jeho spis jen jako příspěvek k poznání Paracelsovy skryté filosofie. Jeho záměrem bylo otevřít cestu, vedoucí ke kořenům a k duševnímu pozadí jeho takzvané filosofie. Paracelsus je snad nejhlouběji alchymickým „filosofem,“ jehož religiózní vidění světa stojí v protikladu ke křesťanskému myšlení a víře jeho doby.

I přecházeli do té země a zase zpět po světelných mostech…

Látka poskytnutá vyprávěními o grálu má být zde zkoumána spíše z hlediska hlubinné psychologie C. G. Junga. Podobně jako ve středověké alchymii a její zvláštní produkci symbolů se totiž i v těchto poetických fantazijních výtvorech a jejich symbolice odrážejí hluboko uložené, nevědomé duševní procesy, které mají dodnes mimořádný význam, neboť připravují a předjímají náboženský problém moderního člověka. Souvislosti mezi příběhy o grálu a alchymií jsou tak bohaté a hluboké, že se musíme ptát, proč je C. G. Jung nezahrnul do svého výzkumu alchymistické psychologie. Důvodem bylo, že se příběhem o grálu po třicet let zabývala paní Emma Jungová a připravovala na toto téma podrobnou publikaci.

Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně

Fritz Riemann předkládá v knize Astrologie - Využití astrologické symboliky v poradenství a psychoterapii vlastní zkušenosti s odpovědným astrologickým poradenstvím. Smysluplné využití astrologických výkladů vidí v možnosti porozumět sobě či druhým, v uvědomění si východisek, možností a nebezpečí, kterým je člověk vystaven – v žádném případě však ve fatalistickém předpovídání „štěstí“ či „neštěstí“ člověka. Riemann se jasně vymezuje vůči tzv. prognostické astrologii a stanovuje jistá omezení, kterým výklad horoskopů podléhá. Pozoruhodné je jeho propojení psychoanalytických a astrologických konceptů či práce se symbolickými obsahy v astrologii, jež se liší od přístupu přírodovědního.

Chtít vzít nebe útokem…

Kniha Zóny stínu sumarizuje výsledky několikaleté magické praxe Josefa Kariky s odvrácenou stranou Stromu, zbavené staroaeonských dogmat, iluzí a morálních imperativů. Fráter Eirixion dodává, že „názory zde prezentované jsou místy značně kontroverzní.“ Právě v tom ale spatřuji další velký přínos této knihy, neboť záměrné boří i ty nejobecněji přijímané konstrukty magického myšlení a ukazuje tak, že v Novém Aeonu musí myslet každý jen a jen sám za sebe. A jak říká sám autor: Zóny stínu jsou černým diamantem s naprostým prázdnem uvnitř a zůstává na čtenáři, jak s jejich propastí naloží.

Ti, kteří se vymykají rozumu, lidé z podsvětí, králové…

Pravdou erotismu je zrada. Máme sklon přehlížet temný eros, přestože představuje část motivace k naší práci. Sexuální kouzlo se nevyjeví ve své plnosti, bude-li jeho pohyb paralyzován ohledem na druhého. Chceme převrácený svět, chceme svět naruby.

Oči mysli a duše musí zůstat otevřené…

Nevědí, že jsou mrtví. Na světě, aniž si to oni uvědomují, se dál odehrávají tytéž děje, které provázely lidský život od nepaměti: varovné příznaky, předtuchy, šestý smysl, strašidla, duchové, návraty mrtvých, uhranutí, očarování, magická zaklínání atd. Zjevení duchů, předtuchy, jasnozřivost, kontakt s mrtvými, očarování - tyto a další fenomény, které bývají označovány za paranormální, vždy přitahovaly a přitahují zájem mnoha lidí.

Ďáblův potomek aneb Dívka bez rukou

Incest je útokem na lidskou důstojnost, na duševní a tělesnou integritu a tím i na identitu člověka. Incest je vraždou duše. Ursula Wirtz ve své knize Vražda duše – Incest a jeho terapie poukazuje na skutečnost, že sexuální zneužití má podobné psychické následky, jaké lze pozorovat u obětí, které přežily koncentrační tábory, nebo u osob, které prošly těžkým traumatem. Nabízí podněty pro terapii, ve které se usiluje o znovuoživení zavražděné duše, o hledání pravého já dotyčné osoby. Zabývá se přitom také duchovní dimenzí tématu incestu.

Čeká nás ještě dlouhá cesta plná radosti

Knihu Jana Sterna Média, psychoanalýza a jiné perverze tvoří sedmnáct esejů povahy vpravdě okulturní. Na této očistné cestě s ním můžeme směle zvolat „Vzhůru k hovnu!“, aniž bychom poskvrnili naše téma, neboť ono je důkazem o dokonale stráveném předmětu – a o to přece jde.

Opus alchymicum I

Počátky alchymie ve starověku a středověká subkultura. Taoistická alchymie waj-tan. Alchymický underground. Alchymisté rozvíjeli zvláštní druh symbolické chemie, psychochemii, zaměřenou na zlatodějství prostřednictvím mystické iluminace. Do svých výzkumů, podporovaných syntézami různých halucinogenních drog, přibrali řadu rituálů a symbolů, nauk a postupů, které byly s nejvyšší obezřetností ukrývány až do XVII. století - kdy začal úpadek alchymie. V tomto vícedílném portrétu naznačíme hlavní rysy a pozadí samotné thaumaturgické práce, její symboliku, civilizační proudy a postavy v nich se pohybující.

Nejčtenější