Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Osvícení

San Červen - 22 - 2014
Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století (Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století
(Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století

680 stran, Academia, Praha 2014, vydání první, brožované, cena 750 Kč
ISBN 978-80-200-2257-8

*

Karl Richard Hermann Frick se narodil 12. června 1922 v Chotěbuzi, ve spolkové zemi Braniborsko, která leží na řece Sprévě a zemřel přede dvěma roky, 17. prosince 2012, v malém půvabném městečku Velden am Wörther See (slovinsky Vrba na Koroškem). Kromě své spisovatelské dráhy byl rovněž praktickým lékařem.

Frick se na konci 50. let XX. století začal intenzivně zabývat studiem alchymie, později také svobodným zednářstvím a satanismem. V roce 1959 vyšel jeho článek pod názvem Die alchemistischen Studien des Bochumer Arztes und Jobsiade-Dichters Dr. Carl Arnold Kortum (1745–1824). V roce 1960 jej následoval další s titulem Der Tübinger Alchemist und Professor der Mathematik Johann Conrad Creiling (1673–1752).

Od roku 1970 se Frick věnoval svobodnému zednářství a v roce 1973 publikoval svoji první knihu Die Erleuchteten (č. Osvícení). Roku 1975 a 1978 následovaly knihy Licht und Finsternis I und II. V 80. letech se konečně věnoval hloubání na téma satanismu, z nějž vzešly knihy Satanismus und Freimaurerei: Eine Dokumentation bis zur Gegenwart (Satan und die Satanisten) a Das Reich Satans: Luzifer, Satan, Teufel und die Mond- und Liebesgottinnen in ihren lichten und dunkeln Aspekten. O jeho díle na tomto poli se zmiňuje Joachim Schmidt v knize Satanismus: Mythos und Wirklichkeit (Diagonal-Verlag 1992, str. 197) a také Helmut Zander v knize Anthroposophie in Deutschland: Theosophische Weltanschauung und gesellschaftliche Praxis 1884–1945 (Band 1, Vandenhoeck & Ruprecht 2007, str. 22).

Pokračování →

Lidé měsíčního svitu

San Duben - 27 - 2014
Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika (Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika
(Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika

628 stran, Pulchra, Praha 2013, vázané
ISBN 978-80-87377-59-8

*

Vyprávění nočních hubeňourů, úhledný špalík, shrnuje přehledně, ve čtyřech oddílech – z toho první o třech částech – dějiny frenetické literatury od raného novověku po současnost. Jeho pořadatel, Patrik Linhart (7. srpna 1975 – i když jsem si kladl otázku, zda PL není jen přízrak Ahasvera, neb jsem našel různé roky mistrova údajného narození: např. 1971, 1973 i 1975 – pozoruhodné!), patří ke střední generaci: prozaik, básník, publicista, výtvarník, performer a mystifikátor, žije v Duchcově a v Teplicích-Šanově. Vyšlo mu zatím jedenáct knih, z těch posledních např. cyklus povídek Spící Hrůza (dybbuk 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012) a Lunhard (Krásné nakladatelství, 2013). Nejlépe uvést jeho vlastní slova, máme-li zachytit alespoň odlesk jeho bytosti:

„Kupuji si knihy v Mekce intelektuálů a tu a tam i drahá díla, naposledy Ladislava Klímy dílo – zatím 2 svazky, neboť Velký román mám ve třech kusech od Pražské imaginace. V každém případě to není dílo, které by si počínající milovník Ládi Klímy měl koupit. Ne-e, jinak se z něj stane buď velký odpůrce nebo velký fanatik, obojí nemožno s dobrým svědomím doporučit. Další poměrně drahá kniha, kterou však doporučuji, je výstřední bibelot o brutálním umění (jak slova svádí) či spíš o jemném umění psychické kresby vedený Alenou Nádvorníkovou. Vedle těchto knih, které střídavě čtu již několik měsíců, mám v posteli dílo mladé Rusky na téma mrdání a fetování, které mi přijde dobré tak na honění si brka v pelechu a to jenom když jsem sám doma a nechce se mi vstávat. Nudu ranního vstávání pak kompenzuji návratem ke Karlu Bodlákovi od Vikiho Shocka. Půvabné knížce od člověka, který se opravdovým dandym alespoň chtěl stát. Večery pak patří vskutku aktuelním autorům a svěžím knihám. Načínám je knihou E. A. Poea Zrádné srdce přeložené Josefem Hiršalem a přáteli v památném roce 1959 a letos naposledy poloreeditované. Pak se věnuji tomu, co letí: Balla, Stasiuk a Tokarczuková. Se slovy Stasiuka: „V Dukle se vždy něco děje, naposledy zvláštní slunce a mrholení,“ se vracím ke střídavé četbě Kašpara noci od Aloysia Bertranda a antologie Bytosti schopné zemřít – prokletí básníci. Ta antologie je v pořádku, jen editoři zvolili nechutně patetický tón, který odpudí každého, kdo se právě pateticky nechce poeticky přeposrat“ (Haluze, 09/2009, str. 48).

Vyčníval bych asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty.

Ono „vyčnívání“ nejlépe vystihuje donkichotskou jízdu páně Linhartova životem. Ne vždy, spíše výjimečně se úvodem věnujeme osobnosti autora. Máme-li však porozumět zalíbení „nočního hubeňoura“ ve vyprávění příběhů lidu měsíčního svitu, stojí za to odběhnout a přečíst si některé zprávy, co nám internet dal.

Pokračování →

Zvláštní dobrodružství ve Staffordshiru

Hargrave Jennings Květen - 13 - 2010

Dr. Plot, dobře známý a spolehlivý muž, svědomitý antikvář a přírodovědný spisovatel, podává ve své knize History of Staffordshire (Dějiny Staffordshiru) zprávu o následující podivuhodné historce, kterou uveřejnil v době panování Karla II.

Universální strom poznání bratří R.C.

Jeden sedlák se na konci pošmourného letního dne zaměstnával tím, že kopal příkop na poli v jakémsi údolí, kolem něhož se země ztrácela ve stinných, mlčenlivých lesích, které byly oživovány jen pronikavým křikem osamělých strak. Bylo krátce po západu slunce a sedlák se právě chystal svoji práci pro tento den ukončit. Dr. Plot říká, že při jedné z posledních únavných ran narazil svojí motykou na něco kamenného, tvrdého, z čehož s přibývajícím šerem vylétávaly zřetelně viditelné jiskry. Při tomto překvapivém jevu se opět dal do práce a takto podivným způsobem nalezl uprostřed pole plochý, široký kámen. Pole leželo značně vzdáleno od jiných nájemných dvorců neboli kotců (jak se jim v oněch dnech říkalo), jimiž byla teď v pološero zahalená země poskrovnu poseta. V krátkém čase zbavil kámen trávy a plevele, který na něm rostl, a ukázalo se, že je to široká podélná kamenná deska s obrovským železným kruhem v zápusti na jednom konci. Půl hodiny se sedlák marně pokoušel tímto kamenem pohnout.

Posléze si vzpomněl na několik loktů lana, které nechal ležet poblíž mezi svým nářadím. Jakožto chytrý, vtipný a vynalézavý muž je stočil do smyčky, pomocí které se mu podařilo v posledním soumraku a s velkým vynaložením sil kamenem pohnout, když smyčku zavedl kolem křivého stromu v linii osy kamene. Ke svému překvapení pak spatřil široký, hluboký a dutý prostor zahalený do tmy. Když si jeho oči na tmu pozvolna zvykly, objevil, že je to poslední schod kamenného schodiště, které bylo očividně mimořádně hluboké, neboť nemohl dole nic rozpoznat. Neměl ani nejmenší představu, kam by mohly schody vést. Ale třebaže byl prosté mysli, byl to přeci jen srdnatý muž a pravděpodobně se mu vtírala představa, že by schodiště mohlo vést k tajné pokladnici, v níž leží zakopaný poklad. Sestoupil proto opatrně po několika prvních schodech a marně se snažil nahlédnout do tmy. Zdála se být neproniknutelnou. Ale tady dole, v daleké a studené vzdálenosti, musel být nějaký předmět! Když vzhlédl po čerstvém vzduchu a náhle spatřil Venuši – Večernici – jako planetu v povzbudivém, neočekávaném jasu, třebaže nebe ještě ukazovalo trochu krásných, milých červánků, tu zmatený muž opustil svět a mlčky sestupoval po krásném, i když poněkud rozpadlém schodišti. Tam dospěl u jednoho rohu asi sto stop pod povrchem, jak asi odhadoval, ke čtyřbokému odpočívadlu s výklenkem ve zdi. A pak spatřil jiné dlouhé schodiště, které odbočovalo v pravém úhlu k prvnímu, stále dál, do hluboké, chladné tmy. Muž vrhl pohled vzhůru, jakoby se chtěl světélka z hořejšího světa zeptat, má-li ve svém pokusu pokračovat nebo od toho raději upustit a vrátit se. Všechno kol něho bylo mrtvolně tiché. Avšak neviděl žádný důvod, proč by se měl nějak zvlášť strachovat. Zatímco se tak domníval, že může nějak brzy přijít na tajemství, tápal rukama ve tmách po stěnách a právě tak prsty u nohou po každém stupni, aby našlápl pevnou nohou, a odhodlaně sestupoval dolů. S rozvahou napočítal 220 schodů. Při dýchání necítil žádné potíže. Jenom zdola vycházela aromatická vůně zvláštního druhu, jakoby z dalekého kadidla, které považoval za egyptské, jakoby z nějakého jiného, třebaže podzemního světa. „Je možné“, myslel, protože o tom slýchal, „že je to svět horských gnómů a já jsem s to vniknout do jejich tajemství, což je však lidem zapovězeno“. Jak byl sedlák srdnatý, tak byl přesto pověrčivý. Pokračování →

Amrita

Aleister Crowley Květen - 4 - 2010

Amrita je sbírkou mnoha „začátků“ Aleistera Crowleyho a představuje metodu obnovování mládí a energie – což je ústředním tajemstvím života. Crowley si byl vědom toho, že jeho zneužití – pramenící z malé obeznámenosti a nevědomosti – by mohlo zdiskreditovat toto magické arciumění, které vyžaduje náležitou přípravu a koncentraci, a proto jsou jeho slova střežena. Jako ten, kdo prohlašoval, že „Mystérium je nepřítelem pravdy,“ však také věděl, že „tajné vědění má naprosto odpovídající strážce.“

Crowley byl perfekcionista neustále usilující o konečnou pravdu. Mnohokrát se pokusil vysvětlit nevysvětlitelné, objasnit cestu každému. Jak napsal v Konx Om Pax: „Drahé dítky země, dlouho jste bloudily v temnotách. Opusťte noc a hledejte den! Snažte se nenapodobovat jazyk mudrců, neboť to jest snadné. Neexistuje královská cesta k osvícení: a aj, pravím vám, ve Světle je pravda pro Děti Světla. Pro ty v temnotách znamená zmatek a nástrahy.“

S úctou k mágovi věku Vodnáře vám nabízíme ukázku z připravované knihy ke zpytování, abychom napomohli vašemu postupu ve Světle.

A.M.R.I.T.A. je sbírkou statí Aleistera Crowleyho o okultní medicíně, obzvláště o amritě, jež je ústředním tajemstvím Ordo Templi Orientis (O.T.O.), zednářského řádu, údajně odvozeného z řádu Rosikruciánů z osmnáctého století, který si otevřeně nárokuje vlastnictví na „tajemství kamene mudrců, elixíru nesmrtelnosti a universálního léku.“1 Amrita znamená v sanskrtu „nesmrtelnost“ či „nesmrtelný nektar“; z tohoto slova se odvozuje řecká ambrosia, nektar bohů. Co bylo základem tak mimořádného tvrzení? Crowley, o to dychtivější odhalit závoj a přesto vázán přísahou mlčenlivosti ve spojení s vlastním smyslem pro to, co je v magii vhodné, zde odhaluje mnoho z teoretického základu magického omlazování – často vyjadřovaného alchymickou symbolikou – jež praktikoval a učil od roku 1912 do své smrti v roce 1947. Pro pochopení toho, jak důležité bylo v Crowleyho životě pátrání po elixíru, uvádíme několik životopisných údajů.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b