Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Cymphonic & Vintage H: Post Mortem Investigations
(CD, DB033-2010, Databloem, 2010)

Cymphonic & Vintage H: Post Mortem Investigations (CD)

DB033-2010, Databloem, 2010
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Nové album hudebníka Stanleye Swinkelse, který užívá uměleckého jména Cymphonic, vytvořil společně se svým otcem (Vintage H). Ten přinesl nápad i navrhl, jak to uskutečnit a celou tvorbu syna vedl. Zřejmě vše vzniklo z jeho vlastní zkušenosti, neboť dlouhá první skladba zpracovává zážitek klinické smrti.

Její půlhodina je rozdělena do čtyř částí – Prázdnota, Étér, Astrál a Návrat, zhruba o stejné délce, snad mimo kratší druhé. Samozřejmě, že by se dalo rozebírat z duchovního hlediska pojetí obsahu a rozdělení těchto částí, ale to je, myslím, zbytečné, neb je to individuální záležitost ovlivněná i různými náboženskými představami.

Pokračování →

Amir Baghiri – Live Long and Prosper
(CDr, DB1177, Databloem, 2011)

Amir Baghiri: Live Long and Prosper (CDr)

DB1177, Databloem, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Íránského hudebníka žijícího léta v Německu Amira Baghiriho jsme již dlouho neslyšeli na novém albu. Přesněji řečeno pět let. Zdá se, že někdo má velkou sebekritičnost – pokud má též asi dost peněz na živobytí – a nemusí vydávat každý rok několik alb. Baghiri má ovšem velký rozptyl možností, kde uplatňuje své schopnosti, přes filmovou hudbu, filmové dokumenty či spolupráci s dalšími hudebníky, takže jistě nepotřeboval plodit za každou cenu měco nového. Ostatně za zhruba 30 let, co působí na hudební scéně, vydal jen sólových alb kolem 30 a jsou známá a uznávaná po celém světě a jistě se i dobře prodávají.

Snad si jen připomeneme, že Amir začal hrát již v roce 1980 během svých studií na universitě jako klávesový hráč v různých kapelách. Postupně získal zkušenosti v elektronické hudbě, programování a především se zařadil do ambientního stylu. Ten, jak víme, má již mnoho odnoží a podnoží, u něj snad je to nejčastěji tzv. atmospheric a space music. Při poslechu máte prostě pocit obrovských prostor, které nás objímají, prostupují, pohlcují nebo jimi putujete. Vedle těchto elektronických zařízení Baghiri také ovládá větší množství perkusivních nástrojů, které s nimi kombinuje na některých albech.

Pokračování →

Oophoi: Il Silenzio Di Dio (CD, DB035, Databloem, 2011)

Oophoi: Il Silenzio Di Dio (CD)

DB035, Databloem, 2011
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Vedle alba Dreamfields s americkým hudebníkem Paulem Vnukem jr. vydal v roce 2011 italský skladatel a hráč Oöphoi ještě sólové album u belgického labelu Databloem. Pojmenoval je podle poslední skladby, v překladu Mlčení Boží.

Sedm skladeb na ploše 77 minut má vesměs duchovní názvy jako Lux aeterna, Snění Velké Matky či Konec času.

Z nich celou třetinu zabírají dvě první rozdělené do dvou částí, pojmenované Šepot andělů mezi nebem a zemí. Tyto vybočují svým nástrojovým složením od ostatních. Možná byly složeny jako základní a ty další k nim přidány. Je třeba ještě podotknout, že jde o živé vystoupení z roku 2008 v Archiaro.

Pokračování →

Mathias Grassow and guests: Opus Posthumum (CDr)

Mathias Grassow and guests: Opus Posthumum (CDr)

PN002, PN003, CDr / 2005, Databloem / Practising Nature
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Opus Posthumum 1 a 2, dvě alba Mathiase Grassowa s hosty (Jimem Colem, Klausem Wiese, Kai Schröderem) – jsou na sebe navazující projekty vydané u labelu Databloem opět v limitovaném nákladu – a znovu nás přesvědčují o tom, že lze posunovat hodnoty hudebních děl k vyšší úrovni a pomáhat tak posluchačům smývat ze sebe zvukovou špínu, které je kolem nás více než dost.

A nyní konkrétněji. Vedle obvyklých elektronických nástrojů Grassowa můžete slyšet především tibetské mísy a tánpúru Klause Wieseho. Je skvělé, když si uvědomíte, že dva tak velcí a světoznámí umělci si nekonkurují, ale spolupracují ku prospěchu všech. Dále uslyšíte alikvotní zpěv Jima Colea. Ten se nesnaží o exhibici a předvedení techniky, jak jsme stále svědky u německých „duchovně“ orientovaných učitelů na našich alikvotních festivalech, ale má velmi blízko k pojetí Davida Hykese, a tedy podat zprávu srdcem. Tím se vše stává přesvědčivým, duchovním, ale jaksi ne proto, že já chci, ale spíše neosobně, a přitom hluboce osobně. A tak je tomu i u ostatních hráčů, kde syntezátory, samply, drony a veškerá elektronika nejsou studené a chladné, nýbrž živé a promlouvající k vašemu srdci a probouzející vás k živému vědomí. Ještě jeden hudebník zde je – Kai Schröder, který hraje na elektroniku a vlastnoručně vyrobenou vínu.

Pokračování →

Jason Corder & Opium: The Presentday (PN019, CDr, Practising Nature, 2006)

Jason Corder & Opium: The Presentday (CDr)

PN019, Practising Nature, 2006
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

*

Toto CD je hodně ambientní, jako ještě z dob, kdy začínal Brian Eno, protože přináší hodně zvuků. Přestože chvílemi jsou právě jen ty zvuky a ne nějaká tzv. hudba, jsou spíše nerušivé a ani si neuvědomíte, jak přejdou do hudby a zase třeba zpět do zvuků. Třeba první skladba, skoro desetiminutová, je toho příkladem. Od počátku slyšíte jemný, spíše vzdálený zvuk – jakoby drátů vysokého napětí – ale příjemný a do něj se ozývají v podstatě rušivé zvuky. Po chvíli se přidá hluboký, rytmický tlukot, díky němuž vlastně vzniká dojem hudby. Po polovině skladby se stane s pozadím mírná harmonická změna, zmizí a zase se vrátí již aktivnější, avšak rušivé zvuky nabývají na intenzitě a na chvíli zmizí celé pozadí i rytmus.

Jejich brzký návrat udrží kontinuitu skladby, že se nerozsype a vše přechází ve větším klidu do druhé skladby. Ta má poloviční délku, občas nějaké hlasy, drží si pozadí, které chvilkami připomíná ladění symfonického orchestru. Jinak je bez rytmu, občas se zvuky a ke konci jakoby vzdáleným modlením v kostele. Opět přechází do další skladby, o něco delší. Vše trvá, objevuje se znovu počáteční hluboký rytmus – asi jako tlukot srdce a k němu trochu jemnější, rytmické doplňky.

Pokračování →

Amir Baghiri: Exosphere (Databloem, Bluebox, BB001 CD)

Amir Baghiri: Exosphere (CD)

11 skladeb, 68:39, BlueBox, BB001 CD, Databloem, 2006
Distribuce v ČR: HORUS CyclicDaemon

*

Na etno-ambientní scéně je Amir Baghiri dobře zapsán již od poloviny 90. let. Na přelomu tisíciletí začal experimentovat s tanečními rytmy, aby se nakonec vydal oběma směry najednou. Názorně to předvádí na albech z nedávné doby [Seamus: Forever (CD), Amir Baghiri & Nimh: Entities (CDr)].

„Vyšel jsem z bytu, nasadil sluchátka s Amirem Baghirim a hned jsem byl na orbitu.“

Touto parafrází Bratrů Ebenů bych uvedl vykopávající album Exosphere u nové „BlueBox“ série pod hlavičkou holandského vydavatelství Databloem. Je totiž věnované Georgi Lucasovi – otci legendárních Hvězdných válek a do vesmíru, přesněji řečeno na orbitální dráhu, se vypravíme s prvními tóny alba.

Dlouze se zadíváme na mírumilovně se tvářící modrou planetu ve space ambientním duchu (vesmírný prvek podpoříme stylovým sekvencerovým efektem), abychom se záhy spustili blíže k povrchu zemskému. Během rozšířené hodiny přírodovědy si totiž prosvištíme všechny vrstvy atmosféry od zemského povrchu až k těm, které přechází do volného vesmíru.

Pokračování →

Mathias Grassow: Dronament
(CD, PN008, Practising Nature, 2005)

Mathias Grassow: Dronament (CD)

PN008, Practising Nature, 2005
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Německý drone-ambientní skladatel Mathias Grassow se tentokrát spojil nejen se svým oblíbeným spolupracovníkem a hráčem na tibetské mísy Klausem Wiesem, ale obklopil se i s dalšími osobnostmi tohoto stylu jako je třeba experimentální kytarista Marcus Reuter (Centrozoon), dále perkusionista a hráč na didgeridoo Carsten Agthe, vokalistka SiRenée a především i původní strůjce celé myšlenky projektu Dronament, Holger Brune.

Materiál vznikal v průběhu posledních dvou let a objevuje se na relativně novém sublabelu značky Databloem, Practising Nature, kde už se objevily dvě alba Grassowa, Opus Posthumum a Opus Posthumum 2.

Na ploše téměř osmdesáti minut najdeme sice jen dvě dlouhé kompozice Al Hayal Part 1 a 2, ale o to hlubší vás ale čeká hudební zážitek. Výrazem skladby mohou připomenout ty silnější momenty z alb jak samotného Mathiase Grassowa, tak i třeba Alio Die nebo již zmiňovaného Klause Wieseho. Deska oplývá velmi vyrovnanou drone náladou, která je ideální k meditaci.

Oproti jiným deskám tohoto typu je více bohatá na různé přírodní zvuky, dokonce jsou zde ke slyšení i zpěvy ptáků. Obě skladby mají v sobě také rytmické pasáže, které jsou zde jemně vpleteny a podtrhují celkový hypnotický dojem tohoto díla. Je to opravdová lázeň různých zvuků, rytmů a hlasů, které sjednocuje mocný a hluboký alfa-tón. Je to rituál, který vás přirozeně vtáhne do silného příběhu vaší přítomnosti. Rozhodně jedno z alb letošního roku, které nenechá nikoho na pochybách o kvalitách Mathiase Grassowa jako nepřehlédnutelné osobnosti na poli ambientní drone scény.

Pokračování →