Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

O arcihostině hrůzy

San Duben - 3 - 2016
S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu (Laser-books, Praha 2015)

S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu
(Laser-books, Praha 2015)

S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu

326 stran, Laser-books, Praha 2015, vydání první, vázané, cena 349 Kč
ISBN 978-80-7193-398-4

 

22. ledna 2016 napsal S. T. Joshi na svém blogu: „Právě pracuji na Black Wings VI (PS Publishing).“ To si tedy od lovecraftovských antologií moc neodpočinul…

Jak jsme minule s nadějí uvedli, tak Laser-books opravdu nezůstal jen u prvního výboru, nýbrž vykročil správným směrem a předkládá dychtivým čtenářům již druhý svazek Černých křídel Cthulhu.

Joshi v úvodu trochu popichuje ty příznivce mýtu Cthulhu, kteří se těší z každého jeho rozvinutí, když komentuje svoji antologii vydanou v roce 2013 (třebaže amazon.com udává jiné datum, 1. června 2012):

„Doby, kdy August Derleth nebo Brian Lumley mohli vymyslet nové božstvo nebo ‚zapovězenou knihu‘ a tedy o sobě prohlásit, že píší ‚v Lovecraftově tradici‘, už dávno skončily.“

To ovšem daleko spíše závisí na invenci autorů, kteří k tomuto žánru svým dílem přispějí, než na tomto rádoby zbožném přání, ozdobeném důrazem na gender:

„Nyní je zapotřebí pátravější, pronikavější extrakce lovecraftovských prvků, které se tak mohou hladce propojit s osobitým stylem a pohledem toho kterého autora či autorky.“

Souhlasíme ovšem s jeho postřehem, že „sám Lovecraft se stává literární postavou, ba dokonce ikonou.“

Pokračování →

Vznešenost neviditelné moci

San Březen - 2 - 2014
Edward Fenton (ed.): Deníky Johna Deeho (Academia, Praha 2013)

Edward Fenton (ed.): Deníky Johna Deeho
(Academia, Praha 2013)

Edward Fenton (ed.): Deníky Johna Deeho

590 stran, Academia, Praha 2013, vydání první, vázané, cena 555 Kč
ISBN 978-80-200-2304-9

*

John Dee (*13. července 1527, Londýn – †1608 nebo 1609, Mortlake) si začal své deníky vést pravděpodobně před rokem 1577, kdy oslavil padesáté narozeniny a byl jako matematik, astronom, astrolog, zeměpisec, kartograf, chemik, alchymista a cestovatel, a rádce Alžběty I. na vrcholu své pozoruhodné kariéry. A ta nebyla v žádném případě jednoduchá.

Dee navštěvoval od roku 1535 školu Chelmsfordu, poté od listopadu 1542 do roku 1546 St. John’s College v Cambridge. Zde záhy rozpoznali jeho nadání a stal se zakládajícím členem Trinity College, kde mu důmyslné jevištní efekty během produkce Aristofanovy hry Mír vynesly reputaci mága a tato pověst s ním šla už po celý jeho život. Koncem 40. a začátkem 50. let 16. století cestoval po Evropě, studoval v Louvain (1548) a Bruselu a v Paříži poslouchal přednášky o Euklidovi. Studoval společně s Gemmou Frisiem a stal se blízkým přítelem kartografa Gerarda Mercatora, který se vrátil do Anglie s významným souborem matematických a astronomických přístrojů. V roce 1552 potkal v Londýně Gerolama Cardana: během tohoto vztahu zkoumali možnost perpetua mobile stejně jako ovlivnění drahokamu takovým způsobem, aby nabyl magických vlastností. I proto už za studií v Cambridge čelil obviněním z čarodějných praktik.

Dee se obzvláště zajímal o ty obory, jež podle něj podléhaly moci čísel, a k nim patřila architektura, optika, astronomie a navigace. Právě navigaci se věnoval ve své knize General and Rare Memorials pertayning to the Perfect Arte of Navigation, v němž postuloval mj. i propagandistické cíle Britského impéria (termín poprvé použil právě Dee). Jenže brzo se však mělo všechno změnit. Na přelomu 70. a 80. let 16. století zažil řadu neúspechů, které v budoucnu poznamenaly jeho pověst. Frobisherovi se nepodařilo najít severozápadní cestu a náhle se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten financovat vydání jeho zbývajících tří svazků věnovaných navigaci. A od té doby John Dee už nikdy žádnou jinou knihu nevydal.

Pokračování →

Otevírání bran démonických světů

Milan Nakonečný Únor - 28 - 2011

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

Donald Tyson: Zasvěcení do henochiánské magie

320 stran, Grada, Praha 2010, překlad a předmluva K. Goldmann, cena 349 Kč
ISBN 978-80-247-3231-2

*

Ve známém pražském nakladatelství Grada vznikla poměrně nedávno nová ediční řada nazvaná Iniciace, v níž vyšlo již několik významných knih, vhodně doplňujících vzácnou nabídku seriózních publikací z různých oborů esoteriky. Jednou z těchto významných knih je ta, která je předmětem této recenze. Jejím autorem je v zahraničí známý kanadský odborník, autor knih o magii, tarotu a dalších esoterických oborech. Kniha vyšla také v dalších překladech a je považována za jeden z nejlepších, ne-li vůbec za nejlepší úvod do tzv. henochiánské magie. Autor tento obor praktické evokativní magie charakterizuje jako „složitý“ a podává toto vymezení:

„Henochiánská magie je teurgický systém (nebo též angelická magie), který předala alžbětinskému alchymistovi a vidci Edwardu Kelleymu skupina duchů, jež nazýváme Henochovi andělé.“

Doplňme, že šlo o vize, které v průběhu evokací Kelley získával prostřednictvím křišťálu jako poselství andělů a které přítomný John Dee zapisoval. Komunikace s „anděly“ se odehrávala prostřednictvím specifického jazyka se zvláštním slovníkem a syntaxem a tak se vytvořil historicky specifický obor ceremoniální magie, nazvaný „henochiánský“ podle jména biblické postavy Henocha.

Po více než třech stoletích bylo objeveno knižní vydání Deeových zápisků z komunikace s anděly a tento objev se stal modifikovaným základem magické praxe proslulého řádu Zlatého úsvitu (Golden Dawn). To je stručná historie tohoto oboru magie, resp. teurgie a velká hodnota Tysonovy monografie spočívá v tom, že neskrývá diskurs, který se dodnes o henochiánské magii vede. Její tvrdí kritici ji pokládají za pseudomagii; henochiánský jazyk byl šifrou, kterou používal Dee jako špion, pracující pro anglický dvůr. Další pochybnosti se vynořily kolem „henochiánských andělů“, kteří si za prostředníka svých poselství vybrali morálně pochybného, trestaného zloděje Kelleyho, který předtím pěstoval goetii a k dovršení všeho požadovali, aby si Dee s Kelleym vyměňovali manželky. Spíše by se tedy mělo hovořit o styku s démony než o styku s anděly, máme-li jimi na mysli „světlé“ transcendentní „síly“.

Pokračování →

Spřízněné weby