Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Josef Veselý: Sedm pekelných inteligencí v proměnách faustovské magie

Josef Veselý: Sedm pekelných inteligencí v proměnách faustovské magie

180 stran, nakladatelství Vodnář, Praha 2004, vydání první, vázané, cena neuvedena
ISBN 80-86226-45-X

*

Po Slavných grimoárech minulosti, Magii a Satanismu se nám dostalo z pera Josefa Veselého, jednoho z předních českých znalců hermetických věd, další knihy – Sedm pekelných inteligencí v proměnách faustovské magie, kterou mu opět vydalo pražské nakladatelství Vodnář, tentokráte věnované faustovským magickým žaltářům.

Kniha obsahuje reprezentativní výbor, tedy nikoliv kompletní texty, jak by se mohl někdo domnívat, z faustovských žaltářů, zaměřený na problematiku evokace sedmi planetárních démonů. Text doplňuje rozbor faustovských magických metod a pracovních postupů, literárně-historická studie o Faustovi připisovaných grimoárech, přičemž na tomto místě autor navazuje na svoji předchozí knihu Slavné grimoáry minulosti, jakož i stručný nástin Faustova života včetně faustovské legendy.

Doktor Faust, učenec, magik a čarodějník se narodil kolem roku 1480 v německém městečku Knittlingenu (třebaže nárok na jeho rodiště si činí i další německá města) a zemřel asi v roce 1540.

Legenda o Faustově skonu vypráví, že když se blížil poslední den paktu, odešel Faust s několika známými magistry, bakaláři a studenty do vesnice Rimlichu u Wittenbergu, kde je po celý den hostil. Večer jim Faust řekl, že této noci bude od něho ďábel žádat jeho duši. Prosil je, aby odešli na lůžka a nebáli se, když by v noci slyšeli nějaký hřmot. Dále je požádal, aby jeho mrtvolu čestně pohřbili. Po dojemném rozloučení odešli jeho přátelé, ale nikdo z nich nemohl usnout. Mezi dvanáctou a jednou hodinou v noci se proti domu zvedl prudký vítr, takže se dům chvěl, jako by se měl zřítit. Studenti byli jati hrůzou, vyskočili z postelí a počali se navzájem utěšovat, ale nikdo z nich se neodvážil vyjít ze svého pokoje. Hostinský vyběhl z domu a ukryl se u souseda. Studenti, kteří nocovali blízko pokoje, ve kterém byl doktor Faust, slyšeli strašlivé pískání a syčení, jako kdyby byl dům plný hadů. V tom se otevřely dveře Faustova pokoje a bylo jej slyšet volat o pomoc a proklínat, avšak hlasem sotva slyšitelným. Po chvíli vše umlklo.

Když se rozednilo, vešli studenti, kteří celou noc nespali, do místnosti, kde byl přes noc doktor Faust, ale neviděli jeho tělo. Celý pokoj byl však postříkaný krví, stěny byly potřísněny mozkem a také zde ležely Faustovy oči a několik jeho zubů. Studenti začali naříkat a plakat a hledali všude, až konečně našli Faustovo tělo ležet venku u hnoje. Na mrtvolu byla úděsná podívaná. Tolik praví pověst, která, což je ostatně přirozené, si více všímá vnějších okolností Faustova života než jeho duchovního usilování, o němž věděli jen Faustovi nejbližší žáci.

Faustovi je přičítáno autorství asi dvaceti různých čarodějnických knih, z nichž některé jsou z hermetického hlediska velmi cenné. Opírají se o koncepci sedmi planetárních démonických inteligencí, s nimiž operatér pracuje. U nás je nejznámější zkrácená verze prvních dvou částí, která pod titulem Magia innaturalis vyšla česky již dokonce dvakrát (Praha 1940 a 1970) ve znamenitém překladu Františka Kabeláka. Ten k ní poznamenává: „Faustův originál je rozdělen do čtyř knih, z nich po prozkoumání rukopisu pokládám za autentické pouze první dvě knihy. Pozdějšími dodatky, které nemají valné ceny, jsou Poslední závěť a Kniha pečetí a znaků.

Avšak i Magia innaturalis není tím, čím by měla býti, neboť obsahuje mnohé omyly lidové magie pozdního středověku. Skutečným jádrem pasovského rukopisu je Magia innaturalis veliké závažnosti a praktické ceny magické, která je rozvržena hierarchicky do sedmdesátidvou kapitol.“

Pokračování →

František Kabelák

Traktáty Cudria z Toursu, uvedené v Herbarium spirituale siderum, obsahují velmi mnoho materiálu o sympatiích a antipatiích rostlin, kterého možno použít ve smyslu terapie alopatické i homeopatické. Sympatie a antipatie rostlin mají vrcholný význam pro třetí léčebnou metodu, která se nazývá sympateticko-mumiální.

Jak jest vidno z předcházejících kapitol, jedná se při léčbě alopatické a antipatické působení léčivých látek, kdežto při léčbě homeopatické a sympatické působení sil těchže léčivých látek dle obdobností mezi chorobou a vhodně potencovanými silami látek; sdružené homeopatické prostředky oběhové terapie jsou ještě mimo to při přípravě vhodně dynamizovány spagyrickou kohobací.

Léčba sympateticko-mumiální jest založena na působení astrálních sil léčiv prostřednictvím všeobecného působce na vitální prvky nemocného a tím také na jeho fysické ústroje. Astrální síly léčiv, všeobecný působce a vitální prvky jsou činiteli magickými; mumiální léčba jest tedy především terapií magickou. Jako taková musí být nutně založena na magickém zákonu přitažlivosti a odpudivosti, tedy na zákonu astrální sympatie a antipatie, tvarově promítnutého do hmotné úrovně v podobě signatur.

Aniž bychom se zabývali zajímavými dějinami této léčby, jest tato jakožto magická ze všech léčebných metod jistě nejstarší, takže její původ bychom museli hledat v dávných kulturách předhistorických. V nové době tuto léčbu pěstovali především Leonard Thurneyser, Bartoloměj Carrichter, Andreas Tenzel, John Hoster, Kenelm Digby, Robert Fludd a William Maxwell. Mistrem a syntetikem v tomto směru byl italský lékař Ferdinand Santanelli z Foreny u Neapole; jeho znamenitý spis Philosophia secreta, datovaný v Neapoli 8. 5. 1723, jest podstatným pramenem dalších řádků.

Pokračování →

Josef Veselý: Magie

Josef Veselý: Magie

608 stran, nakladatelství Vodnář, Praha 2002, vydání první, vázané, cena 500 Kč
ISBN 978-80-86226-89-7

*

→ O matce všech podstat

Co je magie?

Goethův Faust chce vyzvědět: „…jaký je světa vnitřní tmel…“, kdežto Marlowův zas tvrdí, že „Pořádný mág je věru mocný bůh…“ U Shakespeara mezi řádky Bouře čteme zas‘, jak Ariel, mocný duch, vidí magické umění: „Vše se mění v moři změn v jistý šperk jak krásný sen,“ a Prospero o sobě prozrazuje: „Teď dochází můj záměr vrcholu. Jsem pán svých čar a duchů též; a čas jde vzpřímen s tíží. Jak je pozdě už?“ A Aleister Crowley jeho slova vysvětluje: „Každý úmyslný čin je magický čin.“

Josef Veselý napsal obsáhlé nové magické kompendium, jež vychází pár měsíců po jiné knize věnované magii – Lilith, a to Základy magie.

Třebaže nakladatelství Trigon vzdalo v roce 1991 hold významnému českému hermetikovi Janu Keferovi opětovným vydáním jeho obsáhlého díla nejen o magii pod názvem Syntetická magie, neměli jsme žádné dílo, které by přineslo současné pohledy na tento obskurní předmět a doplnilo předchozí obdobné počiny o historicky nové proudy a příklady z kvetoucí praxe. Pokračování →

František Kabelák: Kniha tajemství velikého šému. Magické charaktery zvířetníku (HORUS, Brno 1998)

František Kabelák: Kniha tajemství velikého šému. Magické charaktery zvířetníku

288 stran, HORUS, Brno 1998, vázané
ISBN 80-901884-5-1

*

Výše jmenovanou knihu vydal v roce 1944 František Kabelák v počtu deseti ručně číslovaných exemplářů, určených příznivcům a badatelům hermetismu v Knihovně tajných lóžových iniciací v edici Eulis. Reprint tohoto legendárního díla, o němž se mezi hermetiky dosud více mluvilo než vědělo, vyšel na sklonku roku 1998 péčí brněnského nakladatelství HORUS jako 4. svazek Sebraných spisů Františka Kabeláka. Vydání, které se opírá o jediný zachovaný (resp. dnes známý) výtisk této knihy, je doplněno o faksimile dosud netištěných Magických charakterů zvířetníku a o rovněž nikde nepublikované úryvky z Kabelákova deníku. Tyto tři magické lahůdky rámuje zasvěcený doslov od předního českého hermetika skrývajícího se pod pseudonymem San.

Tuto knihu přivítají jistě nejenom Kabelákovi ctitelé, ale nepochybně i zájemci o dílo Františka Bardona, neboť Kabelákova práce zvláštním způsobem souvisí s Bardonovou knihou Praxe magické evokace: částečně se s ní překrývá, částečně ji doplňuje a částečně s mí i koliduje. Rozsáhlý soubor magických signatur, které včetně pokynů pro práci s nimi vydal rok před svou smrtí František Bardon (Freiburg 1957), nese pečeť tajemství. Bardon nikde nepíše, odkud signatury získal, a hlavně neuvádí všechny signatury, které by v tomto magickém systému měly figurovat (zejména signatury tzv. protigéniů). Mohli bychom věřit, že Bardon tyto signatury sám vytvořil, kdyby právě Kabelák nepublikoval již v roce 1940, tedy o 17 let dříve, dvě knihy těchto obrazců (Charaktery a pantákly Luny a Knihu tajemství velikého šému), z nichž druhá obsahuje i charaktery merkurských protigéniů Bardonem nezveřejněné. Odkud signatury pocházejí, není známo. Jisté je pouze to, že dodnes nebyly zveřejněny všechny. Natruc tajnůstkářům teď vyšla alespoň část toho, co uznal za vhodné zveřejnit (nebo spíše co stihnul vydat) sám Kabelák. Potěšení přezkoumat, do jaké míry se Kabelákovy signatury shodují či rozcházejí s obrazci Bardonovými, budiž přenecháno čtenáři.

Pokud by snad někdo nevěděl, co si má s touto povýtce obrázkovou knížkou počít, říká to San v doslovu jasně: do nebes volati. Jak? To sdělil Kabelák pouze svým žákům (a Bardon veřejnosti).

Dodejme ještě, že kniha je vytištěna barevně na křídovém papíře se solidní celoplátěnou vazbou, dnes již – žel – tak vzácně se vyskytující. Vážení příznivci věd hermetických, sáhněte do měšce a nenechte si ujít tuto literární senzaci!