Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Má pohádka, moje pravda

San Listopad - 15 - 2015
Aniela Jaffé: Vzpomínky / sny / myšlenky C. G. Junga (Portál, Praha 2015)

Aniela Jaffé: Vzpomínky / sny / myšlenky C. G. Junga
(Portál, Praha 2015)

Aniela Jaffé: Vzpomínky / sny / myšlenky C. G. Junga

368 stran, Portál, Praha 2015, vydání první, brožované, cena 569 Kč
ISBN 978-80-262-0803-7

 

V létě roku 1956 padl poprvé návrh Kurta Wolffa vydat duchovní autobiografii C. G. Junga a Jolande Jacobiová doporučila jeho blízkou a dlouholetou spolupracovnici, sekretářku a švýcarskou psychoanalytičku Anielu Jaffé (1903–1991).

Jung byl znám svým odporem k popisování sebe a svého díla před očima světa. Přislíbil teprve po dlouhém váhání a zároveň si stanovil podmínku: kniha bude moci vyjít až po jeho smrti.

Po nějaké době „zpovídání“ a jeho zaznamenávání přišel koncem roku 1957 s návrhem, že bude o svém dětství psát sám, což bylo překvapující vzhledem k faktu, že jej psaní namáhalo a že by nic takového nepodnikl, kdyby to nepociťoval jako „úkol“ z nitra.

„Každá má kniha je vždycky osud. Je v tom cosi nedozírného a já si nemohu nic předepsat nebo předsevzít.“

V dubnu 1958 tak dokončil tři kapitoly o dětství, školním období a letech studií. V lednu 1959 byl na svém venkovském sídle v Bollingenu a když Aniele Jaffé vracel kapitolu O životě po smrti (str. 257n), řekl jí:

„Něco ve mně bylo dotčeno. Vytvořil se ve mně jakýsi vnitřní potenciál a já musím psát.“

Tak vznikla kapitola Pozdní myšlenky, v níž jsou vysloveny ty nejhlubší, i když možná vůbec nejnepřístupnější Jungovy myšlenky (str. 279n).

Pokračování →

To, co spojuje: iungit

San Říjen - 24 - 2015
James Hillman, Sonu Shamdasani: Nářek mrtvých. Psychologie po Jungově Červené knize (Portál, Praha 2015)

James Hillman, Sonu Shamdasani: Nářek mrtvých. Psychologie po Jungově Červené knize
(Portál, Praha 2015)

James Hillman, Sonu Shamdasani: Nářek mrtvých. Psychologie po Jungově Červené knize

264 stran, Portál, Praha 2015, vydání první, brožované, cena 499 Kč
ISBN 978-80-262-0619-4

 

James Hillman (1926–2011) byl jedním z nejvýznamnějších psychologů moderní doby. Je považován za zakladatele archetypální školy jungovské psychologie. Portál vydal jeho knihy Sny a podsvětí. Nový pohled na sny rozšiřující klasické teorie S. Freuda a C. G. Junga (1999) a Klíč k duši (2000), v Malvernu to bylo Myšlení srdce a duše světa (2013) a začátkem 90. let v překladu Rudolfa Starého Duše a sebevražda (1997).

Sonu Shamdasani (1962) byl editorem Jungovy Červené knihy (Portál, 2010), jakož i její čtenářské edice – spolu s Johnem Peckem a Markem Kyburzem (2013), autorem biografické práce C. G. Jung – Život v knihách (Portál, 2013) a řady dalších studií. Působí v Londýně, kde na několika univerzitách přednáší dějiny psychologie.

V dialogu předního světového psychologa Jamese Hillmana, zakladatele hnutí archetypální psychologie, a uznávaného historika psychologie, znalce díla C. G. Junga a editora jeho Červené knihy, Sonu Shamdasaniho, který se odehrává na pozadí vydání Červené knihy, procházejí témata z jejich pohledu důležitá pro moderní psychologii: vztah živých a mrtvých v našich snech a fantaziích, otázka kreativity a výtvarného vyjádření, psychologie umění, narativní psychologie, hlubinná psychologie, význam křesťanství pro moderního člověka, vztah člověka k minulosti.

Pokračování →

Osvícení

San Červen - 22 - 2014
Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století (Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století
(Academia, Praha 2014)

Karl R. H. Frick: Osvícení v tradici gnosticko-teosofických a alchymicko-rosenkruciánských tajných společností do konce 18. století

680 stran, Academia, Praha 2014, vydání první, brožované, cena 750 Kč
ISBN 978-80-200-2257-8

*

Karl Richard Hermann Frick se narodil 12. června 1922 v Chotěbuzi, ve spolkové zemi Braniborsko, která leží na řece Sprévě a zemřel přede dvěma roky, 17. prosince 2012, v malém půvabném městečku Velden am Wörther See (slovinsky Vrba na Koroškem). Kromě své spisovatelské dráhy byl rovněž praktickým lékařem.

Frick se na konci 50. let XX. století začal intenzivně zabývat studiem alchymie, později také svobodným zednářstvím a satanismem. V roce 1959 vyšel jeho článek pod názvem Die alchemistischen Studien des Bochumer Arztes und Jobsiade-Dichters Dr. Carl Arnold Kortum (1745–1824). V roce 1960 jej následoval další s titulem Der Tübinger Alchemist und Professor der Mathematik Johann Conrad Creiling (1673–1752).

Od roku 1970 se Frick věnoval svobodnému zednářství a v roce 1973 publikoval svoji první knihu Die Erleuchteten (č. Osvícení). Roku 1975 a 1978 následovaly knihy Licht und Finsternis I und II. V 80. letech se konečně věnoval hloubání na téma satanismu, z nějž vzešly knihy Satanismus und Freimaurerei: Eine Dokumentation bis zur Gegenwart (Satan und die Satanisten) a Das Reich Satans: Luzifer, Satan, Teufel und die Mond- und Liebesgottinnen in ihren lichten und dunkeln Aspekten. O jeho díle na tomto poli se zmiňuje Joachim Schmidt v knize Satanismus: Mythos und Wirklichkeit (Diagonal-Verlag 1992, str. 197) a také Helmut Zander v knize Anthroposophie in Deutschland: Theosophische Weltanschauung und gesellschaftliche Praxis 1884–1945 (Band 1, Vandenhoeck & Ruprecht 2007, str. 22).

Pokračování →

O daru vidění

San Březen - 25 - 2012

Potopené zrcadlo: Legendy, pověsti a pověry z Bretaně (Argo, Praha 2005)

Potopené zrcadlo: Legendy, pověsti a pověry z Bretaně

328 stran, Argo, Praha 2005, vydání první, vázané
ISBN 80-7203-670-X

*

V úvodu knihy se píše o lidech majících dar vidění a vypráví se o nich, že „prošli posvěcenou půdou tam a zpátky dřív, než byli pokřtěni“. Vidí to, co většině lidí zůstává skryté.

A o tom a o nich je tato kniha sebraných legend, pověstí a pověr z Bretaně.

Třebaže je titul knihy odvozen z téměř strašidelného příběhu Potopené zrcadlo, po hlubším studiu se zdá, že ústředním je Peronnik Hlupáček.

Jestliže se u něj zastavíme trochu déle, není to přezírání ostatních příběhů, nýbrž jeho naprosto výjimečná osobitost, původnost a narativní struktura. Vyprávění obsahuje mnoho alchymických a magických detailů, jež můžete dlouho promýšlet a následně domýšlet, o čem vlastně Peronnik přináší zprávu.

Po prvním přečtení seznáte, že z kategorie příběhů O hloupém Honzovi je tento ten nejpůvodnější. Peronnik Hlupáček je také uveden jako pohádka od Kulatého stolu.

Peronnik se řadí k nevinným človíčkům křtěným zaječím olejem. Z poznámky vyčteme, že jde o toho, který rozumu moc nepobral, ba pojedl málo vtipné kaše.

Pokračování →

Asketičtí a libertinští gnostikové

Peter-Robert König Únor - 7 - 2011

Švýcarský autor P. -R. König je čtenářům Revue HORUS znám z čísla II/94, kde byl uveřejněn jeho článek k historickému fenoménu O.T.O. Tentokrát uveřejňujeme jeho příspěvek, který přednesl pro CESNUR na universitě v Římě, zabývá gnostickými aspekty spásy, misogyny, O.T.O. a úvahou o tom, je-li sperma homeopatickým lékem.

*

Světelné koláčky

Jednoho dne se universum rozpadlo na kousky – ať už to způsobil ženský aspekt Stvořitele nebo nějaká přechodná jsoucnost mezi božským a profánním.

Ti, kdož jsou s tímto světem i v něm, kdož se těší dobrému zdraví a zakusili lásky i uspokojení v oborech, které upřednostňují, nemají – jak se zdá – zapotřebí gnosticismu léčícího universum, který – jak věřím – je náboženskou pomůckou, kterak nést úděl nesnesitelného života.

Mág a gnostik žijí najednou ve dvou různých světech. Jenže zatímco mág se snaží onoho světa nad sebou využít, aby měl moc nad světem vezdejším, gnostik hledá božskou skutečnost, království, které se nachází zde na tomto světě, který je pouze jakýmsi druhem stínového světa. Ale jak mág, tak i gnostik cítí, že sexualita může být klíčem nebo dveřmi do jiných světů; liší se však asketickou nebo libertinskou, smyslovou orientací. O tom se chci zmínit. Uvedu souhrn gnostických tradic, ale ne co se týče literatury, ani obecně srovnáváním jejich kosmologie a ani jejich historií; obrátím se k moderním dobám, v nichž moderní gnostikové pravděpodobně vidí oba světy reálněji než starověcí gnostikové.

→ Spása

Život ve světě, který je subjektivně pociťován a zakoušen jako „prohnilé místo“ (gnostický pojem), volá po spáse. Místem, kde tato spása začíná, je hmotné tělo. Vystupuje do vyšších úrovní (např. emocionální úroveň a intelektuální úroveň), dokud nedosáhne božského místa v plérómatu. To jest ta přetékající plnost. Toto pléróma, ať už je v člověku nebo někde ve vnějším prostoru, je gnostickým protikladem tohoto „prohnilého“ pozemského místa. K tomu, jak opustit toto prohnilé místo, lze vytyčit dvě cesty: přemoci ho nebo se ho vystříhat (asketický koncept); nebo jej rozpustit tím, že žijeme až do úplného konce (smyslová cesta). Na vyšší úrovni je tomu naopak. Smyslová cesta vede k homeopatickému asketismu: tím že oslabujeme zlo, zatímco se mu s potěšením oddáváme jakožto nutnosti. Sensualističtí gnostikové vítají hřích s otevřenou náručí, aby zakusili zkaženost tohoto světa a aby jako fénix povstali z popela. Sexuální orgie jsou výpotkem božského pneuma či Logu, který vystupuje k plérómatu. Asketická cesta reaguje alopaticky[1]: proti jedu existence podává jako lék nevědomost těla.

Pokračování →

Radek Chlup: Corpus Hermeticum

Radek Chlup: Corpus Hermeticum

440 stran, nakladatelství Herrmann & synové, Praha 2008, vydání první, vázané, cena 498 Kč
ISBN 80-87054-09-3

*

Počátek tohoto vydání se váže k osobě Zdeňka Kratochvíla, který se dlouhodobě věnoval komentovanému překladu Corpus Hermeticum z řečtiny, jehož provedení pak postupně (od roku 1992) přejal Radek Chlup. Radek Chlup působí v Ústavu filosofie a religionistiky FF UK v Praze, je religionista a zabývá se antickým Řeckem.

Z období pozdní antiky se uchoval soubor řecky psaných textů, zvaný „Corpus Hermeticum“, tedy soubor hermetických spisů. Obsahuje 14 až 18 textů (autor upřesňuje počet na 17), které už asi ve 3. stol. n. l. vytvářely jakýsi „kánon“, relativně uzavřený soubor. Lze jej případně vnímat i jako kanonické knihy jakési náboženské společnosti, např. údajných „Obcí Hermových“ v Alexandrii. Je však zřejmé, že takových spisů bylo mnohem víc. Antický hermetismus je pozoruhodný tím, že rozsáhle pracuje s řeckými filosofickými pojmy a argumenty, avšak svým celkovým vyzněním působí velmi nefilosoficky a neřecky.

Vlastním jádrem práce byly texty a překlady Corpus Hermeticum. V následných komentářích se Radek Chlup snažil ozřejmit argumentaci hermetických autorů a v mezích možností jí dát smysl i tam, kde není na první pohled patrný. V Předmluvě by nemělo být přehlédnuto poděkování Filipu Karfíkovi, který měl nemalou zásluhu na tom, že se jeho přístup k akademické práci notně proměnil.

Přehled použité bibliografie (použitých překladů a kritických vydání hermetických spisů) ukazuje na úsilí, jež bylo přípravě tohoto díla věnováno. Potěšitelné je, že nám autor dal na vědomí, že je v ní zahrnuta toliko literatura, kterou měl bezprostředně k dispozici. Pokračování →

Plamen ve svaté hoře

Timothy O'Neill Duben - 27 - 2010

Tento článek jsme převzali s laskavým svolením editora Carla Abrahamssona z časopisu THE FENRIS WOLF – The Journal Of Contemporary Occultism, Issue No. 3 (jeho původní název zní A Flame In The Holy Mountain). Je dokladem probouzejícího se zájmu o tělo a jeho uvědomování. Vůle musí být vtělena. Tělo je výrazem vůle. Méněcenné tělo, málo cenná bytost.
Slavné Ovidiovy Proměny začínají těmito slovy: »Vyprávět chtěl bych o tom, jak změněna dřívější těla v nová«, pro Nový æon pak platí, že »formule Růže a Kříže dokonala ohnivou proměnu v ‚cosi nádherného a podivného‘ (naznačená pahorkem, který je obehnán zdí)« – viz Aleister Crowley: Kniha Thothova (str. 138), HORUS, Brno 1994. Falicko-jónická symbolika je tu zřetelně naznačena.
V Satirách (10,356) kritizuje Iuvenalis zvrácená lidská přání a doporučuje naopak ta, která činí lidi skutečně šťastnými a jejichž splnění je v lidské moci: »Máme si přát, aby byl ve zdravém těle zdravý duch«. Kde však povstala na Západě taková nevraživost vůči lidskému tělu? Matouš (26, 41) říká: »Duch je připraven, ale tělo je slabé«, aby nakonec křesťanství sdělilo napravovaným (a překvapeným) pohanům, že »tělo jest nádobou hříchu«. Zdravé kořeny pohanství však zejména u venkovanů celkem bez úhony přežily a tělo tu bylo ctěno a slunci a vodě i nadále vystavováno.
»Ty nemáš žádné právo, než konat svoji vůli«, říká se v Knize Zákona (AL, I:42). Ctěné čtenáře pak upozorňuji na článek Magie & média v druhém čísle časopisu ŽIVEL, který si všímá nových trendů Informačního æonu, a sice ‚inteligentních drog‘ (smart drugs). »Biotechnologie a genetické inženýrství zplodily nové pokolení možností na prodloužení života a rozšíření inteligence. A počítačoví fanatici ze Silicon Valley zdokonalují technologie, které umožní simulaci reality, biologické manipulace a zvýšení naší kapacity zpracovávat informace. Inteligentní drogy a virtuální realita se daly na pochod, který změní celý svět. Masové používání farmaceutik přivodí obrovskou změnu kultury. Nadchází kulturní rozdělení a nástroje, které ho předcházejí, fungují jako časovaná bomba – to, co začíná vplouvat do naší existence, je »post-humanita« – je to, jako bychom začínali být rozdílné druhy (Viz také O Velkém Předělu. Revue HORUS, Solstitium Æstatis 1991, str. 39-58).
Slovo »tělo« pochází z řeckého telos – ukončení, uskutečnění – a vidíme v něm cíl, Veliké dílo. A stoje na Zemi, využíváme telurických (zemských) proudů k reintegraci svého těla, jehož ohnivou proměnu si vynutí Duch svatý.
– San

*

→ Poznámky ke svatosti těla, teorii emanací a západní Cestě těla
Velikou hádanku všech náboženských, filosofických a metafyzických systémů lze jednoduše shrnout do jediné, zdánlivě nevinné otázky: Jak je možné, že rozmanitost a tělesnost našeho viditelného a konsensuálního universa povstává z nadčasové, mimoprostorové a pohybuprosté transcendentality Absolutna? Jenže odpověď přicházející od intelektu je jednoduchosti dosti vzdálena, vezmeme-li v úvahy všechny ty monismy, dualismy, non-dualismy a ostatní složité systémy konstrukce reality, každý se svými vlastními přednostmi a nedokonalostmi. Odpověď mystiků, umělců a intuitivistů na tuto fundamentální otázku je velmi odlišná. Podle bezprostřední duchovní vize gnostiků tryská iluze duality z Jednoty v plameni, v němž se snoubí vášeň, láska a erós. Je to proces emanace; mystérium vystoupení mnohosti z Jednoty v neutuchajícím proudění Lásky.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b