Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Chizr

Směr vyprávění ukáže nám šipka Pfeillova:

„Půjdu na poušť… a obléknu se v divoký mech.“ Tak se „stanu závěrečnou tečkou a nezůstanu věčně pouhou čárkou.“ A starý žid mu odpovídá: „Ani netušíte, že v knihách života stojí něco jiného, než co je tam tištěno? Vy byste se měl nazývati »Grün« a ne já.“ „Otec říkával často, že brzy nastane doba, kdy budou lidstvu odňaty poslední podpory, a duchovní smršť smete vše, co ruce kdy vytvořily. Pouze ti jsou obrněni proti zániku, kteří dovedou v sobě spatřiti kovově zelenou tvář předka, pračlověka, jenž neochutná smrti.“ „Ten však, na něhož čekáte, nepřijde jako král, dokud se čas nenaplní; dříve musí jeho předchůdce býti ve vás, jako nový člověk, aby připravil království. A přece bude jich mnoho s novýma očima a ušima, aby se neřeklo opětně o lidech: mají uši, a neslyší, mají oči a nevidí…“[1]

„Vynořil se mi v paměti obraz… pocházel prý od neznámého mistra a představoval Ahasvera: měl obličej olivově bronzové barvy, neuvěřitelně strašný, černou pásku kolem čela, oči bez bělma a bez zorniček. … Věčný Žid nazývá se: Chidher, to jest: »zelený«.“ „Obličej zjevu byl zahalen, pouze čelo bylo obnaženo, a na něm hořel zeleně zářící kříž.“

Jan Křtitel jako nový člověk v úsobí předchůdce připravuje cestu zelené moci, vzkříšení do království Božího. Podobně v roce 1889 připravoval cestu symbolismu Paul Gaugain svým Zeleným Kristem (Le Christ vert), jehož uviděl novýma očima, které spolu s plátnem předal lidstvu. Na posledních řádcích Zelené tváře čteme:

„Hauberrisser mohl, jako hlava Janova, hleděti současně do onoho i do pozemského světa a rozeznávati jasně jejich podrobnosti a věci. Byl zde i tam živým člověkem.“

Oním dvojnásobně živoucím rozhlížejícím se do dvou směrů & světů může být právě tak dobře Jan Křtitel, jakož i Janus Dvoutvářný, bůh vrat, dveří, vchodů, prahů, začátků i konců, doby sázení a doby sklizně, ohlašovatel nového věku.

Pokračování →

Patrik Linhart: Horrory roků (Paper Jam, Hradec Králové 2016)

Patrik Linhart: Horrory roků
(Paper Jam, Hradec Králové 2016)

Patrik Linhart: Horrory roků

368 stran, Paper Jam, Hradec Králové 2016, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87688-43-4

 

Výbor 11 esejů, 17 kritik, 1 kalendářní glosy spolu s úvodem k músopedii chronologicky uspořádaných literárních a výtvarných počinů přes dvacet století včetně 16 s rozmyslem zvolených ilustrací představuje nová kniha Patrika Linharta, jehož předchozí, rozsahem stejně imperiální dílo Vyprávění nočních hubeňourů, počaté v radosti z tvorby, jsme uvedli našim čtenářům již před dvěma lety.[1]

Úvodu vévodí okulturní esej Magie všedních dní čili Člověk jako zraněný anděl předznamenávající autorův zámysl, s nímž se jal po boku Noren spřádat předivo svých myšlenek. Mrtvá krajina Leona Spillaerta jenom podtrhuje jeho v úvodu vykřičené obvinění, „že jsme svět připravili o veškerou magii.“

Neplatí to však v jeho případě, neboť o vlastní iniciaci se postaral sám s horlivostí Panurga, který na příkaz Lahvice BACBUC vypil všechny knihy v dosahu svého magického kruhu a stal se učeným až po játra znaje jako bohové vše dobré a zlé z pera „Huysmanse, Maupassanta, Machena, Meyrinka, Stokera, Blackwooda, Jakuba Böhma i Swedenborga, Papuse, Eliphase Léviho, Lasenice a Junga.“

Pokračování →

James Hillman, Michael Ventura: Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je stále horší (Malvern, Praha 2016)

James Hillman, Michael Ventura: Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je stále horší
(Malvern, Praha 2016)

James Hillman, Michael Ventura: Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je stále horší

232 stran, nakladatelství Malvern, Praha 2016, vydání první, brožované
ISBN 978-80-7530-040-9

 

„Vstoupil jsem do pohádek a vstoupil jsem do mýtů, literatury, filmů. Svým utrpením jsem vstoupil do světa imaginálního,“ říká James Hillman a Michael Ventura [MV] chápavě dodává: „Vstoupil jsi do Času snění.“

Je s podivem, že tak významný psycholog, jakým James Hillman [JH] byl a stále je, ještě nemá na wikipedii českou stránku, ale nejspíše to jenom dokresluje všechno to, o čem se na stránkách knihy, zachycující jejich dialog, dovídáme.

Vysvětlení volby názvu tohoto knižního titulu najdeme hned na prvních stránkách (str. 32):

„Jedním z problémů se vzděláváním psychoterapeutů je to, že se psychoterapeuti neučí dost o literatuře, dramatu a životopisech.“

Chtělo by se – s přihlédnutím k detailu – dodat: ano, nemají povědomí o (nejen řecké) mytologii, obecné i speciální symbolice, etymologii a nakonec i přidružených vědách – což může být, koneckonců, podle založení psychoterapeuta vlastně cokoliv – od kvantové fyziky, přes pop-kulturu až po film.

MV si nebere servítky a pojmenovává přetlak v současné společnosti velmi přesně: „Takový vztek, ta zuřivost a zlomené srdce by se měly zpracovat. … No ale co s tím pak má člověk dělat, když ne zpracovat? Jak chceš kurva »procházet individuací«, anebo aspoň vyrůst, když to nezpracuješ?“

Pokračování →

Úzkost má mění se v úžas

San Srpen - 21 - 2016
Martin Jiroušek: Černý bod. Horor v českých zemích (Protimluv, Ostrava 2015)

Martin Jiroušek: Černý bod. Horor v českých zemích
(Protimluv, Ostrava 2015)

Martin Jiroušek: Černý bod. Horor v českých zemích

272 stran, Protimluv, Ostrava 2015, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87485-27-9

 

MJ Martin Jiroušek (*1972) je absolventem oboru Teorie a dějiny dramatických umění na UP v Olomouci (1998), přičemž studium uzavřel prací Nekonvenční horor a jeho základní rysy.

Pochází z dnes už neexistující části Orlové-Lazy, odkud byl – jak se dočteme ze zadní strany přebalu – nuceně vystěhován z poddolovaného domu, takže od roku 1995 už trvale žije v Ostravě.

Od roku 1997 spolupracuje jako kulturní redaktor s ostravskou redakcí MF Dnes v oblíbeném seriálu Ostravské stopy, v němž představuje osobnosti kulturního života a jejich osobitý pohled na jedinečné místní lokality.

Především se však věnuje filmovému a literárnímu hororu, avantgardě, experimentálnímu a němému filmu, pro studenty středních a vysokých škol přednáší o vztahu filmu a literatury; ve vybraných knihovnách seznamuje s výklady o neobvyklých fenoménech ve světě literatury a filmu, podílí se kurátorsky na výstavách originálních filmových plakátů slavných českých výtvarníků (horor, zločin, komedie).

Zabývá se také filmovou cenzurou a nezařaditelnými osobnostmi filmového umění, např. Andrzej Źulawski, Marek Piestrak, Zora Ulla Keslerová, Mario Bava, Dario Argento, Lucio Fulci, Joe D´Amato, Juraj Herz a mnoho dalších.

V současnosti působí na volné noze a provozuje antikvariát.

Pokračování →

Duchovní cesta dneška

San Srpen - 17 - 2016
Karel Funk: Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků (Malvern, Praha 2016)

Karel Funk: Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků
(Malvern, Praha 2016)

Karel Funk: Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků

408 stran, Malvern, Praha 2016, vydání první, brožované
ISBN 978-80-7530-034-8

 

KF Karel Funk (1948) je svými vlastními slovy „hledající přítel hledajících“.

Stojí za ním poměrně rozsáhlá řádka literárních děl: Mystik a učitel František Drtikol (Gemma 89, 1993), Od křiku v sobě k šepotu v chrámu (IRES Písek, 1996), Zdeněk Hajný (BB art, 1998), Odívání sluncem (Agape, 1999), Drtikol a Hajný – za mysteriem tvorby (Fontána, 2001), Meditace jako píseň duše (Dobra, 2002), Tři duše na boso (Fontána, 2002), Epopej mariánství (Fabula, 2003), Tajemství čtyř ročních období (Eminent, 2004), Světliny 2 – Putování k polednám (Eva Babická, 2006), Meditační průvodce rokem aneb pohledy za roušku viditelné přírody (Malvern, 2008), Průvodce zdravím od dětství k dědství (ba ještě dál) (Agape, 2008), Meditace do svatyně, do křesla a do deště aneb vesele i vážně o zdraví duše (Malvern, 2009), Umíme si vytvořit domov? (Malvern, 2013), Provázení stářím a umíráním (Malvern, 2014), a zatím poslední Putování mystickým rokem aneb skrytá řeč svátků (Malvern, 2016).

Z přehledu seznáme, že autor se niterným obsahem životního i přírodního běhu zabývá už delší dobu s velkým zaujetím a soustředěností. Kromě toho najdeme na webu i jeho osobním podáním oživené přednášky (Kosmická mystéria adventu a Vánoc) či zamyšlení (Hledání světlin) na tato témata.

Člověk Funk o sobě říká:

„Žiju co nejobyčejněji, nestojím o nápadné vytrubování duchovna do světa. Jde mi o to, abych byl důvěryhodným pro Boha, pro své okolí a pro sebe. Odtud lze začít, a je to pěkná dřina.“

Dřinu ovšem představuje i vůle recenzenta seriózně pojednat čtyřsetstránkovou knihu, která jest v zásadě autorovým kompendiem posbíraných niterných zážitků na jeho pouti životem k Matce živých, který – když se začtete do jeho zpovědí – nebyl zpočátku vůbec lehký. „Hlídka“ ovšem dbá na to, aby nikdo nepovolaný vnitřní okrsky země nenavštívil a skrytý kámen ani nalézat a očišťovat nezačal. Právě tak i „Odpůrce.“

Pokračování →

O oné Věci

San Červen - 30 - 2016
Logos 2015. Sborník pro esoterní chápání života a kultury (Trigon, Praha 2015)

Logos 2015. Sborník pro esoterní chápání života a kultury
(Trigon, Praha 2015)

Logos 2015. Sborník pro esoterní chápání života a kultury

128 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2015, brožované, cena 199 Kč
ISBN 978-80-87908-13-6

 

Sborník Logos 2015 se představuje tematickými studiemi dějin francouzského hermetismu a jeho vlivem na vznik českých zednářských, theosofických a okultně-magických lóží.

Úvod patří životopisnému medailonku Dane Rudhyara od Pavla Turnovského, na nějž navazuje rozsáhlá studie nestora českého hermetického faktografa Milana Nakonečného o Francouzském hermetismu na přelomu 19. a 20. století, v níž byly pojednány i osoby nikoliv galského původu, jako A. E. Waite, Karl Kellner, Theodor Reuss, Aleister Crowley (špatně skloňovaný) a další, všimli jsme si však, že byl vynechán přímý předchůdce francouzského magického obrození – Fabre d’Olivet, okcitánský učenec, literát, básník, skladatel a mystifikátor, jehož biblická a filosofická hermeneutika ovlivnila mnohé okultisty, jako např. Eliphase Léviho, Gerarda Encausse a Édouarda Schurého.

Tomáš Jan Hoyer se v článku Vyvolení kněží vesmíru a theurgický martinismus zabýval organizační činností Martinéze de Pasqually, který ovlivnil Františka Kabeláka, zejména jeho práci Magia divina.

Od téhož autora pochází Pojednání o reintegraci bytostí Martinéze de Pasqually, jehož studie upomenou na učení Jacoba Böhmeho; poprvé si můžeme přečíst jeho apokryfní pojetí Kainovy vraždy Ábela.

Pokračování →

Čas, vrah všech

San Září - 20 - 2015
Petr Stančík: Mlýn na mumie aneb převratné odhalení komisaře Durmana (Druhé město, Brno 2014)

Petr Stančík: Mlýn na mumie aneb převratné odhalení komisaře Durmana
(Druhé město, Brno 2014)

Petr Stančík: Mlýn na mumie aneb převratné odhalení komisaře Durmana

400 stran, Druhé město, Brno 2014, druhé vydání, brožované
ISBN 978-80-7227-358-4

 

Lze-li v naší časnosti nalézti zrozence z rodu Jana Weisse, Ladislava Klímy, Jiřího Karáska ze Lvovic nebo Karla Šarliha?

Petr Stančík. Úmysl přiblížit se k tomuto jeho dílu jsem pojal během čtení rozhovoru s ním jakožto čerstvým laureátem Magnesie Litery za prózu v 11. čísle literárního obtýdeníku Tvaru.

IAO Rozdíl mezi anarchií a řádem se může někdy lišit jedinou hláskou – jako ve slovech doutnák a doutník.

A jestli snad má člověk blíže k anarchii právě proto, že falickou samohláskou „I“ řada začíná, pak femininní samohláskou „A“ je v explozi zplozen celý náš život, ba vesmír, a v posledku se může kochat nadějí, že ta řada skončí neutrálním výkřikem „O!“.

Takový výkřik bylo jistě slyšet i při úsvitu zrození Pána, který se stal Božím pahýlem, uzlem kosmické energie, sukem, jenž zdobí olbřímí ostrev Boží, po níž jako po žebříku za Ním stoupají duše, které On blasonuje co trofeje na Svém erbu.

Thomas de Quincey vnesl do teorie zločinu[1] „vzpurný černý humor s hořkou příchutí (jakýsi druh teroristické činnosti ducha)“,[2] a citovaný Iordan Chimet vidí v Comte de Lautréamontovi umělce-zločince, který se po vzoru svého hrdiny Maldorora sám do něho převlékl: „Maldoror je pekelný umělec, který podobně jako umělec pozemský – jen s jiným záměrem – vyniká v umění ustavičného proměňování.“

Kdo by chtěl vstoupit do nebe trnitou cestou ctností, když se tam může hladce prosmilnit několikrát denně?
– ORDO NOVI ORDINIS

Fantasta Lupin si připravuje svá kriminální čísla na pouťové představení, pro nějž si vybírá do rolí herce a s oponou očekává potlesk. Soudce Lawrence Wargrave, hlavní hrdina věhlasné detektivky Deset malých černoušků Agathy Christie, pojímá zločin jako umělecké dílo: „Chtěl jsem taky spáchat zločin. Uvědomil jsem si, že je to něco jako touha umělce realizovat se, vyjádřit sebe sama. Byl jsem nebo jsem možná mohl být umělcem zločinu…

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b