Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Zdvižený závoj

San Prosinec - 25 - 2014
Svědkyně temnot. Antologie viktoriánských autorek strašidelných příběhů (Plus, Praha 2014)

Svědkyně temnot. Antologie viktoriánských autorek strašidelných příběhů (Plus, Praha 2014)

Svědkyně temnot. Antologie viktoriánských autorek strašidelných příběhů (sestavil Mike Ashley)

288 stran, Plus, edice Pandaemonium, Praha 2014, vydání první, vázané
EAN 9788025902752

*

Michael Raymond Donald Ashley (narozen 1948) je britský bibliograf, autor a editor povídek science fiction, mystery a fantasy. Žije v Kentu. Proslul zejména přípravou série Mammoth Book, v níž vycházejí antologie krátkých povídek. Antologie The Darker Sex: Tales of the Supernatural and Macabre by Victorian Women Writers vyšla v nakladatelství Petera Owena (2009).

Emily Jane Brontë (1818-1848) napsala Palác smrti původně francouzsky (Le Palais de la Mort) v říjnu roku 1842, do angličtiny byl přeložen až teprve o téměř sto let později (The Palace of Death).

„V době, kdy bylo nejstarší dceři deset let, se otec rozhodl, že dětem dopřeje vzdělání. Vybral penzionát v Yorkshiru, určený pro nemajetné pastorské dcery. Postupně do něj byly odvedeny všechny děti kromě nejmladší Anne a Patricka. V internátní škole panoval velmi tvrdý režim. Mary a Elizabeth zde zemřely na tuberkulózu a domů se tak vrátily pouze Emily s Charlotte. Utrpení, které sestry v penzionátu prožívaly, Charlotte později vylíčila ve svém románu Jana Eyrová. Celý život měly sestry zdraví oslabené pobytem ve škole i drsným podnebím doma. Emily zemřela 19. prosince 1848, krátce po smrti svého bratra, když nastydla na jeho pohřbu.“

Emily Jane Brontë

Emily Jane Brontë

Nejvíce ji proslavil její jediný román Na Větrné hůrce (Wuthering Heights), který dva roky po její smrti vydala sestra Charlotte znovu jako samostatný román pod jejím skutečným jménem. Emily dříve kvůli předsudkům publikovala pod mužským pseudonymem Ellis Bell. Palác smrti je spíše drobným cvičením imaginace nebo možná i záznamem snu, jejž prostoupily tvrdé životní rány, které na ni dopadaly. Smrt byla její blízkou známou, takže o ní přemýšlela mnohem intenzivněji než o jiných postavách na scéně života.

Pokračování →

Janine Chasseguetová-Smirgelová: Kreativita a perverze. Psychoanalýza lidské tendence posouvat hranice reality

Janine Chasseguetová-Smirgelová: Kreativita a perverze. Psychoanalýza lidské tendence posouvat hranice reality

200 stran, Portál, Praha 2001, vydání první, brožované, cena 269 Kč
ISBN  80-7178-509-1

*

Janine Chasseguetová-Smirgelová je francouzská psychoanalytička, profesorka na Universitě Charlese de Gualla a členka Psychoanalytické společnosti v Paříži a v nedávné době byla viceprezidentskou Mezinárodní společnosti pro psychoanalýzu.

Kniha Kreativita a perverze vychází z přednášek a seminářů, které autorka měla v 80. letech na londýnské University College. Vztahuje se v ní k širokému záběru filmů, her a spisovatelů – včetně de Sadeho, Oscara Wilda a H. G. Wellse. Ukázky z těchto zdrojů jsou těsně provázány s modely klinických případů. Ačkoliv autorka není konformní s klasickým analytickým schématem, předkládá odkazy na psychoanalytickou literaturu a zůstává věrná Freudovým myšlenkám. Zdůrazňuje vztahy mezi perverzí, narcisismem a idealizací, problém perverze začleňuje do nekonečného zápasu lidství proti realitě.

Napsala řadu prací o psychoanalytických tématech. Do angličtiny byla přeložena její díla Kreativita a perverze, The Ego Ideal a Freud or Reich? Zabývala se rovněž problémem nacionalismu v díle Nationalism and Religion – Precursors of Nazism. Redigovala a přispěla článkem do knihy Female Sexuality: New Psychoanalytic Views. Freud and Female Sexuality (1975), který povstal z diskuse nad publikací Female Sexuality. Další články, napsané po roce 1983 a nepublikované v tu dobu, když byla autorka přizvána k přípravě tohoto svazku, se zabývaly širokou řadou témat, ale všechny jsou svázané jeden s druhým základní ideou: Role otce a matky v psýché.

Pokud jde o vlastní knihu, tedy o podíl já v rozpoznávání reality, popisuje autorka idealizaci derivativů análně-sadistické fáze, které se vynořují v podobě přebujelého estétství (Joris-Karl Huysmans: Naruby) a mohou se rozvinout do idealizace klamu a podvodu, jak se s ní setkáváme u hochštaplerů (Thomas Mann: Zpověď hochštaplera Felixe Krulla). Uvidíme protipřenosové reakce, kdy se subjekt vzpírá přijetí nových nevědomých obsahů, vznikající při psychoanalytické situaci formulované jako „přechodový prostor.“ U těchto pacientů se hroutí schopnost fantazijní a emotivní explorace vlastního vnitřního světa a oni si pak nevědomě přejí zničit psychoanalytickou situaci coby symbolickou repliku oidipského páru. Jejich nevědomá snaha sterilizovat ji je výrazem touhy po fantazijní destrukci imaga rodičů v prvotní scéně, ale i potenciální tvorby nové reality (posunutí hranic, transcedence) – analytického „dítěte.“ Ilustruje rovněž vztah mezi perverzní strukturou a „perverzním“ myšlením. Každého totiž zajímá, zda je „normální“ a kde jsou hranice normality, zda se nepohybuje již za ní a zda není „perverzní.“ V jistém smyslu totiž pojetí „perverznosti“ může být spojeno se současným chápáním morálky, což bývá většinou prolomeno výtryskem potlačované spontánnosti a k uvolnění latentních a upozaděných impulsů.

Pokračování →

Upíři

Aleister Crowley Květen - 7 - 2010

Cara Soror,

Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.

*

Nosferatu *

Tak ty chceš, abych ti vyprávěl o upírech? Buď upírem sama sobě!

Ptám se, jak tohle zapadá do záběru tvých otázek? Je pro tebe tato informace esenciální, abys dokončila Veliké dílo? Jak by se zeptala naše vláda: „Je vaše cesta opravdu nezbytná?“

Takže dumám a brnknu ti kvůli detailům. Upíři, říkáš, ti mohou být pokušením nebo ti mohou vysávat energii. Naprosto správně. Řeknu ti to málo, co vím.

Poslouchej, co říká Eliphas Lévi! Varuje nás před jistým druhem osob, jež jsou beze strachu a mají chladnou krev, mají schopnost způsobit náhlé mrazení, a to jen pouhým vstupem do místnosti, kde probíhá ten nejživější večírek, jaký jsi kdy navštívila. Šeptají z ouška do ouška, otřesou tvým odhodláním, zmaří tvé nadšení, zbaví tě víry a kuráže.

Ano, všichni známe takové lidi. Mimochodem, je za to zodpovědný Merkur. Prošel jsem značný počet horoskopů, ať už vrahů nebo zavražděných; v obou případech to nebyla „zlovolnost,“ která vykonala tu špinavou práci, nýbrž ubohý, drobný, nevinný, stříbrem zářící Merkur!

Ty však máš na mysli mnohem romantičtější druh upíra. Drákulu Brama Stokera a jemu podobné. Je to, mimochodem, úžasně dobře dokumentárně zpracovaná kniha; velmi přesně zpracoval „fakta“ a jejich právní a magické pozadí.

Nosferatu

Je velice snadné se upírům vysmát, když žiješ v Upper Tooting nebo Surbitonu, nebo na jednom z těch míst, kde by si nepřál být viděn žádný upír, který si váží sám sebe. Ale v osamělé horské vesničce v Bulharsku to budeš vnímat úplně jinak! Ale jen tak mimochodem, měla by sis pamatovat, že důkazy týkající se upírů jsou právě tak silné jako nakrásně všechno ostatní na světě. Existují nesčetné zprávy na úrovni právních dokumentů ze slyšení, při nichž velmi vážení, odpovědní, ctihodní a velmi střízliví občané, včetně advokátů a soudců, prošetřovali případ po případu s nejvyšší precizností, s jakou nejslavnější chirurgové a anatomové přísahají na klinické detaily.

Seznam dobře prověřených případů těl, která byla vykopána měsíce po pohřbu a která nejenže kypěla zdravím, ale zalykala se i čerstvou krví, je nekonečný.

Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že veškerým neosobním vysvětlením – jež nic nevysvětlují – o kolektivní hysterii a pověrčivosti a splněných přáních a ostatku běžného pošetilého tlachání, je právě tak těžké uvěřit jako původním upřímným příběhům.

Je to extrémní egocentrická marnivost, která podněcuje nevíru v tento fenomén jenom proto, že leží mimo nekonečně malou píď osobní zkušenosti.

Když jsem poprvé přecházel burmsko-čínskou hranici, koho jsem měl potkat jiného než našeho konzula v Tengyueh, znamenitého Littona, který jasným úsudkem a ryzí osobností proměnil celou provincii Yunnan ve své vlastní místokrálovství? Poobědvali jsme spolu na trávě a strašně jsem spěchal vytěžit zlatý důl jeho vědomostí o této zemi. Po třetí nebo čtvrté věci mi řekl tohle: „Pamatuj si! Cokoliv ti kdo řekne o Číně, je to pravda.“ Žádná slova by mě hlouběji nezasáhla; uvízla hluboko ve mně a padalo na ně světlo denních zážitků, dokud po tisící neospravedlnila sama sebe.

A týká se to upírů!

Pokračování →

Tento článek kmenového autora Revue HORUS přináší některé nové myšlenky na téma magických vztahů mezi Chaosem & Řádem, mezi Nuit – jakožto nekonečnem možností – a Chaosem – jakožto jejich zásobárnou v podobě metamožností -, a dále Haditem a Ra-Hoor-Khuitem, kteří je dovádějí k uvědomění a aktualizaci. Nebýt napaden ideou, však jako idea napadat! Ne nápad dostat, nýbrž jako nápad stát!

→ Chaos & nové paradigma

Má v sobě Chaos, byť nedefinovaný, přece jen harmonii a určitý „smysl“?

Změna paradigmatu vás má přivést k poznání pravé vůle, která se jakožto kondenzační jádro vlastní osobnosti nachází někde mezi kreativním chaosem a determinovanou realitou. Magická formulace kreativity Chaosem jeví obtížnost nejvyššího řádu. Kterak odít do slov to, co slovo „slovo“ nezná? A znamená to, že Logos tam přijíti nemůže?

Vidíme-li změnu, je to už strukturovaná změna, definovaná. Dokonce i sledování procesu změny znamená jen hledět svému Stvořiteli pod ruce. Ale my mu přece chceme vidět do kuchyně, pod pokličku! Chceme vidět jeho postupy, koření a přísady, ale nade vše pak jeho „recepty k vaření“!

Ex-hibice se nadřazuje in-hibici.

Integruj! Nebudeš-li integrovat, budeš sám integrován!

*

→ O kreativitě Chaosem a rozpoznávání metamožností

Postulát: Chaos neznamená chaotické jednání, ve zmatku probíhající události nebo ne-řád věcí. Chaos je dar Stvořitele člověku, jímž ho chce postavit sobě naroveň.

Přechod lidstva prostřednictvím svých nejvyspělejších jedinců do fáze uvědomování úlohy Chaosu svědčí o jeho dospívání a přebírání odpovědnosti za sebe sama. Doposud nám byly ideje rozdávány, předávány, udělovány, vtiskovány – byli jsme pasivními přijímači a svět idejí nám byl nepřístupný. Museli jsme čekat na inspiraci a předvídání se odehrávalo pouze formou intuice. Kde je a jak vstoupit do tohoto a-priorního světa, který je in-(priorní)? Jde o odklon od pasivní inspirace, o převzetí aktivní role Stvořitele, k níž jsme byli povoláni. Svět se stal natolik složitým, že rozumovým poznáváním již nemůže být obsažen. O „rozumu v koncích“ (H. G. Wells) bylo také již cosi řečeno, a přesto je informační exploze teprve na samém počátku své hvězdné dráhy.

Rozpoznávání řádu (stvořeného) a Chaosu (metamožností) je základní zbraní, poznávacím nástrojem a stvořitelskou holí Mága. Sám stoje na obou březích opírá se o ztuhlé, stvořené a strukturované axis mundi, kde umírá a potvrzuje, vnímá a snaží se porozumět, ukotvuje a předává – a je vtahován do struktur nad bytím (Nejde o v pravém slova smyslu „struktury“; ty zde doposud nemají ani toto jméno.). Jak tedy může být něco v Chaosu, být Otcem bytí, a přitom se musíme vzdát představ dokonce i na semeno či zárodek, neboť u nich je již vše zformováno?

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b