Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Úzkost má mění se v úžas

San Srpen - 21 - 2016
Martin Jiroušek: Černý bod. Horor v českých zemích (Protimluv, Ostrava 2015)

Martin Jiroušek: Černý bod. Horor v českých zemích
(Protimluv, Ostrava 2015)

Martin Jiroušek: Černý bod. Horor v českých zemích

272 stran, Protimluv, Ostrava 2015, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87485-27-9

 

MJ Martin Jiroušek (*1972) je absolventem oboru Teorie a dějiny dramatických umění na UP v Olomouci (1998), přičemž studium uzavřel prací Nekonvenční horor a jeho základní rysy.

Pochází z dnes už neexistující části Orlové-Lazy, odkud byl – jak se dočteme ze zadní strany přebalu – nuceně vystěhován z poddolovaného domu, takže od roku 1995 už trvale žije v Ostravě.

Od roku 1997 spolupracuje jako kulturní redaktor s ostravskou redakcí MF Dnes v oblíbeném seriálu Ostravské stopy, v němž představuje osobnosti kulturního života a jejich osobitý pohled na jedinečné místní lokality.

Především se však věnuje filmovému a literárnímu hororu, avantgardě, experimentálnímu a němému filmu, pro studenty středních a vysokých škol přednáší o vztahu filmu a literatury; ve vybraných knihovnách seznamuje s výklady o neobvyklých fenoménech ve světě literatury a filmu, podílí se kurátorsky na výstavách originálních filmových plakátů slavných českých výtvarníků (horor, zločin, komedie).

Zabývá se také filmovou cenzurou a nezařaditelnými osobnostmi filmového umění, např. Andrzej Źulawski, Marek Piestrak, Zora Ulla Keslerová, Mario Bava, Dario Argento, Lucio Fulci, Joe D´Amato, Juraj Herz a mnoho dalších.

V současnosti působí na volné noze a provozuje antikvariát.

Pokračování →

Zelený z daleké jitřní země

San Červenec - 4 - 2014
Jeremias Gotthelf: Černý pavouk (Volvox Globator, Praha 2013)

Jeremias Gotthelf: Černý pavouk
(Volvox Globator, Praha 2013)

Jeremias Gotthelf: Černý pavouk

104 stran, nakladatelství Volvox Globator, Praha 2013, vydání první, vázané
ISBN 978-80-7207-888-2

*

Jeremias Gotthelf, vl. jm. Albert Bitzius, se narodil 4. října 1797 v městečku Murten (Morat) ve švýcarském kantonu Fribourg v rodině pastora. V roce 1804 se přestěhovali do vesnice Utzenstorf, do regionu bernský Emmental. Zde Bitzius vyrůstal, dostalo se mu zde i prvního vzdělání a našel si zde kamarády, stejně jako musel pomáhat svému otci obdělávat církevní půdu. V roce 1812 odešel dokončit svá studia do Bernu – tam se věnoval teologii, matematice, fyzice, dějinám a filosofii. Byl zakládajícím členem studentské společnosti Zofingia, druhého nejstaršího bratrstva ve Švýcarsku (založeno 1819).

Roku 1820 byl vysvěcen na pastora. V roce 1821 začal navštěvovat universitu v Göttingenu, ale rokem 1822 se musel vrátit domů, aby pracoval jako otcův asistent. Po otcově smrti (1824) přešel ve stejném postavení do Herzogenbuchsee, a později do Bernu (1829). Počátkem roku 1831 šel dělat zástupce přestárlému pastorovi do vesnice Lützelflüh, aby se brzo stal jeho nástupcem (1832) a oženil se s jednou z jeho vnuček (1833). Strávil tam už zbytek života; zemřel 22. října 1854.

Zprvu byl přívržencem liberálních idejí, později se stal rozhodným odpůrcem protináboženského radikalismu. V duchu Pestalozziho lidovýchovných idejí pěstoval drobnou i velkou prózu, v níž jadrným jazykem a zemitou dikcí zobrazoval takřka výhradně život a prostředí bernského rolnictva. Brojil proti pokračujícímu mravnímu rozkladu vyšších, zejména měšťanských vrstev, protestoval proti tvrdému vykořisťování chudého vesnického obyvatelstva a zasazoval se o zlepšení sociálních poměrů na švýcarském venkově. Všechny tyto tendence ztvárnil ve svém hlavním díle, dvousvazkovém románu Jak čeledín Uli k štěstí přijde (1841)a Pachtýř Uli (1849). Z jeho kratších próz vynikají texty Černý pavouk (1842) a Bětuška, děvečka podivná (1843).

Pokračování →

Lidé měsíčního svitu

San Duben - 27 - 2014
Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika (Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika
(Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika

628 stran, Pulchra, Praha 2013, vázané
ISBN 978-80-87377-59-8

*

Vyprávění nočních hubeňourů, úhledný špalík, shrnuje přehledně, ve čtyřech oddílech – z toho první o třech částech – dějiny frenetické literatury od raného novověku po současnost. Jeho pořadatel, Patrik Linhart (7. srpna 1975 – i když jsem si kladl otázku, zda PL není jen přízrak Ahasvera, neb jsem našel různé roky mistrova údajného narození: např. 1971, 1973 i 1975 – pozoruhodné!), patří ke střední generaci: prozaik, básník, publicista, výtvarník, performer a mystifikátor, žije v Duchcově a v Teplicích-Šanově. Vyšlo mu zatím jedenáct knih, z těch posledních např. cyklus povídek Spící Hrůza (dybbuk 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012) a Lunhard (Krásné nakladatelství, 2013). Nejlépe uvést jeho vlastní slova, máme-li zachytit alespoň odlesk jeho bytosti:

„Kupuji si knihy v Mekce intelektuálů a tu a tam i drahá díla, naposledy Ladislava Klímy dílo – zatím 2 svazky, neboť Velký román mám ve třech kusech od Pražské imaginace. V každém případě to není dílo, které by si počínající milovník Ládi Klímy měl koupit. Ne-e, jinak se z něj stane buď velký odpůrce nebo velký fanatik, obojí nemožno s dobrým svědomím doporučit. Další poměrně drahá kniha, kterou však doporučuji, je výstřední bibelot o brutálním umění (jak slova svádí) či spíš o jemném umění psychické kresby vedený Alenou Nádvorníkovou. Vedle těchto knih, které střídavě čtu již několik měsíců, mám v posteli dílo mladé Rusky na téma mrdání a fetování, které mi přijde dobré tak na honění si brka v pelechu a to jenom když jsem sám doma a nechce se mi vstávat. Nudu ranního vstávání pak kompenzuji návratem ke Karlu Bodlákovi od Vikiho Shocka. Půvabné knížce od člověka, který se opravdovým dandym alespoň chtěl stát. Večery pak patří vskutku aktuelním autorům a svěžím knihám. Načínám je knihou E. A. Poea Zrádné srdce přeložené Josefem Hiršalem a přáteli v památném roce 1959 a letos naposledy poloreeditované. Pak se věnuji tomu, co letí: Balla, Stasiuk a Tokarczuková. Se slovy Stasiuka: „V Dukle se vždy něco děje, naposledy zvláštní slunce a mrholení,“ se vracím ke střídavé četbě Kašpara noci od Aloysia Bertranda a antologie Bytosti schopné zemřít – prokletí básníci. Ta antologie je v pořádku, jen editoři zvolili nechutně patetický tón, který odpudí každého, kdo se právě pateticky nechce poeticky přeposrat“ (Haluze, 09/2009, str. 48).

Vyčníval bych asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty.

Ono „vyčnívání“ nejlépe vystihuje donkichotskou jízdu páně Linhartova životem. Ne vždy, spíše výjimečně se úvodem věnujeme osobnosti autora. Máme-li však porozumět zalíbení „nočního hubeňoura“ ve vyprávění příběhů lidu měsíčního svitu, stojí za to odběhnout a přečíst si některé zprávy, co nám internet dal.

Pokračování →

Každé přání začarování jest

San Duben - 21 - 2014

Stefan Eggeler (Austrian, 1894-1969), Der Spielmann und der Teufel im verwunschenen Schloss. The musician and the devil in the enchanted castle, 1920. Woodblock print, 17 x 18 cm.Rakouský malíř a grafik Stefan Eggeler (1894-1969), který – přestože byl dvorním ilustrátorem Hannse Heinze Ewerse a Gustava Meyrinka – nemá doposud ani v německé mutaci Wikipedie svoji vlastní stránku, vytvořil v roce 1920 přízračný dřevoryt Der Spielmann und der Teufel im verwunschenen Schloss [angl. The musician and the devil in the enchanted castle].

Stojí za povšimnutí, že anglické »enchanted« stojí za německým »verwunschenen«, přičemž »wunsch« značí přání, takže „každé přání začarování jest.“

Mám jediné přání, a to nemít žádná přání.

Ve stínu Zlatého chrobáka 1853-2013

Martin Jiroušek Srpen - 4 - 2013
EAP

Edgar Allan Poe

„Sakra, ten chlapík křepčí šíleně, asi jej kousla tarantule.“
Charles Dibdin: Všechno špatně

Isidin brouk, pekelně těžký, groteskní, tedy i elegantní a lehký, výrazný jako zlatý odlitek té nejrafinovanější literární formy, stojí na počátku českého moderního hororu. Jeho role není jednoduchá, přilétá do oblasti plné barokních a romanticky bujarých rejů umrlců, oběšenců skákajících ze šibenice a rudolfínských mágů, do krajiny vodníků a moráků. Teprve čas ukáže jeho směr od staroegyptských božstev k ultramoderní krkavčí hrůze, kdy se s podivným šelestem budou rozevírat jeho lesklé krovky… nad jámou s kostmi.

4. srpna, přesně před 160 lety chudý student z nemajetné rodiny truhláře – František Šebek (1831-1873) uveřejnil vůbec první český překlad klasika moderních žánrů detektivky, hororu a sci-fi Edgara Allan Poea: Zlatý chrobák. Český horor tak letos slaví pozoruhodné výročí a nejen jedno. Ve vztahu k filmu a literatuře, která souvisí s jeho formováním, ale nikoliv pouhého žánru. Tady někde se totiž dostáváme k elementárnímu jádru věci – k vytváření samotné podstaty. Před 100 lety to začalo v audiovizuálním umění a ještě dříve v psané literatuře. Byly položeny základní kameny a byla vytvořena pevná výchozí pozice. Tam, kde někteří vidí jen pár desetiletí, je ve skutečnosti o dost hlubší brázda a v případě nadnárodních a obecných vztahů dokonce zásadní pozice. Před sto lety se zúčastnili čeští tvůrci průlomového natáčení nejvlivnějšího předválečného hororu německé produkce Pražského studenta (Der Student von Prag, 1913), za jehož úspěchem stál novodobý prokletý básník, patolog lidské duše, geniální a rozporuplný bohém Hanns Heinz Ewers (inspirátor H. P. Lovecrafta, A. Crowleyho a také A. Hitlera). Ještě hlouběji však sahá přímá geneze hororu v českém periodiku. A iniciátorem nemůže být nikdo menší než samotný král hrůzy Edgar Allan Poe, Američan, kterému však teprve Evropa zajistila trvalou slávu. Nepochybně symbolistní Francie, ale svým dílem přispělo i romantické a posléze dekadentní Česko.

Pokračování →

Strašidelný chrám v horách

San Listopad - 28 - 2010

Strašidelný chrám v horách. Japonské lidové pohádky a pověsti

Strašidelný chrám v horách. Japonské lidové pohádky a pověsti

Vybral, přeložil a komentáři opatřil Jan Luffer
250 stran, Argo, Praha 2009, vydání první, vázané
ISBN 978-80-257-0096-9

*

Překlady z japonské literatury, potažmo pohádek a pověstí, představují pro kultivovaného českého čtenáře už bohatou a letitou tradici. Vedle bibliofilní rarity Osm tváří na jezeře Bivském: Milostné příběhy japonské v překladu Vedviky Velímské, výborů Petra Denka (Japonské pohádky a žertovné povídky, Japonské rozprávky a Tajemné zrcátko: Výbor z japonských pohádek), Barbory Markéty Eliášové (Japonské pohádky, Z vlasti samurajů: zkazky z Nipponu starého i nového), Zlaty Černé a Miroslava Nováka (Prodaný sen: Japonské pohádky), půvabné Princezny lásky: Román o japonských kurtisanách orientalistky a spisovatelky Judith Gautier (v překladu Arnošta Procházky, vydala Kamila Neumannová, Knihy dobrých autorů, 1925), Japonské pohádky W. E. Griffitha, nezapomenutelné knihy Jana Havlasy (Bloudění duší: Kniha japonerií, Japonská pohádka o dvou dědcích, Přízraky a zázraky: Kniha japonerií, Roztříštěná duha: Kniha japonerií), Kaidan, příběhy a studie podivných věcí Lafcadio Hearna (v překladu Rudolfa Chalupského). Japonským duchařským příběhům se říká kaidan, což lze nejlépe přeložit jako zvláštní nebo podivné příběhy. Příznivce H. P. Lovecrafta potěší skutečnost, že v jednom z doslovů k výboru jeho povídek Bezejmenné město a jiné povídky: Nadpřirozená hrůza v literatuře a jiné texty líčí Stanislava Menšíková, jak se „podivný exotický cestovatel Lafcadio Hearn ještě víc vzdaluje z říše skutečnosti a se svrchovaným mistrovstvím citlivého básníka spřádá fantazie pro průměrného spisovatele nedosažitelné. Jeho Fantastika (Fantastics), napsaná v Americe, obsahuje některé z nejpůsobivějších příběhů o ghúlech, jaké v literatuře existují, kdežto v Japonsku napsaný kaidan (kwaidan) krystalizuje s nevyrovnatelnou zručností a křehkostí podivné pověsti a šeptané báje onoho barvitého národa.“ Další jsou např. podivné příběhy Krabí zjevení Kótaró Tanaky, a pak především povídky Julia Zeyera shrnuté pod názvem Gompači a Komurasaki. Do stejné kategorie však patří i strašidelná scéna z magického rozměrného románu Sen v červeném domě Cchao Süe-Čchina (v jedinečném překladu Oldřicha Krále) o mladíkovi, jehož život zmarnila succuba tak, že se s ním pohlavně stýkala a vyčerpala jej do té míry, že po posledním aktu zůstala pod jeho chladnoucím tělem celá louže chámu.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b