Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Cosi cizího…

San Listopad - 17 - 2014
978-80-7207-969-8

Michael FitzGerald: Nacistická okultní válka. Hitlerova smlouva se silami zla (Volvox Globator, Praha 2014)

Michael FitzGerald: Nacistická okultní válka. Hitlerova smlouva se silami zla

248 stran, nakladatelství Volvox Globator, Praha 2014, vydání první, vázané, cena 499 Kč
ISBN 978-80-7207-969-8

*

Michael FitzGerald je historik zaměřený především na německou historii let 1918-1945. Začínal s poezií, krátkými povídkami a non-fiction. Je uznávanou autoritou na Výmarskou republiku a období nacismu a jeho druhá kniha, Adolf Hitler: A Portrait, získala cenu za nejlepší historickou biografii.

V září 2009 vyšla jeho kniha Nacistická okultní válka v nakladatelství Robert Hale. Dále je autorem knih Ragged London: The Life of London’s Poor, Storm Troopers of Satan, American Destiny: From Adam to Obama, The Making of Modern Streatham.

Kniha má famózní fotografické snímky a díky jejímu velkému formátu navíc dobře vyniknou (prameny uvedeny na str. 4).

Hned v úvodu poukazuje Michael FitzGerald na „širokou škálu teorií, které nabízejí okultní výklad nacismu. Tyto myšlenky se začaly vynořovat už ve 30. letech 20. století, ale do obecného povědomí vstoupily a staly se módou teprve o tři desetiletí později díky ohromujícímu úspěchu Pauwelsovy a Bergierovy knihy Jitro kouzelníků.“

V češtině jsme navíc měli možnost číst již řadu knih na toto téma: Nicholas Goodrick-Clarke: Okultní kořeny nacismu (dvě vydání: Votobia, Olomouc 1998 a Eminent, Praha 2008), Nicholas Goodrick-Clarke: Černé slunce (Eminent, Praha 2006), Nicholas Goodrick-Clarke: Hitlerova kněžka (Grada, Praha 2011), Christopher Hale: Himmlerova křížová výprava (Columbus, Praha 2005), Trevor Ravenscroft: Kopí osudu (Eminent, Praha 2003), Trevor Ravenscroft, Wallace-Murphy Tim: Znamení bestie (Eminent, Praha 2003), Peter Levenda: Nesvatá aliance (BB art, Praha 2004) ad.

Pokračování →

Lidé měsíčního svitu

San Duben - 27 - 2014
Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika (Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika
(Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika

628 stran, Pulchra, Praha 2013, vázané
ISBN 978-80-87377-59-8

*

Vyprávění nočních hubeňourů, úhledný špalík, shrnuje přehledně, ve čtyřech oddílech – z toho první o třech částech – dějiny frenetické literatury od raného novověku po současnost. Jeho pořadatel, Patrik Linhart (7. srpna 1975 – i když jsem si kladl otázku, zda PL není jen přízrak Ahasvera, neb jsem našel různé roky mistrova údajného narození: např. 1971, 1973 i 1975 – pozoruhodné!), patří ke střední generaci: prozaik, básník, publicista, výtvarník, performer a mystifikátor, žije v Duchcově a v Teplicích-Šanově. Vyšlo mu zatím jedenáct knih, z těch posledních např. cyklus povídek Spící Hrůza (dybbuk 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012) a Lunhard (Krásné nakladatelství, 2013). Nejlépe uvést jeho vlastní slova, máme-li zachytit alespoň odlesk jeho bytosti:

„Kupuji si knihy v Mekce intelektuálů a tu a tam i drahá díla, naposledy Ladislava Klímy dílo – zatím 2 svazky, neboť Velký román mám ve třech kusech od Pražské imaginace. V každém případě to není dílo, které by si počínající milovník Ládi Klímy měl koupit. Ne-e, jinak se z něj stane buď velký odpůrce nebo velký fanatik, obojí nemožno s dobrým svědomím doporučit. Další poměrně drahá kniha, kterou však doporučuji, je výstřední bibelot o brutálním umění (jak slova svádí) či spíš o jemném umění psychické kresby vedený Alenou Nádvorníkovou. Vedle těchto knih, které střídavě čtu již několik měsíců, mám v posteli dílo mladé Rusky na téma mrdání a fetování, které mi přijde dobré tak na honění si brka v pelechu a to jenom když jsem sám doma a nechce se mi vstávat. Nudu ranního vstávání pak kompenzuji návratem ke Karlu Bodlákovi od Vikiho Shocka. Půvabné knížce od člověka, který se opravdovým dandym alespoň chtěl stát. Večery pak patří vskutku aktuelním autorům a svěžím knihám. Načínám je knihou E. A. Poea Zrádné srdce přeložené Josefem Hiršalem a přáteli v památném roce 1959 a letos naposledy poloreeditované. Pak se věnuji tomu, co letí: Balla, Stasiuk a Tokarczuková. Se slovy Stasiuka: „V Dukle se vždy něco děje, naposledy zvláštní slunce a mrholení,“ se vracím ke střídavé četbě Kašpara noci od Aloysia Bertranda a antologie Bytosti schopné zemřít – prokletí básníci. Ta antologie je v pořádku, jen editoři zvolili nechutně patetický tón, který odpudí každého, kdo se právě pateticky nechce poeticky přeposrat“ (Haluze, 09/2009, str. 48).

Vyčníval bych asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty.

Ono „vyčnívání“ nejlépe vystihuje donkichotskou jízdu páně Linhartova životem. Ne vždy, spíše výjimečně se úvodem věnujeme osobnosti autora. Máme-li však porozumět zalíbení „nočního hubeňoura“ ve vyprávění příběhů lidu měsíčního svitu, stojí za to odběhnout a přečíst si některé zprávy, co nám internet dal.

Pokračování →

Nicholas Goodrick-Clarke: Hitlerova kněžka (edice Mysterion, Grada, Praha 2011)

Nicholas Goodrick-Clarke: Hitlerova kněžka

288 stran, edice Mysterion, Grada, Praha 2011, vydání první, vázané
ISBN 978-80-247-3561-0

*

Sávitrí Déví byla filosofka, náboženská myslitelka a neúnavná bojovnice za národní socialismus, indoevropské pohanství, vegetariánství, práva zvířat a hlubinnou ekologii. V roce 1958, kdy jí vyšlo dílo Blesk a Slunce, její opus magnum, se zařadila mezi nejoriginálnější a nejvlivnější myslitele národního socialismu v období po druhé světové válce.

Její rodné jméno je Maximiani Portasová, měla anglickou matku, řeckého otce, narodila se ráno 30. září 1905 a vyrůstala v Lyonu, kde studovala filosofii. Cestovala po světě, pobývala v Řecku, kde „zahájila svou celoživotní odysseu za árijskou rasovou filosofií“, pobývala také v Egyptě, kde ji okouzlil Achnatonův sluneční kult a posléze se začátkem třicátých let minulého století usadila v Indii, kde ji hluboce zaujal hinduismus, jehož představitele varovala před muslimským nebezpečím.

Okolnosti narození Sávitrí Déví nebyly příznivé. Přišla na svět o dva a půl měsíce dříve, počata v noci z 13. na 14. března 1905. Porod byl obtížný a vážila pouhých 930 gramů. Doktor rodičům sdělil, že dítě nepřežije. Měla být jejich jediným dítětem. Její matce Julii Portazové (rozená Nashové) bylo čtyřicet, otci Maximu Portazovi čtyřiačtyřicet. Ze strachu z dalšího rizikového těhotenství se už nikdy znovu nemilovali. Dítěti dali jméno Maximine Julia Portazová, a čekali, až umře.

Jenže její životní síla byla nevídaná. Bylo pro ni uchystáno cosi velkolepého.

Pokračování →

Ultima Thule

San Září - 21 - 2010

Henry Wardsworth Longfellow

Ultima Thule

Věnováno G. W. G.

S příznivým větrem v zádech,
křížem krážem mořem zalitým sluncem,
my pluli k Hesperidkám,
k zemi, kde jablka zlatá rostou;
však to, ach! to bylo už dávno.
Kam, ó, kam? Nejsou to bouřemi
sužované Hebridy,
kdež mořští racci pokřikují
a příboj hučí,
a vraky a chaluhy lemují pobřeží?
Jak předaleko nás od té doby proudy mořské,
zahnaly stranou té země snů,
té země bájné, přesto pravdivé,
ztracené Atlantis našeho mládí!
Ultima Thule! Nejzazší ostrove!
Tam v tvém přístavu na chvíli
skasáme naše plachty; na chvíli spočineme
před věčným, nekonečným hledáním.

*

Midgard a Thule

Od pradávna stojí proti sobě dvě síly obývající od úsvitu věků dvě různé pevniny, ostrovy či prostory.

Na straně dobra tak stojí Avalon Morgany le Faye, Cerridwenův Caer Sidi, Země mládí Niamha ze Zlatého rouna nebo tibetská Aharti. Na straně zla pak tibetská Šambala, především však skandinávská Thule.

Polák dr. Antoni Ferdynand Ossendowski, žijící až do bolševické revoluce v Rusku, kdy musel uprchnout z Petrohradu v roce 1918 právě kvůli své národnosti, se v Mongolsku ve stepích kolem Cagan-Luka poprvé setkal s fenoménem říše Aharti.

„Aharti,“ jak píše Ossendowski, „se rozkládá pod všemi zeměmi světa. … Obyvatelé Aharti jsou lidé učení a vládnou vysokým stupněm umění magického. My si vůbec nedovedeme představit rozsahu jejich vědění. … Kolem paláce ‚Vládcova‘ jsou domy mocných ‚goro‘, vládnoucích silami magickými, silami země, nebe, pekla i vody. V jejich rukou je život i smrt národův. Mohou vysadit polovinu naší země do vzduchu, osušit moře, změnit stepi v oceán a hory rozdrolit na písek pouště. Na jejich rozkaz rostou stromy i květiny; starci se stávají mládenci; mrtví vstávají z mrtvých. ‚Goro‘ letí úzkými, podzemními skulinami na vozech nám neznámých, jeskyněmi zalitými tajemnými, úchvatnými paprsky. … V nádherném paláci ze zářícího křišťálu přebývají ti, kteří vládnou všem šlechetným a bohabojným lidem, zůstávajíce sami nepoznáni. ‚Vládce světa‘ čili ‚Veliký Neznámý‘ nebo Brahytma vidí Boha a mluví k Němu tak, jako mluvím já k vám. Brahytma má dva pomocníky: Mahytma, který zná cíl budoucích událostí, a Mahynga, který stanoví příčiny oněch událostí. … Svatí ‚goro‘ zkoumají svět viditelný i neviditelný a jeho síly. Nejučenější z nich se scházejí časem k magické poradě a vysílají posly do takových krajů, jakých nedosáhl nikdy ani rozum ani zrak lidský.“[1]

Nás tu zajímá onen skleněný zámek, než se vrátíme k Vládci světa.

Pokračování →

Jacques Bergier: Utajení vládcové času

Jacques Bergier: Utajení vládcové času

128 stran, nakladatelství Argo, Praha 2009, vydání první, vázané, cena 198 Kč
ISBN 978-80-257-0148-5

*

Tuhle větu hodnou napsání na cedulku a vyvěšení na veřeje dveří nenapsal nikdo jiný než H. P. Lovecraft.

Jacques Bergier hodlá v knize Utajení vládcové času hájit tezi, že lidé z daleké budoucnosti tento boj vyhráli a mohou do naší doby vysílat posly. Příhodně pak vzpomíná i několik řádek Mircea Eliadeho z kapitoly Čas lze ovládnout z knihy Aspekty mýtu:

„Známe-li původ a příkladné dějiny věcí, získáváme nad nimi určitý druh magické vlády. Tato znalost nám však rovněž otevírá cestu k systematickým úvahám o původu a povaze světa. … Už teď však musíme upřesnit, že paměť se považuje za poznání par excellence. Ten, kdo se dokáže rozpomenout, vládne magicko-náboženskou mocí ještě cennější než ten, kdo zná původ věcí.“

A Bergier nás jako světlonoš vede svou knihou po tajných cestách k rozpomínání…

Jacques Bergier (8. 8. 1912 v Oděse – 23. 11. 1978 v Paříži) byl francouzský chemik, alchymista, špion, novinář a spisovatel polského původu. Bergier se narodil v Oděse a jeho židovští rodiče, obchodník Michail Berger a Etlia Krzeminicka, mu dali jméno Jakov Michajlovič Berger. Během ruské občanské války museli v roce 1920 odejít z Oděsy nejprve do obce Krzemeiniec na severozápadě Ukrajiny, odkud pocházela matka Etlia, a po pěti letech se celá rodina odstěhovala do Francie. Ve svém životopise Bergier vysvětluje změnu svého jména tím, že francouzská podoba jména Yakov je Jacques a chybou přepisu příjmení vzniká Bergier.

V roce 1936 objevil společně s nukleárním fyzikem André Helbronnerem, jak lze pomocí těžké vody zpomalit elektrony.

V roce 1937 se údajně setkal s Fulcanellim a od té doby se intenzivně zajímal o alchymii.

V listopadu 1943 ho za protifašistický odboj zatklo Gestapo a od března 1944 do února 1945 byl vězněn v koncentračním táboře.

Po válce pracoval pro francouzskou kontrašpionáž. Ovládal čtrnáct jazyků včetně aramejštiny.

Od šedesátých let se věnoval hlavně publicistice a popularizační činnosti, přičemž se zajímal především o mezní oblasti vědeckého poznání a o nerozluštěné záhady.

Pokračování →

→ Nosferatu: svatý chléb O.T.O.

Vedle O.T.O. pracovala v Německu ještě další skupina, která přitahovala Crowleyho pozornost – Pansofická lóže neboli Pansophia. Tuto skupinu vedl Heinrich Tränker (fráter Recnartus), a ze začátku to byla volně organizovaná studijní skupina, fungující v Berlíně krátce po první světové válce a vedle toho Tränker založil ještě na začátku dvacátých let Collegium Pansophicum. Tato organizace, která možná existovala jen na papíře, vtiskla Tränkerově práci mnohem více zednářského a řádového puncu a fungovala jako půda, na které se připravovala jeho okultní díla. Brzo však dostala formální název Velká německá pansofická lóže (bratří hledajících Světlo), Orient-Berlín. Zabývala se gnosticismem, starodávnými mystériemi Řecka, Egypta a Babylónu, stejně jako problémy filosofie, náboženské historie, metafysiky, hlubinnou psychologií, „kosmosofií“ a kabalou. Velmistrem této lóže byl bratr Recnartus. Mistrem stolice byl bratr Pacitus (Albin Grau), jenž byl také filmovým architektem studií UFA v Berlíně, kde navrhoval scény a stavby pro takové filmy jako Nosferatu (1922) a Stíny (1923), a jeho sekretářem byl Eugen Grosche (Gregor A. Gregorius), který byl zasvěcen Tränkerem a dostal od něj lóžové jméno. V té době také provozoval v Berlíně okultní knihkupectví. Dalším významným zasvěcencem této lóže byl Karl Germer (br. Saturnus), který platil za osobního sekretáře Heinricha Tränkera, později se stal Nejvyšším strážcem pokladu O.T.O. pod Crowleyho vedením a po jeho smrti v roce 1947 pak Zevním vůdcem řádu. Tränker byl hlavou celého eklektického, okultního, „pansofického“ hnutí, tvořeného různými lóžemi, řády a společnostmi. Část jeho autority se odvozovala od Theodora Reusse, přinejmenším podle vlastního podání Aleistera Crowleyho.

Golden Dawn

V létě roku 1925 se udála významná událost, která vedla k tomu, že FS spatřila světlo světa. Aniž by mistr Recnartus cokoli věděl o naukách Aleistera Crowleyho, pozval ho do svého domu ve Weidě v Durynsku. Důvodem tohoto setkání bylo propůjčení vůdcovství nad skupinami, jež měl pod kontrolou Tränker, Crowleymu. Nebo to tak aspoň vypadalo. Německá větev O.T.O. byla po smrti Reusse viditelně po Tränkerovým praporem. Lze to možná přičíst faktu, že Crowleyho nauky nebyly v Německu všeobecně přijaty. Nedostatek pochopení provázel jak jeho nauku o Novém æonu, která do té doby ještě v německém překladu neexistovala – tak i Crowleyho zahalené narážky v jeho dílech na tajemství IX° – na sexuální magii. Německá odnož toto tajemství velmi urputně střežila a jen částečně jej odhalila v VIII°. Takové byly okolnosti, za nichž se Crowley onoho osudného léta přestěhoval. Spolu se svojí svitou, tvořenou Leah Hirsigovou, Dorothy Olsenovou a Normanem Muddem, opustil Paříž a nastěhoval se k Heinrichu Tränkerovi do Weidy. Karl Germer za ně zaplatil cestu do Německa. Crowley poslal výtisk Knihy Zákona napřed do Weidy, kde byla urychleně přeložena do němčiny. Konala se tam pak známá ‚Weidská konference‘, které se zúčastnil Crowleyho doprovod, Heinrich Tränker se svojí ženou Helene, Albin Grau, Eugen Grosche, Karl Germer, Martha Küntzel a několik dalších okultních vůdců. Skutečným důvodem této konference bylo přijetí nebo odmítnutí Zákona Thelema a prozkoumání možnosti sjednocení několika okultních frakcí pod vedením Nového světového učitele – Velké divoké bestie 666. Zprávy o této konferenci se liší v detailech, šíři, i co do závěrů; určitě nejvíce matoucí podání napsal samotný Crowley. Nikomu nelze věřit docela, neboť si tu každý ohříval svoji vlastní polívčičku. Překlad Liber AL vel Legis (Kniha Zákona) do němčiny v roce 1925 způsobil rozruch; Jak Albin Grau (Pacitus), tak i Tränker (Recnartus) jí nebyli nakloněni pro její (údajný) protikřesťanský postoj. Recnartus prý svoji kritiku mírnil a postupně se dopracoval k poněkud novému náhledu na obsah této knihy. Pacitus však zůstal v opozici, i když mlčky. Na Gregoria, na druhé straně, udělala Bestie se svým Slovem kladný dojem. Konference skončila viditelně rozpačitým komuniké, jež bylo nazváno Závěť hledajícího. Můžeme se v něm dočíst následující:

„Světový učitel, jehož příchod byl předpovězen na tento rok, a jenž byl všemi opravdovými hledajícími očekáván – a zvláště těmi, kteří náležejí k Teosofické společnosti – se právě nyní zjevil v osobě mistra To Mega Therion (tj. Aleister Crowley). My, níže podepsaní, víme a slyšeli jsme to na vlastní uši a viděli jsme to vlastníma očima, že on, zcela jistě a bez jakéhokoliv nádechu lži, je vpravdě nositelem tohoto Slova, po kterém duše lidstva žízní.“

Pro některé odpadlíky znamenala konference předěl, v němž vyhráli, zatímco druzí byli obsahem knihy naprosto pobouřeni a z řádu odešli. Tränker a Grau se tohoto komuniké zřekli téměř oba ve stejnou chvíli při následující příležitosti, a následně dokonce i Mudd (1927) a Leah Hirsigová (v roce 1928) stáhli svoji podporu. V průběhu následujících měsíců a let Gregor A. Gregorius začal studovat a asimilovat Crowleyho učení, stejně jako pansofisty, rosikruciány a další hermetické nauky. Na Zelený čtvrtek roku 1926 byla Pansofická lóže rituálně uzavřena a rozpuštěna.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b