Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

William Mortensen: A Pictorial Compendium of Witchcraft
(fotografická manipulace, 1926)

Termín „odkouzlení světa“ se používá při popisu proměny tradiční západní společnosti ve společnost moderní s nástupem osvícenství a vědecké revoluce vrcholící na konci 18. století a jako výsledek racionálního zdůvodňování přírodních i společenských jevů. Jako první jej na konci 18. století použil Friedrich Schiller, sto let před Maxem Weberem, když popisuje stav, v němž se svět nachází po odklonu od předmoderních mýtů a metafyziky. Weberův výklad přesouvá magické do osobní roviny a předjímá vizi, že v budoucnosti by přílišná byrokratizace společnosti mohla zcela ovládnout lidský život a uvěznit jej v „železné kleci racionality“. Marcel Gauchet popisuje „odkouzlení světa“ jako rozchod západního světa s tradičním náboženstvím, spolu se zevšeobecněním, že se lidstvo dostalo za hranice náboženského věku. Tak se „obec ve věcech veřejných již obejde bez nadpřirozeného, a týká se to i těch jejích členů, kteří v ně nepřestali věřit.“[1]

Básník, literát a esejista Patrik Linhart má dvě glosy k magii. Prvně v Ročence Staré milenky na rok 2017 uvádí fabulovaný citát J. K. Rowlingové:

„Kouzelnický pohled na život je škodlivý.“

Další se nachází v jeho eseji Magie všedních dní čili Člověk jako zraněný anděl,[2] v němž hned v úvodu vyřkne obvinění:

„Svět, potažmo moderní svět, jak se říká, byl odkouzlen čili máme ten élent, že jsme jej připravili o veškerou magii.“

A obraz Hugo Simberga Zraněný anděl na obálce knihy tento výrok jenom podtrhuje. Přesto magické, fantastické a iracionální přisuzujeme dětem nebo přírodním národům, případně se stává předmětem zkoumání psychiatrie.[3]

Na druhé straně se však ještě i dnes lidé bojí, aby něco nezakřikli, chodí k léčitelům, každý týden v tisku vyhledáváme horoskopy, vyhýbáme se číslu 13, i vědci mají své talismany, a kartářky nadmíru prosperují, přičemž stejně jako kdysi (za socialismu) se jejich klientela rekrutuje do značné míry z vysokých společenských vrstev. Jakpak to?

Pokračování →

Živý, syn Bdícího

San Prosinec - 25 - 2016

Ibn Síná [Avicenna]: Láska jako cesta k Bohu. Výběr z díla: Živý, syn Bdícího; Pták; Salamán a Absál; Pojednání o lásce
(Academia, Praha 2016)

Ibn Síná [Avicenna]: Láska jako cesta k Bohu. Výběr z díla: Živý, syn Bdícího; Pták; Salamán a Absál; Pojednání o lásce

192 stran, Academia, Praha 2016, vydání první, vázaná, cena 250 Kč
ISBN 978-80-200-2577-7

 

🎄 Jedním ze čtyř pozemských elementů je vzduch, hawa‘. Chavvah, חָוָה, je „život“ nebo „živoucí“, Živa, „životodárce“ či „životodárný“, odtud první žena, matka všeho živoucího (Gn 3,20; 4,1), Eὔα, manželka Adamova. Další zamyšlení se týká právě jeho, neboť ′adam značí „nejsoucí“ (n. neprojevené bytí), Eὔα mu tedy co věno přinesla „život“ nebo „jsoucno“. Eὔ znamená také „dobrý“, v tomto smyslu můžeme číst i výrok: „A viděl Bůh světlo, že bylo dobré“ (Gn 1,4). Hospodin viděl projevené světlo a věděl, že je to Čiré dobro (al-chajr al-mahd), neboť to byl život.

A hawáss (pl.) jsou smysly dělící se na vnitřní, hawáss bátina, a vnější, hawáss záhira. Všimněme si, co k tomu „vnějšímu“ a „vnitřnímu“ praví Henry Corbin ve spojitosti s Ibn ‛Arabím:

„Pojem wilájat lze jen těžko přeložit jedním slovem, je odvozen z arabského kořene w-l-j, který naznačuje blízkost (odtud walí – přítel, druh, oblíbenec; v množném čísle awlijá‘, jako ve slovech Awlijá‘ Alláh – Přátelé Boha. … V kontextu šíi pak wilája označuje vnitřní, duchovní ekvivalent proroctví. Stejně jako existuje u svatého textu bátin (srv. dále), skrytý význam, esoterický protějšek exoterického doslovného čtení (záhir), tak existuje coby protějšek stavu proroctví (nubúwa) stav vnitřní náklonnosti k Bohu (wilája).“

Zavalte divocha smolincem a přivodíte mu smrt.

To už vede přímo k rozlišování duchů, jak uvádí Averroes: „Jsou lidé, ke kterým promlouvá doslovný význam Písma, záhir, a pak jsou ti, kteří jsou schopni pochopit jeho skrytý význam, bátin, a je mu jasné, že kdybychom odhalili těm prvním to, co jen ti druzí mohou pochopit, vyvolalo by to psychózy a sociální katastrofy.“[1] A ty všechny, jež pozorujeme v současném světě, jsou právě výsledkem profanace posvátných textů a poznání a jejich bezhlavého předávání davu, a to skrze nejrůznější současná média jakožto zavádění (zatím) nezpracovatelných obrazů. Zavalte divocha smolincem a přivodíte mu smrt.

Pokračování →

Vikinské Pulp Fiction

San Červen - 25 - 2016
Lživé ságy starého Severu (345 stran, Herrmann & synové, Praha 2015)

Lživé ságy starého Severu
(345 stran, Herrmann & synové, Praha 2015)

Lživé ságy starého Severu

345 stran, Herrmann & synové, Praha 2015, vydání první, vázané
ISBN  978-80-87054-41-3

 

Henry Corbin, jak píše Richard Rudgley ve své burcující knize Vzkříšení pohanství, zjistil z rukopisů súfistů, že lidskou představivost pojímali naprosto odlišně. Označit jejich prožitky za „imaginární“ mu připadalo jako jejich degradace:

„Přes veškerou snahu se nedokážeme ubránit tomu, že pojem imaginární je v našem obecně rošířeném pojetí chápán jako synonymum neskutečného a má nádech čehosi, co se nachází mimo rámec skutečnosti…,“ ale my si musíme uvědomit reálnost světa představivosti, protože je „světem ontologicky stejně skutečným jako svět smyslů a intelektu. Tento svět vyžaduje vlastní schopnosti vnímání, především sílu představivosti, schopnost rozpoznávání a hloubavost, které jsou stejně skutečné jako smyslové vnímání nebo intelektuální intuice.“

Lživé ságy, Shakespeare nebo Quentin Tarantino. Odpoutaná obrazivost.

Msta, tragická láska, boj o moc, fantastičnost, sex, magie, brutalita, krvák, parodie. Nic se za ta staletí nezměnilo.

Lhaní jakožto prostředek úniku od tíživosti pozemského bytí a ze „slzavého údolí“ k vzletu do jiskrného a rozhodně nikoliv „všedního světa“ prodchnutého neotřelou živostí příběhů. Putování za podivnými magickými objekty, potyčky s hordami běsnících berserků, mocné nelidské bytosti, trollové, pohádkové mechanismy a podobenství…

Pokračování →

O příteli Boha

San Srpen - 2 - 2015
Henry Corbin: Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn ‛Arabího (Malvern, Praha 2010)

Henry Corbin: Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn ‛Arabího
(Malvern, Praha 2010)

Henry Corbin: Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn ‛Arabího

334 stran, Malvern, Praha 2010, vydání první, brožované
ISBN 978-80-86702-82-7

 

Občas se stane, že nějakou knihu minete. Stalo se.

O to zásadnější se však ukazuje být její obsah a souvislost s vlastním niterným směřováním.

Monumentální dílo filosofa, orientalisty a religionisty Henryho Corbina (1903-1978) zásadním způsobem ovlivnilo naše poznání filosofie islámu. Díky svému vzdělání dokázal otevřít pole svých znalostí i filosofické interpretaci. Svými vydáními arabských a perských textů zpřístupnil i samotným Íráncům hlavní autory jejich mystické poezie a filosofie. Zároveň svými překlady těchto textů umožnil, aby se s bohatostí této myšlenkové tradice seznámili i lidé na Západě. Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn ‛Arabího je jednou z jeho nejvýznamnějších studií. Jeho rozsáhlé dílo však zahrnuje i první překlady Heideggera a Bartha do francouzštiny, studie o Böhmovi a Swedenborgovi, pojednání o Grálu a angelologii i vytříbené překlady a komentáře perských súfíjských textů.

Ibn ‛Arabí se narodil v Murcii v roce 1165 a zemřel roku 1240 v Damašku. Tento mystik a velice plodný autor zůstává jednou z nejoriginálnějších postav súfijského esoterismu. Henry Corbin nás seznamuje s jeho dobou a zasvěcuje nás do klíčových témat jeho filosofie. Tato kniha nás uvádí do samého srdce súfismu a odhaluje nám duchovní topografii islámu.

Osoba Henryho Corbina je přitom pro uchopení díla Ibn ‛Arabího zcela nenahraditelná – platí u něho totéž, co on sám píše o díle svého mistra: »Půjde o meditaci, v níž bude využita „metoda theofanického modlení“. Je třeba „obcházet“ Chrám spolu s Ibn ‛Arabím, abychom pronikli do jeho tajemství.«

Učení Ibn ‛Arabího není dost dobře možné pochopit, aniž by se člověk povznesl na úroveň vnímání a hermeneutiky, která je z definice nepřístupná těm, kdož čtou texty doslovně.

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b