Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Liber Stellae Rubeae

svb figvra LXVI

Publikace v třídě A.

Imprimatur:
N. Fra. A .^.. A .^..

Tajný rituál Apepův, srdce IAO-OAI, předaný V.V.V.V.V., by jej užil v jisté záležitosti Liber Legis a zaznamenal pod číslicí LXVI.

1. Apep prohlašuje Asara bohem.

2. Vznešené panny nechť ho s jásotem vzývají, synu Noci!

3. Tuto jest kniha nejtajnějšího uctívání rubínové hvězdy. Nikomu se nedostane do rukou vyjma těch, kteří jsou nestoudní slovem i skutkem.

4. Nikdo toto dílo nepochopí — je příliš delikátní pro syny lidské.

5. Jestliže bude kvůli tobě prolita krev rubínové hvězdy; jestliže jsi měl po celý lunární měsíc účast na vzývání svým Jod a Pé, pak můžeš přijímat tuto nejsvětější svátost.

6. Jeden poučí druhého bez ohledu na to, co si o tom myslí lidé.

7. Ve středu černého kamene vztyčíš pořádný oltář.

8. V hlavě oltáře bude zlato a dvě poctivé podobizny Mistra.

9. Uprostřed pak pohár čerstvě nalitého vína.

10. V patě pak hvězdný rubín.

11. Oltář bude nepokrytý.

12. Nejprve rituál Planoucí hvězdy.

13. Pak rituál pečeti.

Pokračování →

Marie Louise von Franz: Sen a smrt (Portál, Praha 2000)

Marie-Louise von Franz: Sen a smrt. O čem vypovídají sny umírajících

176 stran, Portál, Praha 2000, vydání první, brožované, cena 159 Kč
ISBN 80-7178-404-4

*

Co říká lidské nevědomí, tedy svět instinktů člověka, ke skutečnosti blížící se smrti? Sny jsou hlasem přírody v nás, a vyvstává otázka, jak nás sama příroda připravuje na smrt.

C. G. Jung sice výstižně zdůraznil, že nevědomá psýché věnuje smrti jako náhlému konci tělesného života relativně malou pozornost a dělá, jakoby duševní život, případně individuační proces jedince prostě pokračoval. Nevědomí totiž zcela zjevně „věří“ v život po smrti. Skeptik by přirozeně mohl namítnout, že takové sny se zakládají na pouhém přání, ale proti tomu lze namítnout následující: to, že sny odrážejí jen nevědomá přání, naprosto neodpovídá obecné zkušenosti. Jung naopak ukázal, že sny většinou zobrazují zcela objektivní, jáskými přáními neovlivněnou aktuální duševní „přirozenou událost“. V případech, kdy si snící dělá iluze o blížící se smrti nebo si není její blízkosti vědom, se dokonce často objevují sny, které to zcela brutálně a nelítostně oznamují.

Jung proto zdůrazňuje, že je „ve vážném ‚zájmu‘ stárnoucího člověka,“ aby přijal možnost smrti.

Pokračování →

„Shromáždění mágů předpokládá identitu bohů na dionýském hýření. Bůh Šiva, mág, se probouzí. Šarlatová žena, nebeská děvka, kouří tlustý, naditý joint; Astarté z luny přináší sněhovou vánici; Pan se oddává hroznům Bakchovým; Hekaté nabízí posvátné houbičky, yaké, absint… Orgie pokračuje – magická maškaráda, v níž Pan je hlavní cenou. Paní Kálí žehná rituálům dětí světla, stejně jako bůh Šiva vzývá božství formulkami síly a ohně.“
- Kenneth Anger

Anger v mládí

Kenneth Anger, vlastním jménem Kenneth Wilbur Anglemyer, se narodil 3. února 1927 v Santa Monica v Kalifornii.

Nabízeje tento vlastní popis v programu z promítání roku 1966, Kenneth Anger tvrdí, že jeho „životní dílo“ je magické a filmová kamera je jeho „magickou zbraní.“ Anger, následovník učení Aleistera Crowleyho, je praktik okultní magie vysoké úrovně, který považuje projekci svých filmů za ceremoniály schopné invokace duchovních sil. Kino, prohlašuje, je ďábelská moc. Jeho úkolem (rozuměj: kina – pozn. překl.) jest uplatňovat kontrolu nad lidmi a událostmi a Angerova filmová tvůrčí činnost je uskutečňována přesně s tímto úmyslem.

Ať už má člověk jakýkoliv názor na toto přesvědčení, je nepopíratelné, že v devíti dílech, jež buď zvládnul dokončit (Fireworks [1947], Eaux d´artifice [1953], Inauguration of the Pleasure Dome [1954-66], Scorpio Rising [1963], Invocation of My Demon Brother [1969], Lucifer Rising [1970-81]) nebo vydat jinak jako samostatné fragmenty (Puce Moment [1949], Rabbit´s Moon [1950-79], Kustom Kar Kommandos [1965]), ukul Anger hlavní osu díla jako poeticky oslnivou v jeho unikátní vizuální intenzitě, neboť je po vypravěčské stránce novátorské. V řadě věcí tyto němé filmy představují obrodu a rozvíjení unikátních filmových kvalit považovaných ve velké míře za ustrnulé nebo již zaniklé s koncem němé éry, zejména v oblasti střihu. Podle Tonyho Raynse, „Anger má podivuhodně instinktivní chápání všech prvků filmařského umění; jeho filmy aktivně rozpracovávají mnohé Eisensteinových teoretických děl o filmové tvorbě… [Anger] se blíží [Eisensteinovým teoriím] víc než cokoliv jiného v oblasti komerční filmové tvorby a produkce filmů a oplývají ozvěnami jako vše u Eisensteina.“¹

Angerovy filmy jsou filmové manifestace jeho okultních praktik. Jako takové jsou velmi symbolické, buď tam charaktery přímo zobrazují bohy, mocnosti a démony (Inauguration of the Pleasure Dome, Lucifer Rising) nebo pro sebe jinak nacházejí patřičné vtělení prostřednictvím ikonografie současné pop kultury (Puce Moment, Scorpio Rising, Kustom Kar Kommandos, rovněž Inauguration of the Pleasure Dome).

Hollywood Babylon

Tento pohled na pop kulturu coby vehikulum prastarých archetypů je i základem Hollywood Babylon, jeho slavné knihy o pochybných aspektech historie Hollywoodu. V pokusech indukovat změněné stavy vědomí u svých diváků, Anger uděluje svátost tradičními vypravěčskými prostředky, ačkoliv jeho filmy vyprávějí příběhy. Užívá působivé esoterní obrazy, a zejména pak ve svých pozdějších pracích také velmi složité střihové techniky, které často věnují nápadnou pozornost vrstvení a vkládání subliminálních obrazů, které běží jenom pár okének. Anger obchází naši racionalitu a apeluje přímo na naše podvědomí. Struktura běžná pro jeho hlavní díla je založena na rituálu invokací či evokací duchovních sil, normálně vycházejících z pomalu vznikající stavby, ozářené až do fetišistického detailu, až po horečnaté finále se silami divoce útočícími.

→ Inauguration of the Pleasure Dome

Za filmy případné a přiléhavé k tomuto popisu, jež se zcela rozvíjejí v rámci svých vlastních kontextů a se vzájemným ohledem na sebe, jsou Inauguration of the Pleasure Dome, Scorpio Rising, Invocation of My Demon Brother a Lucifer Rising. Pokračování →

Autoři: Aleister Crowley & Kenneth Grant, kterak doprovodil SAN

*

Kniha Zákona předpokládá vědomý a „božskou prozřetelností“ nasměrovaný běh duchovní evoluce. Předpokládá existenci tělesa zasvěcených, kteří se zaslíbili hlídce pro blaho lidstva a svoji moudrost sdělují kousek po kousku člověku v míře odpovídající jeho schopnostem ji přijmout. Zasvěcenec si je dobře vědom toho, že jeho instrukce může být zlovolně desinterpretována nepoctivci a hlupci; a není všemohoucí, musí si nechat líbit překroucení svých výzev a pouček. To vše je součástí hry. Liber I vel Magi říká mágovi (tamtéž definovanému jako zasvěcenec pověřený úkolem sdělit lidstvu novou pravdu), co může očekávat…

*

A .˙. A .˙.
Publikace v třídě A.

*

AL, III:1
Slovní hříčka se znělou a neznělou souhláskou s-t a z-d má hluboký kabalistický smysl podobně jako hadí s-s-s a včelí b-z-z. První značí nestvořené (nebeské) a druhé stvořené (pozemské). Stojí za to si všimnout samotné funkce a pohybu jazyka při artikulaci těchto protikladných souhlásek. Samotné slovo „reward“ nedává představu o tom, zda-li je míněno jako odměna za projev moci a vůle nebo jako odplata za nemoc a zvůli. Jde o Pána s dvojitou holí, která může být jednomu zlověstnou symbolikou hrozící baštonády a druhému královským žezlem. „Re“ znamená „znovu“ nebo „opět“ (lat.) a „ward“ jako sloveso „hlídat“, „chránit“, „hájit“, „krýt se“. Vzhledem k tomu, že Horus je bůh v podobě sokola, stojí za to vzít v úvahu i samotné sloveso „reward“, jež v lovecké hantýrce znamená „dát psům nebo sokolům vnitřnosti nebo droby skolené zvěře“. – San.

Abrahadabra znamená doslova „slovo Velikého zřece“. Jeho číslo je 418 a je připisováno Ra-Hoor-Khuitovi. V prvním verši písmeno Jod (tj. „i“) v „Khuit“ chybí, neboť čistá vize přichází jenom tehdy, když kněz leží a spí, což znamená, že kněžka má navrch (v magickém spánku), protože Khu-t samotný je sběrnicí obrazů invokovaných Velikým zřecem. Set nebo „Had“ je srdce, nebo esence, slova Abrahadabra. Jde o 146. verš Knihy jakožto celku. 146 je číslem BBA QMA, „První brány“ a podle řecké kabaly také slova Panagia, což je epiteton panny. Je to rovněž číslo SVP (Srovnej „sup“ s odkazem na Maat! – San.), „zničit“, „přivodit konec“, z egyptského seft, „přiložit meč (k)“. Nezapomeňme, že tyto poznámky se nesou v duchu III. kapitoly Ra-Hoor-Khuita, v níž vystupuje jako „bůh války a pomsty“. (K. Grant, ibid.)
Všimni, že Ra-Hoor = Reš-Alef-He-Vau-Vau-Reš = 418. Crowley dodává, že „reward“ znamená „znovu střežit“; slovo Abrahadabra se pak považuje za hradbu před pevností Boží. Proč je zde jeho jméno vyslovováno Khut? Viděli jsme, že „st“ je běžným, chvályzasluhujícím označením Boha. Ra je Slunce, Hoor válečníkem Martem; kdo je Khu? Ten je magickým egem hvězdy. Bez Jodu nebo ioty, v podobě Khu-t, se dostáváme k lidskému pojetí; vložení tohoto písmene vede k transmutaci v Božství. Proto když je Ra Hoor Khut odměněn nebo opětovně chráněn magickým slovem Aeonu, stává se Bohem. Tak je tomu i v následujícím verši.

Úplný výklad slova Abrahadabra a čísla 418 viz dodatek „Gematrie“ umístěný za komentáři. – San.

AL, III:2
„Division hither homeward“; co do výkladu vůbec nejobtížnější věta! Takové zvláštní sečlánkování má dozajista nějaký hluboký význam. „Homeward“ musí znamenat „směrem k domu“ mluvčího. „Spelling“ je zaklínání, ale i hláskování a je pro Ra-Hoor-Khuita charakteristické, že vyžaduje nikoliv slova, ale činy (viz The Paris Working). „All is not aught“ jest zrušením všech předešlých zákonů při korunovaci krále. Vytrhne minulost jako býlí. Tato věta je mimořádně blízko tomu, aby byla chápána jako šifra nebo hieroglyf velkého klíče k této Knize. „All“ (Al) vše není nic (La). Al je La: chce se tím totiž říci, že fáze universa X a O jsou totožné. – A.C.

Stéla zjevení

AL, III:10
Stéla zjevení viz ilustrace vpravo. – San.
Chrám: byl založen jako osmiúhelník; jeho délka je dvojnásobkem jeho šířky; vchody jsou na všech čtyřech stranách chrámu; obrovská zrcadla pokrývají šest z osmi zdí (zrcadla nejsou na východě a na západě nebo ve východní polovině jižní a severní strany). Je tam oltář; a dva obelisky; nad oltářem lampa; a další vybavení. Qibla je směr, k němuž se muslim při modlitbě obrací (původně jím byl Jeruzalém), a (od r. 2 hidžry) jím je Mekka (přesněji řečeno Ka’ba). – A.C.

Polosloup (cippus) nebo stéla je jedním z významů slova CIVN (156), a to je číslo Šarlatové ženy. Je to ovšem i Sion, jehož základ se odvozuje od egyptského slova senn, „nalézt“, „postavit“ „založit“, „vztyčit“, jako když se mluví o pamětním kamenu nebo stéle. Sen-hru je název čtrnáctého epiphi, vyvrcholení čtrnáctého dne ze čtrnáctidenního jasného období, který se rovná letnímu slunovratu, kdy se „oko“ otevře dokořán a završí se rok. Stéla je tedy stručným zápisem hvězdných kal. Jde o Kámen CTHLH, nebo Cthulhu, jenž se nazývá IXAXAAR (333), z něhož září Hvězda Šestky (nebo sexu), Šedesátikámen. Ve starověku byla mystéria sexu zahalena do pozemsky erotického symbolismu, který utajoval pohlavní styk s kosmickými bytostmi, pohlavní styk zásadně mimozemský a nepozemský. (K. Grant, ibid.)

AL, III:12-15
Ve starém komentáři Aleistera Crowleyho stojí: „To, co jsem dříve chápal úplně špatně, je nyní strašlivě jasné. Patnáctý verš, závěr naprosto nemožný, došel svého ospravedlnění.“ Nový komentář: „To se naplnilo 1. května 1906, čteme-li tyto verše v souvislosti s 43. veršem. Tragédie byla rovněž součástí mého zasvěcení, jak se o tom píše v Temple of Solomon the King. Je to ještě tak plné hořkosti, že se nemohu přimět k tomu, abych o tom psal.“ – A.C.

Popis této události viz Revue HORUS, Solstitium Aestatis 1992, str. 42. – San.

„Dobytek, malý i velký“ se vztahuje k dvojité lunaci lidské samice, kterou Egypťané symbolizovali jako červenou krávu zasvěcenou Hathor. Je-li „kráva“ obětována po tomto „dítěti“, pak se magická vůle vtělí do masa a krve a zkonkretizuje se. Následuje další příkaz: „Ale ne teď“. Tato tři slova tvoří verš 13, 13 jest číslem ženského lunárního cyklu. Tato implikace je zřejmá. Patřičná doba, správný nebo „rituální“ čas bude Bestii a Šarlatové ženě, Rudé krávě, oznámen. Dostane se jim však varování, že „z toho budete smutní“, protože rituál přinese nejenom naplnění slibů, ale budou muset podstoupit i prokletí, což je třeba očekávat v souvislosti s rituálem Zóny lila. (K. Grant, ibid.) Pokračování →

→ Počátky alchymie ve starověku a středověká subkultura

Alchymie se pokouší osvětlit symbolickou strukturu opus alchymicum a činíc tak, vrhá světlo také na strukturu individuačního procesu – procesu rozvoje, který formuje individuum nebo lidskou osobnost. Carl Gustav Jung formuloval tento problém v díle Psychologie a alchymie takto:

„Jsem toho názoru, že alchymistické očekávání, že z hmoty lze zhotovit filosofické zlato nebo všelék nebo zázračný Kámen, je sice na jedné straně iluzí (jejíž příčinou je projekce), ale na straně druhé odpovídá psychickým skutečnostem, jimž v psychologii nevědomí připadá velký význam. Alchymista totiž, jak dokazují texty a jejich symbolika, projektoval proces individuace do chemických procesů proměny. Vědecký termín „individuace“ nemá nikterak znamenat, že se jedná o nějakou beze zbytku známou a vyjasněnou záležitost. Označuje pouze dosud velmi nejasnou a další zkoumání vyžadující oblast procesů centrace, které vytvářejí osobnost. Jde o životní procesy, jež pro svůj numinózní charakter odnepaměti dávaly nejvýznamnější podnět k tvorbě symbolů. A tyto procesy jsou tajuplné, pokud lidskému rozumu zadávají hádanku, o jejíž řešení se bude ještě dlouho a možná marně snažit.“
C. G. Jung: Představy spásy v alchymii (Psychologie a alchymie). Výbor z díla VI., str. 289. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno 2000.

Dolování zlata a jasu v hermetickém osvícení v jeskyni plné monster

Kolem roku 1520 neznámý německý umělec, zvaný mistr Petrarcha, vytvořil dva z nejstarších známých obrázků alchymistů v díle.

Tento obrázek ukazuje scénu z dolu se dvěma dělníky, kteří zvedají zlaté valounky z bohaté žíly, kterou právě otevřeli (v pozadí). Ten, co drží otevřenou knihu, inženýr a dělníci fungují jako části většího celku prosyceného hermetickými významy a narážkami: v alchymické jeskyni čte starý mistr v knize a přijímá kámen filosofů z rukou filosofova syna; dílo zlatodějů je ohrožováno okřídleným drakem zvedajícího se proti skupině stojící uprostřed nakresleného magického kruhu, zatímco hledají vedení v hermetickém pojednání. V době, kdy byly tyto dva obrázky vytvořeny, byla alchymie v Evropě na svém vrcholu po téměř dvousetletém období vzestupu.

Umění alchymie je staré jako lidstvo samo. Při svém hledání transmutace kovů pokračovali evropští alchymisté nebo ‚zlatodějové‘ ve vznešené tradici mající kořeny v civilizacích tak odlehlých jako je řecká a egyptská.

Pokračování →