Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Patrik Linhart: Horrory roků (Paper Jam, Hradec Králové 2016)

Patrik Linhart: Horrory roků
(Paper Jam, Hradec Králové 2016)

Patrik Linhart: Horrory roků

368 stran, Paper Jam, Hradec Králové 2016, vydání první, brožované
ISBN 978-80-87688-43-4

 

Výbor 11 esejů, 17 kritik, 1 kalendářní glosy spolu s úvodem k músopedii chronologicky uspořádaných literárních a výtvarných počinů přes dvacet století včetně 16 s rozmyslem zvolených ilustrací představuje nová kniha Patrika Linharta, jehož předchozí, rozsahem stejně imperiální dílo Vyprávění nočních hubeňourů, počaté v radosti z tvorby, jsme uvedli našim čtenářům již před dvěma lety.[1]

Úvodu vévodí okulturní esej Magie všedních dní čili Člověk jako zraněný anděl předznamenávající autorův zámysl, s nímž se jal po boku Noren spřádat předivo svých myšlenek. Mrtvá krajina Leona Spillaerta jenom podtrhuje jeho v úvodu vykřičené obvinění, „že jsme svět připravili o veškerou magii.“

Neplatí to však v jeho případě, neboť o vlastní iniciaci se postaral sám s horlivostí Panurga, který na příkaz Lahvice BACBUC vypil všechny knihy v dosahu svého magického kruhu a stal se učeným až po játra znaje jako bohové vše dobré a zlé z pera „Huysmanse, Maupassanta, Machena, Meyrinka, Stokera, Blackwooda, Jakuba Böhma i Swedenborga, Papuse, Eliphase Léviho, Lasenice a Junga.“

Pokračování →

Čertovo kopyto

San Listopad - 25 - 2016
Robert Erwin Howard: Černý kámen (Laser-books, Praha 2016)

Robert Erwin Howard: Černý kámen
(Laser-books, Praha 2016)

Robert Erwin Howard: Černý kámen

246 stran, Laser-books, Praha 2016, vydání první, brožované, cena 199 Kč
ISBN 978-80-7193-403-5

 

V srpnu roku 1930 napsal Howard dopis do redakce Weird Tales a pochválil aktuální znovuotištění povídky H. P. Lovecrafta Krysy ve zdech a rozpovídal se o poměrně obskurních odkazech na galskou mytologii, která v ní byla zapojena. Vydavatel Farnsworth Wright přeposlal dopis Lovecraftovi, který Howardovi napsal vřelý dopis a brzy nato tito dva veteráni Weird Tales spolu zapředli čilou korespondenci, která trvala po zbytek krátkého Howardova života. Následkem toho se Howard rychle stal členem Lovecraftova kruhu, skupiny spisovatelů a přátel spojených napříč velmi rozsáhlou korespondencí H. P. Lovecrafta, díky němuž se stal místem setkání stejně smýšlejících přátel a povzbuzoval je, aby si vyměňovali povídky, navzájem využívali smyšlené zápletky, děje, předměty, osoby atd., a pomáhali si, aby uspěli u vydavatelů časopisů s fantastickou tématikou.

Howard dostal přezdívku „Two-Gun Bob“ kvůli svým dlouhým výkladům Lovecraftovi o historii svého oblíbeného jihozápadu, a v průběhu pozdějších let přispěl řadou významných prvků do hrůzostrašných povídek Lovecraftova mýtu Cthulhu – počínaje Černým kamenem přispěl svou trochou do mlýna příběhy jako The Cairn on the Headland, Děti noci a Aššurbanipalův plamen. Dopisoval si i s dalšími spisovateli z okruhu Weird Tale, mj. to byl i Clark Ashton Smith, August Derleth a E. Hoffmann Price.

Pokračování →

Lidé měsíčního svitu

San Duben - 27 - 2014
Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika (Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika
(Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika

628 stran, Pulchra, Praha 2013, vázané
ISBN 978-80-87377-59-8

*

Vyprávění nočních hubeňourů, úhledný špalík, shrnuje přehledně, ve čtyřech oddílech – z toho první o třech částech – dějiny frenetické literatury od raného novověku po současnost. Jeho pořadatel, Patrik Linhart (7. srpna 1975 – i když jsem si kladl otázku, zda PL není jen přízrak Ahasvera, neb jsem našel různé roky mistrova údajného narození: např. 1971, 1973 i 1975 – pozoruhodné!), patří ke střední generaci: prozaik, básník, publicista, výtvarník, performer a mystifikátor, žije v Duchcově a v Teplicích-Šanově. Vyšlo mu zatím jedenáct knih, z těch posledních např. cyklus povídek Spící Hrůza (dybbuk 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012) a Lunhard (Krásné nakladatelství, 2013). Nejlépe uvést jeho vlastní slova, máme-li zachytit alespoň odlesk jeho bytosti:

„Kupuji si knihy v Mekce intelektuálů a tu a tam i drahá díla, naposledy Ladislava Klímy dílo – zatím 2 svazky, neboť Velký román mám ve třech kusech od Pražské imaginace. V každém případě to není dílo, které by si počínající milovník Ládi Klímy měl koupit. Ne-e, jinak se z něj stane buď velký odpůrce nebo velký fanatik, obojí nemožno s dobrým svědomím doporučit. Další poměrně drahá kniha, kterou však doporučuji, je výstřední bibelot o brutálním umění (jak slova svádí) či spíš o jemném umění psychické kresby vedený Alenou Nádvorníkovou. Vedle těchto knih, které střídavě čtu již několik měsíců, mám v posteli dílo mladé Rusky na téma mrdání a fetování, které mi přijde dobré tak na honění si brka v pelechu a to jenom když jsem sám doma a nechce se mi vstávat. Nudu ranního vstávání pak kompenzuji návratem ke Karlu Bodlákovi od Vikiho Shocka. Půvabné knížce od člověka, který se opravdovým dandym alespoň chtěl stát. Večery pak patří vskutku aktuelním autorům a svěžím knihám. Načínám je knihou E. A. Poea Zrádné srdce přeložené Josefem Hiršalem a přáteli v památném roce 1959 a letos naposledy poloreeditované. Pak se věnuji tomu, co letí: Balla, Stasiuk a Tokarczuková. Se slovy Stasiuka: „V Dukle se vždy něco děje, naposledy zvláštní slunce a mrholení,“ se vracím ke střídavé četbě Kašpara noci od Aloysia Bertranda a antologie Bytosti schopné zemřít – prokletí básníci. Ta antologie je v pořádku, jen editoři zvolili nechutně patetický tón, který odpudí každého, kdo se právě pateticky nechce poeticky přeposrat“ (Haluze, 09/2009, str. 48).

Vyčníval bych asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty.

Ono „vyčnívání“ nejlépe vystihuje donkichotskou jízdu páně Linhartova životem. Ne vždy, spíše výjimečně se úvodem věnujeme osobnosti autora. Máme-li však porozumět zalíbení „nočního hubeňoura“ ve vyprávění příběhů lidu měsíčního svitu, stojí za to odběhnout a přečíst si některé zprávy, co nám internet dal.

Pokračování →

Janine Chasseguetová-Smirgelová: Kreativita a perverze. Psychoanalýza lidské tendence posouvat hranice reality

Janine Chasseguetová-Smirgelová: Kreativita a perverze. Psychoanalýza lidské tendence posouvat hranice reality

200 stran, Portál, Praha 2001, vydání první, brožované, cena 269 Kč
ISBN  80-7178-509-1

*

Janine Chasseguetová-Smirgelová je francouzská psychoanalytička, profesorka na Universitě Charlese de Gualla a členka Psychoanalytické společnosti v Paříži a v nedávné době byla viceprezidentskou Mezinárodní společnosti pro psychoanalýzu.

Kniha Kreativita a perverze vychází z přednášek a seminářů, které autorka měla v 80. letech na londýnské University College. Vztahuje se v ní k širokému záběru filmů, her a spisovatelů – včetně de Sadeho, Oscara Wilda a H. G. Wellse. Ukázky z těchto zdrojů jsou těsně provázány s modely klinických případů. Ačkoliv autorka není konformní s klasickým analytickým schématem, předkládá odkazy na psychoanalytickou literaturu a zůstává věrná Freudovým myšlenkám. Zdůrazňuje vztahy mezi perverzí, narcisismem a idealizací, problém perverze začleňuje do nekonečného zápasu lidství proti realitě.

Napsala řadu prací o psychoanalytických tématech. Do angličtiny byla přeložena její díla Kreativita a perverze, The Ego Ideal a Freud or Reich? Zabývala se rovněž problémem nacionalismu v díle Nationalism and Religion – Precursors of Nazism. Redigovala a přispěla článkem do knihy Female Sexuality: New Psychoanalytic Views. Freud and Female Sexuality (1975), který povstal z diskuse nad publikací Female Sexuality. Další články, napsané po roce 1983 a nepublikované v tu dobu, když byla autorka přizvána k přípravě tohoto svazku, se zabývaly širokou řadou témat, ale všechny jsou svázané jeden s druhým základní ideou: Role otce a matky v psýché.

Pokud jde o vlastní knihu, tedy o podíl já v rozpoznávání reality, popisuje autorka idealizaci derivativů análně-sadistické fáze, které se vynořují v podobě přebujelého estétství (Joris-Karl Huysmans: Naruby) a mohou se rozvinout do idealizace klamu a podvodu, jak se s ní setkáváme u hochštaplerů (Thomas Mann: Zpověď hochštaplera Felixe Krulla). Uvidíme protipřenosové reakce, kdy se subjekt vzpírá přijetí nových nevědomých obsahů, vznikající při psychoanalytické situaci formulované jako „přechodový prostor.“ U těchto pacientů se hroutí schopnost fantazijní a emotivní explorace vlastního vnitřního světa a oni si pak nevědomě přejí zničit psychoanalytickou situaci coby symbolickou repliku oidipského páru. Jejich nevědomá snaha sterilizovat ji je výrazem touhy po fantazijní destrukci imaga rodičů v prvotní scéně, ale i potenciální tvorby nové reality (posunutí hranic, transcedence) – analytického „dítěte.“ Ilustruje rovněž vztah mezi perverzní strukturou a „perverzním“ myšlením. Každého totiž zajímá, zda je „normální“ a kde jsou hranice normality, zda se nepohybuje již za ní a zda není „perverzní.“ V jistém smyslu totiž pojetí „perverznosti“ může být spojeno se současným chápáním morálky, což bývá většinou prolomeno výtryskem potlačované spontánnosti a k uvolnění latentních a upozaděných impulsů.

Pokračování →

Spřízněné weby