Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Lidé měsíčního svitu

San Duben - 27 - 2014
Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika (Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika
(Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika

628 stran, Pulchra, Praha 2013, vázané
ISBN 978-80-87377-59-8

*

Vyprávění nočních hubeňourů, úhledný špalík, shrnuje přehledně, ve čtyřech oddílech – z toho první o třech částech – dějiny frenetické literatury od raného novověku po současnost. Jeho pořadatel, Patrik Linhart (7. srpna 1975 – i když jsem si kladl otázku, zda PL není jen přízrak Ahasvera, neb jsem našel různé roky mistrova údajného narození: např. 1971, 1973 i 1975 – pozoruhodné!), patří ke střední generaci: prozaik, básník, publicista, výtvarník, performer a mystifikátor, žije v Duchcově a v Teplicích-Šanově. Vyšlo mu zatím jedenáct knih, z těch posledních např. cyklus povídek Spící Hrůza (dybbuk 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012) a Lunhard (Krásné nakladatelství, 2013). Nejlépe uvést jeho vlastní slova, máme-li zachytit alespoň odlesk jeho bytosti:

„Kupuji si knihy v Mekce intelektuálů a tu a tam i drahá díla, naposledy Ladislava Klímy dílo – zatím 2 svazky, neboť Velký román mám ve třech kusech od Pražské imaginace. V každém případě to není dílo, které by si počínající milovník Ládi Klímy měl koupit. Ne-e, jinak se z něj stane buď velký odpůrce nebo velký fanatik, obojí nemožno s dobrým svědomím doporučit. Další poměrně drahá kniha, kterou však doporučuji, je výstřední bibelot o brutálním umění (jak slova svádí) či spíš o jemném umění psychické kresby vedený Alenou Nádvorníkovou. Vedle těchto knih, které střídavě čtu již několik měsíců, mám v posteli dílo mladé Rusky na téma mrdání a fetování, které mi přijde dobré tak na honění si brka v pelechu a to jenom když jsem sám doma a nechce se mi vstávat. Nudu ranního vstávání pak kompenzuji návratem ke Karlu Bodlákovi od Vikiho Shocka. Půvabné knížce od člověka, který se opravdovým dandym alespoň chtěl stát. Večery pak patří vskutku aktuelním autorům a svěžím knihám. Načínám je knihou E. A. Poea Zrádné srdce přeložené Josefem Hiršalem a přáteli v památném roce 1959 a letos naposledy poloreeditované. Pak se věnuji tomu, co letí: Balla, Stasiuk a Tokarczuková. Se slovy Stasiuka: „V Dukle se vždy něco děje, naposledy zvláštní slunce a mrholení,“ se vracím ke střídavé četbě Kašpara noci od Aloysia Bertranda a antologie Bytosti schopné zemřít – prokletí básníci. Ta antologie je v pořádku, jen editoři zvolili nechutně patetický tón, který odpudí každého, kdo se právě pateticky nechce poeticky přeposrat“ (Haluze, 09/2009, str. 48).

Vyčníval bych asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty.

Ono „vyčnívání“ nejlépe vystihuje donkichotskou jízdu páně Linhartova životem. Ne vždy, spíše výjimečně se úvodem věnujeme osobnosti autora. Máme-li však porozumět zalíbení „nočního hubeňoura“ ve vyprávění příběhů lidu měsíčního svitu, stojí za to odběhnout a přečíst si některé zprávy, co nám internet dal.

Pokračování →

O tisícihranném klenutí

San Duben - 28 - 2011

Oswald Spengler: Zánik Západu. Obrysy morfologie světových dějin (Academia, Praha 2010)

Oswald Spengler: Zánik Západu. Obrysy morfologie světových dějin

772 stran, Academia, Praha 2010, vydání první, vázané, cena 665 Kč
ISBN 978-80-200-1886-1

*

Dreiberg: Co se to s námi stalo? Co se stalo s americkým snem?
Komediant: Co se stalo s americkým snem?! No splnil se! Jen se rozhlídni.

Watchmen, Zack Snyder, USA 2009

*

Spenglerovo vrcholné dílo okultury XX. století hned v úvodu naznačuje, co hodlá sledovat: „Nejedná se o to, co jsou hmatatelná fakta o sobě a pro sebe jako jevy v nějaké době, nýbrž o to, co svým jevem znamenají, naznačují.“ A o odstavec dále přichází další hutná lekce, kterou citujeme v plné šíři:

„Kdo ví, že mezi diferenciálním počtem a dynastickým principiem státu doby Ludvíka XIV., mezi antickou státní formou polis a euklidovskou geometrií, mezi prostorovou perspektivou západní olejomalby a překonáním prostoru železnicí, rozhlasem a dalekonosnými zbraněmi, mezi kontrapunktickou instrumentální hudbou a hospodářským kreditním systémem je hluboká souvislost formy?

I ta nejstřízlivější fakta politiky, sledovaná z této perspektivy, přijímají symbolický a přímo metafyzický charakter a poprvé zde snad dochází k tomu, že věci jako egyptský správní systém, antické mincovnictví, analytická geometrie, šek, Suezský průplav, čínský knihtisk, pruská armáda a římská technika stavby silnic, se stejnou měrou chápou jako symboly a jako takové se vykládají.“

Dále poznamenává, že se „v tomto bodě ukazuje, že ještě vůbec neexistuje teoreticky projasněné umění historického pozorování,“ a táže se: „Pro koho existují dějiny? Paradoxní otázka, jak se zdá. Bezpochyby jsou tu pro každého, nakolik každý člověk se svým celým pobýváním a bdělým bytím (srv. G. Meyrink) je článkem dějin. Je však velký rozdíl, jestli někdo žije pod stálým dojmem, že jeho život je jedním prvkem v daleko větším běhu života, který se táhne přes staletí či tisíciletí, nebo jestli se cítí jako něco v sobě samém zaokrouhlené a uzavřené. Pro ten druhý způsob bdělého bytí jistě nejsou žádné dějiny světa, žádný svět jako dějiny.“

Pokračování →

Ukázky z knihy Josepha P. Farrella SS Bratrstvo zvonu: Neuvěřitelná tajná technologie nacistů, která vyšla v nakladatelství Horus a Volvox Globator.

*

→ Činnost zvonu a jeho účinky: Rekonstrukce zvonu podle Witkowskiho

Joseph P. Farrell: SS Bratrstvo zvonu - Neuvěřitelná tajná technologie nacistů: Nacisté v NASA, JFK a MAJIC-12

Při nastínění hlavních rysů z Witkowskiho prezentace doložených provozních a konstrukčních parametrů a účinků zvonu se pokusím být natolik důkladný, jak jen je to možné při uvádění citací z jeho výzkumu, neboť mnohé z toho, co říká, přímo souvisí s mými vlastními, a to připouštím, spekulativními výklady o některých aspektech zvonu. Činíme-li tak, a trvám na tom, že tomu tak je ve shodě s Witkowskim i Cookem, pak zvon představoval průlom v „pohonu na silové pole“, ovšem zastávám názor, že zvon představoval mnohem více než jenom tohle. Věřím tomu, že onen průlomový pohon byl motivem projektu, a věřím rovněž, že po cestě a možná dokonce už na samém počátku projektu, ještě předtím, než byl „zvon“ postaven v celé své velikosti, se Němci také setkali s nepředvídanými účinky, jež se rovněž staly základní výzkumnou oblastí tohoto projektu. Jak se pokusím ukázat ve světle současných modelů a experimentů, zvon vykazuje mnoho charakteristických znaků zařízení s rozmyslem navrženého koherovat s energií nulového bodu nebo „připojit se“ k ní, a zařízení navrženého fungovat takto nejen za účelem pohonu, nýbrž kvůli přeměně této technologie pro vojenské účely. Proto se dá asi nejlépe chápat jako prototyp „skalárního“ zařízení, jako prototyp technologie extrémně sjednocené fyziky. Budeme-li toto mít na paměti, můžeme se vrátit ke zkoumání, jež prováděl Witkowski.

Pokračování →

Ukázky z knihy Josepha P. Farrella SS Bratrstvo zvonu: Neuvěřitelná tajná technologie nacistů, která vyšla v nakladatelství Horus a Volvox Globator.

*

Za horizontem nukleární a termonukleární bomby:
Náznaky nové fyziky

Projekt Lusty také dokládá další senzační tvrzení, s nímž se střetneme mnohem později, zejména že nacisté se účastnili výzkumu různých typů „paprsků smrti“ nebo „protiletadlových paprsků“. Tento výzkum se podle všeho odehrával ve Vídni v ulici Weimarstrasse č. 87.[1] Nešlo však o žádné obyčejné lasery.

Podle polského badatele Igora Witkowskiho německé vládní archivy naznačují, že

V roce 1944 dostal zvláštní výzkumný ústav Luftwaffe, sídlící v městě Gross Ostheim, úkol vyvinout takovou zbraň. Materiály vztahující se k této práci jsou v současné době uloženy v civilní instituci – ve výzkumném centru v Karlsruhe (Forschungszentrum Karlsruhe) a byly objeveny před pár lety.[2]

Nákres zvonu podle Igora Witkowskiho

Jak jsme viděli v knize Říše Černého slunce, výzkumse rovněž ubíral směrem k exotické „Teslově“ technologii na univerzitě v Heidelbergu, kde byl objeven podzemní bunkr, v němž se nacházel velký parabolický disk z umělého křemene používaný ke střelbě pulzů o vysokém napětí na terče vzdálené několik metrů, jež je měly zničit.[3] V tomto světle stojí možná za zmínku, že velká německá elektronická firma Siemens A.G. zažádala o jeden z prvních patentů na rentgenový laser v U.S.A. v roce 1955,[4] zhruba půl dekády předtím, než byly „objeveny“ první masery a lasery. Odrážel patent firmy Siemens ve skutečnosti práci, kterou odvedla Třetí říše?

Zatímco toto nelze s určitostí tvrdit, je možná důležité to, že firma Siemens zřídka kdy odhaluje pravou podstatu a rozsah svých výzkumů, které byly vedeny během nacistické éry. A je třeba též významné, že Siemens se možná snažil ochránit patent nebo přístroj dříve za nacistické éry utajovaný a následně zkonfiskovaný jako kořist tím, že zažádal o patent na rentgenový laser ve  Spojených státech.

Celkem vzato, všechny tyto projekty tajných zbraní – a jde tu jen o špičku obrovského, velmi vražedného ledovce – naznačují, že nacistické Německo směřovalo k nadvládě na zemi, na moři a ve vzduchu. Bylo by však chybou se domnívat, že tohle byla hranice jejich ambicí…

Pokračování →

Ukázky z knihy Josepha P. Farrella SS Bratrstvo zvonu: Neuvěřitelná tajná technologie nacistů, která vyšla v nakladatelství Horus a Volvox Globator.

*

Problém miniaturizace německé klystronové elektronky:
Roswell, mimozemský mýtus a oprášená nacistická legenda

Podplukovník Philip J. Corso (US Army, ve výslužbě) se možná stal pro UFO nadšence něčím na způsob Božího daru, neboť potvrdil – alespoň na první pohled – celou událost v Roswellu týkající se havárie UFO mimozemského původu a scénáře jeho následného obnovení ve své velmi známé knize Den po Roswellu. Corsova teze je známá většině lidí, kteří bádali v literatuře o UFO.

Na svém postu coby špičkový vojenský důstojník zabývající se národní bezpečností Corso ve své knize zastává názor, že mu byly svěřeny některé podrobnosti této „obnovené technologie“ z „mimozemského stroje,“ který havaroval v Roswellu. Jeho úkolem bylo postupně „zavádět“ tyto aspekty „obnovené mimozemské technologie“ do amerického průmyslu. Corso dále tvrdí, že mezi tyto „obnovené a postupně zaváděné“ technologie patří lasery, počítače, optická vlákna a tranzistory.[1] Samozřejmě, že poté, co se kniha dostala na trh a Corso dostal svůj vlastní noční rozhlasový pořad s hosty, se kritická a historická analýza nezastavila, ale naopak došlo k dalšímu vzestupu „mimozemských“ výkladů incidentu v Roswellu, to vše jako následek publikování jeho knihy.

Rozhodující v Corsově případu je tranzistor a on strávil ve své knize mnoho času dokazováním pravdivosti své teze o „mimozemském pozadí Roswellu“, neboť poukazuje na to, že historie objevu tranzistoru v Bell Laboratories je přinejlepším obskurní.[2] Důvod? Velmi prostý. Tranzistor nemá žádnou „objevitelskou historii,“ protože má „mimozemský“ původ.

Jenže vzhledem k tomu, co bylo právě vyloženo, se zamýšlíme, jestli tu – podobně jako nejednoznačnost samotných dokumentů MAJIC-12, v nichž se vyskytuje váhání mezi pozemským původem technologií, třebaže zjevně exotických, a „mimozemským“ – není jiné možné vysvětlení původu tranzistoru, vysvětlení, jež – jak jsme viděli v knize Říše Černého slunce,[3] by mohlo vypadat tak, že si nejvyšší úřední orgány včetně armády přáli, aby zůstalo utajeno. Oním dalším možným zdrojem tranzistoru, který by mnohem uspokojivěji vysvětloval jeho obskurní objevitelskou historii, než ona hypotéza o jeho mimozemském původu, je válečný výzkum nacistů a výsledky ve výzkumu polovodičů.

Německý „proto-tranzistor“ z roku 1940

Jednoduše vyjádřeno, Corsova práce je přinejmenším v tomto ohledu naprostým zmatením pojmů a desinformací, poněvadž se dá předpokládat, že člověk zjevně inteligentní jako Corso by si měl být vědom německých válečných vědeckých výsledků, jak to věrohodně demonstruje výše uvedená miniaturizovaná elektronka, plných sedm let před incidentem v Roswellu a její následné opětovné získání z „rozvinuté mimozemské technologie.“

Jsou zde však ještě další aspekty Corsovy práce, jež je třeba vzít v potaz tváří v tvář stavu výzkumu německých tajných zbraní. Je dobře známo, že Němci se pustili do výzkumu a vyvinuli širokou paletu infračervených stanic, aby zvýšili noční bojovou schopnost svých tanků a pěchoty. Co není všeobecně známo, je zjevně vysoká úroveň vývoje druhé a třetí generace technologií těchto infračervených stanic, neboť polský badatel Igor Witkowski odhalil jisté množství důkazů nedávno odtajněných zpráv Alsosu, které naznačují, že byl podniknut předběžný výzkum v oblasti tekutých krystalů a v čemsi, co Němci nazývali „optickou telefonií.“[4] Jde o mimořádně zajímavý objev, protože optická vlákna je ještě další technologií, o níž podplukovník Corso tvrdí, že má mimozemský původ a byla „postupně zavedena“ do amerického průmyslu.

*

Poznámky:

[1] Philip J. Corso, (Lt. Col., US Army, Ret), The Day After Roswell, str. 167-168.

[2] Corso: The Day After Roswell, str.167-168. Kvůli dalším detailům viz rovněž sedmou kapitolu.

[3] Reich of the Black Sun, 16. kapitola, „Roswell: mimozemský mýtus kontra nacistická legenda,“ str. 274-330.

[4] Witkowski: The Truth About the Wunderwaffe, str. 158.

*

Pokračování →

Spřízněné weby