Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Živý, syn Bdícího

San Prosinec - 25 - 2016

Ibn Síná [Avicenna]: Láska jako cesta k Bohu. Výběr z díla: Živý, syn Bdícího; Pták; Salamán a Absál; Pojednání o lásce
(Academia, Praha 2016)

Ibn Síná [Avicenna]: Láska jako cesta k Bohu. Výběr z díla: Živý, syn Bdícího; Pták; Salamán a Absál; Pojednání o lásce

192 stran, Academia, Praha 2016, vydání první, vázaná, cena 250 Kč
ISBN 978-80-200-2577-7

 

🎄 Jedním ze čtyř pozemských elementů je vzduch, hawa‘. Chavvah, חָוָה, je „život“ nebo „živoucí“, Živa, „životodárce“ či „životodárný“, odtud první žena, matka všeho živoucího (Gn 3,20; 4,1), Eὔα, manželka Adamova. Další zamyšlení se týká právě jeho, neboť ′adam značí „nejsoucí“ (n. neprojevené bytí), Eὔα mu tedy co věno přinesla „život“ nebo „jsoucno“. Eὔ znamená také „dobrý“, v tomto smyslu můžeme číst i výrok: „A viděl Bůh světlo, že bylo dobré“ (Gn 1,4). Hospodin viděl projevené světlo a věděl, že je to Čiré dobro (al-chajr al-mahd), neboť to byl život.

A hawáss (pl.) jsou smysly dělící se na vnitřní, hawáss bátina, a vnější, hawáss záhira. Všimněme si, co k tomu „vnějšímu“ a „vnitřnímu“ praví Henry Corbin ve spojitosti s Ibn ‛Arabím:

„Pojem wilájat lze jen těžko přeložit jedním slovem, je odvozen z arabského kořene w-l-j, který naznačuje blízkost (odtud walí – přítel, druh, oblíbenec; v množném čísle awlijá‘, jako ve slovech Awlijá‘ Alláh – Přátelé Boha. … V kontextu šíi pak wilája označuje vnitřní, duchovní ekvivalent proroctví. Stejně jako existuje u svatého textu bátin (srv. dále), skrytý význam, esoterický protějšek exoterického doslovného čtení (záhir), tak existuje coby protějšek stavu proroctví (nubúwa) stav vnitřní náklonnosti k Bohu (wilája).“

Zavalte divocha smolincem a přivodíte mu smrt.

To už vede přímo k rozlišování duchů, jak uvádí Averroes: „Jsou lidé, ke kterým promlouvá doslovný význam Písma, záhir, a pak jsou ti, kteří jsou schopni pochopit jeho skrytý význam, bátin, a je mu jasné, že kdybychom odhalili těm prvním to, co jen ti druzí mohou pochopit, vyvolalo by to psychózy a sociální katastrofy.“[1] A ty všechny, jež pozorujeme v současném světě, jsou právě výsledkem profanace posvátných textů a poznání a jejich bezhlavého předávání davu, a to skrze nejrůznější současná média jakožto zavádění (zatím) nezpracovatelných obrazů. Zavalte divocha smolincem a přivodíte mu smrt.

Pokračování →

Má pohádka, moje pravda

San Listopad - 15 - 2015
Aniela Jaffé: Vzpomínky / sny / myšlenky C. G. Junga (Portál, Praha 2015)

Aniela Jaffé: Vzpomínky / sny / myšlenky C. G. Junga
(Portál, Praha 2015)

Aniela Jaffé: Vzpomínky / sny / myšlenky C. G. Junga

368 stran, Portál, Praha 2015, vydání první, brožované, cena 569 Kč
ISBN 978-80-262-0803-7

 

V létě roku 1956 padl poprvé návrh Kurta Wolffa vydat duchovní autobiografii C. G. Junga a Jolande Jacobiová doporučila jeho blízkou a dlouholetou spolupracovnici, sekretářku a švýcarskou psychoanalytičku Anielu Jaffé (1903–1991).

Jung byl znám svým odporem k popisování sebe a svého díla před očima světa. Přislíbil teprve po dlouhém váhání a zároveň si stanovil podmínku: kniha bude moci vyjít až po jeho smrti.

Po nějaké době „zpovídání“ a jeho zaznamenávání přišel koncem roku 1957 s návrhem, že bude o svém dětství psát sám, což bylo překvapující vzhledem k faktu, že jej psaní namáhalo a že by nic takového nepodnikl, kdyby to nepociťoval jako „úkol“ z nitra.

„Každá má kniha je vždycky osud. Je v tom cosi nedozírného a já si nemohu nic předepsat nebo předsevzít.“

V dubnu 1958 tak dokončil tři kapitoly o dětství, školním období a letech studií. V lednu 1959 byl na svém venkovském sídle v Bollingenu a když Aniele Jaffé vracel kapitolu O životě po smrti (str. 257n), řekl jí:

„Něco ve mně bylo dotčeno. Vytvořil se ve mně jakýsi vnitřní potenciál a já musím psát.“

Tak vznikla kapitola Pozdní myšlenky, v níž jsou vysloveny ty nejhlubší, i když možná vůbec nejnepřístupnější Jungovy myšlenky (str. 279n).

Pokračování →

De Impressio aneb O vtiskování

San Duben - 25 - 2010

Milý synu,

Hochbaum: Lekce Sokola

Tu jest poučení o moci oněch žen (zřídkavě též mužů), jež mohou být zvány Vtiskovatelky, kterak nás o tom moudře zpravoval náš strýc Frank Herbert. Touto lekcí přiblíží se ti znalost & ovládání jejich podivuhodné dovednosti.
Vtiskovatelky se poučily na metodách, pochodech, nástrojích a (pre)historických příkladech domestikace.
Nejprve uchop jejich moc v obecných rysech.

Pomni, že veškerá věčnost je bytí, avšak ne každé bytí je věčnost, jak nás učí Liber De Causis. Takto bytí je obecnější než věčnost. – A prvotní příčina stojí nad věčností, protože věčnost je její účinek.

A inteligence, a to sobě podrž, se připodobňuje věčnosti, protože se rozkládá stejně jako ona; a nemění se ani neničí. Do mysli ti vtiskuji kabalistické pravidlo tuto vyslovené: „To, na co si hrajeme, tím se posléze stáváme.“
A duše je připojena k věčnosti jakožto nižší, protože snadněji podléhá vtisku než inteligence, a stojí nad časem, protože je příčinou času.

Z toho vyplývá, kterak se obrniti proti účinkům a moci Vtiskovatelky; veškerý duševní život máš proměniti v inteligenci, neb ta vtiskuje, ale ona [duše] trpí vtiskem. Snad má býti příhodné vyřknout zde tajemství, ó můj synu, totiž že utrpení je dynamický proces, v jehož průběhu se z pasivního, trpného, poznáním rodí inteligence, jež uchopí moc své Vtiskovatelky a promění ji aktivní a činné. Takto se duše pozvedává z prachu emocí do sféry vědomí.

Věz též, že každá duše má tři působivosti; mezi její činnosti totiž náleží činnost animální a činnost rozumová [intellectibilis] a činnost božská. A tyto své činnosti duše provádí výlučně proto, že je příkladem [exemplum] nadřazené působnosti.

Prvotní příčina stvořila bytí duše prostřednictvím inteligence, a dík tomu je duše utvořena tak, že provádí božskou činnost.

Tak poté, co prvotní příčina stvořila bytí duše, ustavila ji jako podestýlku inteligence, ve které inteligence provádí své činnosti.

Dík tomu tedy rozumová duše provádí rozumovou činnost. A protože duše přijímá vtisk inteligence, je utvořena tak, že jí náleží podřadnější výkon, než jaká je co do významu ona, [tj. inteligence] při svém vtisku do toho, co stojí pod ní.
Osvětlím ti toho, ó můj synu, v další lekci o inteligenci, však tuto máš uchopit, že přijímáš-li vtisk, přijímáš jej od toho hořejšího nad tebou, v tu chvíli duše jsi a ono jest ti inteligencí. Duše jest vždy podřazena Slovu. Přivolej před svoji mysl obraz Té, jež svojí patou drtí hlavu hadu.

Důvodem jest, že duše se vtiskává do věci výlučně pohybem, totiž proto, že to, co je pod ní, přijímá její činnost výlučně tehdy, když tím duše pohne. Patří totiž ke svébytnosti duše, aby oživovala těla, vlévajíc do nich svou působnost a bezprostředně je přivádějíc k jejich náležité činnosti. Nyní je ti zřejmé, že duše má tři působnosti: totiž působnost božskou, působnost inteligence & působnost její vlastní bytnosti, podle toho, co jsem ti pověděl a ukázal.

A jak je tomu s vlivem těchto inteligencí? První vyšší inteligence, které následují po prvotní příčině, vtiskávají druhé formy, formy stálé, které se neničí, takže není nutné je obnovovat jinou náhradou. Druhé inteligence však vtiskávají formy upadlé, oddělitelné, např. duši.

Toto odhalení, synu, namiř jako šíp do černého oka býkova do své mysli a vtiskni ho do ní. Neb tady je tajemství: dobře sobě vyber inteligenci, než do sebe otiskneš vjem inteligence, jinak bude-li nižší, pozbudeš ve chvilce duše, inteligence nemaje, inteligencí nebudiž & oddělen budeš jako plevy od zrní.

Duše totiž vzniká z vtisku druhé inteligence, která následuje níže po stvořeném bytí. Tedy ni bytí nemáš. A duše zmnožují se výlučně tím způsobem, jímž se zmnožují inteligence. Důvodem jest, že bytí duše má zas mez, avšak co je z ní nižšího, je neomezené.

Tudíž duše, které následují po alachili, tj. inteligenci, jsou završené, dokonalé, jen velmi malého upadání a oddělení; a duše, které následují níže po bytí, co do zavrženosti a upadání zaostávají za vyššími dušemi. Ty, můj synu, si můžeš vybrat, kterou duši budeš utvářet a kterou rodit s těmi třemi, jež jsou tu od počátku. Ty věz, že vše, co následuje po prvotní příčině, je achili, tj. inteligence, završená a nejzazší co do moci i ostatních dokonalostí.

Toto odhalení, synu, namiř jako šíp do černého oka býkova do své mysli a vtiskni ho do ní. Neb tady je tajemství: dobře sobě vyber inteligenci, než do sebe otiskneš vjem inteligence, jinak bude-li nižší, pozbudeš ve chvilce duše, inteligence nemaje, inteligencí nebudiž & oddělen budeš jako plevy od zrní.

A dokonalosti, které vyšší duše přijímají od inteligence, zas tyto duše vlévají do nižších duší. Takže třebas jsi právě duše, přec máš v sobě dokonalost, již prostřednictvím inteligence obcováním s jinou duší do ní přeléváš, vtiskuješ svůj otisk do ní, a podle obrazu tvého učiníš nové duše & v nich novou inteligenci.

A každá duše přijímající od inteligence více působnosti je vtiskem důraznější, a co je od ní vtištěné, je pevné, stálé a jeho pohyb je pohyb rovnoměrný, spojitý. A ta, v níž je méně působnosti inteligence, zaostává vtiskem za prvními dušemi, a co je od ní vtištěné, je slaboučké, mizivé, zničitelné.

Pochop, že není stejnosti mezi Vtiskovatelkami a ani v čase není jejich působnost srovnatelná. Synu, opusť představu lineárních aktů, vymeť od sebe myšlenky na porovnávání, setřes ze sebe čaromoc analogie. Věz, že výlučně univokní má být tvůj kadlub pro ideje a roď sám sebe každého jitra znovu, jako bys na tomto světě nikdy ještě nebyl. Neb to má tobě býti oporou inteligence, že v každé situaci budeš vše vidět novýma očima, jež si od Pána v milosti vyžádáš a takto ji cvičiti budeš. Bude v tobě působnosti veliké. Ačkoliv je ovšem i takové slabé, přesto přetrvává díky plození [generationem].

Tak jsem ti ukázal, proč jsou utvořeny mnohé inteligibilní formy a že jejich bytí není než Jedno, jednoduché, a proč jsou utvořeny mnohé duše, z nichž některé jsou důraznější než některé jiné a jejich bytí je Jedno, jednoduché, a není v něm rozličnosti. A tak tomu má i být.

A inteligence je inteligibilní podstata; tudíž na způsob své podstaty zná věci, jež přijímá shůry, a věci, jichž je příčinou. Rozeznává tedy, co je nad ní a co je pod ní, a ví, že to, co je nad ní, je její příčinou a že to, co je pod ní, je jejím účinkem; a poznává svou příčinu a svůj účinek na způsob, jenž je příčinou jejího vlastního bytí, totiž na způsob své podstaty.

Synu, přišel ti na um v tomto případku tobě známý hermetický axiom? Podrž tuto chvíli v sobě!

Bocklin: Vita somnivm breve

A podobně vše, co má vědění – kterak to zdůrazniti! – zná věc lepší i věc nižší a horší jedině na způsob své podstaty a svého bytí, ne na způsob toho, jak ty věci jsou. Čili – ta tvam asi – poznáváš v nich sám sebe! Ony promlouvají k tobě tvojí vlastní řečí, jejíž slova jsi sestavil ty sám na počátku, v počátku.

A je-li tomu takto, pak zcela nepochybně dokonalosti, které sestupují na inteligenci od prvotní příčiny, jsou v ní inteligibilní, a podobně jsou v inteligenci inteligibilní i tělesné, vnímatelné věci.

Důvodem je, můj synu, že věci, které jsou v inteligenci, nejsou vtisky samotnými, nýbrž jsou příčinami vtisků. A znakem toho jest, že sama inteligence je příčinou věcí, které jsou pod ní, dík tomu, že je inteligencí. Pakliže je tedy inteligence příčinou věcí dík tomu, že je inteligencí, pak naprosto nepochybně jsou příčiny věcí v inteligenci také inteligibilní.

Věci smyslově vnímatelné jsou v každé duši skrze to, že duše je jejich vzorem [exemplum], a inteligibilní věci jsou v ní proto, že je zná.

A takto je utvořena výlučně proto, že se prostírá mezi věcmi inteligibilními, které se nepohybují, a věcmi smyslově vnímatelnými, které se pohybují. Chceš-li zůstat nepohnut, vnímáš odtud, že tvé nitro se věcmi smyslově vnímatelnými dostává do pohybu, kdežto věci inteligibilní přispívají k tvému klidu zůstavujíc tě nepohnutým.

A protože s duší se to má takto, dochází k tomu, že vtiskuje různé rysy do tělesných věcí, protože je utvořena jako příčina těles a je utvořena jako účinek inteligence, která je před ní.

Tedy věci, které jsou vtiskovány duší, jsou v duši pojaty jako vzor, protože totiž smyslově vnímatelné věci se exemplifikují podle vzoru duše a věci, které shůry spadají do duše, jsou v duši na způsob něčeho získaného.

Protože se tedy věc má takto, vrať se a řeknu ti, že veškeré smyslově vnímatelné věci jsou v duši na způsob příčiny, protože duše je exemplární příčinou.

A duší míním působnost, která svým výkonem tvoří smyslově vnímatelné věci; přesto však, účinná působnost, která je v duši, není materiální, a tělesná působnost, která je v duši, je duchovní, a působnost, která se vtiskává do věcí majících rozměry, je bezrozměrná.

Synu, vše vědoucí, jež zná svou bytnost, se navrací ke své bytnosti završeným návratem.

A aj, pravím ti, hleď si po způsobu lekce našeho mistra o magické vůli oněch Vtiskovatelek, které mohou prodloužiti tvoji hůl a uvést tě každým svým aktem do transcendence, jíž se jim připodobníš a uchováš v sobě onu tajemnou rostlinu, kterou do tebe zasel Bůh, aby rostla k Jeho slávě. Arci, k Jeho slávě.

Amen.

*

Dedikace:

Našemu Otci, kterýž Jediný jest. Našemu mistru, slovutnému Eckhartovi. H.R.Z.

*

© okultura MMII

De Causis

San Duben - 23 - 2010

Milý synu,

Stvořitelská inteligence, ta, jež jest u Boha a jedno s Bohem, má velikou moc, neb se vyznačuje silnější jednotou než ty inteligence stojící pod ní, to jest podřazené inteligence.
Tedy pak které inteligence jest ti vzývati, když v druhotných, podřazených inteligencích jsou slabé působnosti, neb tyto inteligence jeví menší jednotu i větší mnohost.
Ty však chceš vládnouti nejvyšší mocí, kterak potom můžeš zacházeti s těmi nižšími domnívaje se, že přinesou ti užitku?

Agostino di Duccio: Crucifixion Maestá Altarpiece

Pravdou i je, že inteligence, které stojí blíže Jednu, ryzí pravdě, se vyznačují nižší kolikostí [mnohostí] a větší působností. Inteligence, jež jsou vzdáleny Jednu, ryzí pravdě, ty vzdálenější, vyznačují se vyšší kolikostí [mnohostí] a slabší působností.
To musíš mít na paměti, kdyžto se chápeš inteligencí k dílu svému. Hledej jejich prvotní příčinu, bys nezacházel se špínou namísto světla. Pomni, jak nás poučuje náš mistr, že „špína jest hmota na nesprávném místě.“
Mnohost jest ti tedy majákem průzračné pravdy odhalována co špína, již máme umývati světlem jejím.
Inteligence bližší jednotě se vyznačují nižší mnohostí a větší působností, dokážeš s nimi takto větší opus; takto dochází k tomu, že formy, jež vycházejí z prvotních inteligencí, vycházejí jako emanace obecné a jednotné. A to dobře vidíš na umění, jež samo jest inteligencí, jednotou, vysokou působivostí a blízké Bohu.
A my věc zkrátíme a řekneme: formy, jež z prvotních inteligencí přecházejí ke druhotným, se vyznačují slabším výstupem, nemají oné moci jako díla Boží, a jsou zřetelněji oddělena od Jedna, a „tudy kráčí bolest“, jak praví naše moudrá kniha [AL].
Pročež vidíte, že druhotné inteligence zaměřují svůj pohled na obecnou formu, jež se nachází v obecných inteligencích, a dělí ji a oddělují, neb jiného umu nemají, neb ony mohou přijmout ony formy co do jejich pravdy a trvalého určení pouze tím způsobem, jímž je mohou přijmout, totiž oddělením a rozdělením, a tak se naplňují slova našeho nejvyššího Mistra, že „podlevá ovoce jejich poznáte je.“

Tebe očekávat, ó Pane, jest konec a nikoliv počátek.

Dělitel bude dělit. A sjednocovatel bude sjednocovat.
Synu, uč se matematice, neb tam jest skryta pravda, již oblouzniti nelze.
Odečítání bude umenšovat a takto vlastně neustále rozmnožovat, kdežto sčítání bude mířit k jednotě.
Nejde to však ku věcem, jak by bloud mysliti mohl a snaživost svoji k tomu vynakládati. Přidávání věcí nepřidává moudrosti, tuto naopak odečítání přibližuje Bohu, neb také náš mistr pravil: „Tebe očekávat, ó Pane, jest konec a nikoliv počátek.“
Amen.

*

Dedikace:

Našemu Otci, kterýž Jediný jest. Našemu mistru, slovutnému Eckhartovi. H.R.Z.

O duši

San Duben - 23 - 2010

Traktát o odloučenosti

Duše od počátku, co začne postřehovat Boha, má pět vlastností:

  1. Musí se odloučit od „zde“ a „teď.“
  2. Nesmí se ničemu rovnat.
  3. Je čistá a s ničím nesmíšená.
  4. Je sama v sobě působící nebo hledající.
  5. Je obrazem.

Náš svatý bratr, mistr Eckhart, praví: „Duše nemá mít s ničím nic společného. Každému nic má být cizí – totiž všemu privatio nebo negatio (cokoliv stvořeného).
V duši je plnost celého bytí. Dobrota a pravda není nějaké něco, je to transcendentální bytí, které na tomto světě vůbec není.“

INFESTIS VNIVS MARTYRIS.

Maličko a neuvidíte mě. Ulpí-li něco na duši, neuvidíte Krista. Všechno stvoření je maličko vůči Bohu.

O poznání

Hledající intelekt je ten, který nikdy nespočine. Když duše má možnost poznat všechny ty věci, nikdy nespočine, v Bohu je každá věc stejná – není nějaká ušlechtilejší.

Poznání nepřibavuje žádnou myšlenku.
Boha lze uchopit jedině v jeho bytí.
Je poznání v původu; to je nestvořené.
Je poznání v představě; to je stvořené.

Toto je popis nauky o obratu: „Člověk o tom vůbec neví, že se má obrátit a přijmout Ducha svatého. Vnímáš věci tak, jak jsou okolo tebe. Ale ono to tak není! Když doje k průlomu (do analogického bytí), nastane: nepoznání – známé, ale stále cizí a cizí, ale stále známé. Z vědění máme dospět do nevědění.

Duše je neustále v nebezpečí, že se převede do rozmanitosti (rozsev), a proto musí říkat, že neví a tím se sbírá (stažení projekcí) do božského (jednoty). Staré síly se musí stáhnout a uvést do nevědění a zapomenutí.
Neznámé poznání: nepoznávající poznání. Nepoznávající ve vztahu k všemu zdánlivě známému, ale vlastně stále cizímu – nepoznávající. A poznávající k tomu zdánlivě cizímu, ale stále známému. Ten, kdo je v křtu, má být v lidstvu jako vyšší ustavení člověka.
Docta ignorantia – učená nevědomost zdánlivě známé ví a zdánlivě znající pak má opustit, aby se dostala do nevědění a v něm se stala vědoucí. Musíme se dostat do přetvořeného vědění, ale nemá pocházet z nevědění, musíme vycházet z vědění do nevědění. To znamená pro světského člověka brát za základ nebeského tento svět, z analogického zrodit univocitní. Univokně-transcendentální vědění. Nevědění je tvoje nejvyšší dílo.

O božím přikázání

Jak zní program? Odloučit se od stvořeného, opustit jeskyni a navrátit se.
Co je Boží přikázání? Posloucháš automaticky. Nepotřebuješ to chápat, je to z radosti. Příkaz „pod Bohem“ je nepřijatelný.
To božské nemůže člověk spatřit, ledaže by sám byl jedno s Bohem (Ex 33,19-23 a dále 34,28-35).

O vůli

Vůle je vně a je za rozumem (je „pozadu“); též zlo, neboť je odpadem od dobrého a druhotné.
Vnější vůbec není, vše je neustále NEBESKÉ!
Všechno, co myslíme rozumem, je okamžitě analogizováno, přistupuje modus (způsob, „jak“) a dostává se do dvou úrovní, nikoliv už jedné (nebeské), totiž nebeské a padlé.

O duši

Program duše je nechání.
Nevědění je tvoje nejvyšší dílo.
Cesta je jiskra. Jiskra je imanentní, v základu duše.
Vztažnost a souvztažnost.
Pozemské a nebeské.
Jedno zanech, druhého se přidrž.
První loupí, druhým sdílíš.
První duši zakrývá, druhé ji nechá zaskvět.
Nevidět a vidět.
Vědět a nevědět.
Braní a nechání.

*

Dedikace:

Našemu Otci, kterýž Jediný jest. Našemu mistru, slovutnému Eckhartovi. H.R.Z.

O čísle

San Duben - 23 - 2010

„Pán je jediný a není druhého. A před jedničkou co počítáš?“
Ladislav Moučka: Sefer Jecira pražská. Půdorys, Praha 1998.

Bůh stvořil jedno stvoření, proto jeden Bůh, to je argument proti polyteismu.
Při prvním vzejití do dvou a jen do dvou (ne do tří!). Co z jediného vypadne, odpadne do čísla (odlučování).
Vyvolané či vyvozené, ale ne způsobené.
Stvořil nebe a zemi – dvojí oddělení a číslu podřízeno jest.
Božská oblast: osoby vycházející, ale ne vně jednoho (nebo ven), totiž Syn a Duch svatý, kteří ne vně toho jediného, ale totéž jako ta Jednota sama jsou. Nejsou účinky Otce, jako by byli vně Otce, neboť jsou dříve a před vším působením a tvořením. Syn je v Otci a Otec v Synu (J 10,30).
Vycházejí z jednoho a jsou v Jednom, v němž nejsou čísla! Není to upadnutí do Vně-Bytí!

 

→ Ten, který vzchází

Ten, který vzchází, je jiný, ale ne než ten, z něhož vzchází (něco jiného = příroda), někdo jiný (člověk).
Neutrum neplodí a není plozeno. Muž plodí, neplodil by však, kdyby nebylo co plodit.
Liché a sudé spadá v jedno.
Ona (žena) není číslem, ani počitatelná, přesto je zdrojem všech čísel a nedostává se do rozporu se svojí jednotou. Ó požehnaná!
Ta čísla a to počítané v sobě sjednocuje (to je Bůh).
Pravím: „Chce-li od tebe žena číslo, nejdete zpět k jednotě, leč však k dělení, arci zpět k dělení.“
Příroda nečiní skoků, ale sestupuje ve spořádaném stavu, krok za krokem, tak pomalu, jak jen to jde, a to znamená jen ke dvěma (nebe a zemi, muže a ženu, je učinil).
Jednou Bůh mluvil dvojí (Job 33,14) a jednou poprvé a neopakuje to.
Budeš je proměňovat a oni budou proměněni. Tomu rozuměj, kdož můžeš, v pravdě není nic stálého. V pravdě jest vše.
Ty se neměníš, ty, ó Pane, se neměníš.
Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého (Ž 4,4).
Odpad od jediného vede ke dvěma, v počátku stvořil Bůh nebe a zemi, a ten, který je jedno, stvořil dvě. Další čísla nejsou tak strašná, jako první dělení do dvou, a proto je i zlověstný druhý den stvoření, totiž outerek.
Sinistrální je dvojka.
Od jednoty k číslu.

→ O proměně druhu

Bůh nemá velikost, je bezrozměrný.
Přidá-li se číslo k číslu, mění se druh, nejde o to vzdálení se od Jednoty (to také a hlavně!), ale o to, že se mění druh. Promysli to.
6 + 6 není nějaký dvojnásobek čísla 6, ale zcela jiným druhem. Tak tedy i žena už je jiným druhem od muže.
„Více lidí účastí na ideji jsou jeden člověk,“ říkají mudrci.
Tak jsou (jako osoby) privatio (oloupeni) a mít něco úrovní závislou (neboť zde jedno visí na druhém) znamená, že má-li věc jeden, nemůže ji mít druhý.
To, co může mít každý (ryba a chléb jako krmě od Ježíše), už není úrovní závislou, nýbrž božskou, kde vše je jedno. A pravím vám: „To osvědčujte a dosvědčujte!“

 

→ O trpném a činném

Nebe a země nemají žádnou společnou matérii a nepatří k témuž rodu. Nejde o principy analogického vztahu.
Takovým působením, jako nebe působí, nic netrpí, nic není ničím dotýkáno, neochabuje a nestárne, působí jednostejně (jednou formou).
Působení takového působícího, jako je zde naznačeno nebem, už nezůstává v trpícím, když to působení odejde.
Stále musíme usilovat o Ducha svatého.
Světlo a horko. Světlo nezůstane v prostředí, když odejde zdroj, odejde i ono (působení na trpícího a nezapustí v něm kořeny).
Kořenem světla je nebe, ta forma nikdy nemůže být sdělena.
Horko to ozářené prostředí pronikne díky přijímavosti (před-připravenosti), a tím horko zakoření v prostředí a ulpí na něm a stane se (to prostředí) dědicem horka. Jinak je to s nebem, to prostředí na ně nikdy není připraveno. Promysli to.
Promysli, jak se předpřipravit na proniknutí Duchem svatým, aby v tobě mohl zakořenit a ulpět na tobě, aby se v tobě mohl rodit (neustále), neboť mít jej nemůžeš, nemáš ho navěky, můžeš ho jen neustále rodit.

Přestaneš plodit, přestaneš rodit.

Příroda nikdy nezačíná to, co nemůže dokončit. Takto úsilí člověka o nebeské je nadpřirozené! „Kořeny nemají“ (Lk 8,13).

→ O rozdílnosti dokonalosti podstatných forem

Trpící vždy žízní po onom jemu přiřazeném působícím (kdo mě pije, žízní trpí). To trpící je chválou, ctí a slávou toho působícího.
Žena to trpící, muž to působící. Nejde o to viditelné, nýbrž o to neviditelné.
K tomu slovo, chvalte Pána (1Tim 1,17). Nikdo sobě samotnému, nýbrž Bohu může dát čest. Žena má trpět, ukazovat to působící, a to je mystérium utrpení (rození), které v manželství (násilí) vchází na ženy.
To působící od svého trpícího vůbec nic nepřijímá a není dotčeno, naopak vše v trpícím je čirý dar, který seshora rozlévá působící na své trpící (nebe na zemi).
Co je první, je nejhodnotnější a je to závazné. A co se odvozuje, je závislé, méně bohaté. Proto je Bůh jeho vlastní poznání a jeho vlastní bytí.
I ty tak buď, arci, buď jeho poznání a budeš jeho bytí. V bohu totiž není něco jiného být a poznávat podle věci, nýbrž také podle pojmu inteligence (rozumu).

*

Dedikace:

Našemu Otci, kterýž Jediný jest. Našemu mistru, slovutnému Eckhartovi.

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b