Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

O dítěti s hvězdnou korunou

San Květen - 20 - 2017

Carl Gustav Jung: Duch Merkurius
(Malvern, Praha 2017)

Carl Gustav Jung: Duch Merkurius

106 stran, Malvern, Praha 2017, vydání první, brožované
ISBN 978-80-7530-059-1

 

C.G.Jung v této útlé knížce přechází od výkladu pohádky bratří Grimmů o duchu v láhvi k analýze podob a funkcí Merkuria v alchymických textech, a nakonec k postavě Herma v gnostických traktátech. Ohledně jejího přesného znění odkazujeme p.t. čtenářstvo na sebrané Německé pohádky,[1] č. 99: Duch v láhvi (Der Geist im Glas).

Výklad se počíná vysvětlením k lesu a stromu. Stromy, stejně jako ryby ve vodě, jsou živoucí obsahy nevědomí. Je mezi nimi jeden, mimořádně významný strom-obsah, který je označen za „dub“ a v jistém smyslu jest králem lesa. Podrobnější výklad tohoto symbolu viz kap. Král lesa v knize J. G. Frazera Zlatá ratolest.[2] Je totiž prototypem bytostného Já (Selbst), symbolem počátku (rozlišení; vědomí a nevědomí) a cíle (lapis philosophorum) procesu individuace.

Tajemství stromu netkví v koruně stromu, nýbrž v jeho kořenech. Logos, Slovo Boží, o mnoha jménech a s tisíci oči je „skryto v kořeni vesmíru,“ praví Hippolytus, podobně jej vidí Hildegarda z Bingenu na zlatém stánku, jak se o tom můžeme přesvědčit v Liber Scivias na vyobrazení Die Seele und ihr Zelt. Ono tajemství jest osobnost (persona) mající hlas, řeč a vědomý záměr – žádá od studenta, aby je vysvobodil, neboť je zajato a zavřeno do láhve (vitrinus) proti své vůli, a to do země mezi kořeny stromu usazenými v nerostné – rozumějme: nikoliv vegetativní – říši a alchymie vykládá čtvero elementů jako radices (kořeny; radikály).

Pokračování →

Vikinské Pulp Fiction

San Červen - 25 - 2016
Lživé ságy starého Severu (345 stran, Herrmann & synové, Praha 2015)

Lživé ságy starého Severu
(345 stran, Herrmann & synové, Praha 2015)

Lživé ságy starého Severu

345 stran, Herrmann & synové, Praha 2015, vydání první, vázané
ISBN  978-80-87054-41-3

 

Henry Corbin, jak píše Richard Rudgley ve své burcující knize Vzkříšení pohanství, zjistil z rukopisů súfistů, že lidskou představivost pojímali naprosto odlišně. Označit jejich prožitky za „imaginární“ mu připadalo jako jejich degradace:

„Přes veškerou snahu se nedokážeme ubránit tomu, že pojem imaginární je v našem obecně rošířeném pojetí chápán jako synonymum neskutečného a má nádech čehosi, co se nachází mimo rámec skutečnosti…,“ ale my si musíme uvědomit reálnost světa představivosti, protože je „světem ontologicky stejně skutečným jako svět smyslů a intelektu. Tento svět vyžaduje vlastní schopnosti vnímání, především sílu představivosti, schopnost rozpoznávání a hloubavost, které jsou stejně skutečné jako smyslové vnímání nebo intelektuální intuice.“

Lživé ságy, Shakespeare nebo Quentin Tarantino. Odpoutaná obrazivost.

Msta, tragická láska, boj o moc, fantastičnost, sex, magie, brutalita, krvák, parodie. Nic se za ta staletí nezměnilo.

Lhaní jakožto prostředek úniku od tíživosti pozemského bytí a ze „slzavého údolí“ k vzletu do jiskrného a rozhodně nikoliv „všedního světa“ prodchnutého neotřelou živostí příběhů. Putování za podivnými magickými objekty, potyčky s hordami běsnících berserků, mocné nelidské bytosti, trollové, pohádkové mechanismy a podobenství…

Pokračování →

Bůh jest přítomen!

San Únor - 13 - 2016
William McGuire, R. F. Hull (eds.): Rozhovory s C. G. Jungem (Portál, Praha 2015)

William McGuire, R. F. Hull (eds.): Rozhovory s C. G. Jungem
(Portál, Praha 2015)

William McGuire, R. F. Hull (eds.): Rozhovory s C. G. Jungem

304 stran, Portál, Praha 2015, vydání první, brožované, cena 465 Kč

ISBN 978-80-262-0914-0

 

Soubor rozhovorů z let 1933–1961 jedinečným způsobem zachycuje vývoj osobnosti a ducha C. G. Junga a tvoří jej zhruba dvacítka interview pro noviny, časopisy, rozhlas i televizi. Najdeme tu i slavný rozhovor Junga s Johnem Freemanem pro televizní stanici BBC, proslulý větou vyjadřující víru v Boha jinak: „Nemusím věřit, ale vím.“

Jung v rozhovorech popisuje mj. i svůj vztah s Freudem a postoj ke klasické psychoanalýze, vyjadřuje názory na válečnou a poválečnou dobu (včetně odkazů na Československo), na německou mentalitu, odpovídá na obvinění, že kolaboroval s nacismem, vysvětluje základní alchymické koncepty, pojem archetypu či téma osobnostní typologie, zmiňuje se o své rodině. Rozhovory umožňují nahlédnout do způsobu, jakým Jung komunikoval, a odhalují informace, které se jinak v jeho knihách či statích hledají jen těžko.
William McGuire (1917-2009) působil jako hlavní editor anglického vydání Jungových Sebraných spisů a Richard Francis Carrington Hull (1913-1974) překládal Jungovo dílo do angličtiny. R. F. C. Hull např. napsal společně s Eugenem Herrigelem Zen in the Art of Archery (č. Zen a umění lukostřelby, Pragma 2005), s psychologem Erichem Neumannem (1905-1960), jedním z nejnadanějších Jungových žáků, pak The Origins and History of Consciousness (Princeton Classics, 2014).

Pokračování →

Kůň jest v blaženosti

San Listopad - 17 - 2015
Helena Šmídová: Kolkarty (27 karet, vlastním nákladem, Praha 2015)

Helena Šmídová: Kolkarty
(27 karet, vlastním nákladem, Praha 2015)

Helena Šmídová: Kolkarty

27 karet, vlastním nákladem, Praha 2015, vydání první
Distribuce: ALEMBIQ

 

Na počátku byl – myslím – kruh. Zhruba před třemi lety. Fascinoval mě uzavřený a nekonečný tvar, ve kterém všechny směry vedou dovnitř. Zkoušela jsem do něj malovat leccos – obličeje, krajiny, písmena… časem převážil spíš geometrický přístup – dělení, symetrie, jako bych se chtěla dostat „pod plochu“, k významu. Lákalo mě udělat sérii abstraktního pexesa, ve kterém by se kruh postupně dělil – ale z toho nakonec sešlo, asi mi to přišlo příliš „mechanické“.

Bylo třeba okulturně zapátrati, abychom se dobrali onoho původního významu. Předchůdcem jest tradiční japonská hra se škeblemi zvaná Kai awase, při níž bylo úkolem vyhledávat z hromádky škeblí dvě poloviny, které patřily k sobě. Teprve později se začaly na vnitřní stranu malovat obrázky.

PEXESO je český akronym vzniklý ze sousloví „PEKelně SE SOustřeď“, přičemž tam bylo krásně vpraveno ono cizokrajné „X“, jako třebas u čerta Trepifajxla, jenomže tu nejde o ochmatané a cinknuté mariášky, nýbrž malé kulaté karty, kolkarty, jejichž dohledáním se – podobně jako cvičení vnitřního zraku na tarotových malých arkánách při jejich „hádání naslepo“ – odhaluje současná (ne)rovnováha živlů, tady spíše alchymicko-astrologicky přilnutí k některému z kovů, tinktur, devatera (zde však spíše desatera) planetárních charakteristik.

Pokračování →

Na východ od Ráje

San Leden - 17 - 2015
Pavel Hošek: Cesta do Středu skutečnosti. Směřování k nebeskému cíli duchovní pouti v myšlení a díle C. S. Lewise (Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2013)

Pavel Hošek: Cesta do Středu skutečnosti. Směřování k nebeskému cíli duchovní pouti v myšlení a díle C. S. Lewise
(Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2013)

Pavel Hošek: Cesta do Středu skutečnosti. Směřování k nebeskému cíli duchovní pouti v myšlení a díle C. S. Lewise

152 stran, Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2013, vydání první, brožovaná vazba, cena 179 Kč
ISBN 978-80-7325-347-9

*

Doc. Pavel Hošek, Th. D. (nar. 1973) působí jako vedoucí katedry religionistiky na ETF UK v Praze. Zabývá se vztahem teologie a vědy o náboženství a problematikou mezináboženského dialogu. Je autorem knih C. S. Lewis: Mýtus, imaginace a pravda (2004), Na cestě k dialogu: křesťanská víra v pluralitě náboženství (2005), Cesta ke kořenům. Odkaz šlechtického rodu Milnerů z Milhausenu a jeho nositelé (2010), Židovská teologie křesťanství (2011), A bohové se vracejí. Proměny náboženství v postmoderní době (2012), Kouzlo vyprávění. Proměňující moc příběhu a „křest fantazie“ v pojetí C. S. Lewise (2013) a V dobrých rukou (2013).

Duše na cestě do Středu skutečnosti, ke znovu-sjednocení s místem svého Prapůvodu (srv. mistr Eckhart, Urgrund), je jedním nejdůležitějších motivů v díle C. S. Lewise, jehož pojetí zla jakožto privatio dobra je základním prvkem křesťansko-novoplatonské syntézy a najdeme jej napříč středověkou teologií odvozovanou od předchůdců již vzpomínaného Eckharta nebo jeho žáků a následovníků. Uloupení nebo přivlastnění vždy vede k odtržení ideje od Stromu života a odpadnutí naproti cestě k oproštění a myšlence nemít s ničím nic společného.

Pavel Hošek sleduje C. S. Lewise jakožto „popularizátora předčasně opuštěné moudrosti předků“ při jeho naplňování odkazu patristiky a středověku, ale zároveň „je věrným a vděčným žákem Pseudo-Dionýsia, sv. Augustina a »posledního Římana« Boëthia“ (srv. např. Pseudo-Dionysios Areopagita: Listy. O mystické theologii. Oikúmené, Praha 2005; sv. Augustin: O milosti a svobodném rozhodování. Krystal OP, Praha 2000; Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius: Teologické traktáty. Krystal OP, Praha 2004 apod.).

Pokračování →

Magie & hudba

M. M. M. Srpen - 9 - 2013

Dámy a pánové,

Na počátku bylo Slovo.

Julius Troschel: Zéthos a Amfión (1850)

Julius Troschel: Zéthos a Amfión (1850)

Amfión a Zéthos, dvojčata, synové Dia a Antiopy, vyrůstali mezi pastýři na hoře Kithairónu. Amfión (mj. scénická hudba Arthura Honeggera z roku 1931) byl oblíbencem Hermovým, jenž proslul svojí lyrou. Daleko praktičtější Zéthos se Amfiónovi posmíval pro jeho oddanost tomuto nástroji, který mu podle jeho názoru překážel v tom, aby dělal něco užitečného. Jenže když dobyli Théby a pracovali pak na obnově městského opevnění, přišla Amfiónova chvíle, aby se smál. Hrál na lyru tak krásně, že se kameny na sebe kladly samy od sebe, zatímco Zéthos se s nimi plahočil zalit potem. Takto byly zdi Théb, města sedmi bran, vztyčeny mocí hudby. A proč právě město „sedmi bran“? K tomu posléze dospějeme, podržte to v paměti!

William-Adolphe Bouguereau: Arion (1855)

William-Adolphe Bouguereau: Arion (1855)

Orfeus obměkčil svojí písní srdce Plúta a Aríón se zachránil, když se vracel po moři z cest, před posádkou, která se ho chystala oloupit a zavraždit tím, že skočil do moře a tam ho vzal na hřbet delfín, přivábený jeho hudbou, který jej bezpečně dopravil na břeh.

Středověký arabský spisovatel Masoudi podává zprávu o neméně mimořádném postupu stavby tří pyramid v Gize: „Svitky papyru popsané jistými charaktery byly umístěny pod kamenné bloky připravené v lomu; při každém úderu se tyto bloky přesunuly na vzdálenost dostřelu luku (asi 150 loktů), a tak byly postupně dopraveny na pyramidy.“

Pokračování →

Othinův kult v severských zemích – I.

H. M. Chadwick Duben - 22 - 2010

Marginálie: Uctívání Othina oběťmi

Často narážíme na zmínky o obětech, nabízených Othinovi na bitevním poli. O těchto obětech je však třeba uvažovat v souvislosti s ostatními obřady spojenými s Othinovým kultem ve válečných časech. Zmínky o obětech za jiných okolností také nejsou řídké, avšak bůh, jemuž je oběť nabízena, zpravidla není specifikován. V těch případech, kdy je jasně řečeno, že oběť je určena Othinovi, jedná se vždy – pokud je mi známo – o oběť lidskou. To však může být jen náhoda, neboť počet příkladů je malý.

Nejvýraznějším příkladem je obětování krále Vikara, zaznamenané v Gautreks s. konnungs kap. 7 (F.A.S. III. od str. 31) a u Saxa VI. str. 276-7. Podle podání v Gautreks saga zdržel Vikarovo loďstvo protivítr. Uchýlivše se k věštbě zjistili, že Othin si žádá muže z jejich středu. Oběť je třeba vybrat losem a oběsit. Při losování mezi všemi přítomnými padl los na krále. Sága pak pokračuje vylíčením Starkađrova vidění v lese. V závěru rozpravy žádá Hrosshársgrani (Othin) Starkađa, aby se mu odvděčil za prokázané služby, s čímž tento souhlasí. Hrosshársgrani pak praví, že žádá, aby mu poslali Vikara, a sdělí Starkađovi, jak se to má zařídit. Dá Starkađovi oštěp, o němž mu řekne, že bude vyhlížet jako stéblo rákosu. Nato se vrátí k ostatním; příštího jitra král svolá poradu, aby se rozhodlo, co je třeba udělat. Všichni se shodnou, že by obětování mělo být pouze formální, pročež Starkađr navrhne jistý plán. Nedaleko se nacházela jedle a blízko ní vysoký pařez, nad nímž visela dlouhá tenká větev, vyrůstající z hoření části stromu. Tou dobou připravovali sluhové jídlo, přičemž zabili a rozbourali tele. Starkađr si vzal jeho střeva, vylezl na pařez, přitáhl větev a přivázal k ní střívko jako oprátku. Pak pravil králi: „Zde je pro tebe šibenice, ó králi, a nemyslím, že vyhlíží nebezpečně.“ Král vystoupil na pařez, Starkađr umístil oprátku kolem jeho hrdla a seskočil. Pak se obrátil proti králi se svým rákosovým stéblem, řka: „Nyní tě odevzdávám Othinovi,“ a vrhl stéblo proti králi. To se proměnilo v oštěp a krále probodlo. Nato pařez upadl zpod králových nohou, střívko oprátky se změnilo v pevné vrbové proutí, jedlová větev odlétla zpět a vynesla krále do koruny stromu, kde zahynul.

Dle Ynglinga saga (Sága o Ynglinzích) Aun, král švédský, obětoval Othinovi pro prodloužení svého života; dostalo se mu odpovědi, že bude žít tak dlouho, dokud bude každý desátý rok obětovat jednoho ze svých synů. Takto bylo obětováno devět z jeho desíti synů. Dále, podle Ynglinga s. 47, byl v zemi Ólafa Trételgiho hladomor, jejž lid připisoval skutečnosti, že Ólafr neobětoval s dostatečnou horlivostí. Proto jej „upálili v jeho domě a odevzdali jej Othinovi, obětujíce jej, aby sami měli dostatek (brendu hann inni ok gáfu hann Óđni ok blétu honum til árs sér.)“.

S touto pasáží lze srovnat Hervarar s. ok Heiđreks konungs, kap. 11, 12 (F.A.S. I., str. 451 a dále), kde se popisuje, jak nastal hlad v Reiđgotalandu za panování krále Haralda. Věštba zjevila, že hladomor lze ukončit jen obětováním nejušlechtilejšího mladíka v zemi. Nebylo pochyb, že Angantýr, syn Heiđrekův, je oním člověkem. Heiđrekr však ve snaze tomu zabránit svolal poradu, po níž se rozhodl nabídnout namísto svého syna jako oběť Othinovi krále s jeho synem Halfdanem a celou družinou. Proto je napadl a pobil a „zbarvil svatyně krví Haralda a Halfdana, a obětoval Othinovi celou družinu, jež padla, namísto svého syna jako oběť pro hojnost.“

Je pravděpodobné, že mimo tyto příležitostné oběti se Othinovi obětovalo též na jistých pravidelných slavnostech. Pohanští Skandinávci měli tři velká výroční obětování, popsaná v Ynglinga s. 8: (1) í móti vetri tíl árs, „při příchodu zimy; (tato oběť se konala) kvůli dostatku“; (2) at miđium vetri til gróđgar, „vprostřed zimy pro vzrůst (úrody)“; (3) at sumri, ‡at var sigrblót, „počátkem léta; to byla oběť pro vítězství.“ Prvá z těchto obětí byla jistě spojena s uctíváním Freye; druhá asi s uctíváním Thora. (Srov. Adam Brémský IV. 26. Thor…uentos ymbersque serena et fruges gubernat.) Je také pravděpodobné, že třetí z těchto obětí (oběť pro vítězství) byla spojena s Othinem. Poukazují na to četné zmínky o Othinovi jako dárci vítězství; dále též oběti a přísahy Othinovi, činěné pro vítězství v čase války, jejichž příklady uvedeme na následujících stranách; a vposledku obyčeje týkající se přípitků, jak jsou popsány v Hákomar s. góđa, kap. 16: „Bylo zvykem připít na Othina pro vítězství a pro slávu jejich krále, poté na Niorđa a Freye pro dostatek a mír.“ Kromě těchto výročních slavností se též co devět let konaly velké oběti v Upsale a Leire (Srov. Adam Brémský IV. 27; Thietmar, Chron. I.9.), kde byly nabízeny lidské i zvířecí oběti. Podle Schol. 137 k Adamu Brémskému se upsalské oběti konaly o jarní rovnodennosti; kryly se tedy s výročními oběťmi pro vítězství. Není tudíž nepravděpodobné, že tato oběť byla též spojena s uctíváním Othina. V Leire pak se odpovídající oběť konala v lednu. Je však možné, že rozvrh výročních slavností v Dánsku nebyl týž jako v Norsku a Švédsku.

* * *

H. M. Chadwick: Othinův kult. Pojednání o starém severském náboženství.
Připravuje k vydání nakladatelství HORUS.

Stopy Wodenova kultu na kontinentu a v Británii

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b