Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Descensus ad inferos

San Září - 12 - 2016
Druhá Smrt: Mythologem (SomSon79, Sombre Soniks, 2016)

Druhá Smrt: Mythologem
(SomSon79, Sombre Soniks, 2016)

Druhá Smrt: Mythologem

SomSon79, Sombre Soniks, 23rd May 2016
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

 

Projekt Druhá Smrt se rozhodl na svém pátém albu u labelu Sombre Soniks, nazvaném Mythologem, probádat některé mytologické linie, jejichž pozadí se pokusíme vynést na světlo evokací, když tvůrci nezanechali žádné pojítko ke svému hudebnímu ztvárnění, aneb – ponechali posluchači naprostou svobodu přidělit každé skladbě ze svého nitra ten nejniternější obraz.

»Slovo „mýtus“ je pro náš účel příliš mnohoznačné, neotesané a mlhavé; pro začátek nám neposkytne tolik jako výrazy, jež kombinují slovo μῦθος (mythos) se slovem λέγειν (legein), které znamená „spojovat“, „říkat“. Μυθολογία (mythologia) je umění, které existuje vedle i uvnitř poesie; jedná se o nesmrtelné tradiční vrcholky materiálu obsaženého v pohádkách o bozích a bohům podobných bytostech, o hrdinských bitvách a výpravách do podsvětí. Nejlepší výraz pro ně je „mytologéma“ – jsou to pohádky proslulé, ale nikoli nepřístupné dalšímu přetváření. Mytologie je pohybem této látky: je to něco pevného, a přece pohyblivého, podstatného, nikoli statického, poněvadž je to schopno proměny,« vysvětluje Karl Kerényi[1] v úvodní stati – Prolegomena, tedy ve smyslu alchymického „kamene-nekamene“, líthos oý líthos, což je právě taková transcendentální bytost jako Petr Pan.

Nás ovšem zajímá, že Kerényi dále uvádí „srovnání s hudbou, (neboť) je tomuto tématu nejbližší. Mytologie jako umění a mytologie jako látka splývají v jediný fenomén, stejně jako umění skladatelovo a jeho látka, svět zvuků. Hudební dílo nebo umění nám ukazují umělce jako tvůrce a současně svět zvuků jako stvořený svět. V případě, kdy duše tvůrce není v popředí, můžeme mluvit o umění, které se samo v tvoření vyjevuje. … V mytologii je tvoření obrazné, plyne v ní proud mytologických obrazů. Ale toto plynutí je zároveň rozvíjením. Mytologémata, pevně zachycená ve formě posvátných tradic, jsou nadále svou podstatou uměleckými výtvory. Totéž základní téma lze rozvíjet buď souběžně, nebo posloupně, stejně jako variace na hudební téma. Neboť přestože to, co plyne, zůstává samo o sobě obrazné, lze to stále ještě srovnávat s hudbou, a zejména s určitými hudebními díly…“

Pokračování →

Do říše tibetských pohádek

San Listopad - 29 - 2011
Tibetské pohádky z oblasti Amdo  (Malvern, Praha 2011)

Tibetské pohádky z oblasti Amdo
(Malvern, Praha 2011)

Tibetské pohádky z oblasti Amdo
160 stran, nakladatelství Malvern, Praha 2011, vydání první, brožované, cena 180 Kč
ISBN 978-80-86702-94-0

*

Tibetské pohádky z oblasti Amdo jsou sbírkou 59 krátkých pohádek, jež sesbírali tibetští studenti v rodném Amdu provincie Čchingchaj na čínském Severozápadě, z nichž řada byla v Číně vydána v podobě tibetsko-anglické učebnice. Přes postupující mocenský vliv Číny a modernizace v těchto oblastech si původní tibetské obyvatelstvo ve své slovesné tvorbě stále uchovává identitu svou myšlenkovou originalitou a výrazovou jadrností.

V každé sbírce pohádek hledáme základní mýtické prvky typické pro danou lingvistickou skupinu, které zároveň svým příběhem přesahují obvyklé dějové konstrukty. Při listování knihou vám padne do oka Podivný sen (6, str. 14), který přišel ke své zvláštní schopnosti tak, že „se skulil do hlubokánské díry“, v níž bylo „málo vzduchu“ a „černá tma“, ve tmě začalo svítit světlo a „ke svému překvapení spatřil malého červa, jak olizuje nějakou věc, která to podivné světlo vydávala“. Překvapeně se na to divadlo (theatrum mundi) díval a „uvědomil si, že když něco neudělá, tak brzy zemře, a tak začal olizovat světlo přesně tak, jak to dělal malý červ. Jednoho dne se malý červ začal zvětšovat“, až nakonec vyrostl v obrovského draka, který s jarem (zelená barva) začal létat ven z díry. Chlapec se ho chytil, aby ho vynesl ven. Při první styku s člověkem zjistil, že je neviditelný (Hádés) a začal dělat neplechu: tu snědl jídlo tomu, tu onomu, až jednou povolali mnicha, aby je rozsoudil. Svatý muž hocha spatřil a zeptal se ho: „Kdo jsi?“, a pak ho vyzval, aby odešel. Najednou zavál silný vítr (spiritus) a odvál chlapce pryč. Když sirotek otevřel oči, byl zase zpět ve svém ubohém domě. Děj trochu připomíná pohádku o rybáři, který ulovil zlatou rybu, která mu slíbila splnit tři přání, která však jeho žena nenasytně stupňuje až k bláhovosti, takže se nakonec ze zlatého paláce dostane zpátky do chudé rybářské chýše, když zatouží žít „jako Bůh“.

Pokračování →

Guillermo del Toro: Panův labyrint

M. M. M. Říjen - 4 - 2010

Seznali jsme, že spřízněné stránky Kreativního myšlení, věnované výkladu pohádek, mohly uniknout pozornosti našich čtenářů, jakož i tato interpretace filmové iniciace Panův labyrint režiséra Guillerma del Toro.
Každý detail výkladu má svoji vnitřní důležitost a měl by být vnímán v jednotlivosti i v celkové návaznosti na běh
příběhu.

*

Rozmluva se Svatým andělem strážcem

Vstup do mocné, přesto zapovězené říše, je možný dvěma způsoby. První představuje pouhopouhé pasivní a jalové promítání se do ní (snová činnost i tzv. kreativní činnost, živá imaginace atd.), kdy nemáme jinou možnost, než sledovat děje a obrazy a po vystoupení často zapomínáme na svůj pobyt v ní. Zachováváme v sobě toliko zlomky a nejasné symboly.

Druhý začíná setkáním se závorou, dveřmi, bránou (jako to vidíme např. v úvodu filmu Případ pro začínajícího kata), kterou přestupujeme nebo jimi pronikáme, a tak vcházíme do zapovězené zóny, v důsledku čehož lze očekávat – na pozadí úžasných zjevení a heroických činů – tvrdé tresty.

Příběh Panova labyrintu začíná obrazem ze závěrečné sekvence. Světlo venku vymazalo princezně všechny vzpomínky, které měla.

Na jiném místě v jiném čase se Ofélie ocitá ve frankistickém Španělsku zmítaném občanskou válkou. Vidíme ji poprvé, jak se veze v autě lesem. Začátek ani nemohl být symbolicky výmluvnější. Les představuje nevědomí a auto situaci, v níž se nacházíme: automaton – mimovolně, mimo svoji vůli. Byli jsme do ní vtaženi svým předchozím nevědomým konáním a myšlením (nevole). To nevědomí zde symbolizují vojáci, jejichž uniformy představují kolektivní jednotu, zde typus pro nevědomí (srv. smysl přechodových rituálů ve vojenském prostředí).

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b