Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Na východ od Ráje

San Leden - 17 - 2015
Pavel Hošek: Cesta do Středu skutečnosti. Směřování k nebeskému cíli duchovní pouti v myšlení a díle C. S. Lewise (Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2013)

Pavel Hošek: Cesta do Středu skutečnosti. Směřování k nebeskému cíli duchovní pouti v myšlení a díle C. S. Lewise
(Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2013)

Pavel Hošek: Cesta do Středu skutečnosti. Směřování k nebeskému cíli duchovní pouti v myšlení a díle C. S. Lewise

152 stran, Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2013, vydání první, brožovaná vazba, cena 179 Kč
ISBN 978-80-7325-347-9

*

Doc. Pavel Hošek, Th. D. (nar. 1973) působí jako vedoucí katedry religionistiky na ETF UK v Praze. Zabývá se vztahem teologie a vědy o náboženství a problematikou mezináboženského dialogu. Je autorem knih C. S. Lewis: Mýtus, imaginace a pravda (2004), Na cestě k dialogu: křesťanská víra v pluralitě náboženství (2005), Cesta ke kořenům. Odkaz šlechtického rodu Milnerů z Milhausenu a jeho nositelé (2010), Židovská teologie křesťanství (2011), A bohové se vracejí. Proměny náboženství v postmoderní době (2012), Kouzlo vyprávění. Proměňující moc příběhu a „křest fantazie“ v pojetí C. S. Lewise (2013) a V dobrých rukou (2013).

Duše na cestě do Středu skutečnosti, ke znovu-sjednocení s místem svého Prapůvodu (srv. mistr Eckhart, Urgrund), je jedním nejdůležitějších motivů v díle C. S. Lewise, jehož pojetí zla jakožto privatio dobra je základním prvkem křesťansko-novoplatonské syntézy a najdeme jej napříč středověkou teologií odvozovanou od předchůdců již vzpomínaného Eckharta nebo jeho žáků a následovníků. Uloupení nebo přivlastnění vždy vede k odtržení ideje od Stromu života a odpadnutí naproti cestě k oproštění a myšlence nemít s ničím nic společného.

Pavel Hošek sleduje C. S. Lewise jakožto „popularizátora předčasně opuštěné moudrosti předků“ při jeho naplňování odkazu patristiky a středověku, ale zároveň „je věrným a vděčným žákem Pseudo-Dionýsia, sv. Augustina a »posledního Římana« Boëthia“ (srv. např. Pseudo-Dionysios Areopagita: Listy. O mystické theologii. Oikúmené, Praha 2005; sv. Augustin: O milosti a svobodném rozhodování. Krystal OP, Praha 2000; Anicius Manlius Torquatus Severinus Boëthius: Teologické traktáty. Krystal OP, Praha 2004 apod.).

Pokračování →

Hrátky s čertem

San Duben - 4 - 2014

 

»Čert chodí vždy ve dvou.«

Hrátky s čertem

 

– Staré ruské přísloví.

 

 

 

 

 

 

Miroslav Černý: Poselství prachu. Mýty Šošonů (Argo, Praha 2013)

Miroslav Černý: Poselství prachu. Mýty Šošonů
(Argo, Praha 2013)

Miroslav Černý: Poselství prachu. Mýty Šošonů

198 stran, Argo, Praha 2013, vydání první, vázané, cena 359 Kč
ISBN 978-80-257-0864-4

*

„Na počátku bylo Slovo.“ Jan Balabán tuto okřídlenou větu rozvíjí v předznamenání ke knize Miroslava Černého Poselství prachu. Mýty Šošonů v rozhovoru s Jakubem Chrobákem pořízenému v hospodě R99:

„Myslím, že jazyk je specificky lidským statkem…“

v těchto dvou funkcích: uchopovat a obydlovat svět:

„Obydlovat i sám sebe… při svém vývoji je (člověk) obydlován systémem vědomí, sdílenou kulturou myšlení a komunikace, jejímž stavebním kamenem je slovo.“

Hargrave Jennings[1] říká:

„Písmena všech řečí jsou významné znaky či symboly, jejichž původcem je ‚dvanáct‘ nebo spíše původně ‚deset znamení‘ ‚zvířetníku‘. Mezi těmito písmeny existuje určitá skupina, která v písmenech všech řečí má tajný hieroglyfický a hagiografický vztah k původně jednoduchému, později dvojitému znamení ‚Panna-Štír‘, což údajně poskytuje klíč ke kabalistickému tajemství ‚příběhu o stvoření‘.“

Potřeba vyprávět byla člověku vlastní vždy a kdekoli. Beze slov je svět prázdný a nelze mu porozumět.

Pokračování →

O třetím a čtvrtém světu

San Květen - 30 - 2012

Richard Erdoes: Tóny fléten a jiné indiánské legendy (Siyotanka Agency, Praha 2011 )

Richard Erdoes: Tóny fléten a jiné indiánské legendy

120 stran, Siyotanka Agency, Praha 2011, vydání první, vázané
ISBN 978-80-254-8935-2

*

Ti z vás, kteří už narazili na indiánské legendy, třebas Mýty Lakotů aneb Když ještě po zemi chodil Iktómi Jana F. Ullricha, Trnová dívka (Příběhy severoamerických Indiánů) Jáchyma Topola, erotické Příběhy z parní lázně Herberta T. Schwarze nebo O muži, který šel za sluncem (Mýty a legendy severoamerických Indiánů), sáhnou bezpochyby po další takové sbírce. A Richard Erdoes, od něhož máme v češtině už rozebraného Chromého Jelena (společně s Johnem Fire Lame Deerem) a bilingvní Indiánské příběhy (spoluautor Ortiz Alfonso), hned v úvodu popisuje, jakým způsobem knížka Tóny fléten vznikala.

„Celý život jsem naslouchal indiánským přátelům, kteří vyprávěli příběhy a legendy svého lidu … asi polovinu jsem nahrál na magnetofonový pásek, ostatní jsem si zaznamenal přímo při vyprávění … a jeden nebo dva jsem psal podle paměti.“

Kniha obsahuje v zásadě tři typy mýtů: šibalské pověsti s lakotským pavoučím mužem jménem Iktómi (Iktome, Iktome, Iktome; Iktome a jestřáb; Příchod Wašičuna; Iktome a kachny, Zaječí chlapec atd.), bajky o zvířatech (např. Hadí bratři; Orel a netopýr aj.) a mýty s lakotským kulturním hrdinou nebo všeobecné mýty kreacionistické povahy (např. Hromoví ptáci, Hledání vize; Inyan Hokši, chlapec z kamene; Stvoření nového světa a další). V tomto duchu se rozeznívá i titulní příběh, Tóny fléten. Vypráví se v něm o první indiánské flétně šiyótanka z jalovce (poslechněte si k tomu na podmalování Coyote Oldman: Medicine Flute), která přišla k zasvěcovanému ve snu prostřednictvím kouzelného datla s červenou čepičkou. Právě taková se stala logem Siyotanka Agency.

Pokračování →

O daru vidění

San Březen - 25 - 2012

Potopené zrcadlo: Legendy, pověsti a pověry z Bretaně (Argo, Praha 2005)

Potopené zrcadlo: Legendy, pověsti a pověry z Bretaně

328 stran, Argo, Praha 2005, vydání první, vázané
ISBN 80-7203-670-X

*

V úvodu knihy se píše o lidech majících dar vidění a vypráví se o nich, že „prošli posvěcenou půdou tam a zpátky dřív, než byli pokřtěni“. Vidí to, co většině lidí zůstává skryté.

A o tom a o nich je tato kniha sebraných legend, pověstí a pověr z Bretaně.

Třebaže je titul knihy odvozen z téměř strašidelného příběhu Potopené zrcadlo, po hlubším studiu se zdá, že ústředním je Peronnik Hlupáček.

Jestliže se u něj zastavíme trochu déle, není to přezírání ostatních příběhů, nýbrž jeho naprosto výjimečná osobitost, původnost a narativní struktura. Vyprávění obsahuje mnoho alchymických a magických detailů, jež můžete dlouho promýšlet a následně domýšlet, o čem vlastně Peronnik přináší zprávu.

Po prvním přečtení seznáte, že z kategorie příběhů O hloupém Honzovi je tento ten nejpůvodnější. Peronnik Hlupáček je také uveden jako pohádka od Kulatého stolu.

Peronnik se řadí k nevinným človíčkům křtěným zaječím olejem. Z poznámky vyčteme, že jde o toho, který rozumu moc nepobral, ba pojedl málo vtipné kaše.

Pokračování →

Do říše tibetských pohádek

San Listopad - 29 - 2011
Tibetské pohádky z oblasti Amdo  (Malvern, Praha 2011)

Tibetské pohádky z oblasti Amdo
(Malvern, Praha 2011)

Tibetské pohádky z oblasti Amdo
160 stran, nakladatelství Malvern, Praha 2011, vydání první, brožované, cena 180 Kč
ISBN 978-80-86702-94-0

*

Tibetské pohádky z oblasti Amdo jsou sbírkou 59 krátkých pohádek, jež sesbírali tibetští studenti v rodném Amdu provincie Čchingchaj na čínském Severozápadě, z nichž řada byla v Číně vydána v podobě tibetsko-anglické učebnice. Přes postupující mocenský vliv Číny a modernizace v těchto oblastech si původní tibetské obyvatelstvo ve své slovesné tvorbě stále uchovává identitu svou myšlenkovou originalitou a výrazovou jadrností.

V každé sbírce pohádek hledáme základní mýtické prvky typické pro danou lingvistickou skupinu, které zároveň svým příběhem přesahují obvyklé dějové konstrukty. Při listování knihou vám padne do oka Podivný sen (6, str. 14), který přišel ke své zvláštní schopnosti tak, že „se skulil do hlubokánské díry“, v níž bylo „málo vzduchu“ a „černá tma“, ve tmě začalo svítit světlo a „ke svému překvapení spatřil malého červa, jak olizuje nějakou věc, která to podivné světlo vydávala“. Překvapeně se na to divadlo (theatrum mundi) díval a „uvědomil si, že když něco neudělá, tak brzy zemře, a tak začal olizovat světlo přesně tak, jak to dělal malý červ. Jednoho dne se malý červ začal zvětšovat“, až nakonec vyrostl v obrovského draka, který s jarem (zelená barva) začal létat ven z díry. Chlapec se ho chytil, aby ho vynesl ven. Při první styku s člověkem zjistil, že je neviditelný (Hádés) a začal dělat neplechu: tu snědl jídlo tomu, tu onomu, až jednou povolali mnicha, aby je rozsoudil. Svatý muž hocha spatřil a zeptal se ho: „Kdo jsi?“, a pak ho vyzval, aby odešel. Najednou zavál silný vítr (spiritus) a odvál chlapce pryč. Když sirotek otevřel oči, byl zase zpět ve svém ubohém domě. Děj trochu připomíná pohádku o rybáři, který ulovil zlatou rybu, která mu slíbila splnit tři přání, která však jeho žena nenasytně stupňuje až k bláhovosti, takže se nakonec ze zlatého paláce dostane zpátky do chudé rybářské chýše, když zatouží žít „jako Bůh“.

Pokračování →

Jaroslav Olša: Závistivý lidojed a pták nepták. Mýty a pohádky z Nové Guineje

Jaroslav Olša: Závistivý lidojed a pták nepták. Mýty a pohádky z Nové Guineje

158 stran, Argo, Praha 2008, vydání první, vázané, cena 269 Kč
ISBN 978-80-257-0143-0

*

Lidová slovesnost se v novoguinejských vyprávěních prolíná s autochtonním animismem, vírou v nadpřirozenou sílu mana, černou magií a kultem předků legendárních prapředků, které vyznává a pěstuje převážná většina místních etnik.

Mana je neosobní síla nebo vlastnost, která se zdržuje v člověku, zvířatech a případně i v neživých předmětech. Slovo je příbuzné ve všech oceánských jazycích, ale najdete ho právě tak i v Koreji, Tibetu, Indii, Rusku, Moldávii, Finsku (kde ovšem Mana je přímo jméno finského podsvětí), u Anglosasů je to označení životní síly nebo charisma plynoucí z božské linie králů. Jde o universální archetyp procházející různými kulturami, magická síla, předmět sympatetické magie.

Inuitové ji nazývají sila, evropská alchymie éterem, Baskové adur, Egypťané ka, Íránci aša.

Jakkoliv se má zato, že transsubstanciace je vlastní toliko katolické církvi, přesto proměna rituálního předmětu v tělo Boží (pozřením) není omezena geograficky, nábožensky, kulturně ani etnicky. Přenos životní magické síly, mana, na nového nositele je možný požitím lidského masa – při slavnostech sing-sing, po vybojované kmenové válce, jako trest za provinění proti místní tradici či tabu. „Dlouhé prase“ (lidská oběť) umožňovalo převzetí žádoucích vlastností a stojí za zamyšlení, zda židovský zákaz jíst maso z prasete nemá nějakou dávnou vazbu právě na kanibalismus. Na území kmene Kumulu se nikdo neodvážil vstoupit a kdo tak učinil, zmizel a nikdy už ho nikdo neviděl. Stejně hodující Kukukukuové byli nazýváni „krvaví vrahové v pláštích z kůry.“ Popisovaný způsob rituálního usmrcení je prazvláštní: náčelník vyhrabe z ohniště oblázek velký jako ptačí vejce, k zajatci přiskočí několik mužů, chytnou ho za ruce a nohy a sednou mu na břicho a na hlavu. Náčelník mu jediným surovým pohybem široce otevře ústa a nacpe mu žhoucí kámen do hrdla a pak kusem dřeva ještě hlouběji. Kruh, který muži i ženy vytvořili kolem náčelníka a jeho oběti, propukne v chraptivý, rytmický, zběsilý jásot, všichni podupávají a tleskají, ozbrojenci máchají oštěpy a štíty. Pohled na tělo, svíjející se v strašných bolestech, v nich vyvolává šílenou extázi. Takhle usmrcený člověk, který vlastně začíná být pečen zevnitř ještě zaživa a teprve pak bude dopečen v hromadě řeřavých oblázků a žhavého popela, jim poskytne takový chuťový zážitek, jako žádný jiný mezi kanibaly oblíbený způsob přípravy „dlouhého prasete.“

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b