Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Steve Roach: Future Flows
(CD, Projekt, PRO289, 2013)

Steve Roach: Future Flows (CD)

Projekt, PRO289, 2013
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

U takových asi nejplodnějších autorů, co se týče počtu vydaných CD v roce, jakými jsou Grassow a Roach, si vždy u nového CD říkám, s čím jiným přijdou. U Roache jsme zvyklí na hodně komplikované, vícevrstvé, často též temnější plochy a rozhodně ne na jednoduché melodie doprovázené nějakým méně důležitým pozadím. Vždy jde o velmi propracované skladby. Tatam jsou taková průzračná alba z jeho počátků, jakými byly Structures From Silence. A přesto s nimi má toto nejnovější CD něco společného. Ještě bych připomněl dvojalba – Mystic Chords And Sacred Spaces a nakonec sérii Immersion. Řekl bych, že ze všech těchto nahrávek je v této něco obsaženo.

Pokračování →

Steve Roach & Byron Metcalf: Tales From the Ultra Tribe
(CD, Projekt, PRO00286)

Steve Roach | Byron Metcalf: Tales From the Ultra Tribe (CD)

8 skladeb | 73:59, Projekt | PRO00286
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Tak tu máme další 74minutové album Tales From the Ultra Tribe spolupráce dvou amerických hudebníků, Steve Roache a Byrona Metcalfa. Kritici se nad ním pochopitelně rozplývají jako nade vším, co je nové, což neznamená, že nemusejí mít pravdu, ale důležitější je podívat se na ně nezaujatě.

Již obal od Ralpha Prata i samotný název naznačují, že půjde o fúzi elektroniky s něčím etnickým, šamanistickým. Však také kritici k vyjádření obsahu skladeb volí termíny cyber – trance – shamanic, protože se to těžko vystihuje. Steve Roache už známe 40 let jako hudebníka, který svá díla vyvíjel také s vývojem elektronických zařízení a dovedl jich patřičně využít tvořivě. Ve vlastním studiu Timeroom má možnost experimentovat a stále nahrávat. Díky tomu, že tam zřejmě i spí, protože často skladby vznikají v noci, nalézá mnoho nových možností, na něž asi jiní nemají tolik času. Vytvořil si svůj vlastní, typický styl práce a programování, která má ovšem více podob od dark ambientu až k silně meditativním skladbám s křišťálovým zvukem. Občas přidá i nějaké akustické nástroje, hlavně didžridů, perkuse či okarínu.

To ho přivedlo ke spolupráci s PhD z transpersonální psychologie, terapeutem, ale především šamanem a skvělým hráčem na mnoho typů bubnů, hlavně rámových, ale také dalších perkusí, Byronem Metcalfem. Myslím, že to byl asi on, kdo ukázal Roachovi cestu z pouhého přetechnizovaného hudebního světa k lidskému srdci a mysli. Při jejich spolupráci na již více albech se Roach obvykle podřídil a vyvíjel také zvuk svých zařízení i způsob mixování nahrávek k co nejpřirozenějšímu zvuku.

Pokračování →

Steve Roach & Dirk Serries – Low Volume Music (Projekt, PRO277, 2012)

Steve Roach & Dirk Serries: Low Volume Music (CD)

Projekt, PRO277, 2012
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Pořád to říkám, že když Steve Roach vydává tolik alb, každá jeho spolupráce s někým ho usměrní, aby to nebylo stejné, a přinese něco zajímavého.

A důkazem je toto křehké album, které jako by se vracelo do počátků ambientní hudby i svým názvem Low Volume Music – Hudba mírné hlasitosti. To je ale věc!

A také je šokem délka CD – ani ne 60 minut a pět spíše kratších skladeb. Zdá se, že belgický hudebník Dirk Serries, který do roku 2007 užíval pseudonym Vidna Obmana, po deseti letech, kdy s Roachem naposledy spolupracovali, na něj měl při tvorbě obrovský vliv. Však je také hlavním mluvčím za toto CD.

Pokračování →

Erik Wollo: Airborne (Projekt, PRO278, 2012, CD)

Erik Wøllo: Airborne (CD)

Projekt, PRO278, 2012
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Ačkoli již Erik Wøllo skládal, hrál i vydával hudbu, asi ho s většinou lidí seznámil světoznámý americký hudebník Steve Roach tím, že spolu vydali dvě alba. Wøllo pak přišel se sólovými nahrávkami, které mu vyšly právě u stejného vydavatelství Projekt. Tím jaksi „chytil slinu“ a začal být plodný jako ostatní ambientní hráči, aspoň většina z nich.

Wøllo je však všestrannější, což dokázal právě albem Airborne. To už bych já do ambientního stylu nezařadil, i když tam jistě tyto prvky jsou. Především se již nedá říci, že jde o elektronickou hudbu. Wølle nezapře své rockové kořeny a oblibu kytar. Ty jsou také ve formě různých svých druhů hlavním nástrojem alba. Jsou tu kytary elektrické, slide, bezpražcové, s kytarovými syntetizátory, basové a teprve potom klávesy, samplery, programovací zařízení a perkuse.

Pokračování →

Loren Nerell: Slow Dream (CD, Projekt, PRO00271, 2012)

Loren Nerell: Slow Dream (CD)

Projekt, PRO00271, 2012
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

S americkým hudebníkem Lorenem Nerellem se setkáváme již asi 30 let a vždy jde o zajímavou hudbu, s níž si dá velkou práci. Však i skladby pro toto album, které jsou čtyři, nahrával čtyři roky, aby je potom dal zmasterovat Steve Roachovi. Z toho je vidět, že není nadměrně plodný ve vydávání jako někteří jiní. O to více spolupracuje s dalšími hudebníky, vyučuje, vytváří hudbu pro filmy, divadla, balety a jiná interaktivní multimédia. Vedle toho, že vystudoval antropologii a geografii (bakalář) a na další universitě etnomuzikologii (M.A.), tak ho především zaujal ceremoniální gamelan, jímž se zabýval sedm měsíců na Bali. Ten začal využívat ve svých skladbách ve spojení s elektronickou hudbou a samply přírodních nahrávek. V tomto smyslu mě nejvíce nadchnulo album Taksu.

Dalším hudebníkem využívajícím gamelan je Forrest Fang. Nerell pracuje s jeho zvukem trochu jinak. Často zvuky všech těch gongů a metalofonů vnímáte jen při pozorném poslechu, zcela podprahově, takovým způsobem je z nich třeba vybráno jen určité spektrum zvuku. To je případ také tohoto alba. Název je vybrán výborně. Je to hudba na hranici mezi usínáním a snem, kdy se vše začne jakoby rozplývat, zpomalovat, je slyšet z velké dálky, rozmazaně a s echem.

Pokračování →

Alio Die: Deconsecrated And Pure
(CD, Projekt, PRO00270, 2012)

Alio Die: Deconsecrated And Pure (CD)

Projekt, PRO00270, 2012
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

*

Máme tu nejnovější album Deconsecrated And Pure italského skladatele a hráče z Milána Stefana Mussa, který již léta používá pseudonym Alio Die. Komponoval od počátků své tvorby v roce 1989 hudbu hlubší povahy a spjatou s přírodou. Časem si založil vlastní label Hic Sunt Leones a jal se zkoumat zvukové možnosti kombinace akustických nástrojů s elektronikou. Ta nikdy nepřesáhla možnosti tradičních nástrojů a vždy tu byla snaha překročit individualitu člověka a jít hlouběji k věcem mystickým, neznámým a tajemným.

Většina alb se tedy vyznačuje spíše meditativností a klidem. Akustické nástroje, mezi něž patří např. citery, flétny, exotické nástroje z Východu, kovové i skleněné mísy i vlastní, nepojmenovatelné nástroje, jsou nahrávány většinou ve smyčkách, které se často s echem opakují, vrství se na sebe a jsou doplňovány samply přírodních zvuků nebo sborů.

Pokračování →

Forrest Fang: Animism
(CD, PRO00274, Projekt, 2012)

Forrest Fang: Animism (CD)

Projekt, PRO00274, 2012
Distribuce: HORUS CyclicDaemon

* 

Forrest Fang se hudbou zabývá již od 80. let minulého století. Postupně se stal multiinstrumentalistou. Začínal houslemi, pak studoval okouzlen jejím rozvojem elektronickou hudbu, skladbu a jazzovou improvizaci. Protože takových skladatelů, co se zabývají elektronickou hudbou, je jako hub po dešti, neboť si myslí, že hrát ji není žádný problém, že to jde samo, na čemž něco je – rozhodl se Fang vrátit ke svým kořenům. Je totiž čínsko-amerického původu.

Začal studiem nejstarší čínské citery čeng. To se hned projevilo stylovým posunem od progresivního rocku k jeho vlastnímu, osobitému stylu skladeb kombinujících východní nástroje s elektronickou hudbou, a to sice na jeho čtvrtém albu The Wolf In The Runs v roce 1989.

Pak se vrhl na studium japonské dvorské hudby gagaku a balijského gamelanu, orchestru složeného jen ze samých perkusivních nástrojů a gongů, většinou kovových. To využívá na svém šestém albu Folklore z roku 1995 nebo Gongland z roku 2000. V tomto duchu přispívá i na CD Roberta Riche Seven Veils. Vedle těchto východních nástrojů hraje také na mandolínu a mandolu.

Pokračování →