Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

O dokonání Díla

San Prosinec - 7 - 2013
Hrabě de Saint-Germain: Nejsvětější trinosofie (Trigon, Praha 2013)

Hrabě de Saint-Germain: Nejsvětější trinosofie
(Trigon, Praha 2013)

Hrabě de Saint-Germain: Nejsvětější trinosofie

104 stran, nakladatelství Trigon, Praha 2013, vydání první, brožované
ISBN 978-80-86159-91-1

*

Bohatě ilustrovaný rukopis z konce 18. století, Nejsvětější trinosofie, je jednou z nejkrásnějších knih hermetické tradice, a vydalo jej na podzim nakladatelství Trigon.

René Alleau, jehož obsáhlá studie tvoří úvod prvního českého vydání, dokazuje – neboť autorství tohoto francouzského anonymního rukopisu je dodnes předmětem dohadů a hypotéz –, že autorem knihy byl tajemný hrabě de Saint Germain. Jako možný autor se však dále uvádí i Cagliostro. Jediná dochovaná kopie se nachází v knihovně v Troyes ve Francii.

Nejsvětější trinosofie vychází česky v překladu Ivo Purše, studii René Alleaua přeložila Anna Hánová.

Esoterní umění lze považovat za fascinující studnici poznání, z níž prýští mimořádná a vybraná obrazivost, a chcete-li začlenit mystické a theosofické praktiky do svého života, pak byste měli nechat jeho energie vstoupit do tohoto procesu, jak ty chceš (thou wilt).

Text knihy, rozdělený do dvanácti kapitol v souladu se znameními zvěrokruhu, rozvíjí jedinečný duchovní příběh, působivou alegorii iniciace, cesty, odhalující tajemství zednářské legendy stejně jako taje alchymie a průběh Velkého Díla. Obrazový doprovod knihy tvoří původní celostránková vyobrazení spolu se záhlavími a koncovými vinětami jednotlivých kapitol a závěrečnými enigmatickými signaturami a nákresy tajných značek a šifer.

Pokračování →

René Alleau

René Alleau

René Alleau, narozený roku 1917 ve Francii, zemřel 18. října 2013.

René Alleau byl filosofem a historikem tradičních věd. Ve třicátých letech 20. století studoval filosofii a dějiny vědy u Gastona Bachelarda. Po skončení druhé světové války pracoval jako inženýr v Africe na řadě průmyslových staveb. Tam se bezprostředně seznámil s archaickými tradicemi místních kmenů, s jejich mýty a rituály.

Počátkem 50. let se vrátil do Francie, aby shrnul své zkušenosti načerpané z dvojího pramene intenzivního teoretického studia a osobních prožitků a zkušeností. Kromě prací věnovaných alchymii – česky vyšlo Aspekty tradiční alchymie (Praha, 1993), Hermés a dějiny věd (Praha, 2005) – se v knihách O povaze symbolů (Paříž, 1958) či Věda symbolů (Paříž, 1974) věnoval zkoumání role symbolů v lidském myšlení a metodologii obecné symboliky. V neposlední řadě pak zkoumal působení esoterických koncepcí v historii: Tajné společnosti, jejich vznik a osudy (Praha, 2006). On sám bývá někdy považován za dědice a pokračovatele Fulcanelliho.

Pohlcení lidské existence časem je sice jen iluzí, avšak tato iluze ovládá celou současnost a odsuzuje nás k otroctví, připoutává nás k modlářskému uctívání historie, pohybu a kvantity. Proti tomuto modlářství je třeba bojovat ze všech sil, protože je to „ďábelský“ proces – ve významu „diaballein“ „odhazovat sem a tam“, „rozptylovat“. Moderní lidství je rozptýlené lidství do množství úlomků a samostatných logických světů, které spolu vzájemně nekomunikují. Současný lidský život je rozptylováním člověka, rozptýlením v čase, prostoru, touze, vědění a činnosti. Každé rozptýlení zmenšuje vědomí. Současné lidství ztrácí skutečné vědomí, a to je nebezpečnější, než atomová hrozba. Je potřeba vrátit mu smysl pro posvátné a vrátit mu tak jeho pravou paměť a důstojnost jeho prvotního poslání.

René Alleau ukončil toto pozemské rozptylování a zamířil vstříc empyreu, aby tu koagulací zpečetil své Veliké dílo.

K tomu, abychom i my v Něm přebývali, nám dopomáhej Bůh. Amen.

Labyrintem míst klatých

San Leden - 22 - 2012

Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých. Přízračnou krajinou českých zemí (Eminent, Praha 2011)

Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých. Přízračnou krajinou českých zemí

1008 stran, Eminent, Praha 2011, vydání první, vázané
ISBN 978-80-247-3561-0

*

Český surrealista Martin Stejskal je vedle svých časopiseckých prací (ANALOGON, TAMTO, LOGOS, Revue HORUS aj.) znám rovněž pozoruhodnou literární tvorbou (Hvězda, Volvox Globator 1994; Cesty za hvězdou – Zrcadlo hermetismu v české krajině, Paseka 2001), jež představuje vcelku ojedinělý zjev v českém hermetismu, a to svojí hermetickou interpretací domácích a zahraničních architektonických památek, ale i našich pověstí a některých pohádkových postav, kterou se obrací k řadě svých duchovních otců (Fulcanelli, Bernard Roger, Eugene Canseliet, Louis Charpentier, Guy-René Doumayrou, René Alleau), na překladech některých jejich prací se i podílel.

V roce 1991 mu vyšla v nakladatelství Paseka kniha Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa. Ta veskrze originálně a poprvé systematicky zmapovala tajemné kouty naší vlasti, přičemž slovenskou část tehdy zpracoval Albert Marenčin.

Nového a podstatně rozšířeného vydání se dočkala přesně po dvaceti letech v nakladatelství Eminent, a to pod názvem Labyrintem míst klatých. Přízračnou krajinou českých zemí. Autor se v úvodu zmiňuje o řadě pokračovatelů, kteří dílo citovali, stejně jako o sběratelích a editorech (mj. Bazal, Fibich, Havlic, Koudelková, Polášek, Puchmajer, Řeháček, Tříška), z jejichž kolekce čerpal. Během onoho času rovněž došlo k vydání překladů krajových německých pověstí, jež v minulosti citelně chyběly. Zmiňuje také pár chyb, jež byly z prvního vydání opraveny a uvedeny na správnou míru.

Pokračování →

Na cestách za Krasopaní…

San Červenec - 14 - 2010

Martin Stejskal: Cesty za hvězdou - Zrcadlo hermetismu v české krajině (nakladatelství Paseka, Praha 2001)

Martin Stejskal: Cesty za hvězdou. Zrcadlo hermetismu v české krajině

176 stran, nakladatelství Paseka, Praha 2001, vydání první, vázané, cena 219 Kč
ISBN 80-7185-374-7

*

Český surrealista Martin Stejskal, známý vedle svých časopiseckých prací (ANALOGON, TAMTO, LOGOS, Revue HORUS aj.) rovněž pozoruhodnou literární tvorbou (Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa, Paseka 1991; Hvězda, Volvox Globator 1994), kterou představuje vcelku ojedinělý zjev v českém hermetismu, a sice svojí hermetickou interpretací domácích a zahraničních architektonických památek, ale i našich pověstí a některých pohádkových postav.

Nezůstane však jen u toho: odvážně předkládá v knize Cesty za hvězdou – Zrcadlo hermetismu v české krajině vlastní zážitky z cest nejen do krajin své duše, nýbrž i těch reálných, při nichž hledá všelidské kořeny. A tak se jeho magický svět prolíná se světem lidí a hranice mizejí. Může pak docházet k synchronicitě až nečekané, jako při cestě autem za Fulcanelliho katedrálami do Francie a v pitoreskních nástrahách nevědomí při pokusech proniknout do Španělska.

Líčení zážitků je zároveň alchymickým výkladem, neboť autor vnímá životní tok jako jediný opus, v němž není nahodilostí a jednotlivostí, ale mocí svého královského umění to vše sceluje do oné říše, jejíž gravitace otáčí vše k sobě a přitahuje jako Magnetová hora. Občas máte zvláštní pocit, že se navrátil vypravěčský duch Meyrinkův, jindy vám před očima probíhají útržky děje filmu Devátá brána, jemuž se najednou dostává nového rozměru pochopení: I tak to může být.

A to je také vnitřním pokladem této knihy, který má pozorný čtenář nalézt: Proměna sebe prostřednictvím proměny jiného. Umění má býti předáno, a jenom tak je ospravedlněno a naplněno vlastní dílo.

Rozcestí: kudy kam?

Martin Stejskal se obrací k řadě svých duchovních otců (již zmíněný Fulcanelli, Bernard Roger, Guy-René Doumayrou, René Alleau), na překladech některých jejich prací se i podílel, projevuje však dnes již bohužel dosti vzácnou sečtělost, z níž prýští jeho obrazotvornost. Můžeme tak např. narazit na zmínku o poměrně vzácné práci A. Fuxe (O tajné mluvě v mythech a při obřadech hellenských), při výkladech uplatňuje své znalosti heraldiky a znovu oživuje nepříliš udržovaný směr mytologický, jenž pojednává o astralogemách (viz např. Dr. A. Czubrynski: Slovanské mythy dynastické jako astralogemy. Sfinx, Praha 1925).

V kapitole Magie Šumavy však ku škodě čtenářů zůstává pramen informací utajen (J. Voráčková v knize Světýlka na Křemelné zpracovala pověrečná vyprávění R. Předotové, M. Krňanské, A. Sleisové, F. Kortuse, R. Voldřicha, M. Wastlové, L. Voldřichové, R. Blaschkové) a kapitola Za Divým mužem z Thiersu zůstala interpretačně nedotažena obsahujíc pouze historii lokality a popis domu.

Na mnohých místech je však básníkem v próze, který světské dojmy transmutuje ve vzácné kovy: jména měst nabývají barev Díla, katedrály ční z krajiny jako olbřímí vybělené kosti zapomenutých tvůrců a každý krok zapadá do mozaiky magického obrazu.

Jít s ním znamená nacházet svoji orientaci a vytyčovat svůj vlastní prostor. Tato kniha nás zve na nevšední pouť. Pokuste se toto pozvání nepominout…

*

© San
© okultura, MMI

René Alleau: Tajné společnosti, jejich vznik a osudy (Malvern, Praha 2006)

René Alleau: Tajné společnosti, jejich vznik a osudy

240 stran, nakladatelství Malvern, Praha 2006, vydání první, brožované, cena 200 Kč
ISBN 80-86702-18-9

*

René Alleau je francouzský filosof a historik tradičních věd. Ve třicátých letech 20. století studoval filosofii a dějiny vědy u Gastona Bachelarda. Po skončení druhé světové války pracoval jako inženýr v Africe na řadě průmyslových staveb. Tam se bezprostředně seznámil s archaickými tradicemi místních kmenů, s jejich mýty a rituály. Počátkem 50. let se vrátil do Francie, aby shrnul své zkušenosti načerpané z dvojího pramene intenzivního teoretického studia a osobních prožitků a zkušeností. Kromě prací věnovaných alchymii – česky vyšlo Aspekty tradiční alchymie (Praha, 1993), Hermés a dějiny věd (Praha, 2005) – se v knihách O povaze symbolů (Paříž, 1958) či Věda symbolů (Paříž, 1974) věnoval zkoumání role symbolů v lidském myšlení a metodologii obecné symboliky. V neposlední řadě pak zkoumal působení esoterických koncepcí v historii: Tajné společnosti (Praha, 2006).

V knize Tajné společnosti, jejich vznik a osudy se zabývá působením esoterických koncepcí v historii lidstva a brilantně popisuje iniciační rituální dynamiku v různých kulturách (od archaických po současnou).

Od doby, co existují lidé, kteří věří vlastním touhám stejně jako snům, se stále rozšiřuje vrstva mýtů, symbolů, legend a bájných představ. Proměna obsahu, významu a hodnoty slov svědčí o změnách paradigmatu. Právě slova a jejich modifikace jsou hlavními znaky tajných společností.

René Alleau

Alleau se při jejich zkoumání zaměřil nikoliv na detailní soupis a popis jejich obřadů a symbolů, k tomu by ani rozsah publikace nestačil, nýbrž spíše na původ jejich mystérií. A protože každou tajnou společnost utvářejí jedinci, jsou ti citlivci, kteří ustavují jejich vznik, vždy v psychologickém vývoji o kousíček vpředu před kolektivní myslí své doby. Funguje to ovšem i naopak – k deformaci historických skutečností dochází pasivním přijímáním času než jeho opravdovým prožíváním a naplňováním aktualizovanými hodnotami a poznáním.

Při vzpomínce na René Guénona bych uvítal trochu podrobnější výklad toho, co je míněno „nelidskými zdroji,“ z nichž rituály vycházejí. Jestliže se mají týkat toho, co se uvádí na straně 13 v prvním odstavci, pak nám asi nezbude, než takové pojetí odmítnout. „Nelidské“ stavy by člověk vnímat nemohl, neboť vše, čím je vybaven, je jenom lidské. Jakpak by tedy mohl něco „nelidského“ postřehovat? Podobné rozdělování na „pod-lidské“ a „nad-lidské“ se vlastně také míjí účinkem z tohoto pohledu, protože je všechno zahrnuto pod celostní pojem „člověk“ a v něm už nic nevyčuhuje. Rohy, jak známo, jsou náznakem Boží přítomnosti a vcelku opomíjený proces „orožení“ to ještě podtrhuje.

Alespoň v počátcích opravdové tajné společnosti probíhá rituál zasvěcení, jehož cílem je „posvátné probuzení“ (viz stejnojmenná kapitola). Předat dalším to, čeho nabyla jedna či několik společně pracujících osob, představuje obvykle kámen úrazu, neboť se analogizuje sakrální, není-li přítomen duch díla. A k tomu, jak nejen v tajné společnosti, ale hlavně u sebe uchovat pracujícího ducha díla, je zapotřebí stálé ostražitosti, jinak skřítek pláchne, láhev zůstane prázdná a podobně i její okamžité dílo a odkaz.

Pokračování →

Cestou svatého Jakuba

San Květen - 12 - 2010

Bernard Roger: Objevování alchymie

Bernard Roger: Objevování alchymie – Hermovo umění v pohádkách, dějinách a zednářských rituálech

342 stran, nakladatelství Malvern, Praha2005, vydání první, brožované, cena neuvedena
ISBN 80-86702-10-3

*

Rabelais popisuje Pantagruela jako toho, kdo všechno porušuje (altére tout), což musíme chápat v obou významech tohoto výrazu, který ve francouzštině znamená jak „změnit přirozenost“ něčeho, tak také „vyvolat žízeň“. Cílem velkého putování Gargantuova syna bude objevení Božské Lahvice Bacbuc, jež je určena k tomu, aby napojila ty, kteří žízní po vědě.

Bernard Roger studoval u Augusta Perreta na École des beaux arts a tato zkušenost v něm vypěstovala cit pro krásné stavby. Avšak ještě předtím, než se stal architektem,  zaslechl volání poesie, kterou chápal jako bytostně lidskou aktivitu, jež přináší bezprostřední poznání a poskytuje klíč ke skutečnému životu. Proto bylo zcela  přirozené, že se setkal s André Bretonem a jeho přáteli, s nimiž se podílel v padesátých letech  minulého století na surrealistickém dobrodružství. Surrealismus mu otevřel cestu k objevení tradiční alchymie, díky jejímuž neúnavnému studiu se stal skutečným „milovníkem Vědy“, jehož nemohl uspokojit pouze spekulativní přístup.

Pokračování →

Hermetické aspekty našich pohádek

Martin Stejskal Duben - 22 - 2010

Smyslem mé přednášky je poukázat na některé souvislosti mezi hermetismem a poetickým světem lidových pověstí a pohádek. V úvodu parafrázuji některé myšlenky francouzského hermetika Bernarda Rogera.

Mýty, pohádky a pověsti tvoří společný fond dávné paměti lidstva. Všude ve světě existovaly instituce, jejichž role byla určena k předávání těchto bájí. Jejich témata jsou omezená, i když se liší variacemi, které lze přičíst různosti etnik, klimatu a času. Tato vyprávění starců byla vskutku spolehlivým prostředkem, jak neporušeně předávat jisté skryté pravdy řetězcem generací, k uším těch, kdož ve všech dobách dovedli nepředpojatě naslouchat.

Tohle učení, svého druhu, tak mohlo být předáváno všemi jazyky a jeho základem je jistá universální řeč přírody, společná všem. Tento Hlas Přírody je přitom třeba vnímat nezprostředkovaně, vlastníma ušima a očima, i svou vnitřní mentální průmětnou. Dnes je to o to těžší, že jsme vystaveni čím dál tím více se rozšiřujícímu zhoubnému návyku přijímat informace o realitě zprostředkovaně, pomocí nejrůznějších médií, především televizní obrazovkou. Také je třeba se znovu naučit rozpomínat. Nejen na své vlastní dětství, ale také na to, co lze nazvat obecnou pamětí člověka.

Stálost v prostoru a čase, se kterou se u bájí shledáváme, je nemyslitelná bez existence úzkého vztahu mezi jejich obsahem a základy lidské přirozenosti. Základní témata těchto vyprávění, sledovaná v různých dobách a místech, odrážejí hluboké motivace lidského údělu, jeho chápání světa a jeho naděje. Jejich vznik patrně souvisí s proměnami mentální struktury člověka a zasahují až ke zrodům lidské inteligence. V praktickém plánu tato transformace mentální struktury zřejmě korespondovala s ovládnutím ohně a technologií kovů. Zdá se proto pravděpodobné, že za těchto podmínek se témata tradičních lidových vyprávění zrodila ze stejného pramene jako alchymistické praktiky, což by byl jeden z možných výkladů, proč hrdinové, obrazy a činy těchto pohádek jsou tak často zaměnitelné s osobami, obrazy a činy alchymistického dramatu.

Pohádky a pověsti (jako ostatně všechny mýty) se nám představují ve dvojím aspektu. Z jedné strany to bývá lákavé vyprávění, vybavené dobrou vnitřní soudržností, z něhož kvalita jazyka a rozjitřené cítění vytvořily během tisíciletí prvky nauky o životním chování. Z druhé strany v nich ale vidíme podivné konstelace hrdinů, míst, okolností a příhod, jejichž charakter, který byl současně zvláštní i přesvědčivý, vybízel ty nejzvídavější jedince k hledání skutečností, skrytých za enigmem fikcí. A byl to patrně také první krok k jiné nauce, v níž byli pobízeni k využití maxima poetických schopností imaginárna.

To je také hlavní důvod, proč se domníváme, že je možno se svěřit rezonanci, kterou tyto obrazy bájí vyvolávají v hlubinách naší citovosti, že jsou tam schopny vzbudit dávnější paměť než v sobě přenáší naše individuální existence. „V lesích této paměti žijí mluvící zvířata, nemocní králové hledající lék, spící, očarované nebo uvězněné princezny, monstra a draci hlídající pohádková tajemství, zavírající nebo otvírající se skály anebo nedosažitelné hory“ (B. Roger).

Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: 📧 hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b