Okultura: Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Eseje o magických aspektech moderních dějin a soudobého umění

Temné bratrstvo

M. M. M. Prosinec - 22 - 2016

H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času
Volvox Globator, Praha 2016

H. P. Lovecraft & August Derleth: Strážci z hlubin času

540 stran, Edice Bibliotheca Cthulhiana sv. 0, Volvox Globator, Praha 2016, vydání první, vázané, 549 Kč
Překlad Jindřich Veselý. Ilustrace John Coulthart
ISBN 978-80-7511-323-8

 

🎄 John D. Haefele ve své obsáhlé faktografické knize A Look Behind the Derleth Mythos: Origins of the „Cthulhu Mythos“ (jehož titul evokuje starší studii Lin Cartera Lovecraft: A Look Behind the „Cthulhu Mythos“ o „historii rozšíření tzv. mýtu Cthulhu“), před nedávnem znovu vydané,[1] přibližuje soukromou korespondenci mezi H. P. Lovecraftem a Augustem Derlethem z let 1926-37 jako zjevně oboustrannou a poznamenává, že i když se to někomu může jevit jako rouhání, bude obtížné vyvrátit Derlethův vliv na Lovecrafta.

Aby však bylo možné jej v úplnosti pochopit, je třeba se znovu ponořit ke kořenům Derlethovy mytologie. Genese jeho nejranějších povídek řadících se k mýtu, a filosofie, o niž se opírají, vychází z hrstky Lovecraftových povídek, které si prošel počínaje Voláním Cthulhu, Hrůzou v Dunwichi a Šepotem v temnotách. Derleth následně připravil koncept tří povídek, pravděpodobně ještě dříve než si přečetl V horách šílenství, protože v nich ještě nenalézáme základní kosmický inventář, později převzatý z Lovecraftovy novely.

S. T. Joshi rovněž připomíná, že »Lovecraft přečetl mnohé z těchto povídek a shovívavě je komentoval v dopise Derlethovi těmito slovy: „Líbí se mi, jak se ostatní chopili mých božstev, jako je Azathoth & Nyarlathotep – & já na oplátku zase využiji Tsathoggua od Klarkash-Tona [Clark Ashton Smith], tvého mnicha Clithana, & Brana od [Roberta E.] Howarda.”[3]«

Pokračování →

O arcihostině hrůzy

San Duben - 3 - 2016
S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu (Laser-books, Praha 2015)

S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu
(Laser-books, Praha 2015)

S.T. Joshi (ed.): Černá křídla Cthulhu 2. Osmnáct povídek lovecraftovského hororu

326 stran, Laser-books, Praha 2015, vydání první, vázané, cena 349 Kč
ISBN 978-80-7193-398-4

 

22. ledna 2016 napsal S. T. Joshi na svém blogu: „Právě pracuji na Black Wings VI (PS Publishing).“ To si tedy od lovecraftovských antologií moc neodpočinul…

Jak jsme minule s nadějí uvedli, tak Laser-books opravdu nezůstal jen u prvního výboru, nýbrž vykročil správným směrem a předkládá dychtivým čtenářům již druhý svazek Černých křídel Cthulhu.

Joshi v úvodu trochu popichuje ty příznivce mýtu Cthulhu, kteří se těší z každého jeho rozvinutí, když komentuje svoji antologii vydanou v roce 2013 (třebaže amazon.com udává jiné datum, 1. června 2012):

„Doby, kdy August Derleth nebo Brian Lumley mohli vymyslet nové božstvo nebo ‚zapovězenou knihu‘ a tedy o sobě prohlásit, že píší ‚v Lovecraftově tradici‘, už dávno skončily.“

To ovšem daleko spíše závisí na invenci autorů, kteří k tomuto žánru svým dílem přispějí, než na tomto rádoby zbožném přání, ozdobeném důrazem na gender:

„Nyní je zapotřebí pátravější, pronikavější extrakce lovecraftovských prvků, které se tak mohou hladce propojit s osobitým stylem a pohledem toho kterého autora či autorky.“

Souhlasíme ovšem s jeho postřehem, že „sám Lovecraft se stává literární postavou, ba dokonce ikonou.“

Pokračování →

Skrze zeď za světlem

San Září - 14 - 2014
Jana Richterová: Zahrada. Sféra (Kruh, Heřmanovice 2013)

Jana Richterová: Zahrada. Sféra
(Kruh, Heřmanovice 2013)

Jana Richterová: Zahrada. Sféra

308 stran, nakladatelství Kruh, Heřmanovice 2013, vydání první, brožované
ISBN 978-80-905628-0-6

*

Mgr. Jana Richterová se narodila se roku 1967 v Opavě. Absolvovala humanitně a výtvarně zaměřená studia a pětiletý psychoterapeutický výcvik v hlubinné a psychodynamické psychoterapii. Pracovala řadu let v oblasti zdravotnictví jako arteterapeutka. Věnovala se také pedagogické činnosti v ZUŠ jako učitelka výtvarného oboru a na Ostravské univerzitě, kde externě vyučovala arteterapii. V současné době žije a pracuje v Opavě.

 

Vstup do zahrady

První díl Zahrady jmenuje se Sféra.

Habešský zahradník, „snědý muž“ na alchymické ilustraci, je spojen s péčí o zahradu. Teprve uzavřený prostor probouzí opravdovou touhu po předmětech uvnitř nebo vně této zahrady.

„Není to vždy jasně vymezená hranice, za níž ostře černobíle začíná náš metafyzický svět. Někdy je člověku do cesty postavena závora nebo zákaz vjezdu, jako Lemuelu Gulliverovi, hrdinovi filmu Případ pro začínajícího kata.“

Práce v zahradě se vyznačuje postupným chápáním nutnosti přenosu zvenčí dovnitř. Erós vše sublimuje: tuhé látky se proměňují v kapaliny a kapaliny ve vzduch. Robert Moore píše, že povahu zamilovaného člověka lze označit pojmem „pozorné vědomí“.

Práce v zahradě čeká každá na svůj čas: někdy dlouhodobá nemoc představuje nutnou hermetizaci. Jindy k ní přistupujeme dobrovolně a cíleně. Thoreau se rozhodl žít několik měsíců ve srubu, který si sám postavil – jeho zahradou byl on sám, jeho srub a rybník. Byl si vědom, že se v něm zrodila láska: „Konečně jsem našel vhodného společníka; zamiloval jsem se do doubravy.“

Proces založení zahrady a zabydlení se v ní znamená uvědomit si, že vše má své meze, hranice. Do naší zahrady se vchází „z lomených dveří vysokého, úzkého gotického domu,“ je malá, obklopená zdmi.

Pokračování →

Lidé měsíčního svitu

San Duben - 27 - 2014
Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika (Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika
(Pulchra, Praha 2013)

Patrik Linhart: Vyprávění nočních hubeňourů. Čítanka světového frenetismu: horor, dobrodružství, erotika

628 stran, Pulchra, Praha 2013, vázané
ISBN 978-80-87377-59-8

*

Vyprávění nočních hubeňourů, úhledný špalík, shrnuje přehledně, ve čtyřech oddílech – z toho první o třech částech – dějiny frenetické literatury od raného novověku po současnost. Jeho pořadatel, Patrik Linhart (7. srpna 1975 – i když jsem si kladl otázku, zda PL není jen přízrak Ahasvera, neb jsem našel různé roky mistrova údajného narození: např. 1971, 1973 i 1975 – pozoruhodné!), patří ke střední generaci: prozaik, básník, publicista, výtvarník, performer a mystifikátor, žije v Duchcově a v Teplicích-Šanově. Vyšlo mu zatím jedenáct knih, z těch posledních např. cyklus povídek Spící Hrůza (dybbuk 2011), Památný den v Duxu (Krásné nakladatelství, 2012) a Lunhard (Krásné nakladatelství, 2013). Nejlépe uvést jeho vlastní slova, máme-li zachytit alespoň odlesk jeho bytosti:

„Kupuji si knihy v Mekce intelektuálů a tu a tam i drahá díla, naposledy Ladislava Klímy dílo – zatím 2 svazky, neboť Velký román mám ve třech kusech od Pražské imaginace. V každém případě to není dílo, které by si počínající milovník Ládi Klímy měl koupit. Ne-e, jinak se z něj stane buď velký odpůrce nebo velký fanatik, obojí nemožno s dobrým svědomím doporučit. Další poměrně drahá kniha, kterou však doporučuji, je výstřední bibelot o brutálním umění (jak slova svádí) či spíš o jemném umění psychické kresby vedený Alenou Nádvorníkovou. Vedle těchto knih, které střídavě čtu již několik měsíců, mám v posteli dílo mladé Rusky na téma mrdání a fetování, které mi přijde dobré tak na honění si brka v pelechu a to jenom když jsem sám doma a nechce se mi vstávat. Nudu ranního vstávání pak kompenzuji návratem ke Karlu Bodlákovi od Vikiho Shocka. Půvabné knížce od člověka, který se opravdovým dandym alespoň chtěl stát. Večery pak patří vskutku aktuelním autorům a svěžím knihám. Načínám je knihou E. A. Poea Zrádné srdce přeložené Josefem Hiršalem a přáteli v památném roce 1959 a letos naposledy poloreeditované. Pak se věnuji tomu, co letí: Balla, Stasiuk a Tokarczuková. Se slovy Stasiuka: „V Dukle se vždy něco děje, naposledy zvláštní slunce a mrholení,“ se vracím ke střídavé četbě Kašpara noci od Aloysia Bertranda a antologie Bytosti schopné zemřít – prokletí básníci. Ta antologie je v pořádku, jen editoři zvolili nechutně patetický tón, který odpudí každého, kdo se právě pateticky nechce poeticky přeposrat“ (Haluze, 09/2009, str. 48).

Vyčníval bych asi jako Barbey d´Aurevilly – odporný katolíkům a zároveň nepřijatelný pro royalisty.

Ono „vyčnívání“ nejlépe vystihuje donkichotskou jízdu páně Linhartova životem. Ne vždy, spíše výjimečně se úvodem věnujeme osobnosti autora. Máme-li však porozumět zalíbení „nočního hubeňoura“ ve vyprávění příběhů lidu měsíčního svitu, stojí za to odběhnout a přečíst si některé zprávy, co nám internet dal.

Pokračování →

H. P. Lovecraft Volání Cthulhu. Příběhy a novely z let 1926-1927

H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu. Příběhy a novely z let 1926-1927

Sebrané spisy svazek III, 346 stran, Plus, Praha 2012, vydání první, vázané, cena 329 Kč
Ilustrace František Štorm
ISBN 978-80-259-0114-4

*

Dopřáváme si další svazek spisů Howarda Phillipse Lovecrafta, a to již třetí v řadě.

V tomto svazku, s klíčovým názvem Volání Cthulhu a podtitulem Příběhy a novely z let 1926-1927, se setkáváme s ústředním dílem, jež předznamenalo nejen další literární vývoj HPL, ale založilo tradici daleko přesahující nejen jeho život, ale i okruh jeho nejbližších spolupracovníků a přátel, a nakonec i rámec pop-kultury, protože se promítlo postupně do filmu, hudby, výtvarného umění, počítačových her a samozřejmě i fantastické tvorby knižní.

Lovecraft v roce 1924 opouští Providence a míří za svou snoubenkou do Nového Yorku. Doufá, že mu metropole nabídne větší možnosti autorského uplatnění. O dva roky později, v dubnu 1926, však odjíždí zklamán ze ztroskotaného manželství, téměř bez peněz a zbaven nadějí, že by mu metropole mohla jakkoli prospět. Providence již do smrti neopustí. Nabyté zkušenosti a zklamání se do jeho tvorby promítnou jednak posílením břitkého, ironického humoru na účet soudobé společnosti a ve prospěch jeho podivínských hrdinů, jednak pracovním nasazením. Další čtyři roky patří k nejproduktivnějším v Lovecraftově životě a v této době vznikají jeho romány i čtenářsky nejúspěšnější novely a povídky.

Pokračování →

Kubistický Cthulhu

John Coulthart Únor - 27 - 2011

John Coulthart: Kubistický Cthulhu

No, možná, že tomu tak není, ale tato formulace mi přišla na mysl před pár dny, takže jsem si pomyslel, že bych se mohl pokusit udělat si pár skečů a uvidí se, co z toho povstane. Z jednoho výkladu v povídce Volání Cthulhu je patrné, že Lovecraft měl v úmyslu, aby své ohavnosti vypodobnil právě takto, co se popisu R’lyehu týče:

Aniž věděl cokoli o futurismu, Johansenovi se podařilo dosáhnout něčeho podobného, když vyprávěl o městě; místo aby popisoval nějaké konkrétní stavby či budovy, lpěl na obecných vjemech širokých úhlů a povrchu kamenů – povrchů příliš velikých, aby patřily čemukoli správnému a náležitému této zemi, navíc znesvěcených hroznými obrazy a hieroglyfy. Zmiňuji se o jeho slovech týkajících se úhlů, neboť to souvisí s tím, co mi Wilcox vyprávěl o svých děsivých snech. Říkal, že geometrie onoho snového místa, jež viděl, je abnormální, ne-eukleidovská a ohavně vzdálená všem sférám a dimenzím, jaké máme my. Nyní cítil nevzdělaný námořník totéž, když hleděl na hroznou realitu.
– H. P. Lovecraft: Volání Cthulhu

Jakákoliv cizí monstrozita může být dokonce ještě strašnější, když nepřipomíná nic organického nebo alespoň vzdáleně pozemského. Tradičnější pojetí Zplozenců z hvězd (srv. »… poznámku, kterou starý Castro utrousil před Legrassem v souvislosti s původními Velkými: „Přišli z hvězd a přinesli s sebou Své obrazy.“«), mých kreseb Velkých Starých, lze nalézt zde.

Breviář ohavnosti aneb O mutantech

San Květen - 21 - 2010

*

„Jak jsem Ti už před dávnými časy pověděl, nikdá nevyvolávej to, co nebudeš moci zažehnati; a to jak z mrtvých solí, tak mimo sféry časové.“1

Ohavný (z)ohaviti, ohava, ohavec, [stč] hava zohavení (zranění, které zohyzdí) a [klad.] havizno špatně, ošklivo. [Sln.] ogaven i ogaben, (o)gábiti, ogaba, [sch.] gaviti se hnusiti se. – [Psl.] gaviti patrně souvisí s hovno, havěť.

*

→ Mimo sféry časové

Veleknězem ohavnosti a mutantů byl dnes opět zneuznávaný a pohrdaný H. P. Lovecraft. Zlo u něj bere tuto tvářnost a přehrává ji v nejrůznějších stupnicích, odstínech, plyne vskutku jako hudba – mollově, když je třeba teprve upozornit na blížící se okamžik setkání, a durově, když vchází teatrálně na scénu, většinou již zhruba načrtnuté, nebo alespoň tušené; občas se přehrává také pozpátku, a tam je nejtemnější. Pro západní svět představují líheň příšerností, zrůd a ohav vždy pohanské končiny, alespoň tedy, zahalené do temnot noci, ohavných kultů, takto především východ, třebas i Praha, Transylvánie (rozuměj: za (devatero) lesy), samozřejmě Persie se svými démony a bohy chrchlajícími hrdelní mumlání s dechem vtahovaným dovnitř, namísto – jako u slušných národů, že… – ven. Zkuste si takhle jenom předříkávat jméno kamaráda Nyarlathotepa, že…

Patrně ale i strůjce ohavostroje, spuštěného v běh v koloritu příběhu ubohého Charlese Dextera Warda, jakým byl Nephreu-Ka nai Hadoth, cítil nepřekonatelnou ohavnost & hrůzu, měl-li přicházeti do styku s těmi mimo sféry, neb drahému Curwenovi předobře radí: „Měj vždy po ruce zaklínání a nezapomínej se ujišťovati, máš-li jakoukoliv pochybnost, koho že jsi vlastně vyvolal.“ A dále už přímo & nepokrytě varuje:

„Cítím potěšení, že se už tolik nespolčuješ s těmi mimo sféry, neb povždy plynulo z toho smrtelné nebezpečí, a zajisté víš, co pošlo z toho, kdyžtě jsi prosil o ochranu někoho, kdo ji odmítl dáti.“

Lovecraft pak dále mluví ve svých dílech nejenom o hrozných tvorech v podzemí, které Ward vyvolal z nedokonalých solí a udržoval naživu ke služební a rituální potřebě (!), k čemuž se vyjadřuje jedna bezvýznamná věta ze starých Curwenových údajů a jíž použil Simon či Jedediáš Orne v onom zlověstném zadrženém dopisu mrtvému čaroději: „Zajisté, že nic než nejdivější ohavnost vzešla z toho, co H. vyvolal z věci, kteréž dokázal získati jen část“, ale především o Těch tam vocaď, Hlubinných, Velkých Starcích (o nichž mluvila již Helena Petrovna Blavatská, jejichž emisary byli Koot Humi a Morya; části jmén Koot nebo Khut Humi se objevují v Liber AL vel Legis 2, především III:35.

Jedná se zejména o „číslo“ 000, jak jej zmiňuje např. Liber XXVII: – „Nic ve svých třech podobách“ – kde 0 = Ajin [70]. Je to také číslo „Velkých“ [Velestarých], nebo „Padlých“, kteří spadli na zem [z cizí hvězdy]), Cthulhu a jiných pošetilostí, jež měly být ku štěstí lidstva raději zamlčeny.

„Jenom voni tam vocaď můžou přivíst a ovládnout další. Jenom voni, velestaří, protože se chtěj vrátit,“ rce starý Whateley.3

Touha po návratu, převzetí nadvlády nad lidstvem, sloužícího jako laciný zdroj obživy jako náš dnešní dobytek a otročícího silám mimo jeho představivost, pluje v myšlenkových polích těchto nepředstavitelných entit. A naše setkání s nimi? Jsou zde a jsou blízko: teď a odevždy. Pokračování →

Spřízněné weby

Okultura

Portál pro magické aspekty moderních dějin a soudobého umění. Alchymie. Astrologie. Hermetismus. Kabala. Magie. Revue HORUS. Recenze umění, knih, filmů, hudby, interview s osobnostmi české i světové okultury.
Posel: hrs (at) horus (dot) cz
🎄

Twitter

    Fotografie

    The Embrace,Theodor Kittelsen, 1914“The wheel that can’t be stopped: It”s human nature.” Illustrated by Samuel D. Ehrhart for Puck magazine, May 15, 1901.tumblr_n2n7bhQtTq1rzim2co1_1280tumblr_msirnmRSU61ruw29zo1_1280tumblr_inline_n06xz1a87F1qjcqcbtumblr_m28j7x6OQV1qb25n6o1_1280325_1Franz Gaul, 18370_c7dc7_1c73ec25_XL0_c7dc8_a5c89da7_XL0_c7e1b_8666d04e_XL0_c7de2_ab8c759f_XXXL0_c7d1e_2b8de5c7_XXXL315f7fb42065ccdf32f11c5c672e50e4tumblr_mxgx3beleF1rj0kjao1_500tumblr_my9k8x1NIH1rzim2co1_500tumblr_mbxtmhqVAW1qbvt5oo1_50010706688266_cb1864c955_b